Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

U příležitosti oslav 90. výročí zahájení rozhlasového vysílání na našem území  vydalo Sdružení pro rozhlasovou tvorbu Sdružení pro rozhlasovou tvorbu společně s Českým rozhlasem a Radioservisem  reprezentativní publikaci 99 významných tvůrců rozhlasových dokumentů.

Kniha je věnována žánru, kterému se daří, když je v této zemi demokracie. Na portrétech tvůrců, kteří se dokumentu od počátku rozhlasového vysílání v roce 1923 až do dneška věnovali a věnují, to lze zdárně vypozorovat. Kniha je jedinečná především svou informační hodnotou a také tím, že vznikla z občanské iniciativy – autoři jsou členové Sdružení pro rozhlasovou tvorbu, rozhlasoví teoretici, studenti, příznivci rozhlasu, samozřejmě rozhlasáci. Práce trvaly více než 2 roky. Sešly se na tři stovky portrétů, z nichž bylo vybráno 99. Nyní je kniha, která byla slavnostně pokřtěna na mezinárodním knižním veletrhu Svět knihy, na světě a tematicky i vizuálem navazuje na knihy, na jejichž vzniku jsme se rovněž podíleli: Od mikrofonu k posluchačů a 99 významných uměleckých osobností rozhlasu. Objednat si ji lze na stránkách Radioservisu nebo u dobrých prodejců.

Mgr. Přemysl Hnilička

(vyšlo v Týdeníku Rozhlas 10/2013)

Hra Daniely Fischerové Neděle má v podstatě velmi jednoduchý syžet: k Vandě (Dana Syslová), která se stará o svou starou a dementní maminku (Blanka Bohdanová), přichází na návštěvu věštkyně Eva (Lucie Vorlová – Trmíková), kterou poslala Vandina sestra Blanka. Záhy se vyjevuje, že stárnoucí, manželem i sestrou opuštěná Vanda je naprosto deprimovaná nekonečnými dvěma lety soustavné denní i noční péče o nemohoucí matku a že si mladou, téměř dětsky vyhlížející věštkyni pozvala proto, aby zjistila, kdy její „galeje“ skončí – kdy matka zemře. Se zvyšující se opilostí se zvětšuje i její míra upřímnosti, jež Evu znechucuje a děsí. Jen na krátkou chvíli opouští Vanda pokoj – a Eva se setkává s Vandinou matkou, která se zcela zmatená ptá po milované dceři Blance. Eva pak s nevinně krutou upřímností (podobně jako u malého Alberta ve hře téže autorky Zapřený Albert) prozradí to, co navenek cynická Vanda z lásky k matce tají; že Blanka je již dlouhou dobu v Anglii (ne náhodou v Shakespearově rodišti – Stratfordu nad Avonou) a že tedy dnes – v neděli – určitě nepřijede… Bůh – či náhoda? – pak Vandě oklikou odpoví na její pocit marnosti; matka na několik vzácných chvilek získá ztracenou inteligenci a po dlouhé době svou dceru osloví pravým jménem…

V režii Hany Kofránkové, která krom jediné realizace natočila veškeré původní rozhlasové hry Daniely Fischerové, se na malé ploše čtyřiceti minut objevily dva vynikající herecké výkony; Dana Syslová s neomylnou hereckou inteligencí předvádí zoufale osvobozující pád do opilé upřímnosti a Blanka Bohdanová dojímá přirozenými přechody mezi škálami „od zastrašené zmatené stařenky po náhlou panovačnou ráznost osoby, zvyklé poroučet“, jak se ve zkratce píše v autorských poznámkách scénáře. Vše zvukově obepíná soulová skladba a nekonečné odříkávání automatu na přesný čas. (more…)

V Týdeníku Rozhlas 23/2010 vyšel velmi zajímavý a objevný článek Viléma Faltýnka. Objevný doslova, protože upozornil na znovunalezení dvou pořadů Ludvíka Vaculíka ze šedesátých let. Po zprávě o zachování sice zvukově prachšpatné, ale přece jen kopie hry Zdeňka Svěráka Posel hydrometeorologického ústavu z roku 1969 je to další senzační informace z oblasti bádání po ztracených rozhlasových nahrávkách.

Pan Vilém Faltýnek svolil k publikování rozšířené verze textu psaného pro Týdeník Rozhlas zde na Panáčkovi, a tak se s Vámi můžeme podělit o pocit radosti z hledání a nalézání.

V depozitáři Archivu Českého rozhlasu nacházíme dodnes různá překvapení. Potřeboval jsem jednou do vysílání jakýsi starý záznam a přepsal jsem se v signatuře. Stává se. Nežádaný pásek doprovázela karta se slovy Včera mi bylo patnáct, bez bližších údajů, chyběla jména autorů, tvůrců i datum. Nasadil jsem ho na magnetofon a užasl. Dva reportážní pořady dýchly atmosférou dávné rozhlasové práce, plné jednoduchých hrubých střihů, které jsou tak slyšitelné pro ucho vycvičené digitální editací. Promluvili z nich dávní mladí lidé, v jejichž školních třídách visel na zdi Klement Gottwald nebo nanejvýš Antonín Novotný. (more…)