Josef Heyduk. Literárně-hudební pásmo z autorových parafrází staré arabské poezie připravila Vladimíra Bezdíčková. Použitá hudba Olivier Messiaen. Dramaturgie Renata Venclová (?). Hudební dramaturgie a režie Petr Adler.
Účinkují Vojtěch Hájek, Marie Štípková a Rudolf Kvíz.
Natočeno 2012. Premiéra 8. 5 2011 (ČRo 3 Vltava, 9:00 – 9:45 h., 42 min) v cyklu Souzvuk.
Lit.: {Venclová, Renata}: Souzvuk – Josef Heyduk: Zpívající Arábie. In web ČRo 3 Vltava, květen 2011 (článek). – Cit.: Zpívající Arábie – je sbírka arabské moderní lyriky, respektive verše shrnuté zde shrnuté nejsou překladem v přísném smyslu toho slova. Jsou to spíše variace na téma arabských básníků z pera prozaika a překladatele Josefa Heyduka. Ve vltavském souzvuku zazní pak zejména básně milostné.
Josef Heyduk (1904-1994) byl prozaik, překladatel, autor literatury pro děti. Těžiště jeho vlastní tvorby spočívá v lyricky zabarvených psychologických prózách. V románech i povídkách zachycuje zejména křehký citový svět ženských postav, osudy životních ztroskotanců a samotářů, lidí nemocných a vyobcovaných ze společnosti. Jeho poválečné časopisecky uveřejňované psychologické a venkovské povídky, subtilní záznamy lidské psychiky shrnula kniha Pokušitel, navazující svým způsobem na předválečnou psychologickou prózu. Od 80.let pracoval na rozsáhlém cyklu lyrických povídkových miniatur (vyd.pod názvem Fragmenty), kde vyslovil prostřednictvím vzpomínkových skic a momentek svou humanistickou filozofii života.
Josef Heyduk ale zasáhl do českého literárního života především jako překladatel a propagátor moderní francouzské literatury, zejména 20. století (Giraudoux, Gide, Malraux, Claudel, Ramuz, Proust, Bloy aj.). Prostřednictvím francouzských převodů, formou volné parafráze k nám uváděl i arabskou moderní lyriku. Souzvuk tvoří právě básně ze sbírky Zpívající Arabie.
Jak píše autor v doslovu knihy, arabský básník byl jakýmsi archivářem svého kmene, statečným bojovníkem, který se paradoxně neobává lítých soubojů tváří v tvář nepříteli, ale zároveň se děsí jakékoli satiry a stejně současně je lačný chvály svého umění, neboť je to jediné uznání, kterého se mu dostane. Arábie je ale ve sbírce oslavena především jako země milenců a tak většina básní, které zazní ve vltavském souzvuku, opěvají krásu mladičkých milenek a lásek arabských básníků.