Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Kateřina Šardická. Četba na pokračování. Připravila Adéla Vondráková. Hudba Jakub Rataj. Režie Josef Kačmarčík.

Účinkuje Eva Hacurová.

Natočeno 2026. Webová premiéra všech dílů 5. 10. 2026 (ČRo Rádio Wave) v cyklu Audioknihy Radia Wave.

Lit.: Bohuslav, Vojtěch: Kateřina Šardická: Apotéka Agnes Divotvorné. Mysteriózní čarodějnické fantasy od oceňované autorky. In web ČRo Radio Wave, 5. 10. 2026 (článek). – Cit.: Sedm čarodějek, sedm magických darů, sedm příběhů o osudu a odvaze se mu vzepřít. Dohromady je svedla povinnost chránit Hvozd, útočiště všech nadpřirozených bytostí, před smrtelníky. Když jedna z nich za záhadných okolností zmizí, nikdo není v bezpečí. Mysteriózní fantasy poslouchejte do 29. listopadu.

V den oslav Samhainu, podzimního svátku mrtvých, se Hvozdem plíživě rozlévá cosi zkaženého. Coven čarodějek proto zachvátí obavy – a ty se potvrdí, když zmizí mocná čarodějka Agnes Divotvorná. Zbylých šest sester postupně rozkrývá události posledních měsíců i své osobní příběhy plné dávných křivd, bolestných ztrát, nečekaných lásek i hluboko pohřbených tajemství. Proč Agnes zmizela a kdo za to nese odpovědnost? Pokud to nezjistí, hrozí Hvozdu zánik.

Kateřina Šardická je spisovatelka, knižní redaktorka a scenáristka. Vystudovala teorii a dějiny filmu na Masarykově univerzitě v Brně a profesně žije knihami, filmem a televizí. Je autorkou oceňovaných young adult románů Zmizení Sáry Lindertové (2019), Noci běsů (2020) a Neklidný hrob (2025). Apotéku Agnes Divotvorné napsala jako poctu všem svým milovaným fantasy příběhům. Kniha vyšla v nakladatelství Fragment v roce 2025. (…)

Ivan Jefremov. Vědeckofantastický příběh. Překlad V. Kajdoš. Připravil Josef Štefánek. Režie Jana Bezdíčková.

Natočeno 1961. Premiéra 1. dílu 28. 10. 1961, 2. dílu 4. 11. 1961, 3. dílu 11. 11. 1961, 4. dílu 18. 11. 1961 (Praha – RPD, 20:00 – 20:30 h.).

Lit.: anonym: Setkání v kosmu. In Československý rozhla a televize 43/1961 (17. 10. 1961), s. 2 (článek). – Cit.: Pamatujete si ještě na „Mlhovinu Andromedy, kterou jsme pro veliký zájem posluchačů vysílali znovu v září tohoto roku? Sovětský autor Ivan Jefremov napsal nyní další novelu „Setkání v kosmu“. Přeneseme se v ní na palubu ještě dokonalejšího hvězdoletu s lidskou posádkou, který se vydal na objevitelskou cestu ke vzdálené hvězdě „Srdce hada“. Setká se na ní poprvé v dějinách lidstva s myslícími bylostmi z jiné planety. Tento let potrvá sedm set pozemských let, takže se jeho posádka vrátí na zem, když už se na ní zatím vystřídalo několik generací lidí.

Zeptáte se, jak se může posádka vrátit na Zemi po tolika letech? Děj této novely se totiž odehrává již v době, kdy člověk si podrobil nejen prostor, ale i čas. Na první pohled se to zdá příliš fantastické. Ale co v dnešní době skutečně přesahuje mez lidských možností? Myslíme-li na první už uskutečněné kroky člověka do vesmíru, které jsou jen částí prozkoušených a ověřených možností současné vědy, posunou se nám hranice lidské fanfazie do nedozírných dálek. Současný stupeň sovětské vědy a techniky poskytuje k tomu ty nejreálnější podklady. Největší rozbíječ atomů na světě, automatické létající rakety, atomové elektrárny, atomová ponorka, která poprvé v dějinách lidstva může být pod vodou celé měsíce, aniž by musela doplňovat zásobu pohonných látek, rychlostní elektronkové výpočtové stroje, které jsou uzpůsobené i k pořizování jazykových překladů, bezprostřední přípravy so větských vědců k vytvoření umělého Slunce, čímž získá lidstvo pouhou přeměnou vodiku v jiný prvek tolik energie, kolik mají veškeré zásoby uhlí na světě, přípravy k vypuštění stálých meziplanetárních výzkumných stanic s lidskou posádkou – to všechno jsou jen některé již hmatatelné výsledky široké činnosti sovětských vědců. A není daleká doba, kdy se sovětský člověk vydá na cestu k Měsíci. Proto je zájem o další výboje lidské mysli a o budoucí lidskou společnost zcela přirozený jak ze strany spisovatelů, tak i ze strany čtenářů a rozhlasových posluchačů.

Novelu Ivana Jefremova Setkání v kosmu budeme číst na pokračování od 28. října vždy v sobotu ve 20.00 hod. na okruhu Praha a v rozhlase po drátě.

Franco Cardini. Četba na pokračování. Překlad Vítězslav Pavlík. Pro rozhlas připravila Blanka Kostřicová. Dramaturgie Alena Blažejovská. Režie Radim Nejedlý.

Účinkují Michal Bumbálek a Jiří Valůšek.

Nastudovalo Brno v roce 2026. Premiéra 1. dílu 30. 9. 2026 (ČRo Plus, 23:33 h.) v cyklu Radiokniha.

Obsah: 1. Kolik životopisů může mít jeden světec? A dokážou vystihnout jeho osobnost? Nad tím se v úvodu zamýšlí autor a konstatuje, že nikdo nebyl lidmi tolik uctíván a zároveň tolik zrazován, jako právě František.

2. V mládí chtěl být středem pozornosti, dotován svým otcem se snažil zalíbit mladíkům z výše postavených rodin, rytířům, mezi které nepatřil. Pak ale nasedl na koně a vyjel do assisko-perugijské války, ve které padl do zajetí. Válka, věznění a následná dlouhá nemoc stály na počátku Františkova obrácení.

3. Po návratu z vězení byl František ještě víc nakloněný soucitu s chudými a vyděděnými. Přesto ještě neztrácí naději, že se stane rytířem. Chystá se na křížovou výpravu, která se nakonec neuskuteční. Františkova konverze se blíží. Podpoří ji pouť do Říma i setkání s malomocným.

8. Křížová výprava – další střípek ze života svatého Františka. Minorita ji bral jako příležitost k mučednictví. Autor se zamýšlí nad tím, co mohl ve své době František vědět o islámském Orientu, i nad tím, jak asi vypadalo skutečné setkání Františka s egyptským sultánem. Po návratu z výpravy získává řád Františka z Assisi jasná pravidla určená papežem.

9. Poslední roky Františkova života jsou spojeny s nemocemi a ztrátou zraku. Je mu téměř 40 let, což není málo pro člověka 13. století žijícího od 15 let asketicky. Je potřeba založit řád, uvědomuje si to i František.

10. Písemností spojených s Františkem z Assisi není mnoho. Zachoval se například dopis bratru Lvovi a několik textů poezie. Píseň tvorstva je považována za první básnické dílo italské literatury. Poslední dopis posílá František paní Jakubě. 3. října 1226 budoucí světec umírá.

Lit.: Blažejovská, Alena: Franco Cardini: František z Assisi. Příběh muže, který našel víru a stal se legendou. In web ČRo Plus, 30. 9. 2026 (článek). – Cit.: Boží blázen, šašek, naivní milovník přírody, který promlouvá s ptactvem. To že byl František z Assisi? Franco Cardini zbavuje světcův život legend. Vypráví příběh syna bohatého italského kupce, který po zkušenosti s válkou, zajetím a vážné nemoci radikálně přehodnocuje svůj marnotratný život. Jeho zdánlivé bláznovství je v tehdejším světě pragmatické. A jeho spojenectví s Klárou, zakladatelkou řádu klarisek, je vztah dvou výjimečných individualit, které změnily Evropu.

Když František, od jehož úmrtí uplyne 3. října 800 let, sepsal roku 1209 první stručná pravidla pro své rodící se společenství Menších bratří a získal pro ně v Římě ústní schválení od papeže Inocence III., nešlo o projev naivního idealismu. Jeho důraz na absolutní chudobu a bratrství byl promyšlený duchovní program, který reagoval na tehdejší morální i ekonomickou krizi italské společnosti.

Franco Cardini představuje Františka věcně, s nadhledem a ukazuje ho v jeho provokativní syrovosti. Přidává historický kontext a zaměřuje se na osobnost skutečného člověka, na opravdového Giovanniho Battistu Bernardoneho.

Popisuje i jeho vztah ke Kláře, která se narodila jako šlechtična Chiara Offreducio di Favarone. V osmnácti letech utekla z rodného domu, aby se zasvětila Bohu. František jí tehdy osobně ostříhal vlasy na znamení pokání a oblékl ji do hrubého roucha.

Klára následně založila řád Chudých paní, známý později jako klarisky, a stala se první ženou v dějinách církve, která sama sepsala řeholní pravidla. Také se stala strážkyní původního františkánského ideálu chudoby i v dobách, kdy samotný mužský řád podléhal vnějším tlakům a kompromisům. (…)

Marie Zelbová. Dětství normalizaci navzdory – s excentrickou matkou v bytě čtvrté kategorie, kde se potkávají básníci, šílenci, muzikanti, opilci a samozvaní proroci. Připravila Petra Hynčíková. Režie Jakub Doubrava.

Účinkuje Karolína Knězů.

Natočeno 2026. Premiéra 1. dílu 27. 9. 2026 (ČRo 3 Vltava, 23:33 h.; 23 min.) v cyklu Četba s hvězdičkou.

Lit.: Hynčíková, Petra: Marie Zelbová: Táňa Praha 3 Žižkov. Krásy a hrůzy dětství prožitého v bytě otevřeném všem přátelům. In web ČRo 3 Vltava, 27. 9. 2026 (článek). – Cit.: Dětství normalizaci navzdory − s excentrickou matkou v bytě čtvrté kategorie, kde se potkávají básníci, šílenci, muzikanti, opilci a samozvaní proroci. Premiéru poslouchejte online po dobu osmi týdnů po odvysílání. Vzhledem k prezentovanému příběhu, prostředí i charakterům postav obsahuje četba expresivní scény a výrazy.

Mnoho lidí si podávalo dveře v domácnosti Táni Leixnerové, svobodomyslné ženy, které své dvě děti vychovávala na adrese Koněvova 73 v domovnickém bytě jedna plus jedna. A její přístup k životu se vymykal všemu myslitelnému v tehdejším režimu, ale i po něm. Její dcera Maruška podává syrové svědectví o životě na hraně. Popisuje prostředí, kterého se většina maloměšťáků celého světa štítí. Fantaskně bizarní historky s dotekem melancholie, porozumění a lásky.

Alena Mornštajnová. Četba na pokračování. Pro rozhlas připravila Anna Smrčková. Dramaturgie Marina Feltlová. Účinkují Andrea Elsnerová a Kamil Halbich. Režie Dimitrij Dudík.

Natočeno 2026. Premiéra 1. dílu 19. 9. 2026 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.).

Pozn.: Bářin život se nevyvíjel podle jejích představ a směr, který nabral, si sama nevybrala. Minulost už se napravit nedá, staré křivdy stále bolí, ale je třeba bojovat, aby se člověk dobral spravedlnosti a nenechal si vše líbit. Ani s Ptáčníkem se život nemazlil, stal se z něho samotář a podivín, který miluje víc ptáky než lidi. Když se jejich osudy protnou, ani jeden z nich netuší, kolik toho mají ve skutečnosti společného a jak moc si můžou navzájem pomoci. (anotace)

Oliver Lovrenski. Četba na pokračování. Připravil Vojtěch Bohuslav. Překlad Václav Křenek. Zvuk Jonáš Rosůlek. Režie Josef Kačmarčík.

Čte Kryštof Bartoš.

Natočeno 2026. Webová premiéra všech dílů 31. 8. 2026 (ČRo Rádio Wave) v cyklu Audioknihy Radia Wave.

Lit.: Bohuslav, Vojtěch: Oliver Lovrenski: Když nám bylo míň. Poslechněte si norský bestseller o klucích ulice. In web ČRo Radio Wave, 31. 8. 2026 (článek). – Cit.: Jsou mladí, plní úzkosti, prášků, naděje a lásky. S rodiči si nerozumí, policajty nenávidí a sociálka selhává. Ivorovi a jeho nejlepším kamarádům Marcovi, Arjanovi a Jonasovi je šestnáct, žijí v Oslu a propadají se stále hlouběji do světa drog a násilí. „Trainspotting generace Z“ poslouchejte do 25. října 2026. Původní dílo bylo zkráceno. Pořad není vhodný pro děti.

Syrový debut Když nám bylo míň napsal Oliver Lovrenski v devatenácti letech a kniha se okamžitě stala bestsellerem. Šťavnatým rapovým jazykem, s empatií i humorem vypráví o současné generaci norských mladých mužů ze sociálně znevýhodněných a přistěhovaleckých komunit. Svět, ve kterém vyrůstají, je krutý a chaotický, a tak Ivor, Marco, Arjan a Jonas spoléhají jen jeden na druhého. Sní o tom, že jednou vystoupí z kruhu drogových tripů, dealování a rvaček, ale cesta, po které jdou, vede jen jedním směrem.

Oliver Lovrenski (2003) je norský spisovatel s chorvatskými kořeny. Román Když nám bylo míň, inspirovaný autorovými zážitky, se objevil na většině norských seznamů nejlepších knih roku 2023 a Lovrenski za něj jako nejmladší spisovatel v historii získal prestižní Cenu norských knihkupců a řadu dalších ocenění. (…)

Korněj Čukovskij. Četba na pokračování. Pro rozhlas přeložila a upravila Ludmila Dušková. Režie Karel Weinlich.

Vypráví Karel Höger.

Natočeno 1971. Premiéra 6. dílu 8. 4. 1971 (Praha, 14:45 – 15:00 h.) v cyklu Vysílání pro mateřské školy. Repríza 1. dílu 11. 10. 1973 (Praha, 14:45 h.) v cyklu Vysílání pro mateřské školy; 22. 7. 1976 (Praha, 14:40 h.) v cyklu Vysílání pro nejmenší; 28. 2. 1982 (Praha, 9:00 h.) v cyklu Četba pro děti.

Pozn.: Doktor Bolíto nikdy neodmítne pomoc žádnému zvířátku, dokonce se naučil rozumět i zvířecí řeči. A má i spoustu věrných kamarádů – krokodýla Nila, opičku Čiki, prasátko Chruchro i pejska Ňafku. (anotace)

Připravila Šárka Rusnáková.

Nastudovaly Pardubice v roce 2018. Premiéra 1. dílu 6. 5. 2018 (ČRo Pardubice) v cyklu Na nedělní vlně z Pardubic.

Obsah: 1. díl: Seznámení a první dopisy (16:44) – 2. díl: Zdenčini nápadníci a tajné schůzky s Masarykem (18:51) – 3. díl: Zdenka nebo Charlotte Garrigue? (18:51) – 4. díl: Masaryk se žení, konec nadějí (21:43).

Lit.: Rusnáková, Šárka: T.G.M. a Zdenka Šemberová – vztah budoucího prezidenta a intelektuálky z Vysokého Mýta. In web ČRo Pardubice, 27. 5. 2018 (článek + nahrávky k poslechu). – Cit.: První československý prezident, „tatíček” Masaryk. Kdo by pomyslel, že i on býval mladíkem, který měl romantické sny a touhy? A ty se možná týkaly ženy o 9 let starší. Zdenky Šemberové, vzdělané dcery učence z Vysokého Mýta. Co se v 70. a 80. letech 19. století mezi nimi odehrálo, můžeme vytušit z dopisů, které si psali celých 11 let. 

„Ostýchal jsem se, Vás – panno Zdenko, vyrušovati návštěvou svojí, maje zato, že ráčíte za pohody tak krásné čas svůj procházkám věnovati; vyděšen však byv zprávou, že míníte už velmi záhy město naše opustiti, osmělil jsem se tázati, zda a kdy se ukázati smím…”

Píše v prvním dochovaném dopise z 1. července roku 1875 tehdy pětadvacetiletý Tomáš Masaryk 34 leté Zdence Šemberové. Touží neztratit s ní kontakt, když Zdenka s rodinou, jako každé léto, odjíždí z Vídně na prázdniny do Vysokého Mýta. Tehdy rozhodně nemůže tušit, jak bouřlivá korespondence se mezi nimi rozhoří, a že potrvá tak dlouho. (…)

Mladý Tomáš Masaryk se potkává se Zdenkou Šemberovou zřejmě někdy v 70. letech 19. století při svých studiích ve Vídni v tzv. zeleném domě. Tam Zdenka žije s rodinou, v čele s otcem Aloisem Vojtěchem Šemberou, který je profesorem češtiny na vídeňské univerzitě, bohatým společenským životem.

O devět let starší přirozeně vzdělaná žena mladičkého Masaryka velmi zaujme a v dobách, kdy se s ní nemůže vídat, si s ní touží alespoň psát. A s korespondencí Zdence nechce přestat ani, když se seznamuje a posléze žení s Američankou Charlottou Garrigue. Píše jí stále, i přes Zdenčinu komplikovanou a prudkou někdy až hysterickou povahu a neustálé výčitky a obviňování. 

Kdo vlastně byla Zdenka Šemberová a proč právě ona mladého Masaryka tolik zaujala, přestože už dávno nebyla ve věku pro tehdejší muže atraktivním a nazývali jí starou pannou? Co bylo na ní tak zvláštního, že to donutilo racionálně smýšlejícího muže s tak velkou sebekontrolou propadat sentimentu, romantickým snům a vizím a také prudkým návalům emocí? Co ho motivovalo i poté, co je Zdenka ve svém psaní zřejmě velmi krutá, znovu a znovu s ní obnovovat kontakt a žádat ji o usmíření? (…)