Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Franz Hiesel.  Hra předního rakouského autora zpracovává příběh dvou rakousko-tureckých válek v 17. století. Je pozoruhodným pokusem o nové možnosti rozhlasového dramatu. Přeložila Jarmila Hrubešová. Scénická hudba Jiří Váchal. Hudbu řídí Jiří Váchal. Dramaturg Jan Kolář. Režie Jiří Horčička.

Osoby a obsazení: Vypravěč (Luděk Munzar), Herold (Vladimír Krška), Protiherold (Milan Riehs), Leopold I. (Jiří Adamíra), Kara Mustafa (Steva Maršálek), Hrabě Starhemberg (Jan Přeučil), Silidhar (Jiří Holý), Jan III. Sobieski (Ladislav Frej), Vincenc (Pavel Rímský), Cecilie (Růžena Merunková), pevnost (Jaroslava Adamová) a další.

Natočeno v roce 1990. Premiéra 12. 12. 1990 (96 min). Repríza 7. 1. 2006 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h) v cyklu Rozhlasové jeviště.

Lit: Langšádlová, Eva – Blahé následky neblahého obléhání. In Scéna 2/1991, s. 6 (recenze).

Lit.: Štern, Ivan:  Obléhání Vídně Turky. In web ČRo, školní portál, 24. 10. 2007 (rozbor + ukázka ze hry). – Cit.: V roce 1683 šlo už o druhé obléhání Vídně tureckými vojsky.
Poprvé byla Vídeň obležena Turky v době mezi 27. zářím až 14. říjnem 1529. V té době sultán Sulejman I. Mocný usiloval o to podrobit si Uhry. V roce 1521 dobyl Bělehrad. Město bylo v té době součástí uherského království. Rozhodující bitva se ale odehrála o pět let později u Moháče. Tam zahynul český a současně uherský král Ludvík Jagelonský. Podle úmluvy mezi rodem Jagelonců a Habsburků se měl nástupcem Ludvíka na obou trůnech (uherském i českém) stát arcivévoda Ferdinand Rakouský. Část uherské šlechty však s tímto krokem nesouhlasila a prohlásila sedmihradského knížete Jana Zápolye za vzdorokrále. Ten se utekl pod ochranu tureckého sultána.
Sultán Sulejman konfliktu v Uhrách a skutečnosti, že většina rakouské hotovosti je vázána ve Itálii bojem s Francouzi, využil k tažení na Vídeň, kterou v roce 1529 oblehl. Statečným Vídeňanům, kteří opakovaně odráželi turecké útoky (zejména zatápěli elitním janičářským jednotkám) nakonec pomohlo i počasí. Ten rok vtrhla zima do podunajského údolí předčasně a zcela neočekávaně. Turkům bylo jasné, že musejí obléhání přerušit. Ve sněhu a mrazu bylo vojenské ležení ve stanech vyloučené. Sotva odtáhli od hradeb Vídně, začalo hustě sněžit. I tak za sebou zanechali na dvacet tisíc zabitých tureckých vojáků.
Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let 17. století byla Svatá říše římská, které vládl císař Leopold I., oslabena v důsledku náboženských válek, nedávno ukončené třicetileté války, holandské války (během ní pod hradbami Maastrichtu zahynul v boji francouzský kapitán d“Artagnan) proti francouzskému králi Ludvíku XIV. (zvanému Král slunce). Hodně síly stálo i potlačení kuruckého povstání protestantské šlechty v Uhrách, vedené proti císaři a Vídni Emmerichem Thököly v letech 1678 až 1682.
Už se to asi stalo tureckou tradicí. Před 150 lety sultán Sulejman využil oslabení Rakouska v důsledku vzpoury části uherské šlechty proti následníkovi Ferdinandu Habsburskému, a nyní se jeho prapravnuk sultán Mehmet IV. chová naprosto stejně. Využil oslabení Rakouska a vypravil proti sice dobře opevněné, přesto slabé Vídni velkolepé tažení, pod vedením velkovezíra Kary Mustafa Paši.
Pro Osmany nebyla Vídeň jen symbolem křesťanství, ale také strategickou bránou do západní Evropy. Obráncům Vídně velel hrabě Ernst Rüdiger ze Starhembergu. Jestliže v roce 1529 Vídeňané čelili přesile zhruba 100 tisíce tureckých vojáků, tentokrát Vídeň oblehl počet dvojnásobný.
Strategii dobývání města Turci zvolili stejnou jako před sto padesáti lety. Štolami se chtěli dostat pod hradby města. Následně je vyhodit do povětří. Získanými průlomy pak zaútočit a dobýt město. Nelítostný boj se tedy nevedl jen na povrchu, ale i v podzemí, v tehdejší kanalizaci města. Tentokrát turečtí minéři v podzemí vybudovali celé město. Naštěstí pro Vídeň i tak jejich úsilí nebylo mnoho platné.
Základní strategickou chybou, kterou učinil Kara Mustafa, byl teror, který šířili turečtí vojáci a jejich tatarští spojenci v širokém dalekém okolí Vídně. Vypalovali vesnice a města, pokud rovnou nevraždili, pak odváděli zajaté obyvatele do otroctví. Vypálená a pustá země však sotva mohla tureckému vojsku nabídnout píci pro koně a potravu pro vojáky. Zásobovací vozy tudíž musely vážit několik dnů cesty, než se dostaly někam, kde bylo možné píci a potravu získat. Tak se stalo, že nehladověli jen obléhaní Vídeňané (ostatně ti s tím museli počítat), ale sami oblehající Turci. No a s prázdným, kručícím žaludkem se nejen vojákovi špatně bojuje, ale i koni špatně táhne. Pak stačil jeden překvapivý útok polských vojáků, vedených králem Janem Sobieskim, který konečně dorazil pod Vídeň, a turecké vojsko se dalo na zmatený útěk.
Výňatky z chronologie tureckého obléhání:

Pohled vídeňský:
1. srpna: Během mše svaté ostřelují Turci Svatoštěpánský dóm a začali tak, aniž si to uvědomili, porušovat dané slovo. Den na to bombardují kapucínský kostel tak silně, že propadla jeho střecha.
8. srpna: Je chycen patnáctiletý chlapec, podezřelý ze špionáže. Obyvatelstvo města v té době mělo už vybičované nervy natolik, že dosáhlo toho, ač chlapec tvrdil, že je to nesmysl, aby byl sťat.
11. srpna: Hrabě Starhemberg, velitel města onemocněl natolik, že ulehl a musel pobýt na lůžku déle než týden.
26. srpna: Velení města povolalo do zbraně všechny vídeňské muže, kteří se do té doby od válčení drželi stranou, buď proto, že nebyli schopni boje, anebo se jim prostě bojovat nechtělo. Dva dny nato nad těmi, kteří se nadále zdráhali účastnit se bojů, musel hrabě Starhemberg vynést rozsudek smrti a nechat je popravit.
27. srpna: Na Svatoštěpánský dóm spadne třicet raket. V noci přilétne dalších sto.

Pohled turecký:
3. srpna: Velkovezír Kara Mustafa stáhl z pravého křídla Alay Beyie pro nestatečnost a nedostatek bojových úspěchů. Původně ho chtěl nechat popravit. Dal mu nakonec „milost“ v podobě čtyř set ran býkovcem.
10. srpna: Kara Mustafa se vydal na inspekci podkopů pod Vídní. Prohlédl si tunel a předsunuté pozice. Na kritiku, že se nedostává válečného materiálu, reagoval tak, že na místě sesadil velitele týlu Fazli Agu a jmenoval na jeho místo Abazu Siyavuse Agu. Jak bylo obvyklé, Fazli Aga skončil pod katovým mečem.
22. srpna: Do tureckého ležení dorazil se svým vojskem sedmihradský král. Okamžitě podrobil kritice plány, podle kterých měla být dobita Vídeň. Navíc vyslovil názor, má-li někdo dobýt nějaké území, nemůže na ně útočit zevnitř, ale zvenčí. Velkovezír Kara Mustafa se velice rozzlobil a vládce Sedmihradska i s jeho vojáky poslal hlídat most přes řeku Raab.

Pohled evropský:
3. srpen: Došlo k několika menším a větším potyčkám polských pomocných sborů a císařských jednotek s Tatary, maďarskými povstalci a Turky. Celý srpen se nesl ve znamení vyčkávání císaře Leopolda v bavorském Pasově na vojenské posily.
8. srpna: Do Pasova dorazil princ Evžen Savojský. Tento pozdější slavný rakouský vojevůdce, francouzského původu přinesl zprávu, že ostatní francouzští důstojníci, kteří se měli připojit v rakouským oddílům, byli zatčeni a zavřeni. (Francouzský král Ludvík XIV. tehdy sledoval vlastní politické cíle, byl tehdy tajným spojencem sultána Mehmeta IV.)
9. srpna: Císaře Leopolda I. přepadla horečka, průjem a náhlé zvracení. Na lůžko byl upoután celé tři dny.
14. srpna: Proti původní dohodě vyráží král Jan Sobieski s půlměsíčním zpožděním se svým vojskem z Krakova směrem na Vídeň.
23. srpna stanul pod Opavou.
24. srpna: Vévoda Karel V. postupuje proti Dunaji k místu setkání v Tullnu. U Bisambergu, na hranici dnešní Vídně, narazí na Turky a pomocné maďarské oddíly. Jeho kavalérie dosáhne rychlého vítězství.
25. srpna: Také pomocné vojsko se vydalo z Pasova směrem k Vídni. Císař Leopold odsud vyrazil lodí.Po třech dnech dorazil do Lince. Bez odkladu se vydal dál spolu vojáky na pochod na Vídeň.
31. srpna: U Hollabrunnu se setkali, jak bylo dohodnuto, král Jan Sobieski a vévoda Karel.  jen část skandinávského poloostrova, kontrolovalo i jižní břeh Baltu – Meklenbursko, Pomořany a východní Prusko.

Alois Jirásek. Volně na motivy stejnojmenné prózy. Dramatizace Oldřich Knitl. Hudba Viktor Kotrubenko. Režie Ladislav Rybišar.

Osoby a obsazení: doktor Václav Kamenický (Ladislav Mrkvička), Renata, milostivá slečna (Klára Jerneková), hrabě (Svatopluk Beneš), hraběnka (Marie Drahokoupilová), abbé Steidel, jezuita (Otakar Brousek st.), Bartodějský, bratr (Josef Patočka), Frantina, dcera Bartodějského (Miroslava Hozová), Václav Horák, evangelický emisar (Miroslav Saic), Vavřínek (Vilém Besser), Tomáš Celer (Jaroslav Pešice), Majdalenka Celerová (Jindra Šolcová), Votava, učitel (Milan Mach), vrchní (Jiří Šrámek), dragoun (Rudolf Pellar). Dále účinkují Jaroslav Čada a Dušan Palenčár.

Natočeno v roce 1983. Repríza 7. 1. 2006 (ČRo 2 Praha, 13:04 h).

Lit.: Ledvinková, Václava: Sobotní hra 7. ledna a nedělní pohádka 8. ledna 2006. In web ČRo 2 Praha, leden 2006 (článek). – Cit.:  Pro ty, kdo rádi poslouchají sobotní hry a nedělní pohádky, tu máme pravidelnou upoutávku. V sobotu na vás čeká příběh Aloise Jiráska o hledání pokladu! V neděli pak uslyšíte klasickou pohádku o Sněhurce! Z upoutávky se dozvíte, kdo v nich bude účinkovat. Takže pak již bude jen na vás pohodlně se posadit a naladit si v sobotu i v neděli ve 13 hodin Český rozhlas 2 – PRAHA, vysílání pro děti…

POKLAD

Již několik let marně pátrá hrabě v podání Svatopluka Beneše po pokladu v ruinách hradu Potštejna. Na hrad přijíždí i mladý doktor Václav Kamenický a rozehrává se zápletka. Vše se nakonec v dobré obrátí s jedinou výjimkou – žádný poklad pravděpodobně neexistuje.

Jedna z raných próz Aloise Jiráska, která se váže k době vlády císaře Josefa II., se stala předlohou pro rozhlasové zpracování. Má příznačný název Poklad a v nahrávce z roku 1983 v ní uslyšíte kromě Svatopluka Beneše také Ladislava Mrkvičku, Kláru Jernekovou, Otakara Brouska a řadu dalších herců.(…)

Arnošt Goldflam. Vzpomínka na Řehoře Samsu. Dramaturg Tomáš Sedláček. Režie Arnošt Goldflam.

Osoby a obsazení: Rozhlasový moderátor (Daniel Giač), Bedřich Samka (Luboš Pazderka-Veselý), otec (Pavel Zatloukal), matka (Eva Hradilová), Jitka (Iva Volánková – Klestilová), zástupce firmy (František Derfler), Pavel (Vladimír Hauser), dr. Šusterová (Ivana Valešová), posluchači (Miloslav Maršálek, Marek Daniel, Mariana Chmelařová), Kubeš (Jan Kolařík).

Natočeno v roce 2000 (60 min). Repríza 28. 6. 2022 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Večerní drama; 13. 8. 2024 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Večerní drama.

Lit.: Anonym: Klub rozhlasové hry: Arnošt Goldflam – Případ Bedřicha Samky. In web ČRo 3. 1. 2006 (anotace). – Cit.:Rozhlasová hra Arnošta Goldflama Případ Bedřicha Samky má formu sestřihu fiktivního rozhlasového cyklu, věnovaného příběhům, které se dějí mezi námi. V rozhlasovém studiu se střídají rodinní příslušníci, zástupci zaměstnavatele, odborníci i telefonické hlasy posluchačů. Všichni chtějí, nebo by aspoň měli chtít, pomoci Bedřichu Samkovi, mladému muži, který se rozhodl vzdát svůj dosavadní obyčejný život. V autorově režii uslyšíte herce brněnských divadel.

Rozhlasovou hru Arnošta Goldflama Případ Bedřicha Samky (Vzpomínka na Řehoře Samsu) otevírá nečekaný krok Bedřicha Samky. Na prahu svých nejlepších let se rozhodne, že skoncuje s dosavadním šedě neuspokojivým životem. Kafkovské téma rozvíjí autor v podobě hodinového sestřihu fiktivního publicistického rozhlasového seriálu Případy a jejich aktéři. Bedřichovo nesrozumitelné rozhodnutí a jeho důsledky zaujatě sleduje moderátor pořadu. K mikrofonu přivádí postupně příslušníky Bedřichovy rodiny, zaměstnavatele i psychologické odborníky. Nechybějí ani telefonické ohlasy posluchačů v přímých vstupech, znějí “pěkné písničky” a jako chór se nade vším klene profesionální optimismus moderátora, přesvědčeného, že jeho pořad řeší “trable našich životů”.

Režie rozhlasového ztvárnění tragikomické vzpomínky na téma Kafkovy Proměny (a zároveň i jemné parodie pořadů žijících z lidského neštěstí) se ujal Arnošt Goldflam sám. Roli moderátora svěřil Danielu Giačovi, postavu Bedřicha Samky vytváří Luboš Veselý, otce a matku Samkovy Pavel Zatloukal a Eva Hradilová, Bedřichovu sestru Jitku Iva Volánková. V dalších rolích uslyšíte Františka Derflera, Vladimíra Hausera, Ivanu Valešovou, Miloslava Maršálka, Marka Daniela, Marianu Chmelařovou a Jana Kolaříka. Pro redakci rozhlasových her a dokumentu Českého rozhlasu 3 – stanice Vltava vyrobila v dramaturgii Tomáše Sedláčka literárně dramatická redakce Českého rozhlasu Brno.
Poslechněte si hru-pořad o starostech našeho bližního, v němž “i vy můžete pomoci – i vám může být pomoženo”.

Lit.: Sedláček, Tomáš: Případ Bedřicha Samky. In web Český rozhlas, srpen 2011 (článek + ukázka). – Cit.:  Původní rozhlasová hra Arnošta Goldflama Případ Bedřicha Samky (s podtitulem Vzpomínka na Řehoře Samsu) byla natočena v LDR ČRo Brno v roce 2000. Podtitul hry odkazuje k autorově inspiračnímu zdroji – Řehoř Samsa je hlavním protagonistou Kafkovy Proměny. Kafkův Řehoř je mladý muž, který se jednoho dne promění v odpudivý hmyz. Dodnes se kafkologové přou o výklad téhle bizarní postavy – je to nešťastník? Parazit? Sobec?

Bedřich Samka (výborně ztvárněný Lubošem Veselým) je podobný případ – je to mladý muž, jenž jednoho dne zjistí, že už nemůže pracovat a nechce se mu ani nijak žít. Na jeho případu parazituje přičinlivý moderátor rozhlasových talkshow Případy a jejich aktéři (Dan Giač) a pečlivě zapojuje do svého programu kdekoho: Bedřichovy rodiče (Pavel Zatloukal, Eva Hradilová), jeho zaměstnavatele, volající posluchače, atd. Firmy si dělají propagaci, posluchači exhibují a vše roste do nepřehledného chaosu, v němž každý chce těžit ze situace, v níž se ocitl samotný Bedřich Samka. Show pokračuje až k trpkému konci, nad nímž jako ironická tečka zní rozhlasový „džingl“ pořadu Případy a jejich aktéři – i vy můžete pomoci – i vám může být pomoženo.

Lit.: Němec, Tomáš: Předobraz Ostré dvojky. In web Nerušte název stanice Praha, 3.8. 2011 (článek). – Cit.: V úterý 2 srpna  jsem zaslechl na stanici Vltava rozhlasovou hru. Nějak jsem nemohl uvěřit, že se jedná o pouhou rozhlasovou hru. Zdálo se mi, že jsem naladil současné vysílání Ostré dvojky. Nešikovný moderátor, jeho vtíravé otázky hostům, nepovedené telefonáty posluchačů, kteří se nemají ani na co zeptat jen se hodlají dovolat do studia.   Moderátor úzkostlivě okřikuje hosty, aby náhodou neřekli něco, co by mohlo připomínat skrytou reklamu. Pouštění písniček na nevhodných místech. Ovlivňování odpovědí aktérů reportáží. Jakoby mix formátů, které dnes vysílá Ostrá dvojka.

A přesto to byla jen rozhlasová hra Arnošta Goldflama „ Případ Bedřicha Samky“, kterou sám autor nastudoval v Českém rozhlasu Brno v roce 2000, tedy v době, kdy se panu Jaromíru Ostrému ani nezdálo o tom, že se jednou stane šéfredaktorem tradiční celoplošné rozhlasové stanice a že ji zničí ve stylu, který Goldflam krásně vystihl už před jedenácti lety.

Hra je právě v této chvíli vystavena k opakovanému poslechu ve streamu v archivu Českého rozhlasu do 8. srpna.   Hra je výtečně nastudována a doporučuji ji k poslechu všem, kteří nechápou, jakých chyb se v současnosti dopouští Český rozhlas 2 – Praha pod vedením Mgr. Jaromíra Ostrého.