Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

25. 9. 2014

Piaskownica (Pískoviště, 2007)

Filed under: Cizojazyčné,Rozhlasové hry — Premek @ 14:02

Michal Walczak. Rozhlasová adaptace polské divadelní hry. Hudba Renata Baszun. Redaktor Andrzej Brzoska. Režie Paweł Łysak.

Osoby a obsazení: Ona I (Danuta Szaflarska), On I (Wiesław Michnikowski), Ona II (Justyna Bojczuk), On II (Beniamin Lewandowski).

Natočeno 2007.  Premiéra 14. 10. 2007 (PR 3).

Česká inscenace

Lit.: anonym: Michał Walczak – „Piaskownica”. In Polskie Radio Trójka, 14. 10. 2007 (článek). – Cit.: Piaskownica to studium relacji uczuciowych między ludźmi. Rzecz dzieje się w piaskownicy, która odgrywa rolę pola walki miedzy kobietą i mężczyzną. Mężczyzna-chłopiec wyznacza terytorium dostępne dla kobiety. Kobieta-dziewczynka przystaje na jego warunki, ale nie pozwala zupełnie ingerować w swoje działania.

Tytułowa piaskownica to jednak nie tylko pole walki „mężczyzn z Marsa i kobiet z Wenus”, ale i przestrzeń subtelnej miłosnej gry. Walczak z finezją wprowadza do tekstu odwieczne stereotypy, nie ulega im jednak, tylko je sygnalizuje. Protazek zazdrosny o Miłkę odsyła ją do innej piaskownicy, w której bawi się Karolek, ale wcześniej zapewnia, że w tamtej piaskownicy śmierdzi, a Karolek to kretyn. Dzieci-dorośli z fascynacją odkrywają różnice między płciami („Ty tam nic nie masz pod sukienką”). Przedszkolaki-dorośli pytają w końcu: „Czemu zlikwidowali wszystkie piaskownice? – Bo ludzie nie chcą już bawić się w piaskownicach”. Czy ludzie więc nie chcą się już kochać? Diagnoza o spełnieniu w miłości wydaje się dość sroga, smutna.

Michał Walczak o swoim tekście: „To dramat o spotkaniu dwojga ludzi, którzy się znakomicie rozumieją, a nie do końca są w stanie porozumieć. Nie jest to historia o przedszkolakach, choć dzieje się w piaskownicy. Chciałem zdemaskować, zdjąć patetyczność z tematu związków uczuciowych między ludźmi. Dorośli też są, doświadczając miłości, nie tylko dramatyczni, ale i śmieszni, bezradni, bliscy w reakcjach dzieciom z piaskownicy.” (more…)

Fízl 1/14 (2014)

Filed under: Četba na pokračování — Premek @ 13:26

Petr Placák. Četba na pokračování. Připravil Jiří Vondráček. Režie Vlado Rusko.

Účinkuje Igor Bareš.

Natočeno 2014. Premiéra 12. – 25. 11. 2014 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.). Repríza 11. – 24. 9. 2018 (ČRo Plus, 23:33 h) v cyklu Radiokniha; repríza 1. dílu 5. 11. 2019 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.); 23. 5. 2026 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.).

Lit.: Přinosilová, Jana: SERIÁL.  Petr Placák: Fízl.  In web ČRo Plus, 11. září 2018 (článek). – Cit.: Radiokniha tentokrát přináší rozhlasové zpracování částečně autobiografické knihy Fízl prozaika, historika a publicisty Petra Placáka.

Dílo jedné z klíčových postav českého literárního undergroundu z roku 2007 je na pomezí dokumentu, vzpomínek a beletrie o životě v komunistickém Československu.

Autor v ní částečně autobiograficky zachytil dospívání nonkonformního opozičně naladěného mladého muže za normalizace. Jeho první střety s režimem přišly totiž už na základní škole.

Placák vychází z dobových úředních materiálů StB. Ty konfrontuje se svými vzpomínkami, poznámkami a úředními texty. Kniha vyšla v roce 2007.

Hned v následujícím roce získala prestižní cenu Magnesia Litera

Lit. Turek, Petr: Fízl. In Čtvrtletník Klubu Vltava 3/2014, s. 5 (článek). – Cit.: „Narodil jsem se čtyři roky před ruskou okupací Československa, právě tak akorát, abych v srpnu roku 1968 stihl do své paměti uložit obrázky ruských tanků, zoufalost a bezmoc dospělých. Srpnová okupace země v roce 1968 je moje nejranější souvislejší vzpomínka, na niž plynule navázal pohřeb Jana Palacha a celá následná doba normalisace. Už od předškolních let jsme věděli, kde žijeme – že zemi okupují Rusáci a vládnou jí kolaboranti – domácí komunisté.“

Prozaik, historik a publicista Petr Placák (nar. 8. 1. 1964) se vyučil mechanikem, poté prošel různými dělnickými profesemi. Patřil ke klíčovým postavám českého literárního undergroundu, v letech 1982-1986 byl klarinetistou kapely Plastic People of the Universe, s níž nahrál alba Hovězí porážka a Půlnoční myš. Publikoval v samizdatu, spoluorganizoval řadu protikomunistických demonstrací (mj. památnou akci na Škroupově náměstí v prosinci 1988). V květnu 1988 stál u zrodu nezávislé iniciativy České děti a sepsal její monarchistický manifest. Placák byl dlouho znám jako tzv. autor jedné knihy, prózy Medorek, která původně kolovala anonymně v samizdatu (od r. 1985) a svého času se stala literární událostí. Medorek pak vyšel v roce 1990 v Nakladatelství Lidové noviny a autor za dílo získal Cenu Jiřího Ortena. V samizdatu vydal Petr Placák pod pseudonymem Petr Zmrzlík básnickou sbírku Obrovský zasněžený hřbitov (1987), jejíž rozšířené vydání vyšlo v nakl. Torst v roce 1995. Od roku 1995 je Placák šéfredaktorem studentského časopisu Babylon. K vydání připravil memoáry svého otce Bedřicha Placáka Paměti lékaře (Torst, Praha 1997 ). V letech 1992- 2000 vystudoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

(more…)

Páteční večer – České divadlo 25 let poté (2014)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 11:54

Připravil Vít Vencl. Jaká je úloha divadla ve společnosti? Co jsme čekali od divadla v roce 1989 a co od něj čekáme teď? O českém divadle před pětadvaceti lety a dnes hovoří Karel Král, šéfredaktor časopisu Svět a divadlo, Vladimír Procházka, ředitel Činoherního klubu v Praze, režisér a herec Miroslav Krobot a profesor Jaroslav Vostrý, ředitel Ústavu dramatické a scénické tvorby DAMU.

Natočeno 2014. Premiéra 7. 11. 2014 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.; 120 min).

Lit.: Vencl, Vít: Páteční večer – České divadlo 25 let poté. In Čtvrtletník Klubu Vltava 3/2014, s. 4-5 (článek). – Cit.: „Před pětadvaceti lety se v tehdejším Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého v Praze (které tento název neslo od roku 1953 a myšlen byl realismus socialistický) jeden podzimní pátek všechno chystalo k premiéře hry bratří Mrštíků Maryša. V dramaturgické kolonce byla zařazena jako „klasická česká hra“ – vedle současné pokrokové západní hry, klasické západní hry, klasické ruské hry a hry současné sovětské – tak jak bylo třeba vyvažovat dramaturgický plán, aby byl schválen zřizovatelem, tedy cenzurou.

V režii Miroslava Krobota se na jevišti potkali čerstvá absolventka DAMU Jana Franková s Jiřím Adamírou a Karlem Pospíšilem. Přesto nebyla po premiéře hlavním předmětem hovoru hra, režie ani herecké výkony. Byl totiž pátek 17. listopadu 1989 a v divadle se s návštěvníky premiéry sešli účastníci studentského pochodu z Albertova, který skončil zásahem policie na Národní třídě. Pochod, kterého se účastnili i divadelníci a studenti Akademie múzických umění, zahájil podzim, kdy se jeviště divadel proměnila ve veřejné tribuny a první prostory svobody v socialistickém Československu. Stávka studentů dala impuls a stávka divadelníků dala prostor prvním projevům svobody. I Občanské fórum mělo pak své
centrum na divadelním jevišti Laterny magiky v paláci Adria a v čele s dramatikem Václavem Havlem se zdálo, že divadlo má nakročeno stát se vůdčím uměleckým druhem. Zdálo se, že nic nemůže bránit navázání na světové úspěchy Divadla za branou, Divadla Na zábradlí a Činoherního klubu z šedesátých let, že spolu s nimi se na česká jeviště vrátí Josef Topol i Václav Havel a současná česká hra se stane, jako v šedesátých letech, živou součástí české kultury.
(more…)

Špinavý, krutý svět (2014)

Filed under: Literární pásma,Povídky — Premek @ 11:45

Josef Škvorecký. Novela českého spisovatele z roku 1955 odráží existenciální beznaděj mladého vypravěče, který se pohybuje v Praze padesátých let 20. století. Připravil Petr Turek.  Režie Aleš Vrzák.

Účinkuje Lukáš Hlavica.

Natočeno 2014. Premiéra 28. 9. 2014 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.; 59 min) v cyklu Schůzky s literaturou. Repríza 15. 3. 2020 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Schůzky s literaturou.

Lit.: Turek, Petr:  Josef Škvorecký – Špinavý, krutý svět. In Čtvrtletník Klubu Vltava 3/2014, s. 2-3 (článek). – Cit.: „Strašná únava, celý večer. Násilím stahovat lícní svaly do úsměvu mě stálo pořád víc a víc námahy, připadalo mi, že musím mít v tváři křečovitě nepřirozený výraz. Když bylo asi půl dvanácté, viděl jsem, že Jesenin se ze všech sil soustřeďuje na to, aby nezíval. Huba se mu zkřivila do groteskní potlačované grimasy a vtom to na mě padlo všechno najednou, tuny toho mého nesmyslně osamělého života, a už jsem dál nemoh. Celou dobu, co jsme tam dřepěli, celou tu dobu mě vlastně zajímala jenom jediná věc: jestli Jesenin, Ferdinand a Jana mají taky takový vztek jako já, že tady musí sedět a klábosit o tisíckrát oklábosených věcech, a jestli ano, proč tu teda vlastně sedí, kdo je k tomu donutil. A proč se vlastně lidé tak houževnatě scházejí, když si nevymyslí nikdy nic jiného než směšnosti socialistického realismu a lidově demokratického zřízení, klepy o vztazích mezi známými, suverénní posudky o jejich charakterech, schopnostech, sklonech a zjevu, politické úvahy o budoucnosti světa a podobné blbosti.“ (more…)

Ze všech sirek poslední zápalka (2014)

Filed under: Rozhlasové hry — Premek @ 11:38

Miloslav Vojtíšek. Původní rozhlasová hra z divadla. Hudba Tomáš Vychytil. Mistr zvuku Dominik Budil. Produkce Jana Knapová. Hudební a zvuková spolupráce Filip Skuhrovec.  Dramaturgie Klára Novotná. Režie Petr Vodička.

Osoby a obsazení: loutkoherec Viktor Luduský (Vladimír Javorský), pořadatel (Jan Vondráček), technik pan Dobrý (Miroslav Hanuš), hydrantový hlas (Petr Stach), herečka Vrzáňová (Hana Seidlová) a hlasy (Monika Timková, Martina Bezoušková a Adam Ernest).

Natočeno v roce 2014. Premiéra 28. 9. 2014 (ČRo 3 Vltava, 19:00 h.; 56 min) v rámci pořadu Čajovna – Hry a dokumenty nové generace . Následovala diskuse – hovořili Klára Novotná, Petr Vodička a Miloslav Vojtíšek.

Repríza 9. 2. 2017 (ČRo 3 Vltava, 12:04 h); 21. 2. 2017 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.); 4. 10. 2020 (ČRo 2 Praha, 20:20 h.) v cyklu Hra na neděli; 23. 6. 2024 (ČRo 2 Praha, 20:20 h.) v cyklu Hra na neděli..

Lit.: anonym: Ze všech sirek poslední zápalka / 28. 9. In web ČRo 3  Vltava, září 2014 (anotace). – Cit.: Zářijové vysílání cyklu Hry a dokumenty nové generace je věnováno premiéře původní rozhlasové hry Ze všech sirek poslední zápalka. Groteskní příběh loutkoherce uvrženého do víru oblastního divadelního festivalu v rozhlase zrealizoval Petr Vodička. Autorem textu je SdCh – pod touto značkou se ukrývá renesanční osobnost dramatika, básníka, spisovatele a výtvarníka Miloslava Vojtíška. Oba tvůrci budou po skončení hry debatovat ve studiu Čajovny s Klárou Novotnou. 

Milénium (2014)

Filed under: Rozhlasové hry — Premek @ 11:31

Pavla Horáková. Minutová hra u příležitosti Dne české státnosti. Mistr zvuku Radek Veselý. Zvuková spolupráce Petr Šplíchal.
Produkce Dana Reichová. Dramaturg Hynek Pekárek. Režie Dimitrij Dudík.

Osoby a obsazení: Václav (Jakub Žáček), Boleslav (Jaroslav Plesl), reportér (Jiří Štěpnička).

Natočeno 2014. Premiéra 28. 9. 2014. Repríza 23. 6. 2016. K poslechu zde. (more…)

Fonogramy – S úctou a láskou… (2014)

Filed under: Radiodokument — Premek @ 11:26

 Návraty po stopách zvuku.  Nově objevené dobové vzpomínky na osobnost TGM. Připravil a uvádí Jiří Hubička.

Natočeno 2014. Premiéra 28. 9. 2014 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.; 30 min).

Setkání se snem aneb Finlandia 1/7 (2014)

Filed under: Četba na pokračování — Premek @ 11:16

Zdeněk Kalista. Výběr z textu českého básníka, historika, esejisty a překladatele. Připravila Vladimíra Bezdíčková. Režie Petr Mančal.

Natočeno 2014. Premiéra 1. dílu 27. 9. 2014 (ČRo 3 Vltava, 23:00 h.) v cyklu Stránky na dobrou noc. Repríza 4. – 12. 12. 2017 (ČRo 3 Vltava, 23:45 h.) v cyklu Stránky na dobrou noc.

Obsah: 1. Probuzení ze sna. (15 min) – 2. Opouštíme zemi. – 3. V zajetí němosti. (15 min) – 4.  Objevili jsme první stopy. (15 min) – 5.  Za tajemstvím chrámů a jiných staveb. – 6. Nové bloudění mezi snem a skutečností a zázrak v Hollole. – 7. Pan Kolari mě vede na olympijskou věž v Helsinkách a do přístavu. (15 min)

Pozn.: Kniha zprostředkovává zážitky Zdeňka Kalisty (1900-1982) z cesty do Finska v roce 1966. V mnohém však přesahuje běžné žánrové cestopisné obrázky a nabízí čtenáři vnitřní setkání s dalekou severskou zemí. Finskou skutečnost neustále konfrontuje se svou subjektivní představou, vzpomínkami, reminiscencemi – se svým mladickým snem o finské krajině, lidech a přírodě. Vydává se na pouť za skrytým člověkem, za symbolickým lovcem a rybářem, a od popisu reálií se obrací k historii, ke kultuře, k duchovnímu životu. Zdeněk Kalista tu skicuje obraz finské země a jejích obyvatel, který vyvstává před jeho vnitřním zrakem a pro ostatní je neviditelný, Setkání se snem aneb Finlandia však skýtá čtenáři možnost do tohoto obrazu nahlédnout.

Historik, básník, esejista, literární kritik, editor a překladatel Zdeněk Kalista (1900-1982) je nepřehlédnutelnou, ale dlouho umlčovanou postavou české literatury, vědy a kultury. V letech 1924-1939 a 1945-1948 působil jako asistent, později docent na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, ve své odborné práci se zaměřoval na české baroko, vrcholný středověk a církevní dějiny, svůj badatelský směr označoval jako „dějiny duchové“. Bohatá byla i jeho básnická, literárněkritická a překladová tvorba, aktivně se podílel na činnosti řady kulturních spolků. V roce 1948 musel opustit univerzitu a v roce 1951 byl v politickém procesu odsouzen k 15 letům vězení. Po propuštění v roce 1960 odešel do penze, psal lektorské posudky a překládal. V letech 1968-1969 se ještě krátce vrátil na univerzitu jako mimořádný profesor, za normalizace však opět stál mimo veřejný život a jeho práce byly publikovány pouze v cizině a v samizdatu. Obsáhlé odborné a literární dílo Zdeňka Kalisty mohlo znovu vycházet až po roce 1989. (anotace)

Éra pevných telefonů (2014)

Filed under: Literární pásma — Premek @ 11:14

Artur Nowaczewski. Rukopisné verše mladého polského básníka. Z vlastních překladů připravil Jiří Červenka. Režie Dimitrij Dudík.

Účinkují Martin Písařík a Ivan Řezáč.

Natočeno 2014. Premiéra 27. 9. 2014 (ČRo 3 Vltava, 22:45 h.; 12 min) v cyklu Svět poezie a Polský rok.

Voda a vzduch (2014)

Filed under: Rozhlasové perličky — Premek @ 11:07

Tomáš Hanzlík: Voda a vzduch. Komorní opera inspirovaná životem a dílem sochaře Jakuba Obrovského (1882 – 1949). Hrají Lenka Pulchertová (klavír), Martin Smutný (varhanní pozitiv) a Ensemble Damian. Dirigent Tomáš Hanzlík.

Osoby a obsazení: Jakub Obrovský (Martin Ptáček), Božena Škorpilová, 3. kunsthistorik (Markéta Večeřová), maminka, 1. kunsthistorik, dáma (Anna Jelínková), starší bratr, slepec, 2. kunsthistorik, sochař Ladislav Kofránek (Pavel Maška). Prolog a epilog Luděk Munzar.

Připravil ČRo Olomouc v roce 2014. Premiéra 27. 9. 2014 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.; 105 min) v cyklu Operní večer.

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress