Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

28. 2. 2006

Staré pověsti české (1973, 2001)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Přemek @ 10:39

Alois Jirásek. Scénář dr. Jiří Kutina. Hudba Vlastimil Pinkas, Rejchovo dechové kvinteto a soubor sólistů řídí autor. Režie Jarmila Bezděková.

Osoby a obsazení: praotec Čech (Ladislav Boháč), Krok (Luděk Munzar), Chrudoš (Petr Haničinec), kněžna Libuše (Blanka Bohdanová), vladyka (Václav Vydra II.), Přemysl (Luděk Munzar), Bruncvík (Alfréd Strejček), Karel IV. (Martin Růžek), astronom (Radovan Lukavský), stavitel (Alfréd Strejček), Zuzana (Consuela Morávková), Jan Žižka (Jiří Němeček), Václav IV. (Václav Vydra II.), vyprávěči (Dana Medřická, Consuela Morávková, Luděk Munzar a Alfréd Strejček).

Natočeno 20. 9. – 12. 10. 1973. Z repertoáru Lyry Pragensis.

Vydáno 1975 (Supraphon, MONO 068 0408 R; rychlost 16 ot./min.!)
Nové vydání 2001 (Supraphon CD, 72:10 min.). (more…)

Kosmas (1974)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Přemek @ 10:34

Vladislav Vančura. Novela o prvním českém kronikáři z Obrazů z dějin národa českého. Výběr a scénář Rudolf Havel. Hudba Pavel Jurkovič. Zpěv a hra na historické hudební nástroje Pavel Jurkovič. Režie Vladimír Justl.

Účinkuje Karel Höger.

Natočeno 27. 9. – 1. 10. 1974 (studio Lucerna). Z repertoáru Divadla poezie Viola.

Vydáno 1975 (Supraphon, MONO 0 68 0410 R; rychlost 16 ot./min.!).

27. 2. 2006

Pan Kaplan má třídu rád 1/?? (1962)

Filed under: Četba na pokračování — Přemek @ 10:11

Leonard Q. Ross (= Leo Rosten). Překlad Pavel Eisner. Úprava a režie Antonín Přidal.

Účinkuje Jiří Štuchal.

Nastudovalo Brno v roce 1962. Premiéra 1. dílu 9. 10. 1962 (Československo II, 20:20 – 20:50 h.); 5. dílu 6. 11. 1962 (Československo II, 19:00 – 19:30 h.).

Pozn.: Záznam se nedochoval, pouze velmi krátký úryvek (cca 3 min.) v publicistickém pořadu „Nashledanou v sobotu“. O genezi a osudu seriálu hovoří Antonín Přidal v pořadu Potulky knihami a časem.

26. 2. 2006

Maigret a případ Cecilie (1999, 2015)

Georges Simenon. Překlad Ladislav Jehlička. Dramatizace Jaroslava Strejčková. Stereoscénář Milan Křivohlavý. Hudební spolupráce Petr Mandel. Zvuková spolupráce Petr Šplíchal. Zvukový mistr Petr Křivohlavý. Natáčecí technik Daniela Sochorová a Alena Vejsadová. Produkční Jana Knappová. Dramaturg Hynek Pekárek. Režie Ivan Chrz.

Osoby a obsazení: komisař Jules Maigret (Josef Somr), inspektor Jeanvier (Michal Pavlata), inspektor Lucas (Jiří Bruder), Cecilie Pardonová (Barbora Hrzánová), její bratr (David Novotný), Berta, její sestra (Vanda Hybnerová), Charles Dandurand, bývalý advokát (Karel Urbánek), pan Monfils, zástupce pojišťovny, příbuzný (Oldřich Vlach), Spencer, student z amerického institutu (Zdeněk Hruška), domovnice (Miriam Kantorková), Nouchi, „dívka od vedle“ (Vendula Křížová), obhájce (Petr Křiváček) a první muž (Martin Zahálka), druhý muž (Jiří Havel), vrátný (Miloš Rozhoň), hlášení (Jan Hyhlík).

Použitá hudba: hudební improvizace (Petr Mandel a Peter Binder); Chanson gitane (Maurice Yvain, Louis Poterat, zpěv Marie-José); Roulette (anonym, hraje skupina René Maqueta); Valse Yvonne (anonym, skupina René Maqueta).

Natáčeno: 20. 9. (14:00 – 19:00 h., režie 6), 16. 10. (dtto), 18. 10. (dtto), 23. 10. (dtto), 25. 10. (9:00 – 11:00 h., studio R34-F), 30. 10. (dtto), 1. 11. (dtto), 6. 11. (dtto), 10. 11. (dtto), 11. 11. (dtto), 12. 11. (dtto), 13. 11. (dtto) a 15. 11. 1999 (dtto).

Premiéra 8. 12. 1999 (Praha, 20:04 – 21:05 h.; 59 min.). Repríza 14. 2. 2021 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) v cyklu Hra na neděli.

Vydal Radioservis v roce 2015 na 4CD 4x komisař Maigret (CR0765-2, EAN     8590236076525).

Lit.: Macháček, Tomáš: Když Maigret neznamená Hrušínský. In web Naposlech.cz, 25. 11. 2015 (recenze 4 CD 4x komisař Maigret počtvrté). – Cit.: Existuje u nás v rámci detektivních rozhlasových her silnější pouto mezi postavou a jejím interpretem, než vzniklo mezi komisařem Maigretem a Rudolfem Hrušínským? Říká se, že nikdo není nenahraditelný. Ale v případě hereckých osobností, které určitému literárnímu hrdinovi vtisknou osobitou a nezaměnitelnou, třebas jen pomyslnou rozhlasovou tvář, by mnozí o tomto tvrzení pochybovali. Když se v polovině devadesátých let chystala pokračování Maigretovského cyklu, vznikla nelehká situace. Po dvaceti letech a čtrnácti rozhlasových hrách, ve kterých utkvěla českému posluchači představa Maigreta jako Rudolfa Hrušínského, nastala chvíle, kdy bylo nutné najít za zemřelého herce náhradu. Ukázalo se, že dva režiséři zvolili dva přístupy a také dva odlišné interprety. (…)

Po této úvodní, obvyklou hodinovou stopáž přesahující dramatizaci, následuje první ze dvou Chrzových děl, a sice Maigret a případ Cecílie. V něm se úlohy Maigreta zhostil jiný Josef, tentokrát Somr. Toho přijde požádat o pomoc jistá Cecilie Pardonová v nezaměnitelném podání Barbory Hrzánové, ale dříve, než se jí komisaře podaří přesvědčit o tom, že se u ní v bytě děje něco nekalého, dojde k tragédii. Jestli se policie dokáže dostat k samotné podstatě zločinu, bude záviset na komisařově znalosti psychologie a lidských povah. Ve třetím příběhu Maigret a přízrak čeká na pařížskou policii nelehký úkol – objasnit útok na jednoho muže z jejích řad. Maigret, opět ztvárněný Josefem Somrem, musí rozplést hustou síť vedoucí z uměleckých kruhů možná až do podsvětí, aby se dopátral pravdy. Oproti prvnímu příběhu s Josefem Vinklářem se v následujících případech setkáme i s dalšími postavami, které do maigretovského světa patří. Ivan Chrz obsadil do rolí inspektorů výrazné hlasy herců Miroslava Táborského, Jiřího Brudera a Michala Pavlaty. Ačkoliv všichni předvedli naprosto profesionální herectví, trochu mi, snad až na Michala Pavlatu, připadali až příliš odlišní od pojetí inspektorů z původních maigretovek. Totéž platí i o hudební složce obou dramatizací, které sice mají francouzský původ, kromě titulní melodie však ničím nepřipomínají klasickou atmosféru staré Paříže. Právě kouzlo minulých dob v této metropoli, silně přítomné u původních maigretovek, se tady jakoby vytratilo. Ivan Chrz zkrátka chtěl v nové době pojmout Maigreta po svém, bez návaznosti na práci předchůdců, čemuž se na druhou stranu asi nelze moc divit. (…)
Porovnávat čtyři nahrávky obsažené v kompletu 4x komisař Maigret počtvrté s původními příběhy nejspíš není fér, jen těžko se tomu ale lze ubránit. Zatímco Maigretovy Vánoce ještě vycházejí z původního pojetí a odpovídají, i díky době vzniku, zvukově specifické atmosféře původních maigretovek, nejnovější příběhy se od minulosti snaží zřejmě záměrně odvrátit. Netypicky pojatý Případ Saint-Fiacre se zdařile vydává svou vlastní cestou – rozdílné prostředí, absence ostatních známých postav i fakt, že Maigret je zde na velkém prostoru i vypravěčem, mu v tom napomáhá. Maigret a případ Cecilie i Maigret a přízrak přes nesporně zajímavé zápletky a dobré zdramatizování v celkovém vyznění pro někoho trochu zaostávají a postrádají tempo. Co se týče samotných představitelů titulní role, lze s povděkem konstatovat, že ani jeden z nich tradici nepošlapal. Všichni odvedli profesionální práci, přesto si možná ne všichni, u posluchačů navyklých na projev Rudolfa Hrušínského, získají stejnou oblibu.

Navazovat úspěchy starší verze je vždy těžké. Zatímco britská televize ITV se pouští do natáčení minisérie s kontroverzním Rowanem Atkinsonem, Český rozhlas sáhl ve své době po osvědčeném Josefu Somrovi a Josefu Vinklářovi. Maigrety v jejich podání stojí za to slyšet. A je jedno, zda kvůli srovnání s Rudolfem Hrušínským, promyšleným zápletkám či jen pro vychutnání si bohatého hereckého obsazení, zahrnujícího mimo jiné Otakara Brouska, Ladislava Freje, Jana Vlasáka, Simonu Postlerovou, Věru Kubánkovou nebo Oldřicha Vlacha. Přijměte proto pozvání na poslední návštěvu v kanceláři kriminální policie na Zlatnickém nábřeží u Julese Maigreta v závěrečném kompletu 4x Komisař Maigret počtvrté. Na shledanou u pana komisaře!

25. 2. 2006

O světácké Plzni (2005)

Filed under: Eseje, fejetony, přednášky — beatman @ 18:58

Ladislav Khás. Fejeton o Plzni 30. let.
Čte Jiří Samek.

ČRo5 – studio Plzeň, premiéra 21. února 2006; 9 min.

Metoděj přichází pozdě (2006)

Filed under: Rozhlasové hry — beatman @ 18:56

Jan Trefulka. Detektivní příběh z knihy Nálezy pana Minuse. Pro rozhlas vybral a úvodem opatřil Petr Hanuška. Redakce Jan Sulovský. Technická spolupráce (zvuk, záznam a střih) Zdeněk Prchlík. Hudební spolupráce Antonín Šindler. Režie Michal Bureš.

Osoby a obsazení: Metoděj Minus (Radko Choc), příslušník Růžek (Václav Bahník), František Mráček (Vladislav Špinar), Mráčková, Františkova matka (Vlasta Hartlová), Jana, Františkova milá (Jana Nováková), vrah (Jaroslav Krejčí).

Nastudoval ČRo5 Olomouc v roce 2006. Premiéra 21. února 2006 (29 min.).

Venuše spící v krajině – Jak a proč si muž vybírá matky svých dětí (2005)

Filed under: Povídky — beatman @ 18:54

Jiří Drašnar. Kapitola z knihy Venuše spící v krajině. Pro rozhlas vybral a úvodem opatřil Petr Hanuška. Redakce Ján Sulovský. Technická spolupráce (zvuk, záznam a střih) Kateřina Davidová. Režie Michal Bureš.

Čte Miroslav Hruška.

Nastudoval ČRo5 Olomouc v roce 2005. Premiéra 19. února 2006 (28 min.).

24. 2. 2006

Jeptiška (1973)

Filed under: Povídky — beatman @ 17:53

Jindřich Šimon Baar. Ze sborníku povídek Báby a dědkové. Režie Vladimír Tomeš.

Účinkuje Václav Neužil I.

Nastudovala Plzeň v roce 1973. Premiéra 27. 1. 1974 (Vltava, 19:00 h.). Repríza 26. 10. 1975 v rámci pořadu Klenotnice hudby a slova (Vltava, 15:45 – 17:15 h.); 5. 6. 1976 (Vltava, 17:00 h.); 27. 3. 2024 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).

Malý Muk (1996, 2023)

Wilhelma Hauff (pohádka ze sbírky Karavana). Dramatizace Jitka Škápíková. Hudba Emil Viklický. Zvukový mistr Radek Veselý. Natáčecí technik Jiří Suchánek. Hudební spolupráce Michal Eben. Dramaturgie Eva Košlerová. Režie Mária Křepelková.

Osoby a obsazení: Malý Muk (Ivan Trojan), Ahavzí (Viola Zinková), kočka (Martina Hudečková), kocour (Bronislav Kotiš), pes (Petr Svoboda), sultán (Vlastimil Brodský), Amarza (Zora Jandová), posel (Luděk Nešleha), vezír (Josef Somr), Hadžib (Alois Švehlík), Arcház (Ladislav Trojan), kupec (Vladimír Kudla), kuchař (Lubomír Lipský), hlasy koček (Ivana Měřičková, Zuzana Mixová, Hana Středová), hlasy lidu (Petr Hartman, Jana Klusáková, Marie Vrábelová, Jana Navrátilová, Věra Hospodková, Vladimír Pavrovský).

Premiéra 12. 5. 1996 (52 min.).

Vydala Radiotéka, říjen 2023 (MP3, CR.ES.2023.257). Ukázka k poslechu zde.

Loupežníci (2005)

Filed under: Rozhlasové hry — beatman @ 17:48

Friedrich von Schiller. „Napíšu takovou knihu, co bude neprodleně spálena rukou katovou.“ Schillerův vášnivý dramatický debut, tragédie o vzpouře, její ceně a důsledcích, nepřestává vzrušovat ani více jak 200 let od svého vzniku. Přeložil Josef Balvín. Rozhlasová úprava a dramaturgie Jana Paterová. Scénická hudba Petr Mandel. Režie Lída Engelová.

Osoby a obsazení: starý Moor (Josef Somr), Karel Moor (Jiří Dvořák), Franz Moor (David Novotný), Spiegelberg (Martin Zahálka), Roller (David Švehlík), Grimm (Filip Čapka), Schwarz (Filip Rajmont), Schweizer (Tomáš Pavelka), Razmann (Jiří Čapka), Schufterle (Alois Švehlík), Amálie (Lenka Vlasáková), Heřman (Jan Hartl), Daniel (Ladislav Mrkvička), páter (Jaromír Meduna) a Kosinski (Jan Meduna).

Natočeno v roce 2005. Premiéra 4. března 2006 (Vltava 14:00 h.; 87 min). Repríza 4. 6. 2011 (Vltava 14:00 h.; 87 min) v rámci cyklu Německé romantické divadlo; 6. 8. 2016 (Vltava 14:00 h.; 87 min); 7. 11. 2020 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Sobotní drama; 7. 9. 2024 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Sobotní drama.

Pozn.: Dnes už asi jen těžko umíme docenit, jaký přelom znamenalo uvedení Schillerova debutu – tragédie Loupežníci ve své době. Jisté je, že tato hra se nadlouho stala, dnes bychom řekli kultovní záležitostí. A to se všemi aspekty, které k tomu patří. I dnes mají Loupežníci co říci, o tom svědčí nové a nové inscenace, zejména v německy mluvících zemích. Není divu – téma vzpoury mládí proti starému pořádku bude vždy stále živé. Dnes víc než kdy jindy ale rezonuje téma, které je ve hře neméně silné, a sice to, jaká cena za takovouto revoltu je pro člověka a společnost akceptovatelná. (anotace)

Lit.: anonym: Friedrich Schiller: Loupežníci. In web ČRo 3 Vltava, červen 2011 (článek). – Cit.: Dnes už asi jen těžko umíme docenit, jaký přelom znamenalo uvedení Schillerova debutu – tragédie Loupežníci ve své době. Hra zabývající se vzpourou mládí proti starému pořádku se záhy stala přímo kultovní záležitostí. Dnes však navíc rezonuje jiné, neméně silné téma – jaká cena za takovouto revoltu je pro člověka a společnost akceptovatelná.

Když si osmnáctiletý Friedrich Schiller v knize Z dějin lidského srdce od Schubarta roku 1777 přečetl vyprávění o dvou šlechtických bratrech rozdílné povahy, téma na něj tolik zapůsobilo, že se jal novelu přepracovávat do dramatického tvaru – hry Loupežníci. „Napíšu takovou knihu, co bude neprodleně spálena rukou katovou“, prohlašuje nekompromisně. A skutečně, vedle své lékařské disertace (v roce 1775 smí Schiller alespoň přestoupit z právnické na fakultu medicíny) Filozofie fyziologie, pracuje usilovně na nové hře. Obě práce dokončuje po několikerých verzích takřka současně. Loupežníky vydává anonymně v létě 1781 vlastním nákladem osmi set kusů. Soudobý významný kritik Timme uzavírá svou velmi příznivou kritiku hry slovy: „Dožadujeme-li se německého Shakespeara, zde ho máme!“.

Older Posts »

Powered by WordPress