Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

31. 10. 2017

Festival slobody (Festival svobody, 2017)

Filed under: Radiodokument,Slovenské — Premek @ 21:35

Připravila a moderuje Zuzana Šimová.

Hovoří Ján Mitáč a Adriana Púčiková.

Natočeno 2017. Premiéra 31. 10. 2017 (Rádio Devín).

Lit.: anonym: Ján Mitáč a Andrea Púčiková o Festivale Slobody. Hostia•Diskusie. In web Rádio Devín, 31. 10. 2017 (anotace + nahrávka k poslechu). – Cit.: Festival slobody je multižánrový medzinárodný festival, ktorý pripomína a analyzuje obdobie neslobody na Slovensku. Prináša množstvo zaujímavých dokumentárnych aj hraných filmov, výstavy, divadelné predstavenia či koncert. Nebude chýbať ani pod pyramídou… Riaditeľ Festivalu slobody Ján Mitáč a PR manažérka festivalu Adriana Púčiková, hovorili v štúdiu Rádia Devín s moderátorkou Zuzanou Šimovou o programe aktuálneho ročníka.

Festival slobody sa koná od 6. do 21. novembra 2017 a jeho program si môžete pozrieť na oficiálnej stránke festivalu tu: http://www.festivalslobody.sk/.

Strašně ošemetná situace (1972)

Filed under: Rozhlasové hry — Premek @ 17:13

Ján  Solovič.  Rozhlasová komedie slovenského autora. Příchod „narušeného“ chlapce z nápravného ústavu do jedné „spořádané“ rodiny působí jako katalyzátor a odhalí, že pod povrchem tu není zdaleka všechno v „pořádku. Úlohy se působivě obrátí, „narušený“ chlapec vůbec není ten, kdo potřebuje nápravu a pevnou ruku. Režie Dušan Zimen.

Osoby a obsazení: Dominik Zdráhal (Vlastimil Brodský), Anděla, jeho žena (Dana Medřická), Míla, jejich dcera (Jaroslava Pokorná), Radko, jeho syn (Jan Bartoš), Kačková, Andělina matka a Dominikova tchýně (Nina Popelíková), Cyril Mucha, chlapec z ústavu (Jiří Ornest), Maryna, sousedka (Vlasta Jelínková).

Natočeno 1972. Premiéra 13. 12. 1972 (40 min.). Repríza 8. 12. 1987.

Mordová rokle (1968)

Filed under: Rozhlasové hry — Premek @ 17:05

Miloslav Stehlík. Rozhlasová adaptace divadelní hry z posledních měsíců nacistické okupace. Rozhlasová úprava Dalibor Chalupa. Režie Oldřich Hoblík.

Osoby a obsazení: bába Bašusová (Světla Amortová), Ondra, její vnuk (Jan Vala), Marie, její vnučka (Bohuna Dolejšová), strýc Martin (Vladimír Hlavatý), Prokeš (Karel Pavlík), Karel a Slávek, jeho synové (Jan Přeučil, Jiří Novotný), Hejl (Bedřich Prokoš), Hejlka (Ludmila Lída Roubíková), vrchní strážmistr (Pavel Spálený), učitelka (Jana Andresíková), Vojtěch, sedlák (Jiří Mikota), Prskavec (Vladimír Huber), Vašek (Jaroslav Satoranský).

Natočeno 1968. Premiéra 11. 5. 1968 (93 min.). Repríza 20. 4. 1975 (Praha, 19:20 – 20:55 h.); 2. 10. 1988.

Mordová rokle (1955)

Filed under: Rozhlasové hry — Premek @ 17:03

Miloslav Stehlík. Rozhlasová úprava divadelní hry. Režie Oldřich Hoblík.

Osoby a obsazení: bába Bašusová (Otylie Beníšková), Ondra, její vnuk (František Hanus), Marie, její vnučka (Věra Kubánková), strýc Martin (František nebo Vladimír Hlavatý), Prokeš (Otomar Korbelář), Karel, jeho syn (Jiří Vršťala), Slávek, jeho syn (Josef Chvalina), Hejl (Bedřich Prokoš), Hejlka (Světla Svozilová), vrchní strážmistr (Oldřich Lukeš), učitelka (Eliška Svobodová), Vojtěch, sedlák (Antonín Rýdl), Prskavec (Artuš Kalous), Vašek (Jiří Vala). Dále účinkují Jiří Suk, Karel Beníško.

Natočeno 1955. Premiéra 29. 4. 1955 (Praha I, 20:15 – 22:05 h.; 106 min.). Repríza 2. 5. 1962.

Lit.: anonym: Miloslav Stehlík: Mordová rokle. In Čs. rozhlas a televise 18/1955 (18. 4. 1955), s. 11 (článek).

anonym - Miloslav Stehlík - Mordová rokle. In Čs. rozhlas a televise 18-1955 (18. 4. 1955), s. 11 (článek).

Jarní hromobití (1976)

Filed under: Rozhlasové hry — Premek @ 16:59

Miloslav Stehlík. Hra z prostředí poúnorové vesnice, z období zápasu s kulaky a zrodu družstev. Režie Zdeněk Míka.

Účinkují Svatopluk Skládal, Jan Schánilec, Eliška Havránková, František Hanus, Oldřich Lukeš, Vladimír Bičík, Karolina Slunéčková, Milan Klásek, Břetislav Slováček, Zuzana Šavrdová, Jiřina Švorcová, Antonín Hardt, Alena Procházková, Oldřich Musil, Bohumil Pastorek.

Natočeno 1976 (58 min.). Premiéra 1. 5. 1976. Repríza 24. 2. 1986 k výročí tzv. Vítězného Února.

Pozn.: Volné pokračování Stehlíkovy hry Mordová rokle.

Domy pana Sartoria (1956)

Filed under: Rozhlasové hry — Premek @ 16:56

Georg Bernard  Shaw. Hra se silným sociálním motivem – kritika anglické měšťácké společnosti. Překlad Frank Tetauer (?). Divadelní režie Evžen Sokolovský. Rozhlasová režie Procházka.

Osoby a obsazení: doktor Harry Trench (Miloš Willig), William de Burgh Cokan, jeho přítel (Ladislav Navrátil), Sartorius (Bedřich Veverka), Blanche Sartoriová, jeho dcera (Blanka Vikusová), Lickcheese, správce domů pana Sartoria (Vojta Plachý-Tůma), služebná (Taťana Vavřincová), číšník (Václav Švec).

Natočeno 26. 7. 1956. Repríza 14. 12. 1964 (101 min.).

O hrobech (2017)

Filed under: Eseje, fejetony, přednášky — Premek @ 16:40

Zuzana Maléřová. Glosa.

Natočeno 2017. Premiéra 31. 10. 2017 (ČRo 2 Praha, 6:22 h.). K poslechu zde.

O Josefu Kemrovi (2017)

Filed under: Eseje, fejetony, přednášky — Premek @ 16:39

Slávka Kopecká. Glosa.

Natočeno 2017. Premiéra 31. 10. 2017 (ČRo 2 Praha, 6:30 h). Repríza 29. 12. 2017 (ČRo 2 Praha, 6:22 h.) K poslechu zde.

Večer pro kočku (1972, 2017)

Filed under: Mluvené slovo na zvukových nosičích — Premek @ 16:38

Jiří Suchý. Zájezdové pásmo pro mimopražské vystupování. Hraje orchestr Semafor, Pavel Větrovec a další členové skupiny Ferdinanda Havlíka. Záznam František Šmahel a Vladimír Chudomel. Produkce Tomáš Padevět.

Hovoří a zpívají Jiří Suchý, Věra Křesadlová, Jitka Molavcová, Jiří Datel Novotný.

Natočeno  5. 5. 1972 (Divadlo hudby Ústí nad Labem).

Pozn.: Z repertoáru Semaforu bylo vydáno už mnohé a kompletně. Ale občas se zadaří vydolovat z nějakého archivu přece jen něco objevného. To je případ i zájezdového představení s názvem Večer pro kočku, které se hrálo mimo Prahu v počátku 70. let. Záznam, který nyní vychází vůbec poprvé, byl pořízen v Divadle Hudby v Ústí nad Labem. Koncertní vystoupení obsahuje 20 písní v podání Jiřího Suchého, Věry Křesadlové, Jitky Molavcové a Jiřího Datla Novotného. V několika případech jde o písničky neznámé, zařazené právě pouze pro zájezdy. V bookletu zavzpomínala na Večer pro kočku většina interpretů. Posluchači a příznivci Semaforu si mohou vychutnat tohle představení díky Františku Šmahelovi a Vladimíru Chudomelovi, ten jej digitalizoval a vzpomíná: „Celé to byla náhoda. František Šmahel byl můj kamarád, a tak jsme si řekli, že by bylo dobré tento pořad natočit. Magnetofonové pásky tehdy nebyly běžné, ale Franta Šmahel u sebe jednu měl. Nahrál to a domluvili jsme se, že páska u něj zůstane. Dlouho jsme si ji nepouštěli a až po mnoha letech…“ (anotace)

Lit.: Šťástka, Tomáš: Vyšel záznam z dob, kdy Semafor rozdával majitelům koček mléko v igelitu. In web IDnes, 24. listopadu 2017 (článek). – Cit.: Jiří Suchý, Jitka Molavcová, Věra Křesadlová a Jiří Datel Novotný. Všechny tyto členy sestavy Semaforu začátku 70. let můžete slyšet na raritním dobovém záznamu Večer pro kočku, který se nyní poprvé od natočení dostal na veřejnost.

Prostě tak nějak neokázale, znělo neoficiální motto večera 5. května 1972, který se uskutečnil v ústeckém Divadle hudby. „Dobrý večer, dovolte, abych vám hned v úvodu zlikvidoval některé iluze, kterými možná ještě někteří z vás trpí,“ pronesl tehdy Jiří Suchý v úvodním slově, které následovalo po instrumentální verzi Blues pro tebe.

Alespoň takový úvod je zaznamenán na unikátním albu Večer pro kočku, které zachycuje jednu málem zapomenutou kapitolu Divadla Semafor. Jak v bookletu právě vydané novinky popisuje sám Suchý, Večer pro kočku patřil k mimodivadelní činnosti, kterou si Semafor přivydělával na zájezdech a která v Praze oficiálně zaznít nesměla.

„Zněly písničky, četli jsme povídky, monology. A všechno mělo nějakou souvislost s kočkami. Dokonce jsme majitelům koček rozdali pár igelitových pytlíků s mlékem,“ vzpomíná ústřední postava Semaforu. Záznam se zachoval díky dvěma zaměstnancům ústecké scény Františku Šmahelovi a Vladimíru Chudomelovi, kteří náhodou měli magnetofonový pásek a usoudili, že by byla škoda toho nevyužít.

Pro horší zvukovou kvalitu obsahuje sestříhaný záznam především písně a jen část mluveného slova. Fanoušky Semaforu zaujmou málo známé písně Sto let a Já nedovedu lhát či první texty Ondřeje Suchého.

Celé album, které vydal Tomáš Padevět, je věnováno jednomu z protagonistů Večera pro kočku, Jiřímu Datlovi Novotnému, který letos v srpnu během příprav vydání zemřel.

Pro a proti – Pobělohorská doba temna (2017)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 16:20

Může vnést komise duchovních a historiků světlo do otázek kolem tzv. doby temna, doby pobělohorské? Hosty byli katolický historik Radomír Malý (Brno) a překladatel ze společnosti Veritas Zdeňěk Zacpal (Praha, studio Vinohrady). Připravil a moderuje Tomáš Pavlíček.

Natočeno 2017. Premiéra 31. 10. 2017 (ČRo Plus, 9:34 h.). K poslechu zde.

Lit.: -tpa- (= Pavlíček, Tomáš) – Čihák, Ondřej: Ve velkém se vraždilo na obou stranách. Nebyli žádní zlí katolíci a hodní protestanti, tvrdí historik. In web ČRo Plus, 31. 10. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.:  Už podruhé se schází sbor duchovních a historiků, kteří se pokoušejí o společný výklad tzv. doby temna a popsání církevní role během ní. Práce komise by měla vyvrcholit za čtyři roky, kdy uplyne 400 let od popravy sedmadvaceti vůdců protihabsburské rebelie. „Odmítám jednostranný názor, že pobělohorská doba byla dobou temna,“ uvedl v pořadu Pro a proti katolický historik Radomír Malý.

Podle Malého tento názor vyvrací už jen pohled na naše sakrální i nesakrální pamětihodnosti české krajiny nebo výtvarného umění. „Co bychom ukazovali turistům, kdyby pobělohorská doba byla skutečně dobou temna?“ ptá se historik.

„Násilí vůči protestantům má svůj ekvivalent v protestantských zemích tehdejší Evropy. Je nespravedlivé hovořit jen o násilné rekatolizaci a nehovořit o násilné protestantizaci v severoněmeckých státech, Skandinávii a zvláště v Anglii.“

Netolerance před Bílou horou byla prý záležitostí obou stran, jak protestantské, tak katolické. „Od defenestrace 23. května 1618 až do 8. listopadu 1620 můžeme hovořit naopak o násilné protestantizaci.“

„Důležité je, aby komise posuzovala situaci objektivně, optikou tehdejší doby a toho, že násilí zde bylo na obou stranách paralelně, aby nezavládlo klišé o zlých katolících a hodných protestantech. “
Radomír Malý

Malý je přesvědčen, že z historických spisů včetně díla Bílá hora Josef Pekaře vyplývá, že žádný nepoměr v počtu obětí násilností nebyl. „Bylo to zhruba stejné na obou stranách.“

Devastující účinek pobělohorských událostí historik nepopírá. „Je ale třeba vidět věci v celém evropském kontextu, kdy platila zásada čí vláda, toho víra (Cuius regio, eius religio). To byly desetitisíce popravených v Anglii, kde byla situace nejhorší.“

„Protireformační komise a násilné obracení na katolickou víru neobhajuji. Ale je nutno vidět to, že tehdejší kardinál a arcibiskup Arnošt Harrach nebyl tímto nadšen a sám se u císaře přimlouval za rekatolizaci mírnějšími prostředky,“ dodal Malý.

Překladatel ze společnosti Veritas Zdeněk Zacpal věří, že z hlediska svobodné vědy, svobodné filozofie, svobodného myšlení šlo o dobu temna. „Nepopírám, že existovala jakási kultura, ta ale byla pro vyšší vrstvy.“

„Ze srovnání s tehdejšími evropskými zeměmi kultura kvetla nejvíce tam, kde byla náboženská svoboda.“

„Protestantská kultura se po relativně krátké době dopracovala k toleranci, což vidíme třeba v Amsterodamu nebo v Anglii, kde koexistovalo asi patnáct církví. V římskokatolické církvi ve Španělsku se slušní lidé s odlišnými názory usmrcovali od roku 380 do roku 1820. “
Zdeněk Zacpal

Zacpal odmítl srovnání s několika katolickými mučedníky té doby, které provedl Radomír Malý. „Je to trochu úsměvné, když bezprostředně v souvislosti s Bílou horou byli vyvražděni protestanté v řádu tisíců třeba v Písku nebo v Prachaticích, což neudělali v Lidicích ani nacisté.“

„Jakýkoli amatérismus na straně povstalců neopravňuje míru represe později. Tyto represe byly už daleko dříve předurčeny jezuity v listu habsburskému císaři Ferdinandu I., který doporučuje odstupňování represí vůči protestantům až k popravám.“

Překladatel upozornil, že zásada cuius regio, eius religio neplatila stoprocentně ani v Německu. „Některá města byla svobodnější. Nevím, proč bychom se měli odvolávat na Něměcko, když u nás s byly poměry daleko lepší, byli jsme Evropě zářným příkladem v míře náboženské tolerance.“

„Musím se ohradit proti samotnému pojmu rekatolizace ať už mírnými či násilnými prostředky, protože Rudolfův Majestát prostě garantuje otevřenou společnost, kde má každý svobodu volby. Tak jaká pak rekatolizace?“ zpochybnil argumenty oponenta Zdeněk Zacpal.

Older Posts »

Powered by WordPress