Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Branimir Ščepanovič. Drama člověka, který v nejkrajnější situaci hledá a nachází odpověď na základní otázku po smyslu života.  Rozhlasová dramatizace Neda Depolo. Překlad Irena Wenigová. Dramaturg Josef Hlavnička.

Připraveno k natáčení 1982, nerealizováno. Natočeno až v roce 1991.

Lit.: Hlavnička, Josef: Ústa plná hlíny. In Rozhlas 38/1991 (16. 9. 1991), s. 4 (článek). – Cit.: Když se v roce, 1982 vrátil jeden z tehdejších šéfů literárně dramatické redakce z festivalu jugoslávských rozhlasových her v Ohridu a předal dramaturgii vítěznou hru s přáním, aby byla přeložena a uvedena, byl jsem jako odpovědný dramaturg absolutně šťastný. Zmíněná hra byla totiž adaptace vynikající a světové proslulé novely Ústa plná hlíny Branimira Ščepanoviče (1937), srbského autora pocházejícího z Černé Hory. (Novela u nás vyšla v r. 1977 ve Světové literatuře v překladu Ireny Wenigové). Dílo jedinečné, projev velkého a původního talentu, poetická próza úžasné psychologické hloubky a vzácné slovesné krásy.

Příběh těžce nemocného člověka, jenž se vrací do rodného kraje s touhou umřít zde a současně s tichoučkou naději, že jedině tady se možná uzdraví. Na svém útěku k smrti — nebo možná k životu, jak v skrytu duše doufá — však paradoxně zaujme pozornost neznámých lidí. Ti ho začnou sledovat, zprvu ze zvědavosti, která se změní v podezření, protože neznámý před nimi utíká. Ze sledování se stane pronásledování a honba je tím posedlejší, čím méně je motivována. Osamocený nemocný člověk prchá z posledních sil a při této nesmyslné štvanici horečně uvažuje o svém životě a smrti, o možnosti uzdravení. A na této křížové cestě dospívá — opět závratným paradoxem — od nenávisti ke svým pronásledovatelům a celému světu k pochopeni smyslu života. Tím se pro něj stává krása a láska. V tu chvíli umírá. A jeho pronásledovatelé, posedlí zběsilostí davové psychózy, v úžasu nepochopení stojí nad mrtvým uštvaným člověkem, který se ve smrti usmívá.

Do pocitu radosti se však od počátku mísily jisté pochybnosti. Díla tak hodnotná, podle normalizačních měřítek vlastně »pesimistická« a ještě ke všemu jugoslávské provenience, neměla u nás v té době lehký osud. Rozhlasové hra téhož autora To byl opravdový chlap byla např. v sedmdesátém roce zakázána. Ústa plná hlíny postihl ještě před realizaci stejný úděl. Avšak zatímco u mnoha jiných her to znamenalo pohromu a ztrátu, v tomto případě (další paradox) to byl vlastně zisk. Po svém návratu do rozhlasu, po dvaceti letech téměř bezprecedentního distancování, se látky ujal režisér, který ji jako jediný mohl vůbec nejlépe realizovat — Josef Henke. (…)

Jindřiška Smetanová. Rozhlasová hra. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.

Natočeno (?) 1969.

Autorská prémie Českého literárního fondu za rok 1969.

Pozn.: Je možné, že hra nebyla nastudována.

Lit.: anonym: K výsledkům soutěže na rozhlasovou hru. In Rozhlas 20/1969 (5. 5. 1969), s. 7 (článek).

Marek Epstein. Rozhlasová hra.

Nenatočeno.

Hra se umístila ve finále soutěže Českého rozhlasu o nejlepší rozhlasovou hru Radio Drama Autor.

Pozn.:  Lea váha, jestli to neřekne teď, tak už nikdy.

Lea: Nahráli mě…nahráli mě, když jsem se opila. Hnusně opila. Svlíkli mě…a…a šahali na mě. Všude. Dali to na síť…pak odhlasovali, že jsem nejhnusnější na celé škole.

Co má společného patnáctiletá Lea, stará paní von Glaube, nemocný Pavel, delikvent Troškár a pan Florián? Zdánlivě nic jen touhu zemřít. Starým autem se vydají směr Hradec. Saxofon, benzín, telefon a taška s půl miliónem eur. U koho skončí? That’s LAJF.

Dramatický příběh s prvky černé komedie o tom, jak to může dopadnout, když se několik neznámých lidí dohodne po internetu, že společně spáchají sebevraždu.

Oldřich Daněk. Rozhlasová úprava divadelní hry.

Připravováno 1989-1990, nerealizováno.

Pozn.: Divadelní fuga o Janu Husovi, příběh jedné červencové noci 1415. Postavy na jevišti, významné osobnosti z mistrova života, se objevují jako součást jeho snu během čekání na popravu. Sám Hus se přitom ve hře neobjeví. (anotace)

Lit.: anonym: Ideově tematický plán vysílání Čs. rozhlasu na rok 1989 s výhledem na rok 1990. Praha: Čs. rozhlas, 1989, s. 53 (dramaturgický plán).

Iveta Novotná. Audio hra.

Napsáno 2017. Obhájeno 6. 6. 2017 jako diplomová práce na JAMU Brno.  Text zde.

Pozn.: Co s člověkem může udělat pár špatných rozhodnutí? Mohou jej dohnat ke zkratkovitému a na první pohled možná až nepochopitelnému jednání? Rozhlasová hra zachycuje hlavního hrdinu Josefa v zoufalé situaci, kdy už neví kudy kam. Formou retrospektiv se posluchač postupně dozvídá, jak se do této situace dostal a kdo je (podle Josefa) toho viníkem. Josef rekapituluje zásadní okamžiky svého života. Od těch radostných (narození prvního dítěte) přes ty „klasické“ (stěhování do vlastního bytu, rozvod) až bezvýchodnou situaci, ve které se právě nalézá. (anotace)