Zuzana Kopečková. Minutová hra. Ne každá změna je k lepšímu. Zvukový mistr Tomáš Gsöllhofer. Hudební spolupráce David Pavlík. Produkce Jana Knappová. Dramaturgie Kateřina Rathouská. Režie Petr Mančal.
Osoby a obsazení: táta (Jiří Štrébl), máma (Jitka Sedláčková) a navigace (Ivana Machalová).
Natočeno v roce 2013 (2 min). Rozhlasová premiéra 16. 10. 2013. Repríza 15. 12. 2014 (ČRo 2 Praha, 14:49 h.). K poslechu zde. (more…)
Lubomír Martínek. Esej spisovatele a překladatele. Režie Vlado Rusko.
Účinkuje Igor Bareš.
Natočeno 2013. Premiéra 15. 10. 2013 (ČRo 3 Vltava, 10:00 h.; 15 min) v cyklu Psáno kurzívou.
Alois Mikulka. Nezbedné pohádkové příběhy známého brněnského malíře, básníka a spisovatele. Připravil Dominik Mačas. Režie Miroslav Buriánek.
Účinkuje Pavel Kikinčuk.
Nastudoval ČRo Plzeň v roce 2013. Premiéra 14. – 20. 10. 2013 (ČRo 2 Praha, 19:45 h.) v rámci cyklu Hajaja. Repríza 2. – 8. 10. 2017 (ČRo 2 Praha, 19:45 h.) v rámci cyklu Hajaja; 7. – 13. 8. 2023 (ČRo 2 Praha, 19:50 h.) v cyklu Hajaja.
Obsah: 1. O jednom králi. (10 min) – 2. O kvíčale a želvičce. – 3. Houpací pohádka. – 4. O mořské mateřské škole. – 5. Pohádka o strašidle. – 6. O vlakožroutovi. – 7. Tři malá prasátka.
Stanislav Motl. Dávné příběhy a nová svědectví Stanislava Motla. Mistr zvuku Tomáš Gsöllhofer. Spolupracovali Jitka Borkovcová, Libor Vacek a Dan Moravec. Režie Vlado Príkazský.
Účinkuje Stanislav Motl. Ze záznamu hovoří pamětnice Anna Peková, Alfréd Technik a Miloslav Disman.
Připravil Český rozhlas v roce 2013 (30 min.). Premiéra 13. 10. 2013 v cyklu Stopy, fakta, tajemství … č. 161 (ČRo 2 Praha, 10:30-11:00).
Pozn.: Bylo jich třicet? Ne všichni byli po válce identifikováni. Stanislavu Motlovi se do dnešního dne podařilo najít jména 23 z nich. Tito muži se jedné noci se ocitli v srdci pekla. Ti, co přežili, nikdy nezapomněli. Nemohli. Prožili totiž nejstrašnější noc v životě. To když z nich němečtí nacisté udělali hrobaře. Hrobaře v Lidicích. Leckdo si dnes myslí, že o Lidicích, o tom, co se tam 10. června 1942, odehrálo, bylo už řečeno všechno. Jenomže Lidice mají dodnes spoustu tajemství. A jedním z těch tajemství je osud muže, který uprostřed ohnivé lidické apokalypsy našel odvahu a sílu zazpívat. Zazpívat Dvořákovo Rekviem. Jméno toho muže – Karel Langendorf. (anotace ČRo)
Jozef Lenhart. Cyklus pověstí z Horní Nitry. Zvuk Stanislav Kaclík. Hudební dramaturgie Katarína Bielčíková. Dramaturgie Beata Panáková. Režie Milena Lukáčová.
Uvádí Jozef Lenhart. Vypráví Róbert Roth.
Připravil Slovenský rozhlas Bratislava v roce 2010 (5 x 19 min.).
Pověsti: 1. O jalovskom cintoríne, 2. O chrenovskom kostole, 3. O lipníckom boháčovi, 4. O muzikantoch z Vyšehradného, 5. O laskárskom kaštieli.
Román britské autorky (Penelope Fitzgeraldová) Na vodě, oceněný Bookerovou cenou, poprvé představuje tuto okouzlující vypravěčku v češtině. O knize debatují Hana Ulmanová, překladatel Viktor Janiš a anglista Ladislav Nagy. Připravila Blanka Stárková.
Natočeno 2013. Premiéra 14. 10. 2013 (ČRo 3 Vltava, 16:00 h.; 30 min).
Fiktivní rozhovory s osobnostmi historie – a nejen s nimi. Josip Plečnik – slovinský architekt a urbanista, který svou prací ve 20. a 30. letech 20. století pro československou prezidentskou kancelář významně přispěl k současnému vzhledu Pražského hradu.
Účinkují Igor Bareš a Václav Žmolík.
Natočeno 2013. Premiéra 14. – 18. 10. 2013 (ČRo 2 Praha, 9:30 h.; 5 x 10 min.).
Robert Tamchyna. Minutová hra. Čí naděje umírá poslední? Zvukový mistr Tomáš Gsöllhofer. Hudební spolupráce Petr Šplíchal. Produkce Jaroslava Červená. Dramaturgie Kateřina Rathouská. Režie Petr Mančal.
Osoby a obsazení: On (Jiří Štrébl), ona (Dana Černá) a lékař (Karel Weinlich).
Natočeno v roce 2013. Rozhlasová premiéra 14. 10. 2013 (3 min). Repríza 27. 2. 2015; 11. 1. 2017. K poslechu zde. (more…)
Přemysl Rut. Esej rozhlasového dramatika a teoretika v autorské interpretaci. Z knihy Pro rozhlas a proti němu připravila Alena Zemančíková. Režie Hana Kofránková.
Účinkuje Přemysl Rut.
Natočeno 2013. Premiéra 14. 10. 2013 (ČRo 3 Vltava, 10:00 h.; 15 min) v cyklu Psáno kurzívou a Rozhlasový rok.
Lit.: Hnilička, Přemysl: Políček rozhlasu – z lásky. In Týdeník Rozhlas 46/2013 (recenze). – Cit.: Přemysl Rut je muž políbený mnoha múzami. Mnoho let nám umožňuje setkávat se s melodiemi, jež by bez jeho znalostí již dávno zapadaly prachem. Píše knihy, v nichž se přirozeně snoubí vypravěčský talent a srozumitelně podaná filozofie. Jeho dramatické práce, ať už divadelní nebo rozhlasové, nabízejí až biedermaierovské kouzlo starých časů a zároveň z nich pomrkává čertík velmi současného nadhledu. Těžko uvěřit, že v tom mírném člověku se vedle sebe (ne)sváří jemnost a sžíravost, touha uvádět čtenáře, diváka či posluchače v úžas nad krásou slova a zároveň ho neustále vytrhovat, upozorňovat ho na svou vlastní manipulaci.
Tyto dva protichůdné póly Rutovy tvorby nenajdete (aspoň ne v tak hojném množství) v souboru povídek Náměsíčný průvodce Prahou ani ve sbírce V mámově postýlce. Zato se vám jich dostane požehnaně ve výboru Pro rozhlas (a proti němu), který vyšel v roce 2010. Obsahuje Rutovy rozhlasové hry, ale také eseje a články, které psal pro několik kulturních časopisů včetně Týdeníku Rozhlas. Některých z nich se chopila Alena Zemančíková a vytvořila z nich tři příspěvky do vltavského cyklu Psáno kurzívou (Téma a čas, Magické oko, Schopenhauerova muka). Přemysl Rut v krátkých příspěvcích pregnantně popisuje svět médií tak, jak ho viděl na přelomu dvou století (a tisíciletí), a byť od jejich napsání uplynulo více než deset let, neztratily bohužel nic ze své aktuálnosti. I rozhlasové médium dostává, co mu náleží – Rut samozřejmě má rád rozhlas, jeho rozhlasové hry o tom podávají jasný důkaz, přesto (či lépe: právě proto) jsou jeho texty plné sžíravosti a nekompromisnosti. „Zbaveno diktátu státní kulturní politiky, obléklo si vedení rozhlasu jiný, stejně znesvobodňující krunýř: okamžitý úspěch. Pořádajícím principem se nestala dramaturgie, ale vkus cílových skupin posluchačů. (…) Namísto vnitřní struktury vysílání, která za deset svobodných let mohla už vyrůst a přinášet plody (včetně posluchačské přízně), hledá se vysílací schéma, které by přineslo plody snadněji a rychleji, pokud možno hned při nejbližším průzkumu, jehož stoupající křivka dá inženýrům schématu za pravdu a upevní jim postavení. Aspoň do chvíle, než začne být obecně zřejmé, že schéma nic nevyřešilo. Pak je i se svým původcem smeteno proudem a nahrazeno jiným schématem. Tak šéfové připlouvají na svých schématech a odplouvají s nimi jako Šrámkovi voraři: míjeli v dálku – zrozenci hor – a my se za nimi dívávali.” Tak hovoří Rut v příspěvku nazvaném Ke svobodě a zpět. Napsal jej v roce 2000.
Jednotlivé texty vybrané Zemančíkovou režijně zpracovala Hana Kofránková a číst je samozřejmě nechala Přemyslu Rutovi. Ten svou částečně školometskou a zároveň dětsky hravou dikcí zvýrazňuje i ironizuje přesně zvolené pasáže a dává důkladně vyznít těm myšlenkám, které považuje za nejdůležitější. Posluchač, který má „svůj“ rozhlas skutečně rád a nemá jej pouze jako „příposlech“, se tetelí spikleneckou radostí nad pasážemi ironizujícími žvanivost rozhlasových spíkrů, kteří jsou se svou radostnou zpěvnou dikcí bez obsahu zaměnitelní a prázdní: „Mohl by to být zajímavý pokus: na jedno odpoledne zpřeházet přidělené frekvence, zapovědět na tu dobu moderátorům veškerou sebeprezentaci a nechat posluchače, aby svou stanici poznali. (Kdo zavolá první, vyhrává tričko s logem!) Kanál, který by zůstal nerozpoznán, přišel by o licenci.“ Je jen škoda, že tento způsob komunikace s posluchačem už přestal být doménou komerčních rádií a usídlil se i na stanici, která nyní chrlí jeden za druhým pořady, jež až nápadně připomínají „posezení nad máminým kafáčem“ z Vedralova rozhlasového románu Xaver. Ale možná to vidíme moc černě. Možná ta tři všední dopoledne poslouchali Rutovy kurzívy i ti, kterým jeho slova patří.
Jakub Kamberský
Roku 2012 si celý svět připomínal dvousté výročí narození britského spisovatele Charlese Dickense. Stranou nezůstal ani Český rozhlas, který u této příležitosti nastudoval dodnes strhující příběh Olivera Twista, tentokrát ve formě patnáctidílné dramatiované četby na pokračování.
Román pojednávající o chudém chlapci, který se nedobrovolně zapletl se zlodějskou bandou, je zároveň románem o malosti a chudobě jak materíální, tak duchovní, a tak je určitě aktuální i v těchto dnech. S postupným romantizováním příběhu, zřejmě ne tolik, jako v době vzniku tedy ve 30. letech 19. století, ale přeci jen, má nám co říct i dnes. Ostatně, chudoba nevymizela ani ve století 21. Nůžky mezi bohatými a chudými se v mnohých částech světa stále více rozevírají.
V českém rozhlasovém prostředí existují různá nastudování i z dřívějších let. Připomeňme dvoudílnou dramatizaci s muzikálovými prvky z let sedmdesátých; ta však utrpěla notnou, místy až necitelnou zkratkou děje. Lze říct, že patnáctidílná četby v režii Jaroslava Kodeše, která vznikla roku 2012 a díky Radioservisu se dostala na cd/mp3 o rok později, je asi nejkomplexnějším zpracováním tohoto románu. (more…)
Powered by WordPress