Devadesát let v éteru. Dokumentární cyklus o zahraničním vysílání Československého a Českého rozhlasu připravili Klára Stejskalová a Jaromír Marek. Rešerše Archiv Českého rozhlasu. Dramaturg David Hertl. Zvuk Aleš Krupka.
Čte Vasil Fridrich. Ze záznamu hovoří ředitel Odboru veřejné diplomacie Ivan Dubovický, Richard Seeman, technička zahraničního vysílání Jana Hořínková, Tomáš Dufka, Pavla Jazairiová, Bedřich Utitz, Ulrico Bovo a další.
Natočeno 2026. Premiéra 1. dílu 27. 2. 2026 (ČRo Plus, 13:05 h.; 24 min.), 2. dílu 6. 3. 2026 (ČRo Plus, 13:05 h.), 3. dílu 13. 3. 2026 (ČRo Plus, 13:05 h.; 24 min.); 4. dílu 20. 3. 2026 (ČRo Plus, 13:05 h.; 24 min.); 5. dílu 27. 3. 2026 (ČRo Plus, 13:05 h.); 6. dílu 4. 4. 2026 (ČRo Plus, 13:05 h.); 7. dílu 10. 4. 2026 (ČRo Plus, 13:05 h.); 8. dílu 17. 4. 2026 (ČRo Plus, 13:05 h.) v cyklu Dokument Plus.
Obsah: 1. Mikrofon proti fašismu. O zrození stanice na obranu státu – 2. V zajetí ideologie. Jak komunistický režim proměnil zahraniční vysílání v propagandistický nástroj – 3. Mikrofony proti tankům. Jak zahraniční vysílání prožilo své nejdramatičtější léto – 4. Vlivové operace. Rádio Praha formuje obraz Československa – 5. Devadesát let v srdcích posluchačů napříč kontinenty – 6. Krátké vlny, které spojily svět, a jak vznikl legendární Interprogram – 7. Znělky, Spejbl, esperanto a Čapek. Pestré kapitoly zahraničního vysílání – 8. Sedm jazyků, jeden cíl. Jak Radio Prague International tvoří obsah pro globální publikum.
Lit.: kls – Marek, Jaromír: Praha volá svět! Radio Prague International slaví 90 let v éteru a odkrývá svou dramatickou historii. In web ČRo Plus, 27. 2. 2026 (článek). – Cit.: Cizojazyčné vysílání Československého – a později Českého – rozhlasu slaví devadesát let. Vzniklo jako odpověď na rostoucí nacistickou propagandu, prošlo obdobím komunistické manipulace a po roce 1989 se stalo hlasem svobodné země. Dokumentární seriál Praha volá svět! Devadesát let v éteru odkrývá dramatické dějiny stanice, která mluvila k celému světu. (…)
Lit.: kls – Marek, Jaromír: Mikrofon proti fašismu. Hlas Radio Prague International se zrodil na obranu první republiky. In web ČRo Plus, 27. 2. 2026 (článek + nahrávky k poslechu). – Cit.: Když 31. srpna 1936 v deset hodin dopoledne promluvil technický ředitel Eduard Svoboda anglicky k posluchačům po celém světě, málokdo tušil, že vzniká tradice, která přetrvá devět desetiletí. Zpočátku zněla na krátkých vlnách převážně hudba, občas doplněná vstupy hlasatelů v různých světových jazycích. Záhy ale vznikaly i první publicistické pořady. Už tehdy ale stálo na pozadí něco víc: potřeba bránit pravdu o mladé republice. (…)
Třicátá léta byla dobou technického pokroku, ale i rostoucího mezinárodního napětí. Československo čelilo útokům zahraničních rozhlasů, které zpochybňovaly jeho hranice, politiku i samotnou existenci.
„Ministerstvo zahraničních věcí si uvědomovalo, že musí reagovat a zároveň posílit pozitivní propagandu o Československu,“ vysvětluje ředitel Odboru veřejné diplomacie Ivan Dubovický. Vysílání mělo tři hlavní cíle: informovat svět, udržovat kontakt s krajany a sloužit zastupitelským úřadům. (…)
Lit.: kls – Marek, Jaromír: V zajetí ideologie. Jak komunistický režim proměnil zahraniční vysílání v propagandistický nástroj. In web ČRo Plus, 6. 3. 2026 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Po válce se zahraniční vysílání z Prahy znovu nadechlo – rychle rostlo, mluvilo k celému světu a na čas znovu představovalo svobodné Československo. Po únoru 1948 se však proměnilo v pevně řízený propagandistický aparát. Druhý díl seriálu Devadesát let v éteru ukazuje, jak komunistická moc ovládla mikrofony i osudy lidí, kteří za nimi stáli. (…)
Když krátce po skončení druhé světové války znovu zazněl do světa hlas z Prahy, panovalo nadšení. Československo chtělo obnovit svou pověst demokratické země a zahraniční vysílání se stalo jedním z jeho nejviditelnějších nástrojů. Na začátku roku 1947 už Radio Praha mluvilo k posluchačům v osmnácti jazycích a kladlo důraz na mluvené slovo, komentáře a reportáže. Svoboda ale netrvala dlouho.
Únor 1948 znamenal zásadní obrat. Komunistický režim rychle pochopil, jakou moc mají krátké vlny, a přetvořil zahraniční vysílání v ideologickou zbraň. „Mělo se vysílat tak, aby to vypadalo, že se v Československu žije pod komunisty výborně,“ vzpomínal redaktor Bedřich Utitz.
Do redakcí byli přesouváni lidé, kteří byli pro režim nepohodlní – cizinci, novináři ze západního odboje, ale i ti, kteří měli židovský původ. Mezi nimi Lisa Londonová, Bedřich Geminder či André Simon. Někteří z nich skončili v monstrprocesech, jiní na popravišti. (…)
Lit.: kls – Marek, Jaromír: Mikrofony proti tankům. Jak zahraniční vysílání prožilo své nejdramatičtější léto. In web ČRo Plus, 13. 3. 2026 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Pražské jaro otevřelo zahraničnímu vysílání Československého rozhlasu dveře do světa. Redaktoři poprvé po letech mluvili svobodně, posluchači psali tisíce dopisů a svět se zajímal o dění v Československu. O několik měsíců později už ale reportéři vysílali z tajné vily v Nuslích, zatímco před hlavní budovou duněly pásy sovětských tanků. Nový díl podcastové série přináší svědectví těch, kteří tehdy stáli u mikrofonů.
Druhá polovina šedesátých let přinesla do Československa uvolnění, které zasáhlo i zahraniční vysílání. Rozhlas se začal otevírat světu a svět se začal zajímat o nás. Redaktoři mohli mluvit svobodněji, tón se měnil, i když pomalu.
Zlom přišel v březnu 1968, kdy ÚV KSČ zrušil cenzuru. „Pražské jaro, to byla nádherná doba,“ vzpomíná tehdejší redaktorka francouzské redakce Pavla Jazairiová. „Najednou vycházely nové noviny, chodili jsme na italské filmy a o všem jsme mluvili otevřeně.“
Posluchači reagovali okamžitě. Z Evropy i Spojených států přicházely nadšené dopisy, v Africe a Latinské Americe spíše rozpaky – tamní publikum bylo zvyklé na jednoznačnější ideologický tón.
O to citlivěji vnímali změny komunističtí vůdci v okolních zemích. Východoněmecký šéf Walter Ulbricht dokonce nechal československé vysílání rušit. „Opakoval jsem jeho prohlášení na přání posluchačů,“ směje se po letech Bedřich Utitz. „To je dráždilo nejvíc.“ (…)
Lit.: kls – Marek, Jaromír: Vlivové operace. Jak Rádio Praha formovalo světový obraz Československa. In web ČRo Plus, 20. 3. 2026 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Zahraniční vysílání Rádia Praha mělo informovat svět o dění v Československu. Mezi lety 1948 až 1989 však plnilo i jinou roli – šířit komunistickou ideologii, reagovat na globální konflikty a ovlivňovat veřejné mínění v zemích, kde se lámal světový řád. Jak tyto vlivové operace fungovaly a proč byly tak účinné?
Vysílání do zahraničí bylo pro Československo vždy strategickým nástrojem. Mělo představit republiku světu, vysvětlovat jeho politiku a přibližovat život doma. Po roce 1948 však tato role získala nový rozměr. Rádio Praha se stalo součástí ideologického boje studené války – a jeho úkolem bylo nejen informovat, ale také přesvědčovat. (…)
Lit.: kls – Marek, Jaromír: Radio Prague International: Devadesát let v srdcích posluchačů napříč kontinenty. In web ČRo Plus, 27. 3. 2026 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Víte, Radio Praha je moje srdeční záležitost,“ říká s pohnutím Wolfgang Brodöhl z Mnichova. Není sám. Za devadesát let vysílání do zahraničí se v pražské redakci neshromáždily jen stohy papíru, ale tisíce osudů. Od roku 1936, kdy hlas z Prahy poprvé prořízl éter, si lidé na všech kontinentech ladili své přijímače, aby se dotkli domova nebo objevili neznámou zemi. Poslechněte si příběhy o věrnosti, která překonává oceány i politické režimy.
Představte si následující scénu: píše se rok 1938, Praha žije sokolským sletem a do redakce vchází muž, který vážil cestu až z Kuby. „Jmenoval se Juan Mata a donesl mi krabici výborných kubánských cigár,“ vzpomínal s úsměvem hlasatel Julo Horváth. (…)
Lit.: Marek, Jaromír: Krátké vlny, které spojily svět, a jak vznikl legendární Interprogram. In web ČRo Plus, 4. 4. 2026 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Zahraniční vysílání Českého rozhlasu se po většinu své existence spoléhalo na krátké vlny, které dokázaly přenést československý signál přes oceány. A přestože bylo určeno výhradně pro cizinu, vznikl i program, který si našel oblibu mezi domácími posluchači – Interprogram Radia Praha. Jak fungovalo krátkovlnné vysílání, odkud se vysílalo a proč se z vedlejšího produktu stala rozhlasová legenda?
Radio Praha (dnes Radio Prague International), zahraniční vysílání Československého rozhlasu, se po desetiletí opíralo o technologii, která umožňovala překonat tisíce kilometrů – o krátké vlny. Jejich specifické vlastnosti z nich dělaly jediné rozhlasové pásmo schopné „obletět“ planetu. Signál stoupal až k ionosféře, kde se odrážel zpět k Zemi, a v dlouhých skocích tak překonával oceány i kontinenty.
„Padesáti či stowattovým vysílačem se můžete doslova dostat do celého světa,“ vysvětloval v roce 2006 Oldřich Číp, dlouholetý představitel HFCC, organizace koordinující krátkovlnné frekvence. (…)
Lit.: kls – Marek, Jaromír: Znělky, Spejbl, esperanto a Čapek. Pestré kapitoly zahraničního vysílání. In web ČRo Plus, 10. 4. 2026 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Zahraniční vysílání Československého rozhlasu mělo od počátku ambici mluvit k celému světu – a někdy i k velmi konkrétním posluchačům. Na Štědrý den 1937 se z Prahy ozvali František Křižík a Karel Čapek, kteří posílali své poselství až k Albertu Einsteinovi a Rabíndranáthu Thákurovi. Do dějin vysílání ale vstoupil také třeba Karel Höger mluvící esperantem nebo Spejbl s Hurvínkem vysvětlující svůj rodokmen.
Čapkův hlas, dochovaný jen v jediném záznamu, i Křižíkova víra v pokrok patří k nejsilnějším momentům předválečného vysílání. Sedmý díl dokumentární série Praha volá svět! 90 let v éteru připomíná, že tehdejší krátké vlny nebyly pouze politickým apelem – mluvilo se i o hokeji, kultuře a vědě. (…)
Zahraniční vysílání dalo prostor i českým umělcům – a někdy i v nečekaných jazycích. Radio Praha vysílalo v esperantu už před válkou a herec Karel Höger patřil mezi jeho nadšené propagátory. Na konci 40. let namluvil průvodní slovo k esperantské nahrávce Dvořákovy Rusalky – v esperantu Najadó.
Objevoval se ale i v krajanském vysílání, kde vzpomínal na své dětství v brněnském Králově Poli, a v roce 1963 přednesl úvahu Hercův dík věnovanou Národnímu divadlu.
V roce 1960 mluvil výtvarník a animátor Jiří Trnka o svém filmu Sen noci svatojanské. Ohlas byl doma výjimečný, v zahraničí zatím nejistý. Kritizoval „přepsychologizování“ západní kinematografie.
V roce 1962 se ve vysílání objevila i dvojice Spejbl a Hurvínek. Jiřina Skupová popsala, jak se v roce 1926 objevil Hurvínek – jako plešatá dřevěná hlavička s velkýma ušima, kterou řezbář Gustav Nosek předal Josefu Skupovi. (…)
Lit.: kls – Marek, Jaromír: Sedm jazyků, jeden cíl. Jak Radio Prague International tvoří obsah pro globální publikum. In web ČRo Plus, 17. 4. 2026 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Závěrečný díl dokumentární série přináší detailní pohled do zákulisí zahraničního vysílání Radio Prague International. Jak probíhá ranní porada sedmi jazykových redakcí, co řeší němečtí, francouzští či španělští redaktoři, jak se vysílá do zemí, kde je stanice blokovaná, a proč posluchači z druhé strany světa stále posílají své příběhy či sbírají legendární QSL karty?
Každé ráno v devět hodin se ve čtvrtém patře budovy Českého rozhlasu schází zástupci všech jazykových redakcí Radio Prague International. Čeština, angličtina, němčina, francouzština, španělština, ruština i ukrajinština – sedm týmů, které společně vytvářejí obsah pro miliony lidí po celém světě. Pro mnohé z nich je tato stanice jediným spolehlivým zdrojem informací o dění v České republice.
Šéfredaktorka Klára Stejskalová připomíná, že zájem o vysílání výrazně roste v krizových situacích. Ať už jde o pandemii, povodně nebo změny zákonů, zahraniční publikum hledá ověřené informace v jazyce, který je mu blízký. „V některých jazycích jsme zcela unikátním zdrojem informací o Česku,“ říká. (…)