Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

30. 5. 2013

Vyšla kniha“ 99 významných tvůrců rozhlasových dokumentů“

Filed under: Historie rozhlasu,Historie zvukového záznamu — Přemek @ 17:03

U příležitosti oslav 90. výročí zahájení rozhlasového vysílání na našem území  vydalo Sdružení pro rozhlasovou tvorbu Sdružení pro rozhlasovou tvorbu společně s Českým rozhlasem a Radioservisem  reprezentativní publikaci 99 významných tvůrců rozhlasových dokumentů.

Kniha je věnována žánru, kterému se daří, když je v této zemi demokracie. Na portrétech tvůrců, kteří se dokumentu od počátku rozhlasového vysílání v roce 1923 až do dneška věnovali a věnují, to lze zdárně vypozorovat. Kniha je jedinečná především svou informační hodnotou a také tím, že vznikla z občanské iniciativy – autoři jsou členové Sdružení pro rozhlasovou tvorbu, rozhlasoví teoretici, studenti, příznivci rozhlasu, samozřejmě rozhlasáci. Práce trvaly více než 2 roky. Sešly se na tři stovky portrétů, z nichž bylo vybráno 99. Nyní je kniha, která byla slavnostně pokřtěna na mezinárodním knižním veletrhu Svět knihy, na světě a tematicky i vizuálem navazuje na knihy, na jejichž vzniku jsme se rovněž podíleli: Od mikrofonu k posluchačů a 99 významných uměleckých osobností rozhlasu. Objednat si ji lze na stránkách Radioservisu nebo u dobrých prodejců.


13. 4. 2013

{Řeč k delegaci C. k. rakouského vojenského vdovského a sirotčího fondu} (1915)

František Josef I. Řeč k delegaci C. k. rakouského vojenského vdovského a sirotčího fondu.

Hovoří císař František Josef I.

Natočeno 14. 12. 1915. Úryvek in: Bonviván. Vzestupy a pády Jiřího Stříbrného (2013).

11. 3. 2013

Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – XLIII. Neděle není pro misogyny

Filed under: Historie rozhlasu,Historie zvukového záznamu — Přemek @ 16:30

Mgr. Přemysl Hnilička

(vyšlo v Týdeníku Rozhlas 10/2013)

Hra Daniely Fischerové Neděle má v podstatě velmi jednoduchý syžet: k Vandě (Dana Syslová), která se stará o svou starou a dementní maminku (Blanka Bohdanová), přichází na návštěvu věštkyně Eva (Lucie Vorlová – Trmíková), kterou poslala Vandina sestra Blanka. Záhy se vyjevuje, že stárnoucí, manželem i sestrou opuštěná Vanda je naprosto deprimovaná nekonečnými dvěma lety soustavné denní i noční péče o nemohoucí matku a že si mladou, téměř dětsky vyhlížející věštkyni pozvala proto, aby zjistila, kdy její „galeje“ skončí – kdy matka zemře. Se zvyšující se opilostí se zvětšuje i její míra upřímnosti, jež Evu znechucuje a děsí. Jen na krátkou chvíli opouští Vanda pokoj – a Eva se setkává s Vandinou matkou, která se zcela zmatená ptá po milované dceři Blance. Eva pak s nevinně krutou upřímností (podobně jako u malého Alberta ve hře téže autorky Zapřený Albert) prozradí to, co navenek cynická Vanda z lásky k matce tají; že Blanka je již dlouhou dobu v Anglii (ne náhodou v Shakespearově rodišti – Stratfordu nad Avonou) a že tedy dnes – v neděli – určitě nepřijede… Bůh – či náhoda? – pak Vandě oklikou odpoví na její pocit marnosti; matka na několik vzácných chvilek získá ztracenou inteligenci a po dlouhé době svou dceru osloví pravým jménem…

V režii Hany Kofránkové, která krom jediné realizace natočila veškeré původní rozhlasové hry Daniely Fischerové, se na malé ploše čtyřiceti minut objevily dva vynikající herecké výkony; Dana Syslová s neomylnou hereckou inteligencí předvádí zoufale osvobozující pád do opilé upřímnosti a Blanka Bohdanová dojímá přirozenými přechody mezi škálami „od zastrašené zmatené stařenky po náhlou panovačnou ráznost osoby, zvyklé poroučet“, jak se ve zkratce píše v autorských poznámkách scénáře. Vše zvukově obepíná soulová skladba a nekonečné odříkávání automatu na přesný čas. (more…)

11. 10. 2012

Sonosféra získala poctu festivalu … příští vlna / next wave… v kategorii Projekt roku

Filed under: Historie zvukového záznamu — Přemek @ 11:24

FBNmrrUiH27vVh1OcO4GaU2i-789_8zAUGOCdaaTOP0NozQ7t8uYE9q4d8Ce6qfyz9zUIP-Eestival …příští vlna/next wave… ocenil v kategorii Projekt roku projekt sdružení Sonosfěra o.s. zaměřený na oživení odkazu lidické tragédie pro současné generace Rozeznění – Lidice 2012. Pocty byly vysloveny v pátek 5. října v Divadle Na zábradlí.

Pořadatelé festivalu na internetových stránkách rozhodnutí zdůvodnili: „Projekt Rozeznění – Lidice 2012 je v mnoha ohledech výjimečný. Především nahlíží lidickou tragédii, jejíž sedmdesáté výročí si letos připomínáme, civilními mini-příběhy obyvatel vesnice těsně před samotnou událostí. (…) Jako by tak ožívaly události, které jsou v daném prostoru zaklety. Vzniká tak živé divadlo, které není vidět. Hercem je sám prostor bývalé vesnice Lidice.“

(more…)

16. 11. 2011

Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou X. – Herce ani nejmenujeme…

Přemysl Hnilička

(vyšlo v Týdeníku Rozhlas 47/2011)

Svět je nespravedlivý. A ten rozhlasový není o nic lepší. Stačí se jen zamyslet nad tím, jaká náhoda rozhodovala o tom, čí a jak kvalitní inscenace z let třicátých se dochová až po naše časy.

O většině tehdejších rozhlasových úspěchů si bohužel můžeme jenom číst. Kožíkův Cristobal Colón z roku 1934 byl vysílán z Brna přímým přenosem, a tak není nikde zachován sugestivní výkon Josefa Skřivana. Zrovna tak si nebudeme moci poslechnout ani seriál podle Dumasových Třech mušketýrů, neboť dobový záznam byl brzy po repríze smazán (o obou inscenacích jsme už v našem cyklu psali). Jakou silou k rozhlasovým posluchačům promlouvaly režie jinak divadelního režiséra E. F. Buriana se dozvíme také jedině z dobových rozhlasových recenzí; a že by bylo o co stát: : „Obáváme se, že spolupráce našeho rozhlasu s E. F. Burianem bude brzo rozvázána, neboť Burian udílí všem našim rozhlasovým režisérům, ani Bezdíčka a Jareše nevyjímaje, tak suverenní lekce, že je to až nápadné a nepříjemné,“ psal v roce 1937 Jiří Valja o Burianově inscenaci Císařovy nové šaty, připravené pro tzv. školský rozhlas. (more…)

1. 11. 2011

Láskyplné vypravování o bystré lišce

Přemysl Hnilička (Týdeník Rozhlas 45/2011) – rozšířená verze

On ten Těsnohlídkův románek o lišce Bystroušce není žádný literární skvost. Tak jako byl sir Arthur Conan Doyle hluboce nespokojen s tím, že jeho literární odkaz je odsouván a čtenáři žasnou jen nad jeho Sherlockem Holmesem, tak by jistě Rudolf Těsnohlídek podotkl, že jeho kardinálním dílem je přece Kolonia Kutejsík. Svět literární řídí se však vlastními zákony, a tak je jeho jediným dodnes žijícím dílem právě Liška Bystrouška, ať už v geniálním operním provedení Leoše Janáčka (1924) nebo v legendární interpretaci brněnského herce Karla Högera.

Příběhy lišky Bystroušky navíc vznikly jen jako Těsnohlídkova činnost vedlejší, na objednávku. Výtvarník Stanislav Lolek totiž pro brněnské Lidové noviny připravoval seriál kreslených příběhů čtveračivé obyvatelky lesa a bylo třeba doprovodit obrázky textem. Rudolf Těsnohlídek tedy vzpomněl na krásné lesy v Bílovicích nad Svitavou, kde měl domek – a od té doby Bystrouška pobíhala po nich. Dodnes se v Bílovicích dá narazit na hájenku Bystrouščinu… (more…)

20. 10. 2011

Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou VII. – Když chodily mouchy na císaře pána

Mgr. Přemysl Hnilička

(Vyšlo v Týdeníku Rozhlas 41/2011 )

Posluchači Radiojournalu si ve středu 31. prosince 1930 opravdu měli z čeho vybrat. Silvestrovský program začal ve tři odpoledne přímým přenosem z velkého sálu paláce Radia na Královských Vinohradech pásmem Dětský Silvestr, v němž děti asi nejvíce zaujala veselá pohádka Antonína Santnera Kam se hrabe na Kašpárka stará bába Hastrmánka – už proto, že Kašpárka hrál oblíbený Vojta Merten. V noci se vysílala revue Noční Prahou a po půlnoci přepojil rozhlas do Divadla Vlasty Buriana. Hlavním večerním programem se však stala „činohra z ateliéru“ Dobrý voják Švejk.

Rozhlasová premiéra Haškova Švejka (jehož románová předloha byla napsána v letech 1921-1923 a nebyla kvůli autorově smrti dokončena) vznikla v roce, v němž režisér Martin Frič sestavil ze tří němých filmů o Švejkovi (Dobrý voják Švejk, Švejk na frontě a Švejk v ruském zajetí) střihový film s Karlem Nollem v hlavní roli a zároveň již připravoval zvukovou verzi, v níž Švejka hrál Saša Rašilov. Haškův román byl na vrcholu popularity, a je tedy logické, že se několika vybraných scén z románu ujal i rozhlas.  Na  silvestrovské inscenaci se podíleli dr. Miloš Kareš a Antonín Fencl jako dramatizátoři, jako režisér snad dr. Miloš Kareš. Interpreti nám bohužel zůstávají utajeni; můžeme však díky dochovanému scénáři dobře popsat, jak asi veselý večer u rádia mohl vypadat. (more…)

2. 6. 2010

Egon Ervín Vaculík

Filed under: Historie rozhlasu,Historie zvukového záznamu — Přemek @ 9:35

V Týdeníku Rozhlas 23/2010 vyšel velmi zajímavý a objevný článek Viléma Faltýnka. Objevný doslova, protože upozornil na znovunalezení dvou pořadů Ludvíka Vaculíka ze šedesátých let. Po zprávě o zachování sice zvukově prachšpatné, ale přece jen kopie hry Zdeňka Svěráka Posel hydrometeorologického ústavu z roku 1969 je to další senzační informace z oblasti bádání po ztracených rozhlasových nahrávkách.

Pan Vilém Faltýnek svolil k publikování rozšířené verze textu psaného pro Týdeník Rozhlas zde na Panáčkovi, a tak se s Vámi můžeme podělit o pocit radosti z hledání a nalézání.

V depozitáři Archivu Českého rozhlasu nacházíme dodnes různá překvapení. Potřeboval jsem jednou do vysílání jakýsi starý záznam a přepsal jsem se v signatuře. Stává se. Nežádaný pásek doprovázela karta se slovy Včera mi bylo patnáct, bez bližších údajů, chyběla jména autorů, tvůrců i datum. Nasadil jsem ho na magnetofon a užasl. Dva reportážní pořady dýchly atmosférou dávné rozhlasové práce, plné jednoduchých hrubých střihů, které jsou tak slyšitelné pro ucho vycvičené digitální editací. Promluvili z nich dávní mladí lidé, v jejichž školních třídách visel na zdi Klement Gottwald nebo nanejvýš Antonín Novotný. (more…)

14. 10. 2008

Rozhlasová událost desetiletí! – 1.

Přemysl Hnilička

Málokdy máme příležitost tak vehementně chválit rozhlasovou dramaturgii, ale když se daří..

Již v pátek 17. října 2008 bude mít premiéru skutečně výjimečný Páteční večer s tajemným názvem Šumí či praskají, obraz ale dělají. Jeho autor Tomáš Černý nás konečně seznámí s poklady, o jejichž existenci jsme věděli, ale (až na výjimky) jsme je nemohli slyšet.

Hlavním tématem tohoto Pátečního večera jsou totiž překvapivé nálezy v rozhlasovém archívu, konkrétně několik rozhlasových her, které buď posunuly hranice nejstarších dochovaných her nebo ze soukromých zdrojů vrátily archívu to, co z něj kdysi „ruka zlá“ nechala vymýtit.

Abychom byli konkrétnější – uslyšíme ukázky (nebo snad celou hru?) z inscenace Bílého tesáka Jacka Londona v nastudování z roku 1937 (!), které se náhodou dochovalo na rozhlasových fóliích a na hromadě vyřazených materiálů přečkalo až do doby objevení cca před dvěma lety. (Je paradoxní, že se dochovala právě tato hra, o níž dobový kritik napsal: „4. prosince se obracel Jack London v hrobě. (…) Nudný, nemožný večer, plný tápavé ochotničiny, diletantského přednesu veršů a nevhodné zvukové kulisy. Herce raději ani nejmenujeme.” Vynikající inscenace E. F. Buriana, Josefa Bezdíčka, Přemysla Pražského či lepší opusy Václava Sommera takové štěstí neměly.)

Následovat bude inscenace hry Jana Nerudy Prodaná láska z roku 1945. Do archívu se dostala díky (sebe)nahrávacím aktivitám Karla Högra, který si ji nechal zaznamenat v soukromém nahrávacím studiu přímo z vysílání, díky čemuž se dochovala i další rarita: hlášení o náletu (ano, to pověstné „Achtung, achtung !, die Luftlagemeldung …“), které nikdy nikdo na rozhlasovou fólii či desku nezachytil; hlásilo se aktuálně, okamžitě, tak proč zaznamenávat, že.. – Zkrátka dvě rarity v jedné.

Uslyšíme také úryvky ze hry Karla Steigerwalda Slabé odpolední slunce (1977), kterou si pro změnu natočil herec Bohumil Švarc, který v ní účinkoval společně s Karlem Högrem, pro nějž to asi byla poslední role v rozhlasové hře. Pro ty, kteří znají dnešní Steigerwaldovy sloupky v novinách, bude téma i vyznění překvapivé: jde totiž o protiemigrantskou hru. Hlavní postavou je totiž emigrant, který se uchytil jako televizní herec v Západním Německu a právě navštěvuje svou „starou vlast“ a v ní svého středoškolského profesora. Mělo jít asi o střet povrchního konzumerismu s „vyššoprincipními“ ideály (alespoň tak se hru snaží dnes interpretovat Tomáš Černý), především je to ale hra o hloupých povrchních emigrantech přesně v intencích Pluhařova „Opustíš-li mne, nezahynu; opustíš-li mne, zahyneš“ a žádný aktualizační výklad ji tohoto ostudného kabátu nezbaví. Přesto byla později smazána – Steigerwald se stal nepohodlným a jeho rozhlasová prvotina tak musela zmizet. Do archívu se vrátila – a nutno říci, že asi ne k autorově radosti – díky herci Švarcovi.

I to však stojí za poslech; patří to k dějinám české rozhlasové hry a proto bude dobře, uslyšíme-li alespoň úryvky. Bude to skutečný svátek veškerých panáčkologů a rozhlasofilů; přesto nutno říci – jen houšť a větší kapky!

(PS: Chcete vědět, která že to událost je druhou Rozhlasovou událostí desetiletí? Čtěte zde!)

17. 6. 2008

Objev nahrávek z roku 1968!

Václav Drchal (drv), Lidové noviny, 17. 6. 2008

Dosud neznámé pásky zabavila po invazi StB, ještě před týdnem ležely v archivu

PRAHA – Historici objevili dosud neprozkoumané rozhlasové nahrávky z roku 1968. Pásky za celých čtyřicet let kromě estébáků nikdo neslyšel. Státní bezpečnost je totiž po sovětské invazi z Československého rozhlasu odnesla a zabavila. Nahrávky proto až donedávna ležely bez využití v Archivu bezpečnostních složek.

„O kotoučích jsme věděli už déle, ale teprve minulý týden lidé z rozhlasu potvrdili, že tyto nahrávky v jejich archivu chybí. Doufáme, že tolik let po srpnu 1968 objevíme dosud neznámé skutečnosti,“ popisuje okolnosti nálezu Jiří Reichl, mluvčí Ústavu pro studium totalitních režimů, pod který archiv spadá. Nález tvoří několik desítek kotoučů, na které rozhlas zaznamenával svoji hlavní zpravodajskou relaci: Rozhlasové noviny. Co na nahrávkách přesně je, není dosud jasné. Řada pásků totiž není nijak popsaná a odborníci z rozhlasu s jejich digitalizací začali teprve nedávno. Některé z nich každopádně pochází z kritické doby okolo sovětské invaze. „Technik měl v rukou pásky z období od srpna do začátku října 1968,“ potvrzuje Eva Ješutová z Českého rozhlasu. Podle Reichla i Ješutové vybírala StB pásky cíleně a motivací mohla být snaha pronásledovat reportéry. Digitalizace pásků bude trvat zřejmě několik měsíců.

První přepisy vysílání ale Ústav pro studium totalitních režimů představí už v pátek na tiskové konferenci.

« Newer PostsOlder Posts »

Powered by WordPress