Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Klaus Mann. Překlad Anna Siebenscheinová. Připravil Miroslav Stuchl. Dramaturg Petr Turek. Režie Hana Kofránková.

Čte Pavel Soukup.

Natočeno 2006. Premiéra 1. dílu 16. listopadu (Český rozhlas 3 – Vltava, 18.30 h.). Repríza 1. dílu 2. 5. 2020 (ČRo Plus, 23:33 h.), 12. dílu 14. 5. 2020 (ČRo Plus, 14:30 h.) v cyklu Radiokniha; 1. dílu 5. 10. 2021 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.).

Obsah: 1. Mýty dětství. – 2. Válka. – 3. Výchova. – 4. Nepořádek a mladé hoře. – 5.  Zbožný tanec. – 6. Kolem světa. – 7. Hledání cesty. – 8. Písmo na stěně. – 9. Exil. – 10. Vulkán. – 11. Rozhodnutí. – 12. Bod obratu.

Lit.: (tur) – Životní zpověď jednoho německého světoobčana. In Týdeník Rozhlas 46/2006, s. 16. (anotace) – Cit.: „Německý spisovatel, žurnalista, divadelní kritik a esejista Klaus Mann (1906-1949), nejstarší syn Thomase Manna, emigroval v roce 1933 z nacistického Německa do Amsterodamu, kde začal vydávat emigrantský časopis Die Sammlung. Pak pobýval v Curychu, Paříži, Budapešti, Salcburku, Praze (zde získal československé občanství), roku 1936 odjel do Spojených států. O dva roky později působil ve španělské občanské válce jako novinář. Angažoval se výrazně protinacisticky. Do Německa se vrátil až jako příslušník americké armády. Jeho poválečné naděje, že se konečně vyplní jeho sen o duchovní a kulturní integraci Evropy, se záhy zhroutily. I to byl jeden z důvodů, proč si tento neohrožený bojovník proti všem totalitám zvolil v roce 1949, na počátku studené války, dobrovolnou smrt.

Klaus Mann byl autorem rozsáhlého díla, pozoruhodného svou kvalitou i rozmanitostí – zanechal po sobě články, eseje, cestopisy, povídky, dramata, romány. Psal německy a anglicky. Je autorem románu ze života skladatele Čajkovského (Patetická symfonie, 1935, česky 1936), klíčový je jeho ostře protinacisticky zaměřený román Mefisto (1936, česky 1937), který byl také zfilmován. Autobiografický román Vulkán: román z emigrace (1939, česky 1967) líčí prostředí protifašistické emigrace. K jeho dalšímu dílu náleží eseje Hledání cesty (1931), Útrapy evropského ducha (1949), romány Sraz v nekonečnu (1932), Útěk na sever (1934, česky 1986). Vyvrcholením Mannova díla byla mohutná autobiografie, zralá životopisná zpověď s názvem Bod obratu s podtitulem Zpráva o jednom životě. Kromě osobní zpovědi jde o mimořádně zajímavou historii kulturněpolitické a mravní situace Evropy a Ameriky v první polovině 20. století. Příběh Němce, který se stal Evropanem, a Evropana, který se stal světoobčanem, je poutavým dobovým místopisem a především skvělým vyprávěním o bohatém osobním i tvůrčím životě, v němž se uplatňuje autorův zvídavý intelekt i jeho vřelé srdce.“

Jaroslav Mareš. Pro rozhlas upravila Milena Lukavská. Režie Vladimír Gromov.

Účinkuje Aleš Procházka.

Připravil Český rozhlas pro pořad v roce 2001 (5 x 9 min.). Premiéra leden 2002. Repríza 1. dílu 27. 4. 2015 v rámci pořadu Klub Rádia Junior (ČRo 2 Praha, 19:00 h.).

Povídky: 1. Tichá smrt, 2. Vítěz, 3. Závod o život, 4. Setkání, 5. Pařáty hrůzy, 6. Rváč.

Lit.: Lukavská, Milena: Gladiátoři druhohor. In web ČRo 15. 1. 2002 (anotace). – Cit.: Z týdeníku o dobrodružství poznávání Periskop přinášíme ukázku vysílání napínavých povídek o dinosaurech Jaroslava Mareše „Gladiátoři druhohor“. Autor psal povídky na základě nejnovějších nálezů fosilizovaných zbytků dinosaurů a jiných stop. Milovníci paleontologie dobře vědí, že právě tyto nálezy leckdy vypovídají mnohé nejen o životě prehistorických zvířat, ale také o událostech, které předcházely smrti pravěkých zvířat.

První povídka se jmenuje „Vítěz“ a autor o ní říká: „Povídka Vítěz se týká velice zajímavého, i když krátkého, časového úseku na samém konci doby jurské, kdy se zhruba před 140ti miliony let objevily takřka současně gigantické formy jak sauropodních (býložravých), tak i dravých dinosaurů. Proto se tomuto kratičkému období říká „éra gigantů“.

Povídka vypráví o největším známém druhu apatosaurů – apatosaurus ajax, který dosahoval délky zhruba 25 metrů, což je o 7 metrů víc, než ty běžně známé druhy, které žily před ním. Navíc byl stavěn podstatně masivněji – jeho hmotnost se odhaduje minimálně na 30 tun.

Ovšem jeho život nebyl nijak klidný, protože současně s ním žil i obrovitý dravec epanterias, který vlastně byl takovou zvětšenou verzí velmi nebezpečného alosaura, který dominoval ve svrchní křídě. Epanterias, který byl jeho obrovitým blízkým příbuzným, dosahoval asi 14ti metrů délky a přitom i jeho celková mohutnost byla ohromující. To dávalo tomuto dravci možnost dovolit si zaútočit i na tyto gigantické apatosaury.

Zřejmě to bylo něco jako závody ve zbrojení: díky vydatné nabídce potravin, výhodnému klimatu apod. mohli býložraví sauropodi postupně vytvořit obrovité formy, a tím samozřejmě i zvětšit svou obrannou sílu. A predátoři, pokud byli jejich lovy úspěšné, měli větší sousta a mohli dosáhnout větší velikosti a tím si zaručit, že povedou útok silou odpovídající síle obrany.

Toto zvětšování velikostí pozorujeme v různých obdobích. Třeba tento vývoj pozorujeme v čeledi tiranosauridae – tyranosaurů, kde ty starší formy jsou menší a postupem doby, jak roste síla té možné kořisti, zvětšuje se velikost dravců, až vlastně ta čeleď dosahuje svého maxima u toho slavného dravce tyranosaurus rex na samém konci svrchní křídy.

Ale samozřejmě tyranosauři žili podstatně později (prakticky o 70 milionů let) než ti obrovští draví epanteriové, o kterých těď mluvíme a o kterých se píše v povídce Vítěz.

Jiří Hromádko. Režie Vladimír Gromov, Ladislav Rybišar, Ludvík Mühlstein.

Účinkují Stanislav Oubram (1-4), Ladislav Bambas (5) a další.

Natočeno 2005. Repríza 30. 3. – 3. 4. 2015 v rámci pořadu Klub Rádia Junior (ČRo 2 Praha, 19:00 – 19:45 h.).

Obsah: 1. Noční hlídka – 2-3. Šlapací expedice – 4. Přísně tajné dopisy – 5. Jezdci z pouti.

Připravil ČRo2 DOMINO 2005 (5 x 12min.). Alternativní název: Modrá pětka 2.