Z francouzštiny přeložil Jan Binder. Účinkuje Jan Hartl. V roce 1994 natočil režisér Josef Melč.
24. 2. 2006
Kejklíř Matky Boží (1994)
Malý lord (1999)
Frances Hodgson Burnettová. Dramatizace Věra Eliášková. Hudba Petr Mandel. Dramaturg Ivan Hejna (= Ivan Hubač). Zvukové efekty Petr Šplíchal. Zvukový mistr Ing. Tomáš Gsöllhofer. Záznam a střih Lenka Vintrová. Asitentka režie Hana Dudová. Režie Karel Weinlich.
Osoby a obsazení: Cedrik, malý lord (Karel Kratochvíl, DRDS), paní Erolová (Hana Macuichová), hrabě Dorinkoltský (Jiří Holý), Hawisham (František Němec), Hopes (Alois Švehlík), Dick (Jiří Langmajer), Hermína (Valérie Zawadská), Marie (Naďa Konvalinková), Melonová (Věra Kubánková), Thomas (Miloš Rozhoň), Matylda (Magdalena Chrzová), Wilkins (Petr Prokeš), doktor (Oscar Gottlieb), lady Konstantie (Jaroslava Adamová). Dále účinkují Václav Březina, Adam Rut, Sofie Paggiová, Tereza Svobodová a Hana Brothánková.
Natočeno 1999 (56 min.). Repríza 26. 3. 2011 (ČRo 2 Praha, 13:05 h.); 24. 12. 2013 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.); 27. 10. 2018 (ČRo 2 Praha, 13:04 h); 2. 1. 2021 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.) v cyklu Hra na sobotu.
Lit.: Ledvinková, Václava: Věra Eliášková: Malý lord. In web ČRo 2 Praha, 24. prosinec 2013 (anotace). – Cit.: Můžete se nechat okouzlit prostou dětskou bezelstností, která v komplikovaném světě dospělých působí jako zjevení.
Nabízíme dramatické zpracování knihy anglo-americké autorky Frances Hodgson Burnettové Malý lord Fauntleroy neboli příběh Cedrica, chlapce, který svou přímočarostí dokázal zcela změnit chování svého dědečka, všemi obávaného hraběte na jednom anglickém panství.
Oblomov 1/12 (1979)
Ivan Alexandrovič Gončarov. Dramatizovaná četba na pokračování z klasického románu ruské literatury. Překlad Prokop Voskovec. Připravil Luděk Kubišta. Režie Josef Melč.
Osoby a obsazení: vypravěč (Jiří Adamíra), Oblomov (Rudolf Hrušínský I.), Zachar, sluha (Josef Kemr), Volkov (Bořivoj Navrátil), Pinkin (Petr Kostka), Tarantjev (František Hanus), doktor (Vlastimil Brodský), Ilja Ivanovič, správce Oblomovova statku (Čestmír Řanda), jeho žena (Ludmila Píchová), Pelagia Ivanovna (Lída Roubíková), Radim Vašinka, Vladimír Ráž, Jaroslav Moučka, Vladimír Hrubý, Gabriela Vránová, Libuše Havelková, Jiří Holý, Monika Hrušková, Vlastimil Fišar a Blanka Lormanová.
Natočeno 1979.
Vydala Radiotéka, červen 2015 (MP3).
Lit.: Zemančíková, Alena: Můj život začal uhasínáním. In Týdeník Rozhlas 24/2012 (článek). – Cit.: Ruská klasická literatura přispěla do slovníku literárních typů souslovím „zbytečný člověk“. Řada „zbytečných lidí“ začíná už postavou Evžena Oněgina u Puškina, zbytečného člověka najdeme u Turgeněva a v dramaticky vrcholné podobě je uvádí na jeviště na přelomu 19. a 20. století Anton Pavlovič Čechov ve všech svých hrách. Jsou to postavy kultivovaných aristokratů, jejichž aktivita je jakoby ochromena od potlačeného děkabristického povstání, tedy od konce první třetiny 19. století.
Roku 1859 vydal Ivan Alexandrovič Gončarov (1812-1891) Oblomova. Román byl vřele přijat pro to, jak vystihl ducha doby a zkarikoval její neduhy. Oblomov není schopen ničeho, ani kariéry, ani lásky, a promarní svůj život v pasivitě a nečinnosti. Pro svou nerozhodnost bývá Oblomov porovnáván s – ovšem mnohem starším – Hamletem Williama Shakespeara. Na existenciální otázku „být či nebýt?“ by ovšem Oblomov odpověděl „ne“.
Gončarovův román, z něhož stanice Vltava připravila četbu na pokračování (od středy 13. června, vždy v 18.30), vznikal deset let a dokončen byl roku 1857 při autorově pobytu v Mariánských Lázních. Oblomov je zcela zásadní literární typ, je to člověk, který nekoná a jehož netečnost podněcuje k nejrůznějším psychologickým i filozofickým interpretacím. Nemá žádný cíl, a tím je současně přitažlivý i odpudivý. Román byl mnohokrát adaptován pro divadlo (u nás výborná inscenace Dejvického divadla v režii a dramatizaci Miroslava Krobota s Ivanem Trojanem v titulní roli) i pro film (snímek Nikity Michalkova z roku 1979 s Olegem Tabakovem). „Oblomovština“ jako postoj, kterým se dá říci „s tím nechci mít nic společného“, je obrazem moderních pochybností o tom, zda plody lidské aktivity a ctižádosti jsou jednoznačně dobré.
„Víš, Andreji, v mém životě se nikdy nerozhořel žádný, ani spásný, ani zhoubný plamen. Můj život se nepodobal ránu, nad kterým se ponenáhlu rozjasňují barvy a oheň, měnící se pak u jiných lidí ve žhavě planoucí den, až všechno rušně kypí v zářivém poledni a potom se zas všechno pomaličku mírní, bledne a přirozeně a pozvolna před večerem uhasíná. Ne, můj život uhasínáním začal. Od první chvíle, kdy jsem si sebe uvědomil, cítil jsem, že už hasnu. Začal jsem hasnout při psaní listin v kanceláři; hasl jsem pak, když jsem se z knih dozvídal o pravdách a nevěděl, co si s nimi v životě počít, hasl jsem s přáteli, když jsem poslouchal jejich povídačky, klepy, posměšky, zlomyslné a studené prázdné tlachy, když jsem pozoroval přátelství, udržované styky bez cíle a bez sympatie. Buď jsem ten život nepochopil, nebo za nic nestojí.“ Těžko bychom mohli kategoricky říci, že Oblomov nemá pravdu…
Dítě (2006)
Guy de Maupassant. Překlad Břetislav Štorm. Připravila a uvádí Dagmar Hubená. Režie Vladimír Tomeš.
Účinkuje Luděk Munzar.
Připravil Český rozhlas v roce 20056 (15 min.).
Třináct oken (1991)
Karol Sidon. Příběh člověka, který se střetává s totalitní mocí. Nápěv písně Jiří Váchal. Dramaturg Jaromír Ptáček. Režie Jiří Horčička.
Osoby a obsazení: starší opilec (Milan Neděla), mladší opilec (Miroslav Středa), matka (Blanka Bohdanová), lékař (Petr Pelzer), mladá žena (Jana Paulová), mladý muž (Jiří Schwarz), kamarád (Jiří Luhan), úředník (Bohumil Bezouška), Vašek (Petr Hotmar), Růženka (Romana Hladíková), Mařenka (Petra Fabíková), hlas tvé ženy (Růžena Merunková), vyšetřovatel (Luděk Munzar), podporučík (Oldřich Vlček), hlas z cely (Josef Velda), anonym (Vladimír Krška), hlas tvé dcery (Eliška Pohorská), krásná bledá paní (Jaroslava Adamová), veterinář (Vladimír Brabec), asistent (Viktor Vrabec), dozorce (Pavel Rímský), prokurátor (Jan Teplý), policista (Miloš Rozhoň), doktor (Oldřich Janovský), Ty (Viktor Preiss), Toník (Jan Převrátil) a dětský hlas (Michaela Markovičová).
Natočeno v roce 1991. Premiéra (?) 13. 9. 1992 (Vltava, 14:00 h.; 50 min). Repríza 28. 2. 2006 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.) v cyklu Klub rozhlasové hry; 9. 8. 2022 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Večerní drama.
Lit.: Pekárek, Hynek: Karol Sidon: Třináct oken. In web ČRo, srpen 2012 (anotace). – Cit.: Příběh plný vnitřního napětí, životní syrovosti, dotyků mrazivé fantasknosti a tajemnosti, ale i úsměvné ironie. Zároveň také příběh o střetu s totalitní mocí a o hledání vlastní identity. To vše vám nabídne rozhlasová hra Karola Sidona „Třináct oken“.
Tvorba scénáristy, spisovatele, dramatika a dnes Vrchního zemského a pražského rabína Karola Sidona byla u nás v sedmdesátých a osmdesátých letech umlčována a v závěru uvedeného období byl Sidon donucen strávit sedm let v exilu. Z jeho dramatické tvorby psané pro rozhlas je jedním z nejpozoruhodnějších titulů hra Třináct oken. Autor ji napsal v roce 1977 a s její realizací ani nepočítal. Po třinácti letech k ní přece jenom došlo.
Hlavní postavou hry je spisovatel Arno Goldstein. Autor ve své otevřenosti až šokujícím způsobem proniká do vnitřního světa této postavy jako do světa, který se podobá labyrintu. Hra odkrývá svět jeho snů i podvědomí a líčí příběh člověka, který se už v dětství setkává se smrtí, od dětství v sobě nese úděl židovství, v dospělosti prožívá rozpad vztahů uvnitř vlastní rodiny a střetává se s totalitní mocí. Je to hra o hledání vlastní identity, příběh dotýkající se základních otázek lidské existence. Hra plná vnitřního napětí, životní syrovosti i dotyků mrazivé fantasknosti a tajemnosti. Vedle toho v ní také nalezneme úsměvnou ironii a bohatou a silnou obraznost.
Šlechtické hnízdo 1/10 (1973)
Ivan Sergejevič Turgeněv. Dramatizovaná četba na pokračování. Překlad Irina Camutaliová. Úprava a režie Olga Valentová.
Účinkují Karel Höger, Zdeněk Dítě, Květa Fialová, Vlasta Jelínková, Vladimír Ráž, Karel Fořt, Vlasta Matulová, Otomar Korbelář, Alfréd Strejček a Gabriela Vránová.
Natočeno v roce 1973. Premiéra prvního dílu 14. 1. 1974 (Vltava, 11:00 h.). Repríza 9. dílu 6. 11. 1993 (Vltava, 10:57 – 11:25 h.) v cyklu Bibliotéka. Úryvek k poslechu zde.
O lazebníku, barvíři a ztraceném prstenu (1995)
Rozhlasovou pohádku volně inspirovanou příběhy Tisíce a jedné noci napsal Milan Navrátil. Hudba Leoš Kosek. Dramaturgie Eva Košlerová. Režie Michal Pavlík.
Osoby a obsazení: vyprávěč (Rudolf Pellar), Abú Sír, lazebník (Vladimír Dlouhý), Abú Kír, barvíř (Miroslav Středa), Duniáda (Gabriela Vránová), Lálida (Jiřina Bohdalová), král (Jiří Ornest), muž (Ivo Kubečka), barvíř (Zdeněk Jelínek), měšťan (Milan Neděla), kapitán (David Matásek) a Alí, jeho bratr (Vladimír Čech).
Natočeno 1995. Premiéra 11. 2. 1996 (Praha, 13:00 – 14:00 h.). Repríza 9. 8. 2009 (ČRo 2 Praha, 13:04 h); 25. 2. 2018 (ČRo 2 Praha, 13:04 h).
Lit.: Ledvinková, Václava: Sobotní hra 8. 8. a nedělní pohádka 9. 8. 2009. In web ČRo 2 Praha, srpen 2009 (anotace). – Cit.: V sobotu ve 13.00 pravidelně vysíláme napínavé rozhlasové hry se spoustou známých herců a v neděli, taky ve 13.00, si můžeš poslechnout nejrůznější pohádková vyprávění na stanici Český rozhlas 2 – Praha. Zde se dozvíš aktuální víkendový program. (…)
Nedělní pohádka 9. 8. O lazebníku, barvíři a ztraceném prstenu
Abú Kír a Abú Sír – dvě podobná jména dvou rozdílných mužů. Setkat se s nimi můžeme v nedělní rozhlasové pohádce, která nás v rámci letního cyklu Letem světem za pohádkou zanese až do vzdáleného Orientu. Příběh O lazebníku, barvíři a ztraceném prstenu inspirovaný pohádkami Tisíce a jedné noci vysílá Český rozhlas 2 – Praha v neděli 9. srpna po zprávách ve 13. hodin.
Černá skříňka (19??)
Ladislav Smoček. Mozaika z prozaického a dramatického díla. Připravila Marie Valtrová. Režie Ivan Chrz.
Účinkují Jan Hartl, Táňa Fischerová a Josef Somr.
Připravil Český rozhlas. Repríza 19. 8. 2012 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.; 55 min.).
Lit.: (anonym): Ladislav Smoček: Černá skříňka. In web ČRo (anotace). – Cit.: Ladislav Smoček (1932) je kulturní veřejnosti znám především jako dramatik a divadelní režisér. Jeho první celovečerní hrou Piknik byl v roce 1965 otevřen pražský Činoherní klub.
V tomto divadle, jemuž zůstal jako autor věrný až dodnes, uvedl všechny své pozdější hry: Podivuhodné odpoledne dr. Zvonka Burkeho, Bludiště (1966), Kosmické jaro (1970), Bitvu na kopci (1987), Jednou k ránu (2000). Monodrama Smyčka, které nastudoval v roce 1991 s Petrem Čepkem v hlavní roli, je také součástí pořadu Černá skříňka, v němž se Ladislav Smoček představí především jako prozaik.
Smočkovo literární dílo bylo poprvé knižně publikováno pod názvem Růžový aeroplán (vydal Divadelní ústav v roce 1997). Úplné vydání divadelních her a próz se však uskutečnilo teprve nedávno. Pod názvem Činohry a záznamy je jako editor připravil Přemysl Rut a vydalo nakladatelství Větrné mlýny. Postavy „stručných záznamů“, jak Smoček své prózy označuje, se pohybují na hranici reality a fantasmagorie. Do „černé skříňky“, skrývající zlomky jejich prožitků a pocitů, lze nahlédnout jen prostřednictvím vlastní hluboké introspekce. Ať už jsou odesilateli těchto zpráv malé děti (jako v povídce Růžový aeroplán) nebo noblesní stařec z povídky Hebké bílé vlásky, jejich adresáty zůstáváme my všichni…
Cucugnanský farář (1995)
Alphonse Daudet. Povídku klasika francouzské literatury přeložil Jaroslav Šonka. Režie Markéta Jahodová.
Účinkují Josef Somr a Miroslav Středa.
Natočeno v roce 1995. Repríza 16. 12. 2022 (ČRo 3 Vltava, 9:02 h., 17 min.) v cyklu Dopolední četba.
Vyprávění paní N. N. (1997)
Povídka klasika ruské literatury. Překlad a režie Helena Glancová. Na klavír hraje Jarmila Kozderková (podle skladby M. Ponce pro inscenaci Čechova v Národním divadle). Účinkuje Eva Hodinová. Natočeno v roce 1997.