Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Ilona Ferková. Povídku z romštiny přeložila Milena Alinčová. Úvodem hovoří autorka. Připravila Milena Hübschmannová. Režie Josef Melč.

Účinkuje Johanna Tesařová a Ilona Ferková.

Natočeno v roce 1998 (25 min). Repríza 19. 5. 2013 v cyklu Víkendové čtení (ČRo Plzeň); 16. 6. 2020 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.; 23:00 h.); 11. 6. 2023 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).

Lit.: anonym: Fabiánová, Ferková, Giňa. Poslechněte si povídky romských autorů v překladu Mileny Hübschmannové! In web ČRo 3 Vltava, 6. červen 2023 (článek). – Cit.: Tragická autonehoda v Jihoafrické republice ukončila v roce 2005 život zakladatelky české romistiky na Univerzitě Karlově, překladatelky a vysokoškolské pedagožky Mileny Hübschmannové. V sobotu 10. června uplyne devadesát let od jejího narození. Ve vltavské Povídce si její nedožité jubileum připomeneme prózami romských autorů, které přeložila a v některých případech i připravila do vysílání. (…)

Po studiích hindštiny, urdštiny a bengálštiny pracovala Milena Hübschmannová kromě Karlovy univerzity, Orientálního ústavu a Ústavu pro filozofii a sociologii ČSAV také v literární redakci Československého rozhlasu. Jejím manželem byl rozhlasový režisér Josef Melč, který se také podílel na realizaci většiny jejích pořadů.

Díky Mileně Hübschmannové se už v polovině sedmdesátých let začala vyučovat romština ve Státní jazykové škole v Praze a na začátku devadesátých let stála Hübschmannová u zrodu romistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

Milena Hübschmannová překládala z romštiny a urdštiny. Založila časopis Romano Džaniben a její jméno dnes nese literární cena pro talentované romské autory. (…)

Povídka vypráví příběh mladé romské dívky Verony, dívky, která od malička žila v romské osadě na Slovensku, sice ve velmi skromných poměrech, ale v kultuře a obklopena lidmi, které milovala. Její život se ale změnil, když za ní přijel její nápadník z Brna, „moderní“ městský Rom Janis. Zamilovali se do sebe, zasnoubili se a Janis si Veronu odvezl s sebou do Brna. Verona vytržena ze svého domácího prostředí se ale v Brně trápila, a tak se Janis nakonec rozhodl, že spolu budou žít v její domácí osadě na Slovensku. To se ale časem zase trápil Janis, neboť i on byl vytržen ze svého přirozeného prostředí. Jak těžké může být se asimilovat? A když to po někom chceme, máme vůbec představu, co to pro něj všechno znamená? Jsme zvyklí, že texty s romskou tématikou řeší zejména vztah Romů a většinové společnosti, v této povídce je to ale jinak. Povídka nám ukazuje, jak velké kulturní rozdíly mohou být i mezi samotnými Romy.

Jaroslav Putík (povídka ze sbírky Pohyblivé písky). Režie Vlado Rusko.

Účinkuje Jan Novotný.

Natočeno 2002 (24 min.). Repríza 1. 2. 2009 (ČRo 2 Praha, 15:32 h.), 11. 4. 2015 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.); 27. 10. 2021 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.); 29. 7. 2023 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.) ke 100. výročí narození autora.

Lit.: anonym: Bochánek, Míla nebo Degustace. Poslechněte si povídky spisovatele Jaroslava Putíka! In web ČRo 3 Vltava, 24. červenec 2023 (článek). – Cit.: Jaroslav Putík byl český spisovatel, novinář a překladatel. Narodil se 25. července 1923 v Mostě jako syn tesaře. Kvůli otcově práci se rodina během Putíkova dětství několikrát přestěhovala, až se usadili poblíž Prahy. V roce 1940 se aktivně zapojil do protinacistického odboje jako člen levicové organizace Národní hnutí pracující mládeže. O dva roky později byl nacisty zatčen a odsouzen ke třem letům za „přípravu velezrady“. Vystřídal několik věznic, mimo jiné i koncentrační tábor Dachau. Domů se vrátil vážně nemocný, ale i přes velmi skeptické prognózy lékařů se brzy zotavil, odjel do Ústí nad Labem a začal pracovat jako tajemník Svazu české mládeže a psát do deníku Mladá fronta.

Po válce, kdy absolvoval Novinářskou fakultu Vysoké školy politické a sociální, pracoval v různých periodikách (Lidové noviny, Literární noviny, Tvorba) a od roku 1964 byl ve svobodném povolání. Přestože po sovětské okupaci nesměl do konce osmdesátých let publikovat, nadále zůstával aktivní a pod jmény kolegů překládal z němčiny a francouzštiny. Ve své tvorbě, ve které najdeme jak cestopisné reportáže a deníky, tak i romány, se často zabýval tématem ztráty lidskosti a krizí společnosti, ve které ale hledá jedince, kteří nepodlehnou stereotypům doby.

V roce 2013 získal cenu PEN klubu za celoživotní dílo. Cenou Egona Hostovského byly oceněny jeho romány Muž s břitvou a Plyšový pes. Jaroslav Putík zemřel v Praze 31. října v roce 2013. (…) Příběh o lásce k ženám a ještě víc ke starým vzácným knihám ze sbírky Pohyblivé písky. (…)

Lit.: Vondráček, Jiří: Pohyblivé písky. Psychologické povídky Jaroslava Putíka. In web ČRo 3 Vltava, 29. říjen 2021 (článek). – Cit.: Pětice psychologických povídek z různého času i prostředí, v nichž autor provází své hrdiny nečekanými životními situacemi. (…)

Jaroslav Putík (1923-2013) vstoupil do české literatury knihami na pomezí publicistiky a beletrie. Teprve v šedesátých letech se dostal do popředí literárního života a stal se z něj respektovaný prozaik, především zásluhou románů Smrtelná neděle (1967), Brána blažených (1969), Muž s břitvou (1984, samizdat) a Volný let voliérou (1988, samizdat).

V období tzv. normalizace byl perzekuován a zařadil se na seznam zakázaných autorů. Východiskem z této situace bylo pro Putíka zařazení do proudu samizdatové a exilové tvorby. Za své dílo získal několik ocenění, včetně prestižní Ceny Egona Hostovského nebo Ceny Českého PEN klubu, přesto dnes patří k prozaikům poněkud pozapomenutým, stojícím ve stínu známějších autorů. (…)

Jan Opolský. Dvě povídky pozapomenutého českého symbolisty a dekadenta ze sbírky Upír a jiné prózy. Pro rozhlas připravil Dominik Mačas. Režie Miroslav Buriánek.

Účinkují Lenka Krejčíková a Tomáš Šolc.

Nastudoval ČRo Plzeň v roce 2001. Repríza 3. 3. 2020 (ČRo 3 Vltava, 14:30 h.).