Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

30. 3. 2007

Když točil, zastavoval zeměkouli (Neplánovaný nekrolog za Jiřím Horčičkou)

Filed under: Zákulisí Mluveného Panáčka — Přemek @ 14:56

Když v úterý 27. března vycházel Týdeník Rozhlas, nikdo netušil, že jeden z jeho článků se stane ze zdravice oslavenci nekrologem… „Pár vzpomínek a jednu glosa o závisti Jiřímu Horčičkovi k narozeninám“ napsala režisérka Českého rozhlasu Hana Kofránková:

Vzpomínka posluchačská

Nezletilá poslouchá hru pro mládež, v níž Jaroslava Adamová v roli špionky – partyzánky tančí před nepřítelem na stole. Její smích, rytmus scény, hudba, ruchy skládají velmi erotický zážitek. Podivení, že je něco takového v rádiu také možné. – Později: „Kazmar – šaty – Jafeta„. – Pochopení, že některé struktury se dají realizovat jen v rádiu. – A naprosté okouzlení: legendární Aškenazyho Bylo to na váš účet, hra nepřekonaná a nepřekonatelná ve své důvěře v lidský hlas, barvy a rytmus dialogu. Resumé: tohle chci jednou taky zkusit.

Vzpomínka občasné asistentky režie

Na Horčičkově place se věru nezívalo. Od prvního okamžiku nabitý energií, představami a nápady, křičí, dupe, směje se (fotky to dosvědčují). Všichni zúčastnění propadnou okamžitě pocitu, že vše, co se netýká téhle inscenace, je životní balast. Tady jde vždycky o život. Říkalo se o něm, že když točil, zastavoval zeměkouli.

Konkrétní vzpomínka: Detektivní komedie Zatracená kočka. Režisérův nápad, že Daniela Kolářová bude během dialogu chroupat jablko, je výborný, asistentku ale stresuje: v jedné ruce drží pytel náhradních jonathanů, v druhé lístek s číslem do porodnice (herečka je v devátém měsíci).

Moc jsem si u vás nezaasistentovala, pane režisére, ale všechny režijní knihy mám schované. A nikomu je nedám. Však vy víte proč.

Glosa o jedné závisti

Pane režisére, nevychoval jste nástupce. Vlastně jste žáky v profesním slova smyslu asi neměl. Ale provokujete, jiskříte a inspirujete pořád. A znervózňujete nás. Jak se to k sakru dělá, že má člověk v hlavě totální představu výsledného tvaru, že předem slyší, jak se propojí hercova intonace s hudbou či ruchem?! Jak se uhlídá rytmus dvouhodinové inscenace?! Nevím. A vím, že vy to víte.

Poznámka mé asistentky: „Ty nechceš točit scény na přeskáčku? Vidíš, Horčovi to nevadilo. On to měl v hlavě už všechno hotový.“ Tak to vám teda pěkně děkuju!

Ale ne, teď vážně: všichni vám opravdu děkujeme, gratulujeme a dodnes závidíme.

(Týdeník Rozhlas, 27. 3. 2007)

Lux in tenebris (2007)

Filed under: Povídky,Slovenské — rickie @ 14:36

Marián Grupač. Povídka (Světlo v temnotách). Redakce Jozef Čertík. Hudbu vybral Matej Hess.
Zvukový mistr Miro Červenka.

Čte Karol Horváth.

Natočil Slovenský rozhlas Bratislava v roce 2007.

Staviteľ Solness (Stavitel Solness, 1996)

Filed under: Rozhlasové hry,Slovenské — rickie @ 14:33

Henrik Ibsen. Rozhlasová adaptace divadelní hry o třech jednáních (Byggmester Solness, 1892). Překlad Ladislav Obuch. Pro rozhlas upravil Vladimír Rusko. Hudební dramaturgie Miroslav Nemec. Zvuk Stanislav Kaclík. Dramaturgie Vladimír Fišera. Režie Vladimír Rusko.

Učinkují Dušan Jamrich, Anna Javorková, Juraj Slezáček, Elo Romančík, Alfréd Swan, Lucia Vráblicová, Michaela Čobejová Mikulášová a další.

Připravil Slovenský rozhlas v roce 1996 (74 min.). Repríza 9. 1. 2013 v cyklu Rozhlasová hra na stredu (SRo 2 Rádio Regina), 29. 5. 2016 v cyklu Hra na nedeľu (SRo 3 Rádio Devín).

Pozn.: Nórsky dramatik Henrik Ibsen patril k najvýznamnejším autorom 19. storočia. Vo svojom rozsiahlom dramatickom diele reagoval nielen na meniace sa vzťahy vo vnútri spoločnosti svojej doby, ale principiálnosťou svojej divadelnej tvorby vytváral základy dnešnej modernej drámy. Divadelná hra Staviteľ Solness patrí medzi jeho najvýznamnejšie diela a z hlediska poetiky reprezentuje záverečné obdobie jeho tvorby, pre ktoré bola charakteristická symbolická orientácia. (anotace SRo)

Prečo nemožno písať sci-fi (Proč není možné psát sci-fi, 1995)

Filed under: Eseje, fejetony, přednášky,Slovenské — rickie @ 14:03

Peter Karvaš. Četba z knihy esejí. Redakce Miriam Vojteková. Hudební redakce Eleonóra Vančíková-Kapasná. Režie Táňa Tadlánková.

Čte Vladimír Minarovič.

Natočil Slovenský rozhlas v roce 1995 (16 min.). Repríza 2. 8. 2020 (SRo 8 Rádio Litera).

Poděkování přispěvatelům a fandům

Filed under: Zákulisí Mluveného Panáčka — Přemek @ 9:02

Sluší se – alespoň jednou – poděkovat všem fandům těchto stránek, kteří nezištně postupují zajímavé doplňující informace a zvyšují tak informační hodnotu těchto stránek.

Vedle „klasiků“ jako je rickie nebo beatman, kteří zásobují Panáčka vskutku výsostně, je to samozřejmě ixi, která v poslední době dodala nepřeberné množství záznamů o dramatizacích či četbách na gramofonových deskách. Dále si zaslouží náš dík paní Jitka Paříková, která dodala mnoho důležitých údajů o „maigretovkách“ či o dílech Karla Poláčka.

Nejnovější dík pak patří panu Janu Rychlíkovi, který pomohl s vyřešením otázek ohledně Horčičkovy realizace Verneova „Ocelového města“ a odhalil hned tři: z roku 1948 a 1982 pro rozhlas a z roku 1977 pro Supraphon. Dále doplnil datum premiéry a literaturu k Růtovu pásmu o Verneovi.

Děkujeme!

Ocelové město (1948)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 8:53

Jules Verne. Dramatizace Vladimír Kovářík. Režie oficiálně Bohumil Hradil, fakticky Jiří Horčička. Hudba Vilém Prokop Mlejnek.

Osoby: Sarassin, Oktáv, Marcel, Sharp, Schultze, dělníci a strážníci Ocelového města, obyvatelé France-Villu. Obsazení nezjištěno.

Premiéra 7. 2. 1948 (Praha, 15:00 h.) v cyklu Hra pro mládež; záznam neexistuje. „Nastudováno ke 120. výročí narození J. Verna.“ Premiéra 7. 2. 1948 (Praha I, 15:00-16:00 h.). Repríza 17. 7. 1948.

Pozn.: „Režisérovi Bohumilu Hradilovi, který byl zároveň i hercem a věnoval se filmu,“ kolidoval „termín filmování s termínem, kdy se měla zkoušet rozhlasová verneovka. A tak mě ještě jako externistu požádal, abych ji obsadil a zrežíroval sám. Tenkrát jsem dostal poprvé příležitost zvolit si herce i prostředky, kterými se chci vyjádřit. Na místo asistenta režie, o které jsem se tenkrát ucházel, jsem měl konkurenta. Šlo o to, kdo z nás bude angažován. Verneovka se vysílala v sobotu. Pan režisér Hradil řekl šéfrežiséru Josefu Bezdíčkovi, aby si ji poslechl. V pondělí přišel Josef Bezdíček za režisérem Hradilem a povídá: Bohoušku, to bylo nějaké zvláštní, úplně jiné, než jak to děláš. Bohoušek mu pak prozradil, kdo hru režíroval, a to rozhodlo. 11. října 1948 jsem podepsal první a poslední zaměstnaneckou smlouvu svého života.“ (rozhovor s Jiřím Horčičkou)

Když jsem asistoval režiséru Hradilovi, jako by ve mně vytušil moje budoucí zaměření. Účinkoval často i jako herec v epizodních rolích ve filmu a věděl o mé touze stát se řesisérem a udělal jeden fantastický krok. Točila se nějaká verneovka, už si nevzpomínám jaká, a on mi řekl: Hele, Jirko, já potřebuji tři dny volna. Tady máš text, obsaď si to, jak chceš, nazkoušej to a natoč. Já si to potom přehlídnu.“ Byla to „první hra, kterou jsem natočil podle svého. On ji potom vzal a předvedl tehdejšímu šéfrežisérovi Bezdíčkovi. A ten mu říká: Bohoušku, to je zajímavé, ale je to udělané úplně jinak, než ty jsi zvyklý pracovat. A on: Bodejť by ne, vždyť to dělal ten kluk! Na to Bezdíček slyšel. Tehdy byla velká konkurence, ale on mě na základě téhle hry vybral jako profesionálního asistenta.“ (viz Vedralovi: Jiří Horčička, str. 26).

Ocelové město (1982)

Jules Verne. Dramatizace a režie Jiří Horčička. Dramaturg Emil Feuereisl. Hudebně zvuková kompozice Radislav Nikodém. Dramaturg Ivan Hejna (= Ivan Hubač).

Osoby a obsazení: žena (Jaroslava Adamová), muž (Josef Vinklář), Marcel (Viktor Preiss), Oktáv Sarrasin (Petr Štěpánek), Sarrasin (Ladislav Pešek), Schulze (Josef Somr), Sharp (Zdeněk Řehoř), Lord Glandower (Svatopluk Beneš), mistr (Ilja Prachař), ředitel (Miloš Nedbal) a Jana Sarrasinová (Jorga Kotrbová).

Natočeno 1982 (63:10 min.). Premiéra 15. 4. 1982 (Praha, 20:00-21:05 h.). První repríza 17. 7. 1982 (Vltava, 8:55-10:00 h.). Repríza 31. 5. 2014 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.); 22. 7. 2018 (ČRo 2 Praha, 20:00 h) v cyklu Léto s Vernem.

Pozn.: Nezaměňovat s Horčičkovou stejnojmennou realizací pro Supraphon z roku 1977. V nahrávce bylo použito motivů ze zvukové koláže vytvořené pro inscenaci Kazmar – šaty – Jafeta a Přístav v mlze.

Lit.: fr: V rozhlase. In Tvorba 16/1982 (21. 4. 1982), s. 19 (recenze).

V rozhlase. In Tvorba 16-1982 (21. 4. 1982), s. 19 (recenze) 02

Picassova sladká pomsta (2007)

Filed under: Eseje, fejetony, přednášky,Slovenské — rickie @ 8:45

Efraim Kishon. Esej. Překlad a redakce Daniela Kapitáňová. Hudební spolupráce Oldo Fiala. Zvuk Martin Kiš. Režie Jana Strnisková.

Čte Juraj Predmerský.

Natočil Literárno dramatické centrum, Slovenský rozhlas Bratislava v roce 2007 (13 min.). Repríza 12. – 18. 9. 2023 (SRo 8 Rádio Litera).

Lit.: Šaráková, Lucia: Židovský týždeň na Litere. Téma týždňa. In web SRo 8 Rádio Litera, 10. 9. 2023 (článek). – Cit.: Na jeseň slávia Židia po celom svete Nový rok. O pár dní, 16. septembra, bude Roš ha-šana –  rok 5783. Podstatou židovského nového roka je oslava života a úsilie o jeho zmysluplnosť. V tom čase Židia naprávajú to, čo pokazili, zmierujú sa s okolím a žiadajú o odpustenie – ak je to potrebné. My si na Litere pri tejto príležitosti spomenieme na viacerých významných, zväčša amerických židovských autorov. Spoločnosť nám budú robiť Ephraim Kishon, Daniel Katz, Yehuda Amichai či Bernard Malamud. A neobídeme ani domáce reálie, oživíme židovskú Bratislavu s jej dôležitým predstaviteľom – Chatamom Sóferom a s Rudolfom Jašíkom zablúdime na Námestie svätej Alžbety, kde nám zanechal dôležitý odkaz.  (…)

Svetoznámy humorista a satirik Ephraim Kishon je dobre známy radou poviedkových knižiek, v ktorých jedinečným spôsobom popisuje strasti i slasti všedného života. Sú plné humorných postrehov a bonmotov. V knihe Picassova sladká pomsta obrátil svoj satirický pohľad k modernému umeniu. Vyjadruje sa o ňom ako vzdelaný kunsthistorik, ktorý má vo svojom odbore jasno. Vysmieva sa z pseudoumeleckých patvraov a bezobsažných mystifikácií, rovnako ako z výtvarných kritikov. (…

Pod korunou Přemyslovců (2006)

Filed under: Radiodokument — rickie @ 8:43

Jan Sulovský. Dokumentární koláž. Pořad připravil Jan Sulovský. Hudební spolupráce Antonín Schindler. Technická spolupráce Jiří Vavrda. Režie Michal Bureš.

Uvádí Jan Sulovský. Hovoří historici Karel Maráz a Leoš Mlčák. Úryvky z dobových kronik čte Josef Bartoň.

Natočil studio Olomouc, Český rozhlas v roce 2006 (49 min.).
Premiéra 1. 1. 2007

Spaste naše duše (2007)

Filed under: Povídky — rickie @ 8:41

Vlastimil Vavřín. Četba z knihy. Není začátek ani konec, všecko je kurevsky relativní. Rozhlasová úprava úryvku z románu o plynutí času. Pro rozhlas vybral a úvodu hovoří Petr Hanuška. Technická spolupráce Jiří Vavrda. Hudební spolupráce Antonín Schindler. Rozhlasová úprava a režie Michal Bureš.

Účinkují Dušan Urban (autor) a Jiřina Barášová (Sisi).

Nastudoval ČRo Olomouc v roce 2007. Premiéra 25. 3. 2007 (ČRo Olomouc, 20:30 – 20:50 h.; 19 min.) v pořadu Setkání s literaturou.

Lit.: anonym: Vlastimil Vavřín: SPASTE NAŠE DUŠE. In web ČRo Olomouc, březen 2007 (článek). – Cit.: (…) Co naši současnou literární tvorbu často provází, je snaha o zachycení určité dějinné plochy a o zasazení konkrétního hrdiny s individuálními osudy do ní. O totéž se pokusil i rodák ze Zlína (ročník narození 1952) Vlastimil Vavřín.

Jeho příběh dokonce postihuje období od konce devatenáctého století až po samotný závěr století dvacátého. Zvláštní na jeho próze je, jak ohromné množství figur a figurek do svého příběhu zařazuje.
Stejně intenzivně ho zajímá osud rakouského mocnáře a jiných politických špiček doby první republiky, německé okupace či tzv. lidovědemokratického nebo socialistického státu, jako mikrosvět obyčejných lidí a lidiček. Napomáhá to k vytváření velmi dynamického vyprávění, přitom nikoliv však povrchního, neboť charakteristika veřejných činitelů vychází z hluboké znalosti jejich politického působení i lidských vlastností. 

Rytmu dějových sekvencí odpovídá i jazykový styl, který střídá téměř reportážní pasáže s lyricky vnímanými situacemi.

A aby toho nebylo málo, od 50. let zařazuje do děje i mnohé autobiografické prvky, přičemž je vůči sobě nelítostný a ve výpovědi velmi otevřený. 

Snad se nám všechny uvedené znaky podařilo vměstnat i do naší dnešní ukázky.

Older Posts »

Powered by WordPress