Evropa směřuje k dekarbonizaci. Už teď je ale jasné, že spoléhat se jen na elektrickou energii vyrobenou ze slunce a větru nebude stačit. Jako další bezemisní zdroj by mohl sloužit vodík. Jeho výroba má zatím ale svoje limity. Překonat se je snaží vědci z Česka, Německa i dalších evropských zemí. Jak daleko jsou od řešení levné a ekologické výroby vodíku? Připravila Jana Karasová.
Natočeno 2024. Premiéra 26. 6. 2024 (ČRo Plus, 29 min.). Repríza 29. 6. 2024 (ČRo Plus, 9:34 h.).
Lit.: lup – Karasová, Jana: Z plynovodů se stanou vodíkovody. První je v plánu už za šest let. In web ČRo Plus, 26. červen 2024 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Vodík, jak vždy říkám, je bezbarvý lehký plyn, který má v sobě poměrně velké množství energie,“ říká Martin Paidar z Vysoké školy chemicko-technologické v Praze a také místopředseda České vodíkové technologické platformy HYTEP.
„Vodíkem jde pohánět auta. V době, kdy nebudeme mít elektřinu z obnovitelných zdrojů a použiji vodík, tak v něm mohu mít energii ,uschovanou‘,“ doplňuje.
„Správně se říká, že vodík je energetický vektor. To znamená, že nám umožňuje si jeho energii ,schovat‘ a použít, až budeme potřebovat. To je zásadní rozdíl proti běžné elektrické soustavě, protože stále neumíme elektrickou energií dobře skladovat,“ vysvětluje Paidar.
Vodík už chemický průmysl samozřejmě běžně používá, nejvíc v rafineriích. „V Litvínově, kde je naše největší rafinerie, se používá pro tzv. krakování ropy. Ropné zbytky jsou rozbíjeny na menší řetězce, ze kterých následně vzniká benzín, který si koupíte na čerpací stanici.“ (…)