Účinkují Josef Somr, Petr Nárožný a Jiří Bruder.
Natočeno v roce 1993 (19 min).
30. 12. 2005
Soudní případ (1993)
Pražská děvečka a venkovský tovaryš aneb Paličova dcera (1952)
Josef Kajetán Tyl. Činohra v pěti jednáních. Rozhlasová úprava a režie Josef Bezdíček. Hudební spolupráce Miroslav Ponc. Dramaturg Dalibor Chalupa.
Osoby a obsazení: Kateřina Šestáková, zámožná plátenice (Růžena Nasková), Valenta, její bratr, venkovský šumař (Václav Vydra II.), Rozárka, jeho dcera v Praze na službě (Alena Kreuzmannová), Pavel Kolínský, osadník z Ameriky (Jaroslav Průcha), Prokop, mladý Indián (Karel Richter), starý Melichar, venkovský hrobník (František Roland), Jedličková, vdova (Otylie Beníšková), Antonín, její syn, krejčovský tovaryš (Josef Mixa), Martin Toužimský, mladý řezník (Rudolf Hrušínský I.), Bětuška, jeho sestra (Ljuba Skořepová), Podleský, zámožný koňař (Josef Beyvl), Horina, radní (Josef Červinka), Vondráček, soused (Artuš Kalous), Bláha, soused (Václav Piskáček), Květný, aktuár (Eduard Kašpar), Madlenka a Kačenka, Rozárčiny sestry (Libuše Buzková a Slávka Krušinová), Jablonský, ouředník hrdelního práva (Stanislav Sklenář).
Natočeno 12. – 16. 3. 1952 (studio 6). Premiéra 9. 4. 1952 (Československo, 20,00 – 22,00 h.). Repríza 14. 10. 1956 (Praha) v cyklu Tylův rok (118 min.); 28. 10. 1958 (Praha I, 20:00 h.) v cyklu Nedělní divadelní večery.
Zvukový archív ČRo, DF 11388-90
Pan Jones (1995)
Edith Whartonová. Povídka americké autorky. Překlad, úprava a interpretace Jiří Hanák.
Natočeno v roce 1995 (30 min). Repríza 16. 12. 2023 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).
Osvobození Prahy – fakta a fikce (1993)
Ewald Osers. Rozhlasový dokument o květnových událostech roku 1945. Přeložila Zlata Kufnerová. Hudební improvizace Vladimír Truc. Dramaturg Zdeněk Bouček. Režie Jan Fuchs.
Účinkují Jan Schánilec, Olga Čuříková, Jiří Klem a Michal Pavlata.
Natočeno v roce 1993 (60 min). Premiéra 29. 5. 1994. Repríza 1. 5. 2025 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Radiodokument.
Pozn.: Britská zpravodajská odposlechová služba Monitoring Service zaslechla v květnu roku 1945 volání pražského vzbouřeneckého rozhlasu. Od té chvíle monitorovala veškeré vysílání na území Čech. Ewald Osers sestavil z těchto unikátních záznamů dokument rozhlasu BBC nazvaný Osvobození Prahy. Českou premiéru tohoto hodinového pořadu uvedl Český rozhlas 3 – Vltava 29. května 1994.
Ewald Osers, původem z Čech, byl příslušníkem služby Monitoring Service. Sestavil ze zachycených záznamů unikátní dokument rozhlasu BBC a nazval ho Osvobození Prahy. Pořad měl premiéru už počátkem sedmdesátých let, ale k nám se dostal až po roce 1989. Evald Osers byl po celou dobu poválečného pobytu ve Velké Británii neúnavným překladatelem a propagátorem české literatury, zejména poezie. Dostalo se mu za to významného ocenění z rukou presidenta České republiky. Tato repríza české verze hodinového pořadu Osvobození Prahy cituje i tehdejší vysílání německých a zahraničních stanic, což tvoří zajímavou zvukovou atmosféru a významový kontrast.
O potopě světa (1995)
Karel Čapek. Povídka. Režie Jan Fuchs.
Účinkuje Vlastimil Brodský.
Natočeno v roce 1995. Repríza 17. 9. 2014 (ČRo 3 Vltava, 9:30 h.; 11 min.). Repríza 2. 2. 2022 (ČRo 3 Vltava, 9:02 h.) v cyklu Dopolední četba.
Lit.: anonym: Karel Čapek: Zločin na poště, Pozdravy a O potopě světa. In web ČRo 3 Vltava, 31. leden 2022 (článek). – Cit.: (…) Ve vltavské Dopolední četbě uvádíme i Čapkův text z roku 1938. Povídka O potopě světa vypráví příběh amatérského archeologa, který pro svůj badatelský fanatismus ani nezaznamenal, že kolem něho propukla pohroma… „Nevím, pamatujete-li se na poslední potopu světa; asi ne, protože takové věci, jako je zasloužený trest, lidé tuze rádi zapomínají. Ale nevadí, já vám to připomenu.“ V režii Jana Fuchse čte Vlastimil Brodský. (…)
Návštěvník (1996)
Eric Emmanuel Schmitt. Komorní hra. Překlad a rozhlasová úprava Michal Lázňovský a Tomáš Vondrovic. Hudbu složil Petr Mandel. Dramaturg Hynek Pekárek. Režie Jiří Horčička.
Osoby a obsazení: Sigmund Freud (Petr Pelzer), jeho dcera (Miluše Šplechtová), neznámý (Ladislav Frej), esesman (Jan Vlasák), voják (Jiří Plachý).
Natočeno 1996. (64 min.). Repríza 9. 11. 2019 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h) v cyklu Rozhlasové jeviště.
Nadčlověk na Vltavě (2000)
Speciální vydání kulturně-publicistického týdeníku věnovaného 100. výročí úmrtí německého filozofa Friedricha Nietzscheho. Připravili a uvádějí Aleš Knapp, Marek Toman a Jiří Kamen.
Účinkují Jiří Hanák a Rudolf Pellar.
Natočeno 2000. Repríza 4. 4. 2020 (ČRo 3 Vltava, 8:02 – 10:00 h.) k 120. výročí úmrtí.
Obsah: Biografie duchovního světa Friedricha Nietzscheho aneb Jak napsat bestseller o filozofovi. Rozhovor s německým spisovatelem Rüdegerem Safranskim o jeho nietzschovské biografii. – Friedrich Nietzsche – jeden z největších francouzských spisovatelů? Nové občanství filozofa, o kterém se v jeho vlasti rozhodují, zda se k němu hlásit či ne. – Friedrich Nietzsche v Čechách. O peripetiích přijímání filozofova díla u nás. – Friedrich Nietzsche a hudba. Zdeněk Bednář O zrození tragédie z ducha hudby a filozofově vztahu k Richardu Wagnerovi a o Nietzschově díle jako hudební inspiraci. – Friedrich Nietzsche a C. C. Jung. Úryvek z Jungovy přednášky o autorovi prorockého díla Tak pravil Zarathustra připravil Vladimír Hendrich. – Friedrich Nietzsche jako románová postava. O knize amerického psychoterapeuta Irvina D. Yaloma Když Nietzsche plakal. – Friedrich Nietzsche a film. Poznámky Vladimíra Hendricha. – Friedrich Nietzsche v Sils Maria. O rodišti myšlenky Věčného návratu. – Jdeš k ženám? Nezapomeň na bič! Friedrich Nietzsche a něžné pohlaví.
My se vlka nebojíme (1985, 1987)
Původní rozhlasová pohádková komedie s písničkami. Ivo Fischer. Hudba Miroslav Kořínek, Hraje studiová skupina, řídí Libor Mathauser. Zvuk Mirka Rychlá. Střih Ivan Mikota, 1987. Odpovědný redaktor Jiří Šrámek, 1987. Režie Karel Weinlich.
Osoby a obsazení: 1. prasátko (Ilona Vaňková), 2. prasátko (Hana Macuichová), 3. prasátko (Jaroslava Kretchmerová), vlk (Jiří Císler), kohoutek (Petr Pospíchal), koza (Uršula Kluková), pes (Svatopluk Skládal), oslík (Marek Eben), kravka (Jana Andresíková), hlásek (Naďa Konvalinková), liška (Laďka Kozderková), lišák (Antonín Hardt), Cecilka (Alena Špačková), Balabán (Vladimír Bičík), bobr (Václav Postránecký), dech hudby (Viktor Preiss), loupežníci (Radim Vašinka, Tomáš Töpfer, Jan Řeřicha, Miloš Rozhoň), hot tety (Jana Koubková, Daniela Matějčková, Marie Jakoubková), lištičky (Zuzana Töpferová, Sylva Sequensová, Zuzana Davidová-Včelková a Dagmar Weinlichová).
Natočeno v roce 1985 (55 min.). Repríza 3. 9. 2020 (ČRo Rádio Junior, 13:00 h.); 20. 2. 2022 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.); 27. 9. 2025 (ČRo Pohoda, 12:00 h.; 21:00 h.).
Vydal Supraphon v roce 1987 (1 LP).
Pozn.: Mimořádná prémie Prix Bohemia Radio.
Pozn.: V roce 1988 vznikla i TV verze (režie Pavel Háša, účinkovali také Marek Eben, Jiří Císler, Václav Postránecký, Hana Maciuchová, Jitka Molavcová).
Lit.: Šulc, Viktorín: Téma: Rozhlasová pohádka. In Scéna, 26. 11. 1984 (č. 24), s. 5 (recenze).
Lit.: Herget, Jan: My se vlka nebojíme. In web Laďka Kozderková, b. d. (článek + ukázka ze hry). – Cit.: Autorem tohoto pohádkového muzikálu je Ivo Fischer, rozhlasový redaktor, dramaturg a především textař. Veselá pohádka vypráví o třech prasátkách, která nadevše milují hudbu a rozhodnou se prorazit do světa. Klacky pod nohy jim ale háže vlk, který je jejich hlavním konkurentem v pěvecké soutěži. Prasátka putují světem a potkávají různá další zvířátka, která je inspirují. Často jim jde i o život, třeba když jedno z prasátek zajmou loupežníci nebo když se jiné prasátko chystají sežrat lišky. Prasátkům ovšem pomáhají ztracené noty, múzy nebo duch hudby. Jejich putování po světě je nakonec korunováno úspěchem, prasátka ze soutěže odcházejí vítězně, zatímco vlk ostrouhá.
Tato rozhlasová pohádka je napsaná i zahraná s humorem a příjemnou nadsázkou, tehdejší herecké hvězdy si role zpívajících zvířátek rozhodně užívají. Mezi nimi i Laďka Kozderková, která hraje lišku. Do liščího doupěte se dostane jedno z prasátek a hrozí mu sežrání, starý lišák už brousí nože a liščata mají hlad. Hlavou rodiny je ovšem liška, která dá muzikálnímu prasátku šanci jedině proto, že miluje hudbu, přesněji operu. V této jediné scéně Laďka Kozderková i zpívá a lišku hraje s příznačnou operní vznešeností. I lakonické povely lišákovi: „zakousnout, oškubat, nechat uležet a pak sežrat, jako vždycky“ jsou proneseny s noblesou. Lišáka pod pantoflem hraje Antonín Hardt, tehdejší ředitel Hudebního divadla v Karlíně.
Pohádkový muzikál My se vlka nebojíme se dva roky po svém vzniku dočkal vydání na LP desce a v roce 1988 se objevil i na televizní obrazovce. To už ale lišku hrála Jitka Molavcová.
Mohla to být hvězdná chvíle aneb Setkání pánů Bacha a Händela v roce 1747 (1992)
Paul Barz. Rozhlasová hra o ceně za úspěch. Překlad Josef Balvín. Hudba Jaroslava Eliášová. Hudební spolupráce Jiří Váchal. Zvuková spolupráce Jiří Furman. Záznam a střih Markéta Košťáková. Zvukové efekty Jiří Binek. Asistentka režie Dana Reichová. Dramaturg Oldřich Knitl. Režie Hana Kofránková.
Osoby a obsazení: Johann Sebastian Bach (Josef Kemr), Georg Friedrich Händel (Rudolf Hrušínský) a Johann Christoph Schmidt (Jaroslav Kepka).
Natočeno v roce 1992 (75 min.). Repríza 11. 5. 2019 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h) v cyklu Rozhlasové jeviště.
Alternativní verze názvu: Mohla to být hvězdná chvíle aneb Setkání pánů Bacha a Händla v roce 1747
Lit.: Říhová, Klára: Hana Kofránková: Jsem pyšná, že patřím k neviditelným. In web Novinky, 2. 1. 2018 (rozhovor). – Cit.: (…) Přesto se mi podařilo pozvat do hry Mohla to být hvězdná chvíle (o setkání muzikantů Bacha a Händela) dva herce, kteří se rozhádali – pány Hrušínského a Kemra. Bylo to, jako většinou, kvůli prkotině… Přitom jejich celoživotní přátelství bylo tak důležité! Když jsem je požádala o účast, oba se proto nejdřív zajímali, zda roli přijal ten druhý, že to vezmou jen v tom případě. Kemr Bacha velmi obdivoval a rozuměl mu, což převážilo. Hra nakonec dopadla překvapivě dobře, jsou v ní pasáže, kde si ti dva připíjejí na své nepřátelství. Ovšem nemluvili spolu dál, až do smrti. (…)
Lit.: anonym: V pardubickém divadle se setkají skladatelé Bach a Händel. In web Blesk, 28. listopadu 2017 (článek). – Cit.: Pardubické divadlo uvede v pátek 1. prosince na Malé scéně hru Paula Barze Mohla to být hvězdná chvíle. Zabývá se pomyslným setkáním dvou velikánů barokní vážné hudby, Johanna Sebastiana Bacha a Georga Friedricha Händla. Ač současníci, ve skutečnosti se pravděpodobně oba skladatelé nikdy nesešli. Vtipná hra německého dramatika a muzikologa navozuje představu, jak by jejich možné setkání mohlo vypadat.
„Zajímá nás úloha osobnosti v dějinách. Člověk, který tvoří, je pro mne mravný. Jsem šťastný, že můžeme uvádět tuto hru i to, co ti lidé vytvářeli,“ řekl novinářům hostující režisér Michael Tarant.
Bach pokládaný dnes za jednoho z největších skladatelů všech dob, proslul za svého života spíš „jen“ jako virtuóz. Jeho autorské dílo se dočkalo uznání až dlouho po skladatelově smrti. Oproti tomu Georg Friedrich Händel se stal úspěšným napříč Evropou již za svého života.
V tuzemsku byla hra uvedena dosud jen v rozhlasové verzi. Divadelního provedení s koncertními vstupy se nyní dočká v Pardubicích. Postavu Bacha divadlo svěřilo Jiřímu Kalužnému, Händla představuje Tomáš Lněnička. V dalších rolích vystoupí Radek Žák, Štěpánka Fingerhutová a Veronika Malá.
Kostýmy vytvořila Ivana Follová, scénu navrhl režisér Tarant, hru světel a obrazů Petr Našic, na hudbě spolupracoval dramaturg Komorní filharmonie Pardubice Bohuslav Vítek.
Německý dramatik a muzikolog Paul Barz (1943 – 2013) není v Česku příliš známý. Je autorem řady divadelních a rozhlasových her i monografií osobností. V Česku uvedl poprvé jeho hru Viva Verdi v roce 2006 v Západočeském divadle v Chebu právě Michael Tarant.