Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Veselý večer, v němž Franta Paul a Karel Máj zavedou posluchače do zázračného „domu dobré nálady“. Připravil František Kožík. Hudební dramaturg V. A. Vipler. Hraje orchestr FOK, řídí Vlastislav Antonín Vipler. Režie Jiří Vasmut.

Šťastnými nájemníky domu dobré nálady jsou Zita Kabátová, Zdena Vincíková, Miloslav Homola, Jindřich Láznička, Jindřich Plachta, Rudolf Široký, správcem je Jára Kohout, který má syna jménem Vladimír Salač.

Natočeno 5. 2. 1941. Premiéra 8. 2. 1941 (Praha, 19:35 – 21:00 h.).

Ion Luca Caragiale. Z próz klasika rumunské literatury připravila Marie Kavková. Režie Karel Žalud.

Účinkují Magdalena Rychlíková, Ladislav Frej, Ladislav Trojan, Miroslav Masopust a Svatopluk Skládal.

Natočeno 1982. Premiéra 2. 2. 1982 (Vltava, 11:30 h.) v cyklu Schůzky s literaturou. Repríza 22. 6. 1982 (Vltava, 11:30 h.); 18. 9. 1985 (Vltava, 11:30 h.) v cyklu Schůzky s literaturou; 1. 11. 1987 (Vltava, 20:00 h.) v cyklu Schůzky s literaturou; 23. 1. 1991 (Vltava, 22:30 h.).

Lit.: anonym: Čertovské pero. In Rozhlas 6/1982 (25. 1. 1982), s. 4 (článek).

Literárně-hudební kompozice z básní a dopisů francouzského básníka Arthura Rimbauda v překladech Vítězslava Nezvala. Připravila Karolína Jirkalová. Použitá hudba Maurice Ravel, hraje Boris Krajný. Hudební dramaturg Michal Rataj. Režie Ivan Chrz.

Účinkují Ivan Řezáč, Lukáš Hlavica a Hana Kofránková.

Natočeno v roce 2004. Premiéra 17. 10. 2004 (ČRo 3 Vltava, 9:30 h.; 55 min) v cyklu Souzvuk. Repríza 7. 7. 2025 (ČRo 3 Vltava, 22:00 h.) v cyklu Souzvuk.

Olena Solodovniková a Julija Stachivská. Co všechno dokáže spojovat Ukrajince napříč odtrženými světy? O umění banduristů, kteří jsou, podobně jako v dávných dobách, nositeli paměti. O síle míst, která, byť se stala svědkem hrůzných válečných zločinů, znovu díky umění obrůstají nadějí. Kompozici z textů Oleny Solodovnikové a Julije Stachivské připravila Tereza Chlaňová. Režie Petr Gojda.

Účinkuje Magdalena Borová.

Natočeno 2025. Premiéra 21. 6. 2025 (ČRo 3 Vltava, 9:00 – 9:25 h.; 27 min.) v cyklu Víkendová příloha.

Pozn.: Pořad Od bandury k mozaikám z úlomků dlažby je vytvořen na základě textu Oleny Solodovnikové „Bandura – nástroj ukrajinské identity / Бандура — інструмент української ідентичності“ (překlad Petr Háček) a Julije Stachivské „Scenérie s jitrocelem / Пейзаж із подорожником“ (překlad Aneta Mašindová).

Lit.: Chlaňová, Tereza – Gojda, Petr: Od bandury k mozaikám z úlomků dlažby. Co všechno dokáže spojovat Ukrajince napříč odtrženými světy? In web ČRo 3 Vltava, 21. červen 2025 (článek). – Cit.: O umění banduristů, kteří jsou podobně jako v dávných dobách nositeli paměti. O síle míst, která, byť se stala svědkem hrůzných válečných zločinů, znovu díky umění obrůstají nadějí. (…)

Pořad Od bandury k mozaikám z úlomků dlažby je vytvořen na základě textu Oleny Solodovnikové „Bandura – nástroj ukrajinské identity“ (překlad Petr Háček) a Julijе Stachivské „Scenérie s jitrocelem“ (překlad Aneta Mašindová).

První ze zmíněných textů se věnuje kobzarskému umění – a to jak v minulosti, kde je představeno jako nástroj uchování národní paměti, tak i v současnosti, kdy v zmodernizované formě působí jako stmelující prvek probouzející genetickou paměť Ukrajinců.

Druhý text nás zavede do městeček v okolí Kyjeva, jejichž názvy se v roce 2022 staly celosvětově známými kvůli tragickým událostem spojeným s ruskou invazí. Buča, Irpiň, Hostomel, Vorzel – místa s historickým a uměleckým pozadím, která v současné době znovu ožívají díky řadě iniciativ ukrajinských umělců.

Marie Valachová. Verše z výboru Země trochu těžká, který představuje dosud nevydanou poezii jedné z našich nejzajímavějších básnířek. Připravila Zuzana Gabrišová. Účinkují Dana Černá a Zuzana Gabrišová. Režie Dimitrij Dudík.

Natočeno 2025. Premiéra 8. 6. 2025 (ČRo 3 Vltava, 12:05 h.; 13 min.) v cyklu Svět poezie.

Lit.: Gabrišová, Zuzana: Marie Valachová: Tanec vnitřní krajiny. Dosud nevydané básně jedné z našich nejzajímavějších básnířek. In web ČRo 3 Vltava, 8. červen 2025 (článek). – Cit.: (…) Verše z výboru Země trochu těžká, který představuje dosud nevydanou poezii jedné z našich nejzajímavějších básnířek. (…)

Převážná část básnického díla Marie Valachové (1930–1989) ležela několik desetiletí ve strojopisných opisech na dvou místech: v bytě jejího syna Jana Hájka a v knihovně exilové a samizdatové knihovny Libri prohibiti. Oficiální cestou vyšla pouze jediná sbírka – v roce 1968 vydalo nakladatelství Československý spisovatel prvotinu Černý kámen.

Poté, co manžel Marie Valachové Jiří Hájek označil příchod sovětských vojsk v srpnu 1968 za okupaci, upadla rodina v nemilost, a žádná další publikace nebyla možná. Samizdatem vydala nakladatelství Edice Petlice a později i Poezie mimo domov sbírku Nebe peklo ráj (1980; 1983) a v roce 1990 vyšel výběr šestnácti básní pod názvem Proč v nakladatelství Lyra Pragensis.