Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

30. 12. 2005

Měsíc na vsi (1984)

Filed under: Rozhlasové hry — beatman @ 0:22

Ivan Sergejevič Turgeněv. Přeložil Jiří Mulač. Rozhlasová úprava a dramaturgie Josef Hlavnička. Scénická hudba (klavírní kompozice) Josef Pech. Režie Alena Adamcová.

Osoby a obsazení: Arkadij Sergejevič Islajev, bohatý statkář (Zdeněk Hradilák), Natalja Petrovna, jeho žena (Jana Andresíková), Kolja, jejich syn (Ondřej Kepka), Věročka, jejich schovanka (Milena Steinmasslová), Anna Semjonovna Islajevová, statkářova matka (Věra Kubánková), Lizaveta Bogdanovna, její společnice (Růžena Merunková), Schaf, německý vychovatel (Ivo Gübel), Michail Alexandrovič Rakitin, domácí přítel (Ladislav Mrkvička), Alexej Nikolajevič Běljajev, student, Koljův učitel (David Vejražka), Ignatij Iljič Špigelskij, lékař (Josef Somr), Matvěj, sluha (Vladimír Čech), Káťa, služebná (Vanda Švarcová) a hlas (Vladimír Fišer).

Natočeno 1984. Premiéra 30. 12. 1984 (Praha, 19.25-21.05 h.;  96 min). Repríza 7. 12. 1986 (Praha, 15:00 – 16:37 h.); 7. 9. 2013 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.) ke 130. výročí úmrtí Ivana Sergejeviče Turgeněva; 10. 11. 2018 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h) v cyklu Rozhlasové jeviště.

Lit.: anonym: Ivan Sergejevič Turgeněv: Měsíc na vsi. In web ČRo 3 Vltava, září 2013 (článek). – Cit.: Dodnes nejuváděnější Turgeněvovu hru Měsíc na vsi vysíláme ke 130. výročí úmrtí Ivana Sergejeviče Turgeněva. V rozhlasové inscenaci jemné Turgeněvovy komedie uslyšíte v hlavních rolích Janu Andresíkovou, Ladislava Mrkvičku, Davida Vejražku, Zdeňka Hradiláka, Věru Kubánkovou a další herce.

Třicetiletá Natálie Petrovna vede příjemný ale trochu nudný život jako žena bohatého statkáře Islajeva. Poklidné manželství po boku věčně zaměstnaného manžela si už několik let zpestřuje vztahem s rodinným přítelem Rakitinem.

Stojaté vody domácnosti rozvíří mladý domácí učitel desetiletého syna manželů Islajevových, Beljajev, do kterého se Natálie Petrovna bláznivě zamiluje. Ocitne se tak v neudržitelné situaci, nejen ve vztahu k manželovi, ale navíc se stane sokyní své o mnoho let mladší schovanky.

O autorovi:
V díle ruského básníka, dramatika a prozaika Ivana Sergejeviče Turgeněva se silněji než u jeho ostatních literátů jeho generace potkávají evropská západní kultura s ruskými tradicemi. Jeho prózám je vlastní kritický pohled na ruské společenské a hospodářské poměry, stejně jako láska k ruskému jazyku a ruské kultuře. V ruštině se vzdělal sám, téměř v dospělosti, protože v domácím prostředí se mluvilo francouzsky a německy.

Studoval v Moskvě, Petrohradě a jako dvacetiletý odešel na tři roky do Německa na berlínskou univerzitu, kde se zajímal především o filozofii. Krátce po svém návratu z Berlína debutoval v roce 1943 jako básník, ale brzy se od poezie odvrátil a věnoval se nadále próze, příležitostně i divadelním hrám, kterých si sám příliš necenil.

K nejvýznamnějším Turgeněvovým prózám patří povídkový cyklus Lovcovy zápisky, ve kterém vylíčil poměry carského Ruska s takovým ohlasem, že vedly k jeho pronásledování ruskými úřady. Vedle množství povídek napsal také šest velkých románů z prostředí ruské šlechty, z nichž nejznámější jsou Otcové a děti a Šlechtické hnízdo. Jeho románové dílo je znamenitou psychologickou kronikou myšlení ruské inteligence tří generací, nehledě na mistrovské popisy přírody i ruské vesnice na sklonku 19. století. Od roku 1861 žil Turgeněv trvale v cizině, především ve Francii, přátelil se s Flaubertem či s Maupassantem.

Zemřel nedaleko Paříže v roce 1883, na vlastní přání byl pohřben v Petrohradě.

Lucerna (1951, 2021)

Mluvené slovo Alois Jirásek: Lucerna (1951)Alois Jirásek. Rozhlasová úprava dramatické báchorky klasika české literatury.  Rozhlasová úprava Dalibor Chalupa. Hudbu složil Štěpán Lucký, řídí Jiří Jirouš. Asistent režie Luboš Pecháček. Umělecký vedoucí Bohumil Brunclík. Zvukový mistr Gustav Dostál. Natáčecí technik Alexandr Brautferger. Dramaturgie Jaroslava Strejčková. Režie Přemysl Pražský.

Osoby a obsazení: Osoby a obsazení: kněžna (Marie Burešová), dvořan (Vladimír Leraus), vrchní (Felix Le Breux), mlynář (Miroslav Doležal), jeho bába (Jaroslava Vacková), Hanička (Nina Jiránková), Zajíček, učitelský mládenec (Václav Voska), Braha, sekerník (Rudolf Široký), Zima, šumař (Bedřich Bobek), Sejtko, šumař (Jiří Vasmut), Klásek, šumař (Josef Vošalík), Klásková (Jaroslava Drmlová), Michal, vodník (František Filipovský), Ivan, vodník (Václav Vydra), pan Franz (Erik Zámiš), mušketýr (Artuš Kalous), Žán, služebník (Václav Piskáček), Kroužilka, rychtář (Ludvík Řezníček), Votruba, rychtář (Karel Fořt). Dále účinkují Eduard Kašpar, Václav Jirsa a Karel Oprich.

Natočeno v roce 1951 (zvukový archív ČRo, DF 7917-9, 101 min). Premiéra (?) 1. 1. 1952 (Praha, 16:15 – 18:00 h.). Repríza 22. 8. 1956 (Praha II, 20:30 h.); 20. 11. 1957 (Praha I, 20:00 h.) místo plánovaného uvedení Majakovského Ledové sprchy; 4. 1. 1975 (Vltava, 19:00 h); 12. 7. 2015 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) v rámci cyklu Léto pokladů a legend.

Vydala Radiotéka, listopad 2021 (MP3, CR.ES.2021.471). Ukázka k poslechu zde.

Lit.: anonym: Alois Jirásek: Lucerna. In web ČRo 2 Praha, červenec 2015 (anotace). – Cit.:  „Té lípy se nevzdám!“ Klasická pohádková hra s vynikajícími herci Marií Burešovou, Felixem Le Breux nebo Václavem Voskou. Natočeno v roce 1951. 

Vodník Ivan se svými pentličkami a lidskou touhou po lásce. Tvrdohlavý mlynář, který hájí Haničku, svá práva i stoletou lípu. Falešný panský dvůr, komičtí venkovští muzikanti. To jsou vděčné herecké příležitosti už pro několik hereckých generací. 

Premiéra už v roce 1905 

Jiráskova Lucerna patří mezi nejznámější a nejhranější tituly starší české dramatiky. Diváky zaujala už při své premiéře v roce 1905, kdy ji na scéně Národního divadla inscenoval režisér Jaroslav Kvapil.

Výtvarnou stránku představení svěřil Mikoláši Alšovi a k hudební spolupráci přizval tehdejšího šéfa opery Karla Kovařovice. Ohlasy byly vesměs velmi příznivé. 

Lucerna v divadle i ve filmu 

Lucerna se dočkala také filmových verzí: režisér Karel Lamač natočil němou i zvukovou verzi i operního zpracování Vítězslava Nováka. Pronikla dokonce na zahraniční scény a byla přeložena do několika jazyků. 

Lehká dívka a reportér (1992)

Filed under: Rozhlasové hry — beatman @ 0:20

Karel Poláček. Rozhlasová úprava Dagmar Hubená. Dramaturgie Dagmar Jaklová. Režie Petr Adler.

Účinkují Petr Kostka, Jana Paulová, Pavel Soukup, Jan Teplý, Jiří Kvasnička, Martin Růžek a Bořík Procházka.

Natočeno v roce 1992. Premiéra 29. 3. 1992 (Vltava, 20:00 h.; 55 min.) v cyklu Schůzky s literaturou. Repríza 19. 1. 2025 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Hra pro pamětníky.

Lit.: Hubená, Dagmar: Karel Poláček: Lehká dívka a reportér. Humorný příběh o tom, jak se co nejméně nadřít. In web ČRo 3 Vltava, 19. leden 2025 (článek). – Cit.: Cílem pánů Hirsche a Skalského, dvou redaktorů deníku Pokrok, je pokud možno bez práce proplout životem. Během intenzivního poflakování potkají v jedené z pražských kaváren velmi životaschopnou lehkou dívku. Stanou se svědky a komentátory jejího obdivuhodného společenského vzestupu. (….)

Na pozadí tohoto příběhu nahlédneme do světa prvorepublikové žurnalistiky. Potkáme reportéry, soudničkáře, fabulátory, metéry i redakční poskoky.

Vzhledem k několika žertům na adresu komunistického redaktora Petránka mohla knížka po válce vyjít až po roce 1989.

Elektrárna, prachy a hlubokej tón (1997)

Filed under: Povídky — beatman @ 0:19

Příběh chicagského blues. Jan Novák. Z anglického originálu přeložil a připravil autor. Hudební spolupráce Lubomír Dorůžka. Režie Markéta Jahodová.

Účinkuje Zdeněk Maryška.

Natočeno v roce 1997. Premiéra 21. 4. 1997 (ČRo 3 Vltava, 16:00 h.; 58 min).

Lit.: anonym: JAN NOVÁK: Elektrárna, prachy a hlubokej tón. In web ČRo, duben 1997 (anotace). – Cit.: Příběh chicagského blues. Českoamerický spisovatel, dramatik a scénárista (narozen 4. 4. 1953 v Kolíně) vypráví příběh chicagského blues a jeho hlavních protagonistů, a přibližuje atmosféru posledního podniku v Chicagu, baru Checkerboard Lounge, kde se tato hudba v autentickém znění hraje. V pořadu zazní bluesové skladby v podání Son Sealse, Johna Hurta, Roberta Johnsona, Emila Františka Buriana, Muddyho Waterse, Otise Spana, Willieho Dixona, Wolfa Howlina, skupiny Rolling Stones, skupiny Bluesberry, B. B. Kinga, Buddy Guye a Chucka Berryho.

Edvard Beneš v letech 1945-1946 (2002)

Filed under: Radiodokument — beatman @ 0:17

Zdeněk Bouček, Jitka Škápíková. Proti mýtům a neznalostem ergo k pramenům: Dekrety, projevy, novinové články a svědectví z archivů. Dramaturgie Jitka Škápíková. Technická spolupráce Petr Janečka. Režie Zdeněk Bouček.

Účinkovali Jitka Škápíková, Petr Adler, Tomáš Černý a Zdeněk Bouček.

Natočeno v roce 2002 (57 min.). Repríza 8. 5. 2015 (ČRo 3 Vltava, 16:01 h.).

Alternativní název: Edvard Beneš 1945-1946

 

Diváci lidské komedie (200?)

Filed under: Literární pásma — beatman @ 0:14

Kompozice na téma “Velikost a pád dandysmu”. Připravil Jaroslav Havel. Režie Petr Adler.

Účinkují: Eva Brožková, Václav Mareš a Otakar Brousek ml.

Natočeno 200? Premiéra ?? (ČRo 3 Vltava, 21:00 – 22:00 h.; 59 min.) pro cyklus Schůzky s literaturou.

23. 12. 2005

Zalamejský sudí (1954, 2024)

Pedro Calderon de la Barca. Rozhlasová úprava divadelní hry slavného „španělského dramatika období „“zlatého věku““.“ Ukazuje svévoli hejtmana a jeho vojáků, kteří unesou a znásilní dceru bohatého sedláka Crespa. Ten se shodou okolností stane soudcem a případ vyšetřuje. Překlad a úprava Jindřich Hořejší. Rozhlasová úprava Přemysl Pražský. Hudbu na motivy Manuela de Falty složil Miloš Smatek, řídí Josef Čech. Texty písní Bedřich Bobek. Zvukový mistr Jan Chalupský. Asistent režie Drahomíra Hůrková. Natáčecí technik František Kubíček. Dramaturg Dalibor Chalupa. Režie Přemysl Pražský.

Osoby a obsazení: král Filip II. (Miroslav Doležal), don Lope de Finquence, plukovník (Bedřich Karen), don Alvaro de Atayde, kapitán (Václav Voska), seržant (Bohuš Hradil), Rebolledo (František Mrázek), vojáci (Jiří Horčička, Pavel Tumlíř, Karel Weinlich, Vladimír Pospíšil, Rudolf Pellar), Pedro de Crespo, sedlák (Karel Pavlík), Juan, jeho syn (Jaromír Spal), Isabella, jeho dcera (Jiřina Petrovická), Ines, jejich teta (Světla Svozilová), don Mendo, handlíř na odpočinku (Felix le Breux), Nuňo, jeho sluha (Bohumil Bezouška), písař (Oldřich Musil), prolog (Karel Beníško).

Natočeno 1954. Premiéra 22. 4. 1954 (85 min). Repríza 22. 10. 1954; 16. 1. 1955 (Praha II, 15:00 h.); 6. 8. 1989 (Praha, 19:15 – 20:43 h.) v cyklu Nedělní divadelní večery; 8. 1. 2006 (ČRo 2 Praha, 20:30 h); 26. 7. 2008 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.) v cyklu Rozhlasové jeviště a Španělská siesta; 23. 5. 2021 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Hra pro pamětníky k 340. výročí úmrtí Pedra Calderóna de la Barca.

Vydala Radiotéka, listopad 2024 (MP3, CR.ES.2024.363). Ukázka k poslechu zde.

Lit.: anonym: Calderon: Sudí zalamejský. In Československý rozhlas a televize 3/1955, s. 5 (článek). – Cit.: Don Pedro Calderon de la Barca znamenal pro španělské divadlo totéž co Shakespeare pro divadlo anglické. Narodil se 17. ledna 1600, žil jedenasedmdesát let a byl kromě jiných povolání vojákem, ředitelem divadla i knězem.

Calderon musel být vojákem, aby mohl poznat militaristickou zpupnost, musel být dvorním básníkem, aby poznal šlechtu v jejím prostředí a úpadku a musel být knězem, aby mohl pochybovat. Calderon miloval život, měl žhavou obraznost, životní moudrost a jen člověk, povahou upřimný a ušlechtilý mohl být tak statečný, aby napsal tuto hru v katolicismem ovládaném Španělsku, hru o moudrém a hrdém sedláku Pedru Orespovi, který se nepodřídí ani soldatesce ani králi a svoji při dovede mužně a nekompromisně po svém rozhodnout a ukončit.

Lit.: Pekárek, Hynek: Pedro Calderón de la Barca: Zalamejský sudí. Velké španělské drama z dob, kdy čest byla důležitější než láska, či dokonce život. In web ČRo 3 Vltava, 23. květen 2021 (článek)  – Cit.: Rozhlasová úprava divadelní hry slavného španělského dramatika, v níž sedlák Crespo hájí svou čest proti zvůli vojenské moci.  (…)

„Králi musíš dát / jmění a život. Ale čest / je hájemství duše / a duše patří jen Bohu.“ To jsou nejznámější verše z Calderónovy hry Zalamejský sudí. Imperativ cti, barokní cti, která je důležitější než láska, či dokonce život, je jedním z jejích ústředních témat.

Završitele španělského „zlatého věku“ Pedra Calderóna de la Barca (1600-1681) dělí od Lope de Vegy čtyřicet let, od Cervantese víc než padesát. Na konci svého dlouhého života je Calderón svědkem konce velkolepé epochy, jejího hospodářského a mravního úpadku. Jeho vlastní život jakoby se naopak vyvíjel proti proudu doby, když se ze svárlivého a nepokojného studenta a později vojáka zapleteného do řady násilností stane roku 1651 knězem. Pro příště se ve své tvorbě bude věnovat pouze autos sacramentales a mytologickým hrám. Podle vlastního vyjádření, že není lepší společnosti než samota, se uzavře v domě plném obrazů a knih.

Calderón španělské divadlo dovršuje a zhutňuje až k neúnosnosti. Vladimír Mikeš

„Vcelku lze říct,“ píše ve své knize Divadlo španělského zlatého věku Vladimír Mikeš, „že Calderón shrnuje vše, co vytvořili jeho předchůdci, španělské divadlo dovršuje a zhutňuje až k neúnosnosti. Všecka témata španělství u něho pod tlakem doby těžknou. Co bylo u Lope de Vegy improvizací, nápadem hozeným v šťastné chvíli na papír (často za jedinou noc) a dralo se vpřed s dychtivou taneční lehkostí, to u Calderóna zvolňuje krok, nastupuje ponor (a vertikála baroka), místo nepřeberné nápaditosti reflexe, systém, uměřenost.“ (…)

Sněhurka svatojánská (1999)

Filed under: Rozhlasové hry — beatman @ 13:28

Jarmila Čermáková. Rozhlasová pohádka podle stejnojmenné divadelní hry. Hudba Tomáš Kořének. Hudební režie Petr Mandel. Dramaturgie Václava Ledvinková. Mistr zvuku Tomáš Gsöllhofer. Střih Lenka Winterová. Zvukové efekty Petr Šplíchal. Režie Zdena Fleglová.

Účinkují Terezie Blahová, Karel Kratochvíl, Jiří Švorc, Alexandra Košťálová, Marie Helebrantová, Josef Somr, Hana Maciuchová, Vlastimil Brodský, Klára Cibulová, Markéta Ježková, Veronika Poláčková, Magdaléna Rutová, Barbora Tomanová, Kateřina Wienerová, Jiří Konvalinka, Jakub Zeman, Libor Bouček, Václav Jílek, František Med, Petra Balá a Jana Kratěnová.

Natočeno v roce 1999. Repríza 8. 1. 2006 (ČRo 2 Praha, 13:04 h); 18. 6. 2017 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.; 35 min.).

Lit.: Ledvinková, Václava: Sobotní hra 7. ledna a nedělní pohádka 8. ledna 2006. In web ČRo 2 Praha, leden 2006 (článek). – Cit.:  Pro ty, kdo rádi poslouchají sobotní hry a nedělní pohádky, tu máme pravidelnou upoutávku. V sobotu na vás čeká příběh Aloise Jiráska o hledání pokladu! V neděli pak uslyšíte klasickou pohádku o Sněhurce! Z upoutávky se dozvíte, kdo v nich bude účinkovat. Takže pak již bude jen na vás pohodlně se posadit a naladit si v sobotu i v neděli ve 13 hodin Český rozhlas 2 – PRAHA, vysílání pro děti… (…)

SNĚHURKA SVATOJÁNSKÁ

Příběh křehké Sněhurky zrozené ze sněhu a ledu je všem jistě dobře známý z klasické pohádky. Právě on se stal inspirací rozhlasového zpracování. Veršovaný text vychází z tradice lidových zvyků, her, písní a říkadel v období od Adventu přes Vánoce, Hromnice, masopust, Velikonoce, filipojakubskou noc až po pálení svatojánských ohňů. Současně je rozhlasová pohádka s názvem Sněhurka svatojánská i jakýmsi podobenstvím protikladu mezi bezstarostným dětstvím a moudrým stářím.

Slyšet ji můžete v neděli 8. ledna s Vlastimilem Brodským, Hanou Maciuchovou, Josefem Somrem a s dětmi z Dismanova rozhlasového dětského souboru.

Opilé banány (2001)

Filed under: Povídky — beatman @ 13:27

Petr Šabach. Tak trochu podroušené listování dílem žijícího klasika. Připravil Jan Halas. Režie Hana Kofránková.

Účinkuje Matěj Hádek.

Natočeno v roce 2001. Repríza 11. 7. 2015 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h). Repríza 31. 12. 2021 (ČRo 3 Vltava, 16:30 h.).

Vymítání anděla

Filed under: Povídky — beatman @ 13:25

Zdeněk Grmolec.

Rukopisná povídka brněnského spisovatele. Režie Eva Řehořová. (Brno)

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress