Rozhlasová úprava Chiara Nicoletti.
Úvodní slovo Nino Borsellino.
Režie a spolupráce Anna Antonelli, Fabiana Carobolante a Annalisa Gaudenzi.
Účinkuje Omero Antonutti.
Natočeno v produkci RAI v roce 2006 (díl 17 – 21 min, celkem 6:00 hod.).
Premiéra na stanici RAI 3 ve dnech 8. – 31. 1. 2007.
B
ohumil Hrabal. Čtyři povídky z knížky Pábitelé. Hudbu nahrál Miroslav Škop. Mistr zvuku Jiří Minařík. Režie Jiří Seydler. Jednotlivé povídky jsou odděleny citáty z morytátu čtenářů (z knihy Morytáty a legendy) a závěr tvoří úryvek z povídky Kouzelná flétna (z knihy Listopadový uragán).
Čtou Josef Somr (1-3, 6-8) a Magdalena Sidonová (3-5).
Povídky: 1.Úvod, 2. Automat Svět, 3. Morytáty a legendy, citát 1., 4. Dáma s kaméliemi, 5. Diamantová očko, 6. Morytáty a legendy, citát 2., 7. Chcete vidět zlatou Prahu?, 8. Závěr (Kouzelná flétna – úryvek).
Původní vydání Audiostory 1991? (MC, 90 min.). Reedice Popron Music, s. r. o., v roce 2006 (CD, 79:48). Reedice jako příloha MF Plus, duben 2007. 11. 4. 2008 vyšlo jako příloha deníku Lidové noviny v edici Audioknihy č. 2 (79:44). Reedice listopad 2014 (Audiostory + Vyšehrad, 1 CD)
Obsah: 1. Úvod (ze záhlaví knihy “Pábitelé”, 4:29), 2. Automat Svět (25:05), 3. Morytát čtenářů (z knihy Morytáty a legendy, 1:31), 4. Dáma s kaméliemi (9:46), 5. Diamantové očko (19:27), 6. Morytát čtenářů (1:36), 7. Chcete vidět zlatou Prahu? (15:22), 8. Závěr (úryvek z povídky “Kouzelná flétna” z knihy “Listopadový uragán”, 2:28).
Pábitelé – anotace:
Bohumil Hrabal – génius české krátké prózy. Enfant terrible – zbožňovaný i nenáviděný, často nepochopený. Audiokniha obsahuje čtyři povídky z knížky Pábitelé, která autora vskutku proslavila. To však nebyl ten pravý důvod, proč se autoři rozhodli právě pro ně. Povídky z Pábitelů mají totiž výraznou dějovou linku, dramatické prvky a je v nich humor, nadsázka, nadhled, melancholie, splín i sentiment, romantika i poetika, ale i naturalismus, vše v jednom ranečku. A především jde vždycky o oslavu člověka, svátost života. Na úvod je zařazena definice pábitelů slovy Bohumila Hrabala. (more…)
Natočeno do roku 1978 (9:20 min.).
Milan Kundera. Esej Kdo je to romanopisec. Esej o vztahu autora a jeho díla a odpovědnosti dědiců (Četba ze 4. svazku esejů vydaných pod názvem „Le Rideau“ (Opona), 2005.) Připravil Tomáš Sedláček.
Účinkuje Antonín Přidal.
Natočilo studio Brno, Český rozhlas v roce 2006 (60min.). Premiéra 8. 10. 2006 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h) v cyklu Schůzky s literaturou. Repríza 31. 3. 2019 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h) v cyklu Schůzky s literaturou.
Pozn. Název byl zvolen podle eseje, který byl původně devátou částí sbírky esejů Zrazené testamenty (Les Testaments trahis) z roku 1993.
Emil Artur Longen. Fraška – příběh o zázračně obživlém nebožtíkovi. Rozhlasová úprava a režie Jiří Josek. Dramaturg Bedřich Zelenka.
Osoby a obsazení: Balabis, nebožtík (Josef Beyvl), milostpaní, jeho žena (Slávka Budínová), policejní komisař (Otakar Brousek). Dále účinkují Vladimír Čech, Helena Štáchová, Darja Hajská, Vlastimil Bedrna, Pavel Rubeš a Josef Kyselka.
Natočeno v pražské Redakci zábavy roce 1970 (28 min.). Obnovená premiéra 24. 9. 2009 (ČRo 3 Vltava, 21:00 h.).
Marie Kubátová. Dramatizace povídky o tom jak byl odměněn dobrý skutek chudé vdovy, vypráví komedie na motivy lidové legendy o putování Krista Pána se sv. Petrem po světě. Hudba Jiří Váchal, řídí autor. Dramaturgie Jaroslava Strejčková. Režie Ludvík Pompe.
Osoby a obsazení: Petr-apoštol (Josef Kemr), chudá vdova (Slávka Budínová), vypravěč legend (Jiří Šrámek) a hlas (Hana Brothánková).
Natočeno v roce 1969 (26 min., mono). Repríza 8. 8. 2014 (ČRo 3 Vltava, 9:30 h) v cyklu Kabinet.
Josef Štolba. Hra. Rozhlasová úprava Valeria Sochorovská. Dramaturgie Zuzana Kočová. Režie Jana Bezdíčková.
Osoby a obsazení: slečna Dubská (Slávka Budínová), Eulálie, její komorná (Irena Kačírková), Lízinka, její panská (Jaroslava Obermaierová), Lehoučka (Václav Postránecký) a Václav, sluha (Miroslav Masopust).
Natočeno v roce 1978. Premiéra 11. 3. 1978 (Praha, 19:15 – 19:50 h.; 33 min.). Obnovená premiéra 18. 5. 2024 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.) v cyklu Hra na sobotu.
Lit.: anonym: Josef Štolba: Bratranec. In Rozhlas 11/1978 (27. 2. 1978), s. 4 (článek).
W. Odojewski. Další tvůrci nezjištěni.
Účinkují Slávka Budínová a další.
Natočeno 1967.
Bernard Clavel. Příběh demobilisovaného vojáka Cizinecké legie, který po třiceti letech vojenské služby přechodně zakotví v malé francouzské vesnici. Má všechny možnosti k tomu, aby si vybudoval na sklonku života slušnou existenci, ale toulavá krev a zvyk na jiný způsob života mu připraví tragický konec. Překlad Vladimír Merhaut. Hudba Miroslav Ducháč, na harmoniku hraje Karel Moravec. Technická spolupráce Míla Jarolímková a Miroš Svatoň. Asistent režie Artur Šviha. Režie Jiří Roll.
Osoby a obsazení: Lafont, demobilizovaný legionář (Jaromír Spal), Bertrand, rolník (František Smolík), Bertrandová, jeho žena (Světla Amortová), Honzík, jejich vnuk (Jan Kotva), Pépé, jeho kamarád (Michal Maršálek), Leonie, vedoucí pošty (Slávka Budínová), Lucien, její bratranec (Bohumil Švarc), Jana, jeho žena (Nina Jiránková), žena na poště (Miriam Kantorková), žena na vsi (Michaela Lohniská), muž ze vsi (Milan Gajda). Dále účinkují Antonín Jedlička a Daniela Šrajerová.
Natočeno 1966. Premiéra 21. 1. 1967. Repríza 3. 1. 1968 (64 min). Obnovená premiéra 28. 5. 2023 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.; 64 min.) v cyklu Hra pro pamětníky ke 100. výročí narození autora.
Lit.: Velíšek, Martin: Bernard Clavel: Poslední etapa. Příběh o cestě bez cíle. In web ČRo 3 Vltava, 28. 5. 2023 (článek). – Cit.: Bývalý příslušník Cizinecké legie Lafont na svých toulkách doputuje do vesnice, za níž končí cesta. Vede jen k okraji prudkého, hlubokého srázu. Možná i proto se zde Lafont usadí. Vesničany okouzlí svými zkušenostmi, zručností, přímočarostí, přátelskou povahou. Najde si práci, získá přátele, opatrně se sbližuje s vedoucí místní pošty. Ona nikam nevedoucí cesta ho ale nepřestává provokovat.
Bernard Clavel se narodil 29. května 1923 v Lous-le-Saunier, ve střední Francii. Přesto že od dětství projevoval umělecké sklony, na přání otce se vyučil cukrářem. Vystřídal řadu zaměstnání. V roce 1956 vydal první román s názvem L’ouvrier de la nuit (Noční dělník), který mu umožnil vstup do literárního světa. Během následujících čtyřiceti let Bernard Clavel publikoval na devadesát literárních děl. Řada z nich byla přeložena do jiných jazyků včetně češtiny, některé vyšly jen v samotné Francii v milionových nákladech.
Podobně jako hrdina Poslední etapy Lafont i Bernard Clavel často měnil své působiště, a to nejen v rámci Francie. Krátce žil i v bývalém Československu, dokonce pobýval v Sovětském svazu. Koncem sedmdesátých let se odstěhoval do Kanady, kde poznal svou ženu, spisovatelku Josette Pratteovou. Vedle literární činnosti se také angažoval v sociálních a protiválečných projektech.
Ilse Aichingerová. Dva příběhy rakouské spisovatelky přeložila Jitka Bodláková. Klavírní improvizace Vadim Petrov. Režie Jana Bezdíčková.
Účinkují Slávka Budínová a Blanka Bohdanová.
Natočeno 1966. Premiéra 28. 5. 1966 (Československo II, 15:30 – 16:30 h.; 45 min.) v cyklu Schůzky s literaturou.
Obsah: 1. Andělé v noci – 2. Zrcadlový příběh.
Powered by WordPress