Karel Steigerwald. Rozhlasová hra – dialog profesora se svým studentem. Natáčecí technik Hana Jírová. Asistentka režie Anna Halbichová. Zvukový mistr Jitka Borkovcová. Hudební spolupráce Iva Valentová. Dramaturg Vladimír Gromov. Režie Josef Červinka.
Osoby a obsazení: profesor (Karel Höger), Bek (Bohumil Švarc).
Natočeno 1977. Obnovená premiéra 24. 1. 2021 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.; 47 min.) v cyklu Hra pro pamětníky.
Vydala Radiotéka, březen 2021 (MP3; CR.ES.2021.70).
Pozn.: Ukázka v pořadu Fonogramy – Bohumil Švarc slaví osmdesátku. Hra byla v ČRo smazána, zachovala se v kopii v archívu herce B. Švarce. Podle něj to byla poslední rozhlasová role Karla Högra. – Delší úryvek v pořadu Páteční večer (17. 10. 2008)
Lit.: Tomáš, Jiří: Rozhlasová hra mladých autorů. In Literární měsíčník 8/1977, příloha Dílna, č. 8, s. 158-159 (článek).
Lit.: Gr: Slabé odpolední slunce. In Rozhlas 3/1977 (10. 1. 1977), s. 4 (článek). – Cit.: Hlavní redakce literárně dramatického vysílání, oddělení rozhlasových her, věnuje v posledních letech zvýšenou pozornost mladým, začínajícím autorům. Zpočátku jsme talenty sami intenzívně vyhledávali a snažili se je zasvětit do tak specifického dramatického žánru, jakým jsou rozhlasové hry. Mnoho autorů ve svých prvotinách obstálo se ctí (patří dnes k našim kmenovým autorům), u jiných se přirozeně projevilo odlišné literární zaměření, než potřebuje tvar rozhlasového dramatu. V první etapě jsme spolupracovali především s okruhem literátů sdružených v Aktivu mladých dramatiků a dramaturgů při SČDÚ, postupně jsme se zaměřovali i na autory, kteří se již dávno zapsali do povědomí našich čtenářů nebo diváků, ale s rozhlasem zatím nespolupracovali. A je pro nás velmi radostné konstatování, že začínající rozhlasoví dramatici, ať již mladí nebo vyzrálí umělci, ve své tvorbě posunují laťku kvality rozhlasové hry stále výš. Svým elánem a nešablonovitostí tak obohacují žánrovou paletu našeho vysílání.
Rozhodli jsme se proto, že na nové autory budeme naše posluchače upozorňovat a jejich práce budeme programovat v týdeníku Rozhlas pod hlavičkou První hry. Náš v podstatě otevřený cyklus zahájíme prvotinou Karla Steigerwalda: Slabé odpolední slunce. Karel Steigerwald absolvoval katedru dramaturgie FAMÜ v letech 1967—1972 a je zaměstnán ve Filmovém studiu Barrandov jako dramaturg. Publikoval povídky v časopisech, v roce 1972 hráli v Divadle J. Wolkera jeho hru Juro Jánošík. Následovala televizní inscenace Slavná chvíle tichého života (1973), televizní hra Generál chudých (1974), filmový scénář Hřiště (1975) a filmový scénář Čistá řeka (1976). Letos také obdržel cenu odborů na filmovém festivalu českých a slovenských filmů v Brně. Ve své dramatické práci se soustřeďuje především na etické problémy současné mladé generace.
Tématem hry Slabé odpolední slunce je hledání životního štěstí, konfrontace dvou rozdílných lidských osudů, dvou rozdílných světů. Po dvaceti letech se vrací bývalý žák, nyní televizní herec v Hamburku, za svým bývalým profesorem, který žije na penzi v Berlíně. Toto setkání má pro herce, jenž přijel jako sebejistý a sám se sebou spokojený úspěšný muž, zásadní význam. V rozhovoru s profesorem, kdy se setkávají dvě protichůdné etiky, dva životní názory, dojde k rozrušení jeho iluzí, které má sám o sobě, a posléze i ke krizi jeho životního postoje; ukáže se, že jeho sebeuspokojení bylo pouze klamné a zastírající skutečný stav: úpadek a krizi člověka, který nechce přiznat iluzívnost své dosavadní životní dráhy. Hra končí, herec se vrací do svého světa »otevřeného všem možnostem«, a bude záležet jen na něm, jak tohoto poznání použije. Hru nastudoval s národním umělcem Karlem Högrem a Bohumilem Švarcem režisér Josef Červinka.
Lit.: Čípek, Martin: Život nejde obelhat. Zapomenutý rozhlasový dialog Karla Steigerwalda. In Panáček v říši mluveného slova, 7. 2. 2021 (článek).
Lit.: Venclová, Renata: Karel Steigerwald: Slabé odpolední slunce. Karel Höger v jedné ze svých posledních rozhlasových rolí. In web ČRo 3 Vltava, 24. leden 2021 (článek). – Cit.: Jakou podobu má životní úspěch? A podle čeho poznat, jestli jsme ho dosáhli, nebo jsme napřeli síly špatným směrem? To jsou otázky, které klade svým hrdinům dramatik, scenárista a novinář Karel Steigerwald v rozhlasové hře Slabé odpolední slunce z roku 1976. Vytvořil v ní dvě výrazné příležitosti pro herce dvou generací, v režii Josefa Červinky se jich zhostili Bohumil Švarc a Karel Höger. (…)
Po letech života v západním Německu přijíždí nakrátko domů, do východní části Berlína, populární televizní a estrádní herec Günter Beck a při té příležitosti navštíví také svého bývalého profesora z gymnázia. Doufá, že úspěch, kterého dosáhl, osamělého penzistu ohromí. Kdo ví, možná se profesor Werner zpětně i zastydí, že ho kdysi nechal propadnout. Jenže jak čas běží, pocit triumfu se vytrácí. Vypadá to, že životní bilance nakonec nebude tak slavná, jak se zpočátku zdálo.
Osud rozhlasové inscenace, která pro svoje dobově poplatné – zřetelně protiemigrantské – vyznění nebyla po listopadu 89 reprízovaná, byl zajímavý. Vznikla v časech, kdy se její autor snažil normalizačním vyšším místům demonstrovat svou loajalitu (následně i podpisem Anticharty). Přesto, když Karel Steigerwald po roce 1979 upadl v nemilost režimu, musel odejít z Filmového studia Barrandov i zmizet ze záhlaví scénářů a článků, byla inscenace smazána. Našla se až zásluhou Bohumila Švarce, který si její kopii uschoval.
I přes nepřeslechnutelně tendenční nakládání s historickými skutečnostmi stojí za to si Slabé odpolední slunce poslechnout. Podle Bohumila Švarce byla totiž postava německého profesora na penzi jednou z posledních rozhlasových rolí Karla Högera, ne-li vůbec tou poslední.