Příprava, výběr ukázek a text přílohy ing. Jiří Struska, CSc. Realizace deskového kompletu Jiří Očenášek. Komentář čte Zdeněk Švinger. Výtvarná spolupráce Pavel Büchler.
Vydal Supraphon v roce 1977 (2 LP).
28. 5. 2008
17. 3. 2008
Černošský Pán Bůh a páni Izraelité 1/? (po 1958)
Roark Bradford. Četba z knihy. Překlad Josef Mach.
Čte Jan Werich.
Po roce 1958 natočil ing. Jiří Mentlík v Referenční laboratoři pro záznamové materiály VÚZORT (Výzkumný ústav zvukové obrazové a reprodukční techniky), Praha – Smíchov. (16 min.)
Uvedeno in: Suchý, Ondřej: Padesátník, březen 2008. Není známo, zda jde o ojedinělý záznam, či část většího celku
Pozn.: Pozor! Nešlo o rozhlasovou četbu. Podle programu Čs. rozhlas a televize 8/1957 byla tato četba vysílána v televizi, a to v únoru 1957.
13. 2. 2008
Karel Höger o rozhlase
„Když se ve třicátých letech rozhlas počal vyzouvat z dětských střevíčků technické hračky a začínal kandidovat na hodnost svébytného uměleckého instrumentu, nebylo málo těch, kteří měli pro toto úsilí spíš pohrdavý nežli zamyšlený úsměv. Zpravodajský prostředek, tlumočník hudby – to ano, ale v oblasti takzvané rozhlasové hry nejvýš doslovný opakovatel textu dramatika, který si sám ještě neuvědomoval a nepromýšlel stavebnou problematiku tohoto nového úkolu a vězel stále více či méně – podobně jako v počátcích filmu – v zajetí divadelní hry a jejích odvěkých přikázání.“ (s. 176)
„Problematiku rozhlasové specifiky si uvědomuji po řadu let především při spolupráci s Jiřím Horčičkou, v němž herec našel režiséra a režisér doufám svého herce. Ani on, ani já nespoléháme na běžnou rutinu týmové spolupráce, nevěříme v univerzální přístup k rozhlasovému textu, řešící spolehlivě kteroukoliv tematiku a literární vyjádření a zaručující konečnou tvarovou dokonalost. […] S Jiřím Horčičkou nevypilováváme záběr po záběru; dáváme přednost zpevnění základní koncepce, vztahům jednotlivých jejích bloků, zdůvodnění vnitřní logiky i vnějšího tvaru. Teprve pak přistupujeme k cizelérské, ale zase ne malicherné práci, k oné konečné vernisáži režijního záměru a jeho hereckého uskutečnění. Pro herce je to práce vzrušující a vyčerpávající už proto, že společně s výstavbou postavy vytváří i prostor dramatického děje a problematiky, spolu s režisérem pak buduje podmínky pro vizuální sugesci, pro dějovou naléhavost, s níž posluchače strhuje do dramatického tkaniva – a to vše jen prostřednictvím hlasového projevu obohaceného o další citové frekvence. Pak ovšem – na rozdíl od dob legendárního přímého vysílání – nastupuje střih, který zase vyplývá ve všech uzlových situacích z dohody mezi režisérem a hercem. Relativně nejlepší záběr a kontrapunkticky nejvhodnější střídání rytmu dává hereckému výkonu konečný tvar. (more…)
4. 9. 2007
Profesor Josef Skupa s postavičkami Spejbla a Hurvínka na šelakových gramodeskách 1929-1941
3. 9. 2007
Klasický Spejbl a Hurvínek Josefa Skupy 1/5 (2007)
Vydal Supraphon v roce 2007 (prodej zahájen 24. 8. 2007; 5 CD, SU 5851-2).
Pozn.: Diskografie Spejbla a Hurvínka Josefa Skupy.
Lit.: Nováček, Libor: Klasický Spejbl a Hurvínek Josefa Skupy vychází na pěti CD. In web IHNed, 29. 8. 2007 (anotace). – Cit.: „{Skupa} okázal zbudovat „most“ mezi tradičním a soudobým pojetím loutkového divadla, přičemž do jeho „základů“ zabudoval vše cenné z řemesla a umu svých předchůdců, aby pak po něm přešel na „druhý břeh“. Do středu jevištního dění postavit loutku a její specifický herecký projev a podařilo se mu i hlasovou složku loutkové postavy dovést k dokonalosti. To vše při výrazném podílu improvizace, díky níž své partnery-vodiče udržoval v neustálém tvůrčím napětí. A právě ono „neviditelné herectví“, ona „postava v hlase“ (inspirovaná samozřejmě vzhledem a technologií loutky) se pro všestranně nadaného Skupu stala jeho nejvlastnějším vyjadřovacím prostředkem, a je patrně nejtrvalejší součástí jeho odkazu. Dokázal zhodnotit význam komického typu pro loutkové divadlo.
V tom nebyl sám. Ale jako jediný stvořil komickou dvojici, neomezenou lokálně ani časově, vybavenou latentní schopností vývoje – od nezávazného dadaismu po filosofující klaunství – dvojici, jež díky své naprosté unikátnosti dosáhla posléze světové proslulosti a dokonce přežila svého prvního (i druhého) interpreta. Dokázal získat dospělého diváka pro spontánní návštěvu loutkového divadla v takové míře, v jaké se to u nás už nikomu dalšímu dodnes nepodařilo. Bděl nad vývojem nevšedního talentu svého žáka Jiřího Trnky, poskytoval mu tvůrčí příležitosti a zčásti se zasloužil o to, že Trnka mohl vystudovat pražskou UMPRUM. V první polovině let padesátých se pak stal „guruem“ pro skupinu mladých talentovaných loutkářů, kteří po Skupově smrti dokázali pokračovat v jeho díle vskutku tvořivě. Navíc z jejich středu vzešel i Skupův znamenitý nástupce Miloš Kirschner.
anonym: Klasický Spejbl a Hurvínek. In web Supraphon, srpen 2007 (anotace). – Cit.: Proslulé loutky Spejbla a Hurvínka vznikly v roce 1920 (Spejbl) a 1926 (Hurvínek). Život jim vdechl a jejich charakter určil divadelní nadšenec Josef Skupa (1892-1957). Spejblovi přiřkl roli nespokojeného bručouna a popleteného poučovatele svého prostořekého syna Hurvínka. Mluvil obě postavy tak, že plynule přecházel z basu otcova do fistulky synka.
Dialogy obou protagonistů postavil na principu zaskočeného učitele, maskujícího svou nedotknutelnost rodičovskou autoritou a
důsledně zvídavého žáka. Jeho loutkové postavičky si záhy získaly obrovskou popularitu a rozhovory obou hrdinů byly nahrávány na
gramofonové desky, které jejich slávu dále šířily. Komplet pěti CD obsahuje maximum dostupných zvukových nahrávek scének a
výstupů Josefa Skupy pořízených firmou His Master’s Voice, dále pak Ultraphonem, Supraphonem, záznamů z archivu Českého
rozhlasu a z pozůstalosti tvůrce.
Komplet je určen nejen znalcům, nadšencům, sběratelům, fandům, ale i nováčkům mezi obdivovateli díla Josefa Skupy, s výpravným
bookletem, mapujícím dílo tohoto světoznámého loutkáře. (more…)
3. 4. 2007
Druhá světová válka v archivu Českého rozhlasu (2005)
Autor, průvodní slovo a režie Marek Janáč. Odborný konzultant Jan Němeček, Tomáš Jakl. Překlad Gerald Schubert, Jana Klusáková, Jaroslava Gissübelová, Viktor Janiš, Marek Janáč, Rabín Šóen Heřman. Zvuková realizace Tomáš Gsöllhofer, Miroslav Mareš, Petr Šplíchal. Použitá hudba Ondřej Koukal (Symfonie č. 1, op. 15; hraje SOČR), Ferenc Liszt (Prometheus S 99 (hraje SOČR), Nikolaj Rimskij-Korsakov (Antar, op. 9; hraje Státní filharmonie Brno).
Účinkují Lukáš Hlavica, Jan Vlasák, Markéta Jahodová.
Vydal Český rozhlas – Radioservis v roce 2005. (more…)
1. 2. 2007
Technologie “ Umělá hlava „
Dějiny vývoje této techniky nahrávání sahají do 19. století. Již v roce 1886 byly na Mezinárodní výstavě v Paříži představeny první experimenty. Více na stránkách HEAD acoustics GmbH.
Za první hru natočenou touto technikou se považuje hra „Demolition“ Alfreda Bestera z produkce RIAS/BR/WDR, která byla uvedena na 29. Internationale Funkausstellung Berlin v roce 1973 a byla zde oslavována jako senzace.
Pro poslech zvukových záznamů natočených touto technikou se jednoznačně doporučuje použití sluchátek.
3. 11. 2006
Čelem k masám
(Článek je uveden se souhlasem autora a vydavatelství Radioservis. Článek obsahuje nové, dosud nepublikované informace!)
Necelé dva měsíce po „Vítěznému Únoru“, 16. dubna roku 1948, navštívila nahrávací studio Rokoska gramofonové firmy Ultraphon v pražských Holešovičkách skupina čerstvě jmenovaných funkcionářů komunistického ministerstva informací a natočila zde několik gramodesek na něž dnes, s odstupem několika desetiletí, můžeme oprávněně nahlížet jako na pozoruhodné dokumenty doby. Představují nám totiž některé významné osobnosti české kultury dvacátého století v trochu jiném světle, než je veřejnosti známo. Povězme si tedy, co se tehdy v onom studiu znárodněné gramofonové společnosti vlastně odehrálo a kdo byli hlavní aktéři tohoto nahrávání. (more…)
5. 10. 2006
Jak se v ČSR znárodňoval gramofonový průmysl
(kapitola z knihy Fonogram 2. Zveřejněno se svolením autora i nakladatelství Radioservis)
Barvitou historii gramofonového průmyslu v Československu poznamenala po druhé světové válce celá řada opatření, jejichž konečným cílem bylo převedení tohoto politicky důležitého výrobního odvětví pod kontrolu státu – přesněji řečeno pod kontrolu ministerstva informací, od roku 1945 již plně ovládaného komunisty. Připomeňme si teď sled opatření, jejichž důsledkem byl dlouholetý monopol národního podniku Supraphon jakožto jediného vydavatele gramodesek v poválečném Československu. (more…)
Obchodník gramodeskami Vladimír Chmel
(kapitola z knihy Fonogram 2. Zveřejněno se svolením autora i nakladatelství Radioservis)
Jméno Vladimíra Chmela (1901-1957), posledního ředitele československé pobočky anglické firmy The Gramophone Company Ltd., je spojeno především s posledním desetiletím činnosti zastoupení této velké gramofonové společnosti u nás – její existenci definitivně ukončily poválečné znárodňovací dekrety prezidenta dr. Edvarda Beneše a následné začlenění všech gramofonových výroben v ČSR do n. p. Gramofonové závody. Na příběhu podnikání tohoto selfmademana v oboru gramofonů a gramodesek lze zároveň poučným způsobem ilustrovat proměny politických poměrů v Československu od poloviny 30. let až do roku 1948.
Vladimír Chmel pocházel z rozvětvené rodiny – jeden z jeho pěti strýců, Václav Chmel, byl majitelem velké pražské uzenářské firmy Zvonařka, dva jeho další strýcové prosluli na poli umění: koncertní pěvec barytonista Váša Chmel (1871-1942) propagoval v letech první světové války českou písňovou tvorbu na společných vystoupeních s Emou Destinnovou a Vášův bratr barytonista Otakar Chmel (1879-1957) účinkoval v letech před první světovou válkou mj. na scéně vídeňského Volkstheateru a pražského Národního divadla. (more…)