Karel Jaromír Erben. Kantáta na text ze sbírky Kytice. Hudba Pavel Blatný. Hraje Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK, řídí Petr Altrichter.
Recituje Petr Haničinec, zpívají Anna Kratochvílová, Anna Barová, Pavel Kamas a Kuhnův smíšený sbor, sbormistr Pavel Kühn.
Snímek z veřejného koncertu 14. 12. 1988 ve Smetanově síni. Premiéra 8. 9. 1989 (Vltava, 15:00 – 15:30 h.). Repríza 12. 9. 1991 v rámci pořadu Soudobá hudba (Vltava, 14:00 h.); 2. 2. 1995 v rámci pořadu Pro Musica – České kantáty posledních let (ČRo 3 Vltava, 10:15 h.); 15. 4. 1998 v rámci pořadu Hudební moderna (ČRo 3 Vltava, 19:05 h.); 28. 7. 1999 v rámci pořadu Hudební moderna (ČRo 3 Vltava, 19:05 h.); 17. 8. 2006 v rámci pořadu Hudební fórum z Brna z nahrávek soudobé hudby 4/5 (ČRo 3 Vltava, 23:15 h.); 17. 4. 2007 v rámci pořadu Soudobá hudba (ČRo 3 Vltava, 1:05 h.); 20. 1. 2026 (ČRo 3 Vltava, 20:43 – 21:15 h.).
Lit.: Štilec, Jiří: Tři koncerty pražských symfoniků. In Hudební rozhledy 3/1989 (11. 1. 1989), s. 117–118 (recenze). – Cit.: (…) Největší pozornost vzbudila pražská premiéra Blatného Vodníka. Určitou diskusi by mohla vyvolat už zvolená literární předloha a nabízí se otázka, zda není určitým anachronismem. Blatný však volí erbenovský text zcela záměrně v návaznosti na svoji předchozí tvorbu inspirovanou tímto autorem (Vrba, Štědrý den, Polednice). Co dnes může tato látka přinést? Kromě návratu k jistotám a matérii, která tvoří jakousi „přírodní nestárnouc) hmotu (ani to není v dnešní neuroticky chaotické době málo), i možnost najít soudobější výklad některých všelidských, trvale platných rovin erbenovského mýtu. Dostatečný prostor i pro soudobého skladatele! Záměrem P. Blatného však nebylo vytvořit originální kontrapozici básnického a hudebního textu, nacházet šokující (expresionistické, existenciální či psychoanalytické) roviny. Dílo naopak zdůrazňuje vazby na předchozí hudební vývoj, snaží se o jakýsi „prvoplánový“ výklad básně, i když není naivisticky tradicionalistické a promítají se do něj výrazové prostředky a postupy hudby dvacátého století, přesněji možná: množina prvků, kterými žije i všední hudební den. Autor pracuje například s dlouhými plochami výrazné tonální stability (úvodní f moll a další místa), ale i s kontrasty v rámci harmonického plánu, užívá různých typů vokálních melodik včetně několikatónových popěvků. Dramatický obraz, který má své aktéry, vypravěče i chór, sleduje velmi přesně dějovou linii Erbenovy básně. Nesnaží se ji příliš ozvláštňovat, autor spíše hudebně podtrhuje místa uzlových dramatických situací. Objevují se i takřka deskriptivní plochy, ale zvolené prostředky nepatří k arzenálu minulosti — jsou soudobé (heterofonní vrstvení hlasů a klastr na vrcholu celé básně i hudebního díla). Blatný docílil maximální sdělnosti a přehlednosti. Podrobná analýza zde pouze letmo naznačených problémů by vyžadovala daleko větší prostor. Posluchačsky ohlas Blatného díla byl značný a velkou měrou se na něm podílely velmi pečlivé a zaujaté výkony všech interpretů. Petr Altrichter je dirigentem, který dokáže koncentrovat pozornost i rozsáhlého aparátu, jeho gesto je přesné a zvukově stavebná představa velmi promyšlená a precizní.
