Wilhelm Hauff. Pohádka. Překlad Jitka Bodláková. Dramatizace Jaroslava Kubištová. Hudba Leoš Kosek. Dramaturgie Eva Košlerová. Režie Michal Pavlík.
Osoby a obsazení: vypravěč (Vladimír Brabec), Petr uhlíř (Lukáš Hlavica), Tlustý Ezechiel (Václav Vydra III.), Zlatapán (Stanislav Zindulka), Petrova maminka (Růžena Merunková), Dlouhý Michl (Jan Vlasák), Bětuška (Simona Vrbická). Dále účinkují Radka Mašková, Klára Vodenková, Marek Epstein, Jana Epikaridis, Martin Davídek.
Natočeno 1996 (47 min.). Repríza 26. 4. 2015 (ČRo 2 Praha, 13:00 h.).
Lit.: anonym: Wilhelm Hauff: Chladné srdce. In web ČRo 2 Praha, duben 2015 (anotace). – Cit.: Je štěstí mít se čím pochlubit v hospodě, mít kapsy plné zlaťáků na karban a vzbuzovat u ostatních závist? Odpoví vám pohádka, které jste dali nejvíc hlasů v anketě.
Petr Munk byl hoch jako jedle, jenže byl nespokojeným uhlířem. Mrzoutil se od rána do večera, zlobil se, že není bohatý, že není sklářem nebo dřevařem… V hospodě se mu smáli, že je „hloupej umouněnej kluk“. A žádná z dívek s ním nechtěla tancovat. Jednou si vzpomněl na pověst o skřítku Zlatapánu, kterou mu vyprávěla maminka. Jenže když se ho snažil vyvolat, objevil se mu zloduch Dlouhý Michl – ten, kvůli němuž by Petr mohl skončit v pekle.
A pak se konečně ozval Zlatapán. Nabídl Petrovi, že mu splní tři přání, ale chtěl, aby to byla přání rozumná. Petrova prosba „mít kapsy plné zlaťáků a mít největší sklárnu“ se mu však dobrá nezdála. Zlatapán se rozzlobil a rozhodl se, že třetí přání Petrovi poskytne, až vezme rozum do hrsti.
Skončí Petr špatně, nebo v něm přeci jen zvítězí dobré vlastnosti, které se krčí někde v koutku pod hromadou zlaťáků? Přinesou mu peníze štěstí? A kdo může za to, že se Petrovi v životě nedaří? Bude mít z Petra maminka nakonec radost? A co krásná Bětuška?
Pozn.: Wilhelm Hauff patří mezi německé romantiky podobně jako bratří Grimmové. Chladné srdce vyšlo v cyklu vyprávění z hospody ve Spessartu v jednom ze tří pohádkových almanachů, jež Hauff vydal v letech 1826, 1827 a 1828. V příběhu se odráží jeho rodný kraj, Schwarzwald, proslulý sklem , hodinami s kukačkou a rázovitými postavami, v pozadí pohádkového děje však také čteme předzvěst budoucího průmyslového a obchodního rozvoje kraje kolem Stuttgartu. Wilhelm Hauff, narozený roku 1802, zemřel v necelých pětadvaceti letech roku 1827. Vánočním uvedením jeho Chladného srdce v plném znění připomínáme, že od smrti tohoto nejmladšího německého romantika uplyne 180 let.
Wilhelm Hauff patří mezi německé romantiky podobně jako bratří Grimmové, ale téměř nikdo kromě detailních znalců německé literatury si neuvědomuje, že tento spisovatel napsal celé své dílo ( tři velké romány, sedm novel, verše a čtrnáct pohádek) během pouhých tří let. Jeho vzdělání se odehrávalo v teologickém semináři a v internátě pro adepty kněžství v Tübingen.
Jeho studentská léta spadají do doby napoleonských válek a v jeho rodném Švábsku se v té době rozvíjí budoucí velkoněmecký nacionalismus. Wilhelm Hauff v té době navléká módní kabát literárního romantismu, který dává svobodu jeho fantazii a vysvobozuje ho z malosti německých poměrů. Odmítne stát se knězem a stává se domácím učitelem ve svobodomyslné rodině pána von Hügela ve Stuttgartu, získává prostředky na sedmiměsíční cestu po Evropě a na podzim roku 1823 prožívá velkou lásku a krátké manželství se sestřenicí Luisou.
Chladné srdce vyšlo v cyklu vyprávění z hospody ve Spessartu v jednom ze tří pohádkových almanachů, jež Hauff vydal v letech 1826, 1827 a 1828. V příběhu se odráží jeho rodný kraj, Schwarzwald, proslulý sklem , hodinami s kukačkou a rázovitými postavami, v pozadí pohádkového děje však také čteme předzvěst budoucího průmyslového a obchodního rozvoje kraje kolem Stuttgartu. Na příběhu o Petru Ježkovi nás dnes kromě pohádkové fabule zajímá i to, jak nově vznikající vztahy mezi lidmi i postavení jednotlivce, založené na obchodních zájmech a prosperitě, mladý romantik intuitivně podrobuje „kritice srdcem“.
Kamenné srdce jako podmínka bohatství a úspěšného podnikání je v poetickém díle Wilhelma Hauffa metaforou, ale její reálný základ je ve stejné době předmětem úvah sociálních reformátorů a později i revolucí 19. století. Wilhelm Hauff, narozený roku 1802, zemřel v necelých pětadvaceti letech roku 1827.
