Günther Krupkat. Detektivní příběh. Dramatizace B. Becher a J. Gregor. Rozhlasová úprava Karel Gissübel. Režie Ludvík Pompe.
Osoby a obsazení: Fichtner, policejní komisař (Luboš Fišer), Schliemann, jeho pomocník (Jiří Michný), profesor Fritz Denzinger, chirurg (Antonín Zíb), Zuzana, jeho dcera (Ludmila Vendlová), Anna Schmitthuberová, profesorova hospodyně (Netta Deborská), sestra Barbora (Jarmila Balašová), Richard Trattenburg, novinář (Václav Neužil I.), pan Slebeneder, majitel soukromé detektivní kanceláře (Miroslav Včala), Toni Laibl (Jaroslav Choc), dr. Wallbacher, státní návladní (Josef Benátský).
Nastudovala Plzeň v roce 1963. Premiéra 16. 7. 1963 (Praha, 20:00 – 21:30 h.). Repríza 4. 1. 1964.
Lit.: anonym: Případ Denzinger. In Čs. rozhlas a televize 29/1963 (9. 7. 1963), s. 1 (článek). – Cit.: Říká se, že se detektivní literatura stala omamným jedem. Stala. Přijde na to! Když půjdeme od dneška zpátky po stopách všech těch slavných a pověstných mistrů-detektivů a jejich rafinovaných protivníků, narazíme na svrchovaně úctyhodný původ. Revoluční měšťanstvo v XVIII. století odhaluje v zločinu výsledek společenských poměrů, v zločinci zástupce vládnoucí třídy, který zasluhuje kritiky nebo buřiče proti feudálnímu bezpráví. Tak se kriminální látky stávají zbraněmi osvícenství. Detektivní literatura je pak až do poloviny 19. století zastoupena výhradně tak zvanými zločineckými povídkami, které spočívají na skutečnostech. Jejich napínavost vychází ze sledování činu v jeho pokračujícím vývoji a svůj úkol vidí v rozjasnění a ve společenskokritickém výkladu příčin. Je to legitimní součást realistické literatury. Hodina zrození soukromého detektiva přišla, když dal Edgar Allan Poe vysvětlit svému Mr. Dupinovi první dvojitou literární vraždu pouze silou abstraktní logické kombinace. Poe vytvořil typ klasické detektivky, ale s ní zároveň i všechny předpoklady pro její brzkou degradaci k čistě konstruktivistické hádankové literatuře a k výdělečnému zboží. Pro buržoazii se stává po jejím nástupu k moci zločinec jako hrdina neúnosný. Jeho anarchistický útok ted směřuje proti jejím vlastním zákonům a majetku. Kapitalistický řád vykořisťovatelů nesmí být zatížen přiznáním svého původního vztahu k zločinu. Vinen je jednotlivec. Proti němu se zvedá nový hrdina, bezúhonný mistr-detektiv, který znovu nastolí porušený řád, který dá malému člověku účastnit se několik hodin svého dobrodružného života samotáře a který mu přitom sugeruje uklidňující pocit, že „zlo“ nikdy nezvítězí. Je to omamný jed proti „trampotám všedního dne“, kde vládne „zlo” — aniž by bylo znepokojováno mistrem-detektivem! Co proti tomu může dělat mladá socialistická literatura? Odepřít si detektivky — to samo o sobě nepomůže. Touha po detektivkách je i u nás živá, ale musí se převést na zdravý zájem o realistické detektivní příběhy. Jak? Rozhlasová hra „Případ Denzinger“, je pro to dobrým příkladem. Je to úprava jevištního zpracování novely Günthera Krupkata „Tajemná tvář“. V režii Ludvíka Pompeho hrají herci Divadla J. K. Tyla v Plzni.