Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

27. 7. 2012

Akademie – František Benda (2009)

Filed under: Radiodokument — Přemek @ 15:40

Muzikolog Tomislav Volek hovoří  o obdivovaném houslistovi a skladateli, oblíbenci pruského krále Friedricha Velikého a zakladateli hudební dynastie Bendů.

Natočeno 2009. Premiéra 18. 11. 2009 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.; 105 min.). Repríza 19. 11. 2019 (ČRo 3 Vltava, 21:15 – 23:00 h.); 3. 3. 2026 (ČRo 3 Vltava, 21:15 – 23:00 h.) k příležitosti 240. výročí Bendova úmrtí.

Lit.: Kadlec, Petr: Nalaďte si. Tři sta let Bendovy hudby. In Týdeník Rozhlas 47/2009 (10. 11. 2009), s. (článek) – Cit.: Skladateli a houslistovi Františku Bendovi, od jehož narození uplyne 22. listopadu tři sta let, věnuje stanice Vltava pořad Akademie. Tento skvělý hudebník, první ze slavné hudební dynastie Bendů, se narodil ve Starých Benátkách, dnešních Benátkách nad Jizerou. Do čtyřiadvaceti let prožil mnoho dobrodružného (včetně několika útěků z míst, kde nebyl spokojený) a pozoruhodného, třeba když se při příležitosti korunovace císaře Karla VI. na českého krále podílel jako zpěvák na provedení opery J. J. Fuxe Constanza e fortezza, ale i Zelenkova díla Sub olea pacis et palma virtutis. To bylo v srpnu a září 1723 a Bendovi bylo necelých čtrnáct let. Podstatným životním mezníkem pro něj byl rok 1733. Johann Joachim Quantz, učitel flétny pruského následníka trůnu, pozval Bendu do Ruppinu (dnešního Neuruppinu poblíž Berlína), aby se stal houslistou kapely korunního prince Friedricha, pozdějšího krále Friedricha II. Velikého. Benda na to ve vlastním životopise, psaném původně německy, vzpomíná takto: „Když jsem 17. dubna 1733 přišel do Ruppinu, ubytoval se v jednom hostinci a chtěl se trochu rozehrát, šla právě královská Výsost korunní princ procházkou okolo, zastavila se, chvíli poslouchaal a poslala ke mně s dotazem, kdo bych byl. Ihned jsem šel dolů a osobně se představil. Jeho Výsost mi nařídila přijít večer k ní a byla tak milostiva, že mne sama na klavíru doprovázela.“ Benda hrál ve dvorní kapele, později i jako koncertní mistr, až do své smrti v březnu 1786. A Benda skladatel? Jeho vlastními slovy: „Já se nestydím veřejně vyznat, že nemohu být počítán mezi velké kontrapunktiky. Každý má svou vlohu a v té nechť se snaží vyniknout. Ony kontrapunktiky, kteří přinášejí současně též pěkné myšlenky, ctím po zásluze, neboť jsou vzácní.“ O Františku Bendovi, jeho životních osudech a samozřejmě i o jeho hudbě bude ve vltavské Akademii hovořit muzikolog Tomislav Volek.

Historický klub – Kdo dobře poslouchá, dobře mluví (2009)

Filed under: Radiodokument — Přemek @ 15:39

Rétorika v proměnách času aneb Co nám zůstalo ze středověku. Připravila a uvádí Eliška Závodná.

Natočeno 2009. Premiéra 20. 5. 2009 (30 min).

RAAM (2012)

Filed under: Radiodokument — Přemek @ 15:34

Jiří Hledík se rozhodl zúčastnit nejtěžšího cyklistického ultramaratonu na světě. Přípravy pětapadesátiletého závodníka na nonstop cestu napříč Amerikou. Co vede vrcholného manažera ČEZu k tomu, že tráví stovky hodin v sedle svého kola? Dokument hledá odpověď přímo na tréninku, v posilovně, na schůzkách jeho podpůrného týmu, v rodině i ve zvukovém deníku Jirky Hledíka. Připravila Hana Soukupová.

Nastudoval ČRo České Budějovice v roce 2012. Premiéra 29. 7. 2012 (ČRo 2 Praha, 30 min.).

Trilby (2012)

Filed under: Povídky — Přemek @ 15:33

Charles Nodier. Novela francouzského spisovatele. Překlad Jiří Našinec. Připravil Petr Turek. Režie Vlado Rusko.

Účinkuje Vladimír Brabec.

Natočeno 2012. Premiéra 29. 7. 2012 (ČRo 3 Vltava, 57 min) v cyklu Schůzky s literaturou.

Pozn.: Romantická legenda o raráškovi, který se zamiloval do mladé paní, v jejímž domě přebýval. Skotská novela o zamilovaném ďáblovi vychází z předmluvy románu W. Scotta. Kompletní název zní Trilby aneb Argailský rarášek . Pradávné časy, kdy ještě city a touhy, imaginace a naivní víra nebyly nahlodány dominantní logikou a kdy ještě existovaly nejrůznější tvorové, kteří byli postupně vykázáni mimo tento svět – takové časy evokoval ve svém díle francouzský spisovatel Charles Nodier.

Výročí týdne – Ingmar Bergman a Michelangelo Antonioni, filmoví režiséři (2012)

Filed under: Radiodokument — Přemek @ 15:27

Připravil a uvádí Tomáš Pilát.

Natočeno 2012. Premiéra 29. 7. 2012 (16 min.).

Šabos-Nachamu (2012)

Filed under: Povídky — Přemek @ 15:25

Isaac Babel. Příběh o poslovi z onoho světa. Překlad Jan Zábrana. Režie Tomáš Soldán.

Účinkuje Miroslav Hruška.

Nastudoval ČRo Olomouc v roce 2012. Premiéra 29. 7. 2012 (ČRo 3 Vltava, 28 min.). Repríza 22. 11. 2016 (ČRo 3 Vltava, 0:35 h.) v cyklu Noční bibliotéka; 19. 7. 2020 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).

Zpívající Arábie (2011)

Filed under: Literární pásma — Přemek @ 15:23

Josef Heyduk. Literárně-hudební pásmo z autorových parafrází staré arabské poezie připravila Vladimíra Bezdíčková. Použitá hudba Olivier Messiaen. Dramaturgie Renata Venclová (?). Hudební dramaturgie a režie Petr Adler.

Účinkují Vojtěch Hájek, Marie Štípková a Rudolf Kvíz.

Natočeno 2012. Premiéra 8. 5 2011 (ČRo 3 Vltava, 9:00 – 9:45 h., 42 min) v cyklu Souzvuk.

Lit.: {Venclová, Renata}: Souzvuk – Josef Heyduk: Zpívající Arábie. In web ČRo 3 Vltava, květen 2011 (článek). – Cit.: Zpívající Arábie – je sbírka arabské moderní lyriky, respektive verše shrnuté zde shrnuté nejsou překladem v přísném smyslu toho slova. Jsou to spíše variace na téma arabských básníků z pera prozaika a překladatele Josefa Heyduka. Ve vltavském souzvuku zazní pak zejména básně milostné.

Josef Heyduk (1904-1994) byl prozaik, překladatel, autor literatury pro děti. Těžiště jeho vlastní tvorby spočívá v lyricky zabarvených psychologických prózách. V románech i povídkách zachycuje zejména křehký citový svět ženských postav, osudy životních ztroskotanců a samotářů, lidí nemocných a vyobcovaných ze společnosti. Jeho poválečné časopisecky uveřejňované psychologické a venkovské povídky, subtilní záznamy lidské psychiky shrnula kniha Pokušitel, navazující svým způsobem na předválečnou psychologickou prózu. Od 80.let pracoval na rozsáhlém cyklu lyrických povídkových miniatur (vyd.pod názvem Fragmenty), kde vyslovil prostřednictvím vzpomínkových skic a momentek svou humanistickou filozofii života.

Josef Heyduk ale zasáhl do českého literárního života především jako překladatel a propagátor moderní francouzské literatury, zejména 20. století (Giraudoux, Gide, Malraux, Claudel, Ramuz, Proust, Bloy aj.). Prostřednictvím francouzských převodů, formou volné parafráze k nám uváděl i arabskou moderní lyriku. Souzvuk tvoří právě básně ze sbírky Zpívající Arabie.

Jak píše autor v doslovu knihy, arabský básník byl jakýmsi archivářem svého kmene, statečným bojovníkem, který se paradoxně neobává lítých soubojů tváří v tvář nepříteli, ale zároveň se děsí jakékoli satiry a stejně současně je lačný chvály svého umění, neboť je to jediné uznání, kterého se mu dostane. Arábie je ale ve sbírce oslavena především jako země milenců a tak většina básní, které zazní ve vltavském souzvuku, opěvají krásu mladičkých milenek a lásek arabských básníků.

Perutě aneb Kratochvilné vyprávění z počátků cyklistiky (1974)

Filed under: Povídky — Přemek @ 15:18

Jaromír John. Humoristická povídka. Režie Karel Žalud.

Účinkuje Zdeněk Buchvaldek.

Natočeno v roce 1974 (28 min.).

Vrátit se tam a žít (2012)

Filed under: Poezie — Přemek @ 15:01

Jiří Červenka.  Z veršů českého básníka a překladatele v autorské interpretaci. Komentářem doprovodil Josef Mlejnek. Připravil Miloš Doležal. Režie Vladimír Gromov.

Natočeno 2012. Premiéra 28. 7. 2012 (13 min.) v cyklu Svět poezie.

Syn Padající hvězdy (1979)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 14:55

Zdeněk Zábranský. Původní rozhlasová hra.  Hudba Mlhoš Kafka. Dramaturgie Bořivoj Horák. Režie Gustav Heverle.

Osoby a obsazení: Jan Heřman (Miroslav Masopust), kapitán Jeremiah Hudderland (Bohuš Pastorek), van Beln, lovec (Soběslav Sejk), Amadeus Hooft, krčmář (Oldřich Musil), Slim Fordham, obchodník s půdou (Bořivoj Navrátil), pastor (Václav Lohniský), Mahwaemi, Indiánka (Zlata Adamovská),  Rossmann, kramář (Stanislav Fišer),  Noapah, náčelník Mohawků (František Vicena) a Haruag, Mohawk (František Skřípek), host v krčmě (Otto Lackovič).

Natočeno v roce 1979. Obnovená premiéra 28. 7. 2012 (ČRo 2 Praha, 13:00 – 14:00 h.; 60 min.). Repríza 8. 9. 2018 (ČRo Rádio Junior, 14:00 h.); 21. 2. 2021 (ČRo Rádio Junior, 14:00 h.).

Lit.: anonym: Rozhlasová hra: Syn Padající hvězdy. In web ČRo Rádio Junior, 8. 9. 2018 (anotace). – Cit.: Vypravte se s námi do (ne)dávných časů osidlování Ameriky a poslechněte si příběh muže, který se snaží zabránit bojům mezi bílými přistěhovalci a původními obyvateli – indiány. Podaří se mu to?

Pozn.: Kolonizace, zabírání půdy a zotročování původního indiánského obyvatelstva patří ke stinnějším stránkám historie amerického kontinentu.
Vzájemná nenávist bílých přistěhovalců a indiánů vedla k mnoha krutostem, které se odehrávaly v přímých bitvách i mimo ně. V rozhlasové hře na toto téma k závěrečnému boji nakonec naštěstí nedojde. Zásluhu na tom má hlavně muž přezdívaný Ten, který prochází branou dobra, občanským jménem Jan Heřman, původem z malé země uprostřed Evropy
. (anotace)

Pozn. 2: Moc hezká hra. Až na to že je plná absurdních nesmyslů až k pláči. Namátkou pár bodů:
Mohawkové – to jméno se vyslovuje Mohauka. Ti ovšem nesídllili u Nového Amsterodamu, tam žili Delawarové.
Tekumseh je jméno z jazyka (kmene) Seneků (ti sídlili v dnešní Kanadě).
Manitů je z jazyka Algonkinů (to pouze pologramotný Karel May si myslel, že je to ekvivalent Boha u všech indiánů, to je samozřejmě velmi směšný nesmysl).

V 17. století Súové (tak se vyslovuje francouzké slovo Sioux, což je zkmolená nadávka s významem „had“, kterým se označovali Lakotové, Dakotové a Nakotové) jsou ještě neznámým etnilkem, žijícím dosti západně od evropany osídleného pobřeží.
A konečně možná historická postava Johanna Herrmana z Čech (který je zřejmě bratrem autora první mapy Virginie a Marylendu). Herrman byl samozřejmě Čech německý neboli český Němec. (Jako řada dalších výtečných cestovatelů, kartografů, botaniků a jezuitů jež si tak rádi přivlastňujeme přídomkem „český cestovatel“. Zatímco takového Konráda Henleina či K. H. Franka by nikoho nazvat českým politikem jistě nenapadlo.) Autor Zdeněk Zábranský již takto počeštil i dalšího českého Němce – Tadeáše Xaveria Haenkeho, jehož americký příběh si můžeme poslechnout v (také dobré) hře Viktoria regia.

 

 

Je dobré na tyto slavné rodáky vzpomínat, ale proč z nich dělat etnické Čechy? I mládež by se mohla dozvídat, čí potomky jsme to vyhnali (protože těch slavných českých Němců lze vyjmenovat několikrát více než Henleinů a Franků..) Samozřejmě je třeba zohlednit rok vzniku hry. Ale anotace jsou současné a v nich se tyto fakta neobjevují stále. (BAFOMET, komentář, 16. 11. 2012)

« Newer PostsOlder Posts »

Powered by WordPress