Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Víte, že 15. srpna to bude již pět let, co se na internetu objevil Panáček v říši mluveného slova?

Za tu dobu jsme tu nashromáždili přes 19 tisíc příspěvků, které z Panáčka dělají největší katalog mluveného slova u nás, získal pilné spolupracovníky a snad i vzbudil v dramaturzích Českého rozhlasu pocit, že nestačí reprízovat osvědčených padesát – sto rozhlasových inscenací….

Připravujeme malou rodinnou oslavu, na kterou jste všichni zváni – do Brna! Udělejte si o prázdninách výlet a zapijte s námi narozeniny! Oslava se bude konat 14. srpna od 16:30 h. v restauraci Skanzeen a vítání jsou všichni milovníci mluveného slova, jakož i gratulace a věcné dary.

Registrujte se prosím buď zde nebo na facebookovské stránce!

Lit.: Kočík, Zdeněk – Hnilička, Přemysl: V říši mluveného slova. In Týdeník Rozhlas, 33, 2010 (rozhovor). – Cit.: Přesně před pěti lety se na internetu zabydlel Panáček v říši mluveného slova. Webové stránky (mluvenypanacek.cz) shromažďující informace o rozhlasových hrách, seriálech nebo četbách na pokračování založila skupina fanoušků mluveného slova v čele s absolventem brněnské divadelní vědy a spolupracovníkem Týdeníku Rozhlas Přemyslem Hniličkou (1977). Výročí si autoři projektu připomenou na setkání 14. srpna v 16.30 v restauraci Skanzeen v Brně, kam zvou také všechny přátele mluveného slova.

Jak Panáček v říši mluveného slova funguje?

Na Panáčkovi shromažďujeme všechna data, která se nám o mluveném slově podaří získat. Takže vypisujeme údaje z čerstvých rozhlasových programů, ale také z novin a časopisů starých čtyřicet nebo sedmdesát let, procházíme internet, čerpáme z knih… Pokud na rozhlasovou hru, četbu či audionosič vyjde recenze, připíšeme tento údaj k záznamu a recenzi citujeme. Kromě jednotlivých katalogizačních záznamů na Panáčka zavěšujeme i články, úvahy nebo recenze na rozhlasové hry. Vedle toho je tu i oddíl Rozhlasová literatura, v němž sepisujeme co možná nejkompletnější seznam literatury o mluveném slově.

Kdo se na projektu podílí?

Kromě mne je to student pražské kulturologie Jakub Kamberský, dále pak Richard Jelínek, který dodává především údaje o cizojazyčných hrách – bůhví, kde dokáže zjistit informace o holandském nastudování Samotky Karola Sidona pod názvem Isoleerkamer. Ostatní spolupracovníci jsou nám známi už jen pod přezdívkami, pod nimiž publikují na internetu – ixi, u.c.a a dalšími. Radou či pomocí ale přispívají i samotní rozhlasáci.

Kolik příspěvků se zatím podařilo shromáždit?

Na Panáčkovi momentálně visí více než devatenáct tisíc příspěvků, což z něj dělá největší katalog mluveného slova u nás. Případné zájemce o konkrétní nahrávky ale musím zklamat, naše stránky jsou pouze katalogem informací o nich.

Máte přehled, kdo databázi využívá?

Uživatelé pocházejí z Česka, Slovenska, ale také třeba z USA, Anglie, Rakouska či Německa. Pokud jde o zaměření uživatelů, většinou jde o posluchače, kteří si chtějí ověřit, co že to včera poslouchali, ale také o fajnšmekry, kteří si budují vlastní seznamy. Hodně databázi používají ti posluchači rozhlasu, kteří se nechtějí smířit s dosavadní nabídkou a tlačí na dramaturgy, ať vysílají zapomenuté hry z archivu. Je fakt, že v tomto směru si může Panáček připsat pár „vítězství“: za dobu jeho existence výrazně stoupla frekvence vysílání her z období pro rozhlasovou hru nejplodnějšího – tedy z šedesátých let. Kupříkladu dramaturgyně stanice Praha Václava Ledvinková potěšila pamětníky dobrodružných her z let šedesátých a sedmdesátých letos o prázdninách. Snad bude tento trend pokračovat, protože archiv Českého rozhlasu skrývá nepřeberné množství úžasných pokladů a posluchačských překvapení.

Před dvěma lety jste prostřednictvím Týdeníku Rozhlas zveřejnili výzvu k pátrání po nahrávkách, které byly zničeny v období normalizace. Podařilo se nějaký unikátní pásek najít?

Ano, skutečně se podařilo najít několik unikátů. Jeden z uživatelů Panáčka jich poskytl plnou krabici. Zpočátku to vypadalo, že v ní žádná rarita nebude – až se objevil pásek s nápisem Srpen. Je na něm nahráno vysílání 21. a 22. srpna 1968, převážně vysílání „svobodného vysílače Městského národního výboru v Praze“. Jde o materiál, který v Archivu Českého rozhlasu, kam jsme jej předali, dosud nebyl.

Čím vás osobně mluvené slovo uchvátilo?

Obrovským prostorem, který poskytuje lidské fantazii. Tam, kde filmař utratí miliony za to, aby vytvořil alespoň zdání reality, tam rozhlasový zvukař pětkrát klikne – a slyšte, kolem jede tisícihlavé vojsko. K rádiu mne přitáhl především Jiří Horčička a jeho režie Války s Mloky a také hry z šedesátých let. Rozhlasová „zlatá šedesátá“ jsou kvalitativně na stejné úrovni jako divadlo a film téže doby, bohužel málo se o nich mluví, málo se o nich ví. Rád bych někdy napsal knihu o rozhlasových hrách tohoto období, protože to bylo obrovské zjevení a od té doby se už na v éteru nic takového neobjevilo.