Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Gabriel Gössel

(kapitola z knihy Fonogram 2. Zveřejněno se souhlasem autora i vydavatelství Radioservis)

Dost často se na standardních gramodeskách objevovaly scénky, v nichž různí známí i méně známí imitátoři napodobovali či parodovali dobové „mediální hvězdy“. Ve většině případů byl ovšem daný oblíbený herec, komik nebo zpěvák imitován dost neuměle, ale někdy se najdou i velice zdařilé nahrávky, u nichž posluchač dokáže jen velice obtížně určit, kdo na něj z gramodesky vlastně hovoří.

Vůbec nejčastěji byl různými imitátory napodobován svérázný slovní projev Vlasty Buriana, označovaného již od počátku dvacátých let za krále našich komiků. Již v roce 1923 vyšla na gramodesce značky Omega („Mezinárodní deska Podmokly-Berlín“) scénka nevalného obsahu i formy s názvem Kabaret, kde se Vlastu Buriana pokoušejí dost neuměle napodobovat jistí bratři Frankové (… velectění savci, přišel jsem vám něco zapět – eé zašest – né, zapět, zazpívat… ). Pokud by ovšem své posluchače předem neinformovali, koho že to vlastně parodují, nikdo by Buriana v jejich výstupu ani nehledal, ani nepoznal.

O něco lépe dopadl „mistr Vlastimil Burian“ na gramodesce značky Parlophon z roku 1931 v podání herce a režiséra Josefa Rovenského. Tomu se na snímku s názvem Imitátor herců podařilo napodobit spíše obsah Burianových pověstných „balad rozkoše a smrti“, než jeho hlas. (more…)

Gabriel Gössel (zveřejněno se souhlasem autora)

Vynález fonografu přišel na svět v roce 1877, když Thomas Alva Edison v prosinci poprvé veřejně – v redakci časopisu Scientific American – předvedl svůj jednoduchý přístroj, který dokázal zaznamenat zvuk na proužek cínové fólie. K patentování ho přihlásil o dva dny později, 24. prosince 1877. Svoji první firmu, která nabízela ke čtvrtletnímu pronájmu přístroje i čisté cínové válečky, založil o měsíc později v New Yorku – jmenovala se Edison Speaking Phonograph Company. První fonograf, který tato firma v roce 1878 prodávala pro použití v domácnostech, byl typ nazvaný Parlor Speaking Phonograph. Stál tehdy 10 dolarů. (more…)

(Uveřejňujeme kapitolu z knihy Gabriela Gössla „Fonogram 2“, která se dosti výrazně dotýká i mluveného slova. Byla přetištěna s výslovným souhlasem autora i nakladatelství Radioservis.)

V důsledku katastrofálních povodní v létě roku 2002 se málem skutečně „uzavřela voda“ i nad jednou významnou kapitolou z dějin zvukových záznamů v českých zemích i na Slovensku. Díky obětavosti pracovníků archivu České akademie věd a několika dalších jednotlivců se naštěstí podařilo zachovat sbírku asi 500 dokumentárně velice zajímavých zvukových nahrávek uloženou v archivních prostorách poblíž Vltavy. V současné době – po více než sedmdesáti letech od pořízení těchto snímků – již probíhají práce na jejich čištění a přepisu na moderní zvukové nosiče.

Příběh zakládání archivu historicky významných zvukových záznamů pořízených koncem dvacátých let a počátkem třicátých let minulého století (a hlavně následný osud této fonotéky) je bohužel typický pro – řečeno dobovými slovy dr. Václava Klofáče „zbahnělé poměry domácí“: je totiž přehlídkou zmarněných příležitostí, malicherných sporů a v neposlední řadě i akademické strnulosti, přetrvávající v určitých ohledech bohužel až do současnosti. Nahlédněme nyní do více než sedmdesát let starých dokumentů výmluvně vypovídajících o nepraktickém a alibistickém přístupu některých pracovníků tolik vážené instituce, jakou Česká akademie věd a umění nepochybně ve své době byla. (more…)

(Josef Vlček. Citováno z: HN.IHNED.CZ 22. 9. 2006)

Stahování hudby z velkých internetových serverů je fenoménem doby. Dají se očekávat se změnou média nějaké změny v hudbě samé? V minulosti tomu tak zatím vždy bylo.

Začátky moderní populární hudby jsou spojeny s výměnou starých, snadno rozbitných šelakových desek, které se od dvacátých let hrály na 78 otáček za minutu. Na každou jejich stranu se vešly zhruba tři a půl minuty.

Památného 21. června 1948 představila firma Columbia první nosič nového typu. Na vinylový dvanáctipalcový nosič, přehrávaný při rychlosti 33 1/3 otáčky za minutu, se na každou stranu desky časem vešlo až dvacet minut hudby. To byla dlouhohrající deska, elpíčko.
O rok později představila společnost RCA Victor další nosič. Měl jen sedm palců, přehrával se na 45 otáček a na každou stranu se vešla nejméně jedna skladba. Víc odpovídal stylu, na nějž byli posluchači zvyklí z předchozí éry. Tak se zrodil singl.

Po dvouleté válce mezi oběma formáty došlo ke smíru. Columbia začala vydávat i pětačtyřicítky a RCA Victor zase velké desky. Začala éra vinylových desek, elpíček a singlů, která trvala zhruba do konce osmdesátých let. (more…)

Olga Kuchynková. Účinkují Josef Skupa a Božena Weleková.

Československý rozhlas, 195?.