Jindřich Šimon Baar. Povídka. Sčítání lidu v jihoplzeňském Borovně přivede zdejší svíčkovou bábu Kateřinu Uhrovou do pěkné šlamastyky. Pro rozhlas připravil Dominik Mačas. Režie Miroslav Buriánek.
Účinkuje Josef Nechutný.
Nastudoval ČRo Plzeň v roce 2009. Premiéra 7. 2. 2009 (ČRo Plzeň, 27 min.). Repríza 15. 7. 2016 (ČRo 3 Vltava, 0:30 h) v cyklu Noční bibliotéka; 25. 3. 2024 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).
Lit.: Tupý, M.: Svíčková bába. In Spálenopoříčský zpravodaj 2/2009, únor 2009 (recenze povídky). – Cit.: Děj povídky je autorem situován do Borovna a co je na ní pravdy jsem se pokusil zjistit z mých domácích pramenů. Svíčková bába byla údajně Kateřina Uhrová z Borovna, vdova. Dále v povídce figuruje Korda, obecní strážník. Ani jedno jméno jsem však v Davídkově popisu Borovna nenašel. Obrátím-li se k dalšímu faktu, a to sčítání lidu, o kterém se údajně Baarova povídka odehrává, proběhlo v letech 1850, 1869, 1880, 1890, 1900 a 1910. Ani jeden termín v povídce není uveden. Ze souvislostí lze soudit na letopočty mezi 1880 a 1900.
A teď konečně ke stručnému obsahu povídky. Starosta Borovna odmítl provádět sčítání, protože mu připadaly příslušné předpisy moc složité. Z okresního hejtmanství mu proto poslali úředníka Schwarze. Ten postupoval velice komisně, až narazil na svíčkovou bábu Uhrovou, pro kterou poslal policajta Kordu. Bába „vytočila“ komisaře tak, že na ní sepsal trestní oznámení a byla jí nato vyměřena pokuta. Protože na nic nereagovala, přišel si pro ní později četník a měl ji odvézt v poutech na okres na týden do vězení. Tu se bába utekla k panu děkanovi, ten ji odvezl farním kočárem spolu s četníkem na okres, tam za ní zaplatil pokutu a odvezl ji do okresního chudobince. Tam Uhrová dožila. Její zvláštní lavičku, na níž sedávala sama v číčovském kostele u svých svíček, odvezl později jeden řemeslník do okresního muzea. Vytušil totiž, že se jedná o historický kousek.
Byl to Baarův mistrně vymyšlený jednoduchý příběh, nebo byl psán podle reálného podkladu?
To už se asi nikdy nedozvíme.