Volodymyr Vjatrovyč. Četba na pokračování Překlad Rita Kindlerová. Pro rozhlas připravila Hana Svanovská. Dramaturgie Alena Blažejovská. Režie Radim Nejedlý.
Čte Martin Sláma.
Natočeno 2022. Premiéra 1. dílu 1. 9. 2022 (ČRo Plus, 23:33 h.) v cyklu Radiokniha.
Obsah: Díl první: Na počátku byla Ústřední vojenská organizace. Masové národně-osvobozenecké hnutí za účasti stovek tisíc lidí je konečným stádiem vývoje boje porobeného národa za nezávislost. Předcházejí mu etapy, kdy toto hnutí není tak rozšířené, a proto ani příliš viditelné. Na jeho počátku často stojí nevelká skupina lidí zaujatých myšlenkou osvobození a připravených za ni položit život.
Díl druhý: Hladomor a případ Oleksandry Radčenko. Hladomor na Ukrajině spojený se systematickou genocidou obyvatelstva se stal jednou z největších tragédií evropského 20. století. Informace o masovém umírání hlady, jež by se dostaly za hranice, mohly výrazně pokazit mezinárodní image stalinského Sovětského svazu. Také proto byli lidé, kteří o hladomoru vydali písemná nebo ústní svědectví, bolševiky perzekvováni. Jako učitelka Oleksandra Radčenko.
Díl třetí: Zkáza slova. Na počátku 20. let vytvářel bolševický režim v SSSR umnou iluzi, že bude podporovatelem rozvoje autonomní ukrajinské kultury a ukrajinského jazyka. Události kolem tzv. Domu Slova v Charkově a perzekuce jeho obyvatel, předních ukrajinských sovětských spisovatelů, jsou jedním z nejpůsobivějších příběhů fenoménu, který vešel do ukrajinské historie pod názvem „rozstřílené obrození“.
Díl čtvrtý: Život a smrt duchovního Omeljana Kovče. Osudy ukrajinského řeckokatolického duchovního Omeljana Kovče v mnohém zrcadlí složitý vývoj středovýchodní Evropy ve 20. století. Jeho účast v národně-osvobozeneckém hnutí i pronásledování ze strany bolševiků i nacistů pomohly zformovat osobnost, která svým přístupem ke spoluobčanům všech vyznání i národností dorostla do
Díl pátý: Olena Viter aneb síla dobra. Řeholnice Olena Viter, která byla jeruzalémským památníkem Jad Vašem označena za „Spravedlivou mezi národy“, v sobě propojuje hned několik fenoménů moderních ukrajinských dějin: spolupráci s Organizací ukrajinských nacionalistů, horlivé aktivity v rámci Ukrajinské řeckokatolické církve, ale rovněž udatný odpor proti bolševickému i nacistickému teroru.
Díl šestý: Taras Borovec, otaman. Slavná kozácká historie tvoří důležitou součást ukrajinského národního povědomí. Méně známo už je, že tato významná kapitola národní historie došla své osobité realizace také v rámci ukrajinského osvobozeneckého boje 20. století. Příběh volyňského otamana Tarase Borovce je toho důkazem.
Díl sedmý: Ukrajinská armáda na území Československa. Operace Ukrajinské povstalecké armády na československém území po roce 1945 jsou opředeny mnoha mýty, legendami, a bohužel i dezinformacemi. Ve skutečnosti se jednalo o osobitý pokus, jak ochránit středovýchodní Evropu před nebezpečím stalinizace a bolševizace. Nakonec se to sice nepodařilo, ale ukázalo se, že ukrajinské národně-osvobozené hnutí mělo ve své době rozhodně zajímavý globálně politický potenciál.
Díl osmý: Stepan Bandera aneb Staré a nové mýty. Mýty a legendy týkající se živoucího symbolu ukrajinského národního hnutí Stepana Bandery dodnes hýbou nejen ukrajinskou historiografií, ale nedají spát zájemcům o historii ani v dalších zemích středovýchodní Evropy. Autorův pohled na tuto osobnost ukazuje, jak se až příliš snadno necháme strhnout dobově podmíněnými interpretacemi, aniž bychom přihlíželi k pramenným faktům.
Díl devátý: Antisemitismus v podání KGB. Další nepravdivou legendou ukrajinských dějin je údajný antisemitismus obou nejvýraznějších národních hnutí, tedy Organizace ukrajinských nacionalistů a Ukrajinské povstalecké armády. Výrazně se na něm podílela sovětská KGB. Účelem byla diskreditace nejvýraznějších ukrajinských osobností a také snaha obvinit ukrajinské národovce z vědomé spolupráce s hitlerovským Německem. Tyto staronové dezinformace jsou bohužel něčím, co v těchto dnech využívá putinovské Rusko.
Díl desátý: Rok 1968 aneb ukrajinské ohlasy Pražského jara. Události v Československu vrcholící okupací roku 1968 měly pro tehdejší situaci na Ukrajině dvojí efekt. Ideově podpořily tamní disidentské hnutí, které se začalo formovat v polovině 60. let a skončilo z velké části v emigraci. Mobilizace ukrajinských vojáků do tehdejší sovětské armády však také zapříčinila jejich indoktrinaci komunistickým režimem.
Díl jedenáctý: 1972 – 1973 aneb zablokovaná země. Za úřadování generálního tajemníka Leonida Brežněva a po vpádu armád Varšavské smlouvy do Československa navýšily sovětské orgány svůj tlak také na ukrajinské disidenty. Tzv. operace Blok, která proběhla v letech 1972 – 1973, měla za cíl paralyzovat šíření nelegálních publikací a samizdatu. Výsledkem bylo hromadné zatýkání, kompromitace a soudy nad významnými osobnostmi ukrajinské literatury a kultury.
Díl dvanáctý: Svoboda za ostnatým drátem a KGB proti pravdě o hladomoru. 70. a 80. léta představovala pro represivní složky sovětského totalitního státu další dvě důležité porážky. KGB se nepodařilo zlomit ducha ukrajinského protikomunistického disentu ani ve vězeních, ani v pracovních táborech. Navíc začali Ukrajinci v západním exilu svobodný svět podrobně informovat o událostech na Ukrajině v době Hladomoru, které měly být zapomenuty. I tuto informační válku KGB prohrála.
Díl třináctý: Vstříc katastrofě aneb Černobyl. Jedna z největších slabin potácejícího se sovětského režimu se ukázala při výstavbě, ale především při následné havárii Černobylské jaderné elektrárny. Obří ekologická katastrofa je dodnes velkým varováním před tím, kam až může vést zatajování informací nebo jejich účelová dezinterpretace.
Díl čtrnáctý: Poslední pětiletka. Do té doby všemocná KGB se v 2. polovině 80. let 20. století ocitá (nejen) na Ukrajině v pasti. Nárůst občanských iniciativ, ať už národně-demokratického, církevního, občansko-právního nebo ekologického charakteru v době gorbačovovské perestrojky je natolik mohutný, že ani kompromitující metody tajné policie nedokáží všeobecné tání zastavit.
Lit.: Svanovská, Hana – Blažejovská, Alena: Volodymyr Vjatrovyč: Ukrajinské 20. století. Utajované dějiny. In web ČRo Plus, 16. září 2022 (článek). – Cit.: Historik Volodymyr Vjatrovyč vypráví o minulosti Ukrajiny mezi lety 1918 a 1991. Přináší neobyčejné peripetie obyčejných lidí, vůdců ilegality i politických vězňů a jejich rodin.
Vjatrovyč vám přibližuje výzvy, kterým čelili vojáci a partyzáni, vypráví o fantastických obviněních těch morálně nejnižších vyšetřovatelů proti největším spisovatelům své doby. Zpřístupňuje kdysi tajné a donedávna zatajované příběhy a přístupnou, čtivou a názornou formou odhaluje často překrucované stránky dějin Ukrajiny 20. století. (…)
Volodymyr Vjatrovyč (1977) je ukrajinský historik zabývající se osvobozeneckým hnutím na Ukrajině. Působil jako ředitel Archivu SBU, který byl otevřen všem zájemcům a badatelům ze zahraničí. Pracoval také v Harvard Ukrainian Research Institute. V letech 2014-2019 působil jako ředitel Ukrajinského ústavu národní paměti.
Od roku 2019 je poslancem ukrajinského parlamentu za stranu Evropská solidarita. Vystudoval historii na lvovské univerzitě, publikuje studie i populárně vědné texty o dějinách Ukrajiny 20. století. V současnosti je příslušníkem ukrajinské domobrany. (..)
Ondřej Škrabal. Kompletní audiokniha. Krátké prózy.