Georges Simenon. Překlad Ladislav Jehlička. Dramatizace Jaroslava Strejčková. Stereoscénář Milan Křivohlavý. Hudební spolupráce Petr Mandel. Zvuková spolupráce Petr Šplíchal. Zvukový mistr Petr Křivohlavý. Natáčecí technik Daniela Sochorová a Alena Vejsadová. Produkční Jana Knappová. Dramaturg Hynek Pekárek. Režie Ivan Chrz.
Osoby a obsazení: komisař Jules Maigret (Josef Somr), inspektor Jeanvier (Michal Pavlata), inspektor Lucas (Jiří Bruder), Cecilie Pardonová (Barbora Hrzánová), její bratr (David Novotný), Berta, její sestra (Vanda Hybnerová), Charles Dandurand, bývalý advokát (Karel Urbánek), pan Monfils, zástupce pojišťovny, příbuzný (Oldřich Vlach), Spencer, student z amerického institutu (Zdeněk Hruška), domovnice (Miriam Kantorková), Nouchi, „dívka od vedle“ (Vendula Křížová), obhájce (Petr Křiváček) a první muž (Martin Zahálka), druhý muž (Jiří Havel), vrátný (Miloš Rozhoň), hlášení (Jan Hyhlík).
Použitá hudba: hudební improvizace (Petr Mandel a Peter Binder); Chanson gitane (Maurice Yvain, Louis Poterat, zpěv Marie-José); Roulette (anonym, hraje skupina René Maqueta); Valse Yvonne (anonym, skupina René Maqueta).
Natáčeno: 20. 9. (14:00 – 19:00 h., režie 6), 16. 10. (dtto), 18. 10. (dtto), 23. 10. (dtto), 25. 10. (9:00 – 11:00 h., studio R34-F), 30. 10. (dtto), 1. 11. (dtto), 6. 11. (dtto), 10. 11. (dtto), 11. 11. (dtto), 12. 11. (dtto), 13. 11. (dtto) a 15. 11. 1999 (dtto).
Premiéra 8. 12. 1999 (Praha, 20:04 – 21:05 h.; 59 min.). Repríza 14. 2. 2021 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) v cyklu Hra na neděli.
Vydal Radioservis v roce 2015 na 4CD 4x komisař Maigret (CR0765-2, EAN 8590236076525).
Lit.: Macháček, Tomáš: Když Maigret neznamená Hrušínský. In web Naposlech.cz, 25. 11. 2015 (recenze 4 CD 4x komisař Maigret počtvrté). – Cit.: Existuje u nás v rámci detektivních rozhlasových her silnější pouto mezi postavou a jejím interpretem, než vzniklo mezi komisařem Maigretem a Rudolfem Hrušínským? Říká se, že nikdo není nenahraditelný. Ale v případě hereckých osobností, které určitému literárnímu hrdinovi vtisknou osobitou a nezaměnitelnou, třebas jen pomyslnou rozhlasovou tvář, by mnozí o tomto tvrzení pochybovali. Když se v polovině devadesátých let chystala pokračování Maigretovského cyklu, vznikla nelehká situace. Po dvaceti letech a čtrnácti rozhlasových hrách, ve kterých utkvěla českému posluchači představa Maigreta jako Rudolfa Hrušínského, nastala chvíle, kdy bylo nutné najít za zemřelého herce náhradu. Ukázalo se, že dva režiséři zvolili dva přístupy a také dva odlišné interprety. (…)
Po této úvodní, obvyklou hodinovou stopáž přesahující dramatizaci, následuje první ze dvou Chrzových děl, a sice Maigret a případ Cecílie. V něm se úlohy Maigreta zhostil jiný Josef, tentokrát Somr. Toho přijde požádat o pomoc jistá Cecilie Pardonová v nezaměnitelném podání Barbory Hrzánové, ale dříve, než se jí komisaře podaří přesvědčit o tom, že se u ní v bytě děje něco nekalého, dojde k tragédii. Jestli se policie dokáže dostat k samotné podstatě zločinu, bude záviset na komisařově znalosti psychologie a lidských povah. Ve třetím příběhu Maigret a přízrak čeká na pařížskou policii nelehký úkol – objasnit útok na jednoho muže z jejích řad. Maigret, opět ztvárněný Josefem Somrem, musí rozplést hustou síť vedoucí z uměleckých kruhů možná až do podsvětí, aby se dopátral pravdy. Oproti prvnímu příběhu s Josefem Vinklářem se v následujících případech setkáme i s dalšími postavami, které do maigretovského světa patří. Ivan Chrz obsadil do rolí inspektorů výrazné hlasy herců Miroslava Táborského, Jiřího Brudera a Michala Pavlaty. Ačkoliv všichni předvedli naprosto profesionální herectví, trochu mi, snad až na Michala Pavlatu, připadali až příliš odlišní od pojetí inspektorů z původních maigretovek. Totéž platí i o hudební složce obou dramatizací, které sice mají francouzský původ, kromě titulní melodie však ničím nepřipomínají klasickou atmosféru staré Paříže. Právě kouzlo minulých dob v této metropoli, silně přítomné u původních maigretovek, se tady jakoby vytratilo. Ivan Chrz zkrátka chtěl v nové době pojmout Maigreta po svém, bez návaznosti na práci předchůdců, čemuž se na druhou stranu asi nelze moc divit. (…)
Porovnávat čtyři nahrávky obsažené v kompletu 4x komisař Maigret počtvrté s původními příběhy nejspíš není fér, jen těžko se tomu ale lze ubránit. Zatímco Maigretovy Vánoce ještě vycházejí z původního pojetí a odpovídají, i díky době vzniku, zvukově specifické atmosféře původních maigretovek, nejnovější příběhy se od minulosti snaží zřejmě záměrně odvrátit. Netypicky pojatý Případ Saint-Fiacre se zdařile vydává svou vlastní cestou – rozdílné prostředí, absence ostatních známých postav i fakt, že Maigret je zde na velkém prostoru i vypravěčem, mu v tom napomáhá. Maigret a případ Cecilie i Maigret a přízrak přes nesporně zajímavé zápletky a dobré zdramatizování v celkovém vyznění pro někoho trochu zaostávají a postrádají tempo. Co se týče samotných představitelů titulní role, lze s povděkem konstatovat, že ani jeden z nich tradici nepošlapal. Všichni odvedli profesionální práci, přesto si možná ne všichni, u posluchačů navyklých na projev Rudolfa Hrušínského, získají stejnou oblibu.
Navazovat úspěchy starší verze je vždy těžké. Zatímco britská televize ITV se pouští do natáčení minisérie s kontroverzním Rowanem Atkinsonem, Český rozhlas sáhl ve své době po osvědčeném Josefu Somrovi a Josefu Vinklářovi. Maigrety v jejich podání stojí za to slyšet. A je jedno, zda kvůli srovnání s Rudolfem Hrušínským, promyšleným zápletkám či jen pro vychutnání si bohatého hereckého obsazení, zahrnujícího mimo jiné Otakara Brouska, Ladislava Freje, Jana Vlasáka, Simonu Postlerovou, Věru Kubánkovou nebo Oldřicha Vlacha. Přijměte proto pozvání na poslední návštěvu v kanceláři kriminální policie na Zlatnickém nábřeží u Julese Maigreta v závěrečném kompletu 4x Komisař Maigret počtvrté. Na shledanou u pana komisaře!