Mgr. Přemysl Hnilička
1. SPECIFIKA A RELEVANTNOST ZVUKOVÝCH DOKUMENTŮ PRO VÝZKUM DĚJIN ČESKÉHO DIVADLA
Až do vynálezu fonografu se historici, mapující dějiny divadla, obraceli k pramenům písemným (texty her, hudební partitury, režijní knihy, divadelní kritiky, herecké vzpomínky nebo písemné či osobní vzpomínky diváků a pamětníků atd. ) a obrazovým (ilustrace v knihách, obrazy, rytiny na domech, v interiérech domů i zámku, v hrobkách atd.). Od roku 1877, kdy byl fonograf vynalezen Thomasem Alvou Edisonem (1847-1931), existovala možnost alespoň částečně (zvukově) zachovat divadelní inscenaci, v případě fonografu o to zajímavější, že záznam mohl pořídit každý vlastník fonografu. (more…)