Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

31. 7. 2018

ArtCafé – Dálava (2018)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 15:50
S kapelou Dálava o moravských lidovkách a svobodě uměleckého vyjádření. Připravila Kristýna Franková.
Hovoří Aram Bjakian a Julia Ulehla.

Natočeno 2018. Premiéra 23. 7. 2018 (ČRo 3 Vltava).

Lit.: Franková, Kristýna: Jak vypadá duše písně? Americká zpěvačka Julia Ulehla hledá autentický přístup k moravskému folkloru. In web ČRo 3 Vltava, 27. červenec 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Americko-kanadská kapela Dálava vydala už dvě alba se svérázně pojatými moravskými lidovkami. Poslechněte si moravské písně od Američanů se zkušenostmi z rockové scény a experimentálního divadla.

Julia Ulehla má za sebou různorodou uměleckou minulost. Nejprve studovala operní zpěv, poté pět let působila v experimentálním divadle v italské Pontedeře a nakonec se přes rodinné kořeny dostala k moravské lidovce.

Od opery k Živé písni

V italském Jerzy Grotowski Work Centre pracovali tvůrci na základě principů, které do evropského divadla přinesl slavný polský režisér Jerzy Grotowski, kupříkladu podle idejí tzv. chudého divadla. Když se Julia přesunula do New Yorku, obrátila se ke svým rodinným kořenům a to ji nasměrovalo i umělecky. V její rodové linii totiž figuruje jméno slavného brněnského etnografa a biologa, který mimo jiné založil folklorní festival ve Strážnici.

„Můj prapradědeček Vladimír Úlehla byl pro mou rodinu ikonou. Když jsem se pořádně začetla do jeho knihy Živá píseň, uchvátilo mě, jak jsou moravské lidové písně neuvěřitelně rozmanité. A začali jsme na nich pracovat,“ vzpomíná Julia Ulehla. (more…)

Větrník – Host ve studiu – David Voda (2018)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 15:48

Připravila a moderuje Petra Ševců.

Hovoří historik umění, kurátor, básník a továrník David Voda.

Připravil ČRo Olomouc v roce 2018. Premiéra 31. 7. 2018 (ČRo Olomouc, 35 min).

Lit.: Ševců, Petra: Na cestě životem mám štěstí na skvělé lidi, říká historik umění a továrník s duší básníka David Voda. In web ČRo Olomouc, 31. červenec 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Muzeum umění, Divadlo hudby, kulturní dvouměsíčník Listy nebo také galvanická zinkovna. Tady všude působil a působí historik umění, kurátor, básník a továrník David Voda.

Jeho velkou láskou a specializací je avantgardní umění a jeho přesah k antroposofii, tedy k esoterickému a magickému okraji moderního umění. „Měl jsem velké štěstí na spoustu lidí, kteří se ke mně krásně zachovali, kteří mě zasvětili do oboru, kteří mi pomáhali,“ vzpomíná na dobu, kterou strávil jako kurátor v olomouckém Muzeu umění a Divadle hudby.

V roce 2005 změnil David Voda profesi a začal pracovat v galvanické zinkovně svého otce.  Mimo to píše také do kulturního dvouměsíčníku Listy, kde se potkal s publicistou Václavem Burianem. „Václav, stejně jako můj otec, byl pro mě měřítkem. Měřítkem v tom, jak se má psát do novin, jak se má psát o politice, o kultuře. Byl to jeden z nejvzácnějších, nejryzejších lidí, které jsem mohl potkat,“ vzpomíná na známého olomouckého novináře.

David Voda pochází z Olomouce, ale velkou část dětství strávil v Branné v Jeseníkách a na Slovensku. Slovenštinu využil později při tvorbě vlastního speciálního jazyka, který použil v básnické sbírce Sněhy a další (2010), za kterou byl nominován na cenu Magnesia Litera. Poezii se věnuje dál, i když žádná další sbírka mu zatím nevyšla.

Host Lucie Výborné – Jaroslav Vrba (2018)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 15:44

Připravila a moderuje Lucie Výborná.

Hovoří hydrobiolog Jaroslav Vrba.

Natočeno 2018. Premiéra 31. 7. 2018 (ČRo 1 Radiožurnál, 9:06 h.).

Lit.: Švarcová, Alžběta – Výborná, Lucie: Za deset let už se možná v přírodě nevykoupeme. A můžeme si za to sami, varuje hydrobiolog. In web ČRo 1 Radiožurnál, 31. červenec 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.:  Pokud vás napadlo, že se před tropickým horkem zajdete zchladit k rybníku, radši se ještě posaďte. A než vyrazíte, poslechněte si rozhovor Lucie Výborné s hydrobiologem Jaroslavem Vrbou.

Sinice už opět zamořují české vodní plochy. A podle Jaroslava Vrby se není čemu divit. „Sinice mají rády teplo, a také nadbytek živin. Jejich přikrmování začalo s vynálezem růstových průmyslových hnojiv,“ upozorňuje. 

A pokračuje to dodnes. I na nás tak záleží, jak bude česká příroda vypadat za deset let. „Pokud dáme přednost svému pohodlí a budeme se tvářit, že problém neexistuje, nádrže pokvetou čím dál víc, v celé ploše a nebude se kde koupat,“ varuje hydrobiolog.

Voda mizí i z krajiny

A vliv to všechno může mít i na krajinu jako takovou. „Krajinu ovlivňujeme tím, jak se k ní chováme jako hospodáři a zemědělci. Například poválečné zemědělství a kolektivizace vedly k dnešní vysušené krajině, kdy například na jižní Moravě už krajina vodu ani nezadrží.“

Přehodnoťte svůh vztah k vodě. Abychom v dnešní době sucha a rozkolísaných srážek měli zásobu. Abychom si udrželi komfort toho, že z kohoutku teče pitná voda. Jaroslav Vrba

„Už padesát let se snažíme vody co nejrychleji zbavit. A pak se divíme, že je sucho. Začínáme mít nedostatek vody,“ upozorňuje Jaroslav Vrba. Česko přitom tvoří takzvanou „střechu Evropy“ a nová voda do něj téměř nepřitéká. (more…)

Slovensko „68 1/? (2018)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 15:37

Seriál reportáží. Jedna země, dva národy. Jaký byl rok 1968 na Slovensku? A jak místní na události dnes vzpomínají? Připravil Ĺubomír Smatana.

Natočeno 2018. Premiéra 1. dílu 30. 7. 2018 (ČRo 1 Radiožurnál, 8:50 h.; 3 min.) v cyklu Slovensko ’68 a Ranní Radiožurnál.

Obsah: 1. Jak na Vasila Biľaka vzpomínají jeho sousedé v rodné vsi? – 2. Zapomenutá oběť invaze 1968. S holýma rukama proti tanku. –

Lit.: Smatana, Ĺubomír: 1) Náš Vasil Biľak. V rodné obci nedají na svého souseda dopustit. In web ČRo 1 Radiožurnál, 30. červenec 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: 

Vysoký komunistický funkcionář Vasil Biľak hájil a podporoval invazi do Československa. Je podepsaný pod takzvaným „zvacím dopisem“, kterým Sovětský svaz vpád vojsk Varšavské smlouvy odůvodňoval. Biľak se narodil na  východním Slovensku v obci Krajná Bystrá, kde mu vděční obyvatelé postavili i památník.

Úzká asfaltka šplhá do kopce mezi hustými bukovými lesy. Objevují se první domky, malá romská osada, na pravé straně obchůdek a po několika stovkách metrů vesnice končí. Dál vede jen lesní cesta na polskou hranici, kde už to patří jen vlkům a medvědům. „Jezdil sem, ale jeho rodný dům už nestojí. Mám i jeho fotografii,“ směje se penzistka Irena Nogová, rodačka z Krajné Bystré.

Obyvatelé jsou Rusíni, vyznávají pravoslaví, a jediný, kdo to odtud někam dotáhl, byl Vasil Biľak. Jeho podpora okupace Československa paní Nogovou moc nezajímá. „Byl to vlastenec. Kdyby něco podepsal, tak ho zavřou. A nezavřeli.“

(more…)

Poučení ze smrtících požárů v Řecku (2018)

Filed under: Eseje, fejetony, přednášky — Premek @ 11:17

Thomas Kulidakis. Komentář.

Natočeno 2018. Premiéra 30. 7. 2018 v rámci cyklu Názory a argumenty (ČRo Plus, 3 min).

Lit.: Kulidakis, Thomas: Thomas Kulidakis: Poučení ze smrtících požárů v Řecku. In web ČRo Plus, 30. červenec 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Požáry v Řecku se hasičům podařilo dostat pod kontrolu. Vládní mašinerie s pomocí zahraničních záchranářů i expertů se teď zabývá prohledáváním spáleniště i moře, kde by se mohly nacházet další oběti. Nastává také čas zhodnotit, jaká opatření fungovala více, jaká méně a především, jak v budoucnu podobné tragédii s více než devadesáti mrtvými zabránit. V Řecku i za jeho hranicemi.

V první řadě je třeba říci, že čtyřicetistupňové teploty a vítr dosahující sto až sto dvaceti kilometrů v hodině jsou důkazem síly přírody. Plamenný živel se šířil tak rychle, že během hodiny a půl jeho řádění bylo opravdu těžké efektivně zasáhnout. 

Mrtvých a zraněných ale mohlo být mnohem méně, kdyby v hustě obydlených oblastech nedošlo k neorganizované a nelegální výstavbě.  (more…)

Mozaika – Özgür Mumcu (2018)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 11:14

Připravila Markéta Kaňková.

Natočeno 2018. Premiéra 30. 7. 2018 (ČRo 3 Vltava).

Lit.: Kaňková, Markéta: Stroj na mír je flirt se steampunkem i fantasy, říká o svém románovém debutu Özgür Mumcu. In web ČRo 3 Vltava,  30. červenec 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Turecký spisovatel a novinář Özgür Mumcu patří k nejvýraznějším kritikům nedemokratických praktik v současném Turecku. Syn slavného investigativního novináře Uğura Mumcu, který byl v roce 1993 zavražděn, přijel na festival Měsíc autorského čtení, kde představil svůj románový debut „Stroj na mír“. Nejen o něm mluvil s Markétou Kaňkovou.

Na diskusi po autorském čtení jste zmínil, že jako autor jste zakořeněn ve třech oblastech – ve světě žurnalistiky, v akademickém prostředí a nyní také v literatuře. Řekl jste zároveň, že působení v těchto sférách je pro Vás prostředkem, jak vyjadřovat a reflektovat Vaše nejvnitřnější obavy a strachy. Zajímá mě proto, jak vnímáte možnosti a potenciál literatury. Co Vám ve srovnání s novinařinou a akademickou prací nabízí a dává literatura?

Literatura je prostředek, který Vám mnohem lépe umožňuje zkoumat a analyzovat podmínky lidské rasy, to, o čem je lidská existence, v čem spočívají a z čeho vycházejí lidské touhy, naděje i strachy. Literatura nám umožňuje pochopit, kdo jsme, co tady děláme a kam směřujeme. Lidská existence je v mnoha ohledech absurdní, a literatura je cesta, která nám nabízí možnost lépe se poznat, lépe pochopit sami sebe. Je to ojedinělý způsob zrcadlení světa, který dává význam i smysl lidské existenci. Svým způsobem můžete dělat totéž prostřednictvím novinářské práce nebo akademického bádání. Literatura Vám ale umožňuje jít mnohem dál a hlouběji. (more…)

Mohl by už Babiš nechat Havla spát? (2018)

Filed under: Eseje, fejetony, přednášky — Premek @ 10:25

Jindřich Šídlo. Komentář.

Natočeno 2018. Premiéra 30. 7. 2018 v cyklu Názory a argumenty (ČRo Plus, 5 min.).

Lit.: Šídlo, Jindřich: Jindřich Šídlo: Mohl by už Babiš nechat Havla spát? In web ČRo Plus, 30. červenec 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Těžko říct, kdo byl onen mozek, jenž Andreji Babišovi poradil, aby se v každém druhém rozhovoru odvolával na Václava Havla, respektive aby na něj svaloval odpovědnost za svá rozhodnutí a všechny možné problémy tohoto světa.

Pokud ten někdo má ještě na předsedu vlády vliv, bylo by od něj zodpovědné, aby jej ještě jednou využil a požádal Babiše, ať si to celé už nechá od cesty. Je to jen nevkusné.

Ale protože to vypadá, že si Babiš tuhle argumentační figuru bohužel oblíbil, pokusíme se mu aspoň napovědět, v čem je problém.

Za prvé, Václav Havel je už skoro sedm let po smrti, takže některé věci nemůže předsedovi vlády vysvětlit sám. Což samozřejmě neznamená, že se o jeho odkazu i chybách nemá debatovat, naopak – jen by měl Babiš nejspíš vědět, že by se svým kádrovým profilem měl účast v každé takové diskusi pečlivě zvažovat a když už se neudrží, mohl by si aspoň nastudovat některá základní fakta.

Ilustrujme si to kupříkladu na nedávném premiérově rozhovoru pro Novinky.cz, kdy jako argument pro ospravedlnění první přímé komunistické účasti na moci prostřednictvím podpory jeho kabinetu Babiš používá zřejmě nesmrtelnou historku: „Znovu opakuji, že i Václav Havel byl zvolen hlasy komunistů.“ Dobře, výzva přijata. (more…)

Walden alebo život v lese 1/5 (Walden aneb Život v lesích, 2018)

Filed under: Četba na pokračování,Slovenské — Premek @ 10:22

Henry David Thoreau. Četba na pokračování. Huební dramaturgie Ján Fiala. Zvuk Iveta Janáková. Redakce, režie Zuzana Galková.

Čte Milo Kráľ.

Připravil Slovenský rozhlas v roce 2018 (5 x 30 min.). Repríza 30. 7. – 3. 8. 2018 (SRo 8 Rádio Litera, 20:00 h). Repríza 1. dílu 22. – 28. 8. 2022 (SRo 8 Rádio Liter).

Pozn.: Dnes začíname nové „Čítanie na pokračovanie“ – čaká na vás päť častí hlbokých úvah z knihy WALDEN ALEBO ŽIVOT V LESE. Autor Henry David Thoreau sa dobrovoľne odizoloval na dvojročný pobyt v concordských lesoch, kde prežíval bez civilizačných výdobytkov, aby porozumel svetu a podal správu o svojom poznaní. Začíname prvou časťou dnes o 20:00. (anotace)

V „Čítaní na pokračovanie“ tento týždeň zaostríme na súbor originálnych esejí zaradených do knihy Walden alebo život v lese z pera H. D. Thoreaua. Ponúkneme vám päť častí hlbokých úvah z fascinujúceho dvojročného pobytu autora v concordských lesoch pri jazere Walden Pond. Snažil sa tu nažívať v čo najväčšom súzvuku s prírodou. Po návrate medzi ľudí spísal svoje pozorovania do knihy, ktorá patrí dodnes k najkrajším oslavám prírody a individuálnej slobody (anotácia z knihy, ktorá vyšla vo vydavateľstve BRAK, v preklade Tomáša Hučka).

Svetová čítanka – Lovec Dersu (Světová čítanka – Lovec Dersu, 200?)

Filed under: Povídky,Slovenské — Premek @ 10:09

Vladimír Arseniev. Úryvek z knihy. Tvůrci nezjištěni.

Čte Marián Grebáč.

Natočeno 200? (11 min.). Repríza 31. 7. 2018 (Rádio Litera, 9:35 – 9:44 h.); 24. – 29. 8. 2022 (SRo 8 Rádio Litera).

Pozn.: V cykle Svetová čítanka si zalistujeme v knihe Vladimíra Arsenieva Lovec Dersu. Autor bol ruský vojenský kartograf a cestovateľ. Jeho knihu preslávil známy japonský režisér Akira Kurosawa oscarovým filmom Dersu Uzala. Je to príbeh o stretnutí dvoch svetov – príbeh o priateľstve dvoch mužov, naplnený úctou k prírode. Keď v roku 1902 kapitán Arseniev viedol expedíciu mapujúcu neprebádané miesta sibírskej tajgy, k ich výprave sa pripojil udechejský lovec Dersu Uzala. Nevzdelaný stopár, z ktorého si vojaci spočiatku robili žarty, si všetkých získava svojou múdrosťou, láskou k prírode a nesebeckosťou. (anotace)

30. 7. 2018

Klaun si povídá s Bohem (2018)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 15:54

Jiří Suchý. Audiokniha.

Čte autor.

Natočeno 26. 7. 2018 (Divadlo Semafor, Praha). Vydal Galén v roce 2018 (1 CD MP3, katalogové číslo G181302).

Pozn.: Jiří Suchý je člověk mnoha profesí. Zpěvák, divadelník, básník a výtvarník, kterého zná u nás snad každý. Ne každý ale ví, že jeho hudební kariéra, jak sám říká, začala v pražském kostele svaté Anežky České, kde jako malý hoch ministroval a zpíval ve sboru. V posledních několika letech se Jiří Suchý otázkami víry zabývá intenzivněji a své hovory s Bohem zachytil v malé knížce. Se svým typickým humorem i nadhledem se v ní věnuje úvahám o existenci a neexistenci Boha, jaká je jeho podoba a jak jej oslovovat. Rovněž uvažuje o poznávání krásy i významu slova slovo… a Božích přikázáních. Snaží se, jak sám píše, dopřávat si potěšení z hledání dobrodružné cesty k Tajemství v naději, že by jeho uvažování mohlo posloužit jako inspirace těm, kterým toto potěšení nepřišlo na mysl.

Obsah: Úvod * Další úvod * Ještě jeden úvod * Kdo vlastně jsem a odkud se bere nápad * První pokus o dialog * Další můj jazykový problém * Pán je ten, kdo poroučí * Podoba Boha * Podoba ďábla * Jak oslovit vynálezce vesmíru * Stať o neexistenci Boha * Bible * Bible dle Suchého * Evoluce * Co je to talent? * Co se nám vejde a nevejde do hlavy? * Modlitba * Otčenáš * Disputace na velké téma * Šatník Panny Marie * Duše? * Šesté přikázání * Ateismus * Proč si myslím, že nejsem ateista * Sázka na rozum * Desatero * A zase od počátku * Církev * Něcisté a spol. * Závěr * Doslov * Zbylé zlomky nápadů, na které už nedošlo

Lit.: Kamberský, Jakub: O bohu s humorem, ale taky trochu vážně. In web Naposlech.cz, 13. 11. 2018 (recenze). – Cit.: V každé recenzi by se slušelo alespoň stručně představit autora a interpreta díla. Tentokrát si tuto svou úlohu ulehčím, doufaje, že většina čtenářů a posluchačů audioknih Jiřího Suchého – básníka, textaře a živoucí legendu českého divadelnictví a humoru zná. Snad slyšeli některou z nahrávek s jeho povídkami, možná i jeho rozhlasové Osudy, v nichž už se Jiří Suchý svěřil, že píše knihu o Bohu. Nyní vychází i ona ve zvukové podobě.

Zdravotnické nakladatelství Galén má poměrně široký záběr a vedle literatury tištěné vydává i zvukové nosiče. V hudbě se zaměřuje na folkovou a undergroundovou scénu – do jeho portfolia patří Plastic People of the Universe, Jaroslav Hutka, Jan Burian, Vladimír Merta a další. Vedle hudební produkce přináší Galén čas od času i audioknihy – starší tituly Ruský týden Františka Ringo Čecha a román The Vole – Hraboš hrdina Vlastimila Třešňáka v interpretaci Jana Hartla vyšly letos v reedici a přibývají k nim další. Fejetony Jana Buriana, záznam přednášky letos zesnulého Zdeňka Mahlera a konečně i žhavá novinka Klaun si povídá s Bohem v originální autorské interpretaci Jiřího Suchého.
Kniha není žádnou vědeckou studií, či ortodoxní obhajobou té které víry. Text je psán a vyprávěn lehce, s nadhledem, s trochou humoru, ale i trochou vážna. Autor přiznává, že není natolik vzdělán, aby se pouštěl do erudovaných disputací. Uchyluje se tak k selskému rozumu, skrze nějž se zamýšlí nad významem pojmu Bůh, nad Biblí, přikázáními, církvemi, modlitbami. Tam kde postrádá logiku, pochybuje, klade sám sobě a vlastně i nám posluchačům otázky a zároveň se vymezuje proti militantním ateistům a věřícím, tedy proti krajnostem. Knihu Klaun si povídá s Bohem by si tak měli přečíst jak ateisté, tak věřící a brát Suchého „evangelium“ s nadhledem a porozuměním. Nejedná se o žádné „suchopárné“ čtení, třeba že je od Suchého.Autor a interpret v jedné osobě je navíc průvodcem každému jednotlivému čtenáři a posluchači. Oznamuje, že otáčí stránku, kterou bude číst kapitolu, občas se glosuje, například slovy „to jsem zvědav, co jsem tam teď napsal“ nebo „patnáctá kapitola, to to utíká“. S tím souvisí i ponechání občasných zaváhání a drobných přeřeků v nahrávce. Je dobře, že v ní zůstaly – působí velmi autenticky a činí z četby komorní až intimní záležitost.

Dalším kladem audioknihy jsou situace, kdy se na několika místech textu objevují citace dialogů z her Hodiny jdou pozpátku a Dr. Johann Faust. V nich Suchému sekundují kolegové z divadla semafor Jitka Molavcová a Jiří Štědroň. Nejde o autentické ukázky z divadelních záznamů, ale o studiově nahrané pasáže, které jsou od samotné četby odděleny příhodným gongem a zvukem vyjíždějící opony. Jinak jde o četbu nepřerušovanou žádným hudebním nebo zvukovým předělem. CD uzavírá píseň Když je mi nejhůř.

Smekám pomyslný klobouk nad brilantním přednesem sedmaosmdesátiletého Suchého. Audiokniha Klaun si povídá s Bohem opět potvrzuje, že je výsostným a zodpovědným interpretem vlastních textů, jako jím byl Miroslav Horníček a je Zdeněk Svěrák. Dopřejte si radost trvající 3 hodiny a 20 minut a dopřejte sluchu zamyšlení snad věkem starého, zároveň ale stárnoucího klauna.

Older Posts »

Powered by WordPress