Petr Placák. Četba na pokračování. Připravil Jiří Vondráček. Režie Vlado Rusko.
Účinkuje Igor Bareš.
Natočeno 2014. Premiéra 12. – 25. 11. 2014 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.). Repríza 11. – 24. 9. 2018 (ČRo Plus, 23:33 h) v cyklu Radiokniha; repríza 1. dílu 5. 11. 2019 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.); 23. 5. 2026 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.).
Lit.: Přinosilová, Jana: SERIÁL. Petr Placák: Fízl. In web ČRo Plus, 11. září 2018 (článek). – Cit.: Radiokniha tentokrát přináší rozhlasové zpracování částečně autobiografické knihy Fízl prozaika, historika a publicisty Petra Placáka.
Dílo jedné z klíčových postav českého literárního undergroundu z roku 2007 je na pomezí dokumentu, vzpomínek a beletrie o životě v komunistickém Československu.
Autor v ní částečně autobiograficky zachytil dospívání nonkonformního opozičně naladěného mladého muže za normalizace. Jeho první střety s režimem přišly totiž už na základní škole.
Placák vychází z dobových úředních materiálů StB. Ty konfrontuje se svými vzpomínkami, poznámkami a úředními texty. Kniha vyšla v roce 2007.
Hned v následujícím roce získala prestižní cenu Magnesia Litera
Lit. Turek, Petr: Fízl. In Čtvrtletník Klubu Vltava 3/2014, s. 5 (článek). – Cit.: „Narodil jsem se čtyři roky před ruskou okupací Československa, právě tak akorát, abych v srpnu roku 1968 stihl do své paměti uložit obrázky ruských tanků, zoufalost a bezmoc dospělých. Srpnová okupace země v roce 1968 je moje nejranější souvislejší vzpomínka, na niž plynule navázal pohřeb Jana Palacha a celá následná doba normalisace. Už od předškolních let jsme věděli, kde žijeme – že zemi okupují Rusáci a vládnou jí kolaboranti – domácí komunisté.“
Prozaik, historik a publicista Petr Placák (nar. 8. 1. 1964) se vyučil mechanikem, poté prošel různými dělnickými profesemi. Patřil ke klíčovým postavám českého literárního undergroundu, v letech 1982-1986 byl klarinetistou kapely Plastic People of the Universe, s níž nahrál alba Hovězí porážka a Půlnoční myš. Publikoval v samizdatu, spoluorganizoval řadu protikomunistických demonstrací (mj. památnou akci na Škroupově náměstí v prosinci 1988). V květnu 1988 stál u zrodu nezávislé iniciativy České děti a sepsal její monarchistický manifest. Placák byl dlouho znám jako tzv. autor jedné knihy, prózy Medorek, která původně kolovala anonymně v samizdatu (od r. 1985) a svého času se stala literární událostí. Medorek pak vyšel v roce 1990 v Nakladatelství Lidové noviny a autor za dílo získal Cenu Jiřího Ortena. V samizdatu vydal Petr Placák pod pseudonymem Petr Zmrzlík básnickou sbírku Obrovský zasněžený hřbitov (1987), jejíž rozšířené vydání vyšlo v nakl. Torst v roce 1995. Od roku 1995 je Placák šéfredaktorem studentského časopisu Babylon. K vydání připravil memoáry svého otce Bedřicha Placáka Paměti lékaře (Torst, Praha 1997 ). V letech 1992- 2000 vystudoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.
Placákova kniha Fízl je dílo na pomezí dokumentu, vzpomínek a beletrie o životě v komunistickém Československu. Kniha vyšla v roce 2007 v pražském nakladatelství Torst a autor za ni dostal v roce 2008 cenu Magnesia Litera.
Literární kritik Jiří Peňás o ní v prosinci 2007 výstižně napsal: „Jsou to vlastně paměti mladého desperáta bojujícího za dobré věci. Ve věku, kdy naprostá většina vrstevníků nemá ještě o ničem ani tušení, zajímá se nanejvýš o spolužačky a o to, v jaké hospodě dostanou pivo, tu vstupuje na scénu indián, který jasně ví, kudy vedou linie mezi dobrem a zlem, mezi světem spravedlnosti a touhy po svobodě a světem nevolnictví a podlé zákeřnosti. Petr pomocí různých dokumentů, hlášení a materiálů, které na něho vedla StB, rekonstruuje svou i společenskou situaci osmdesátých let, vrací se do jejího mentálního rozpoložení a hledá její charakteristiku. Ústřední roli hraje instituce ,fízla‘, který není jen konkrétní sluha režimu, jeho pohůnek, jenž neustále otravuje a různým způsobem znepříjemňuje život svobodomyslnému jedinci. Fízl je především symbol kreténismu, který vypučel zlým květem ve vrcholné éře normalizace, ale je jaksi přítomen v lidské společnosti pořád. Fízl je metafora samotného člověka, který ztratil sám sebe, svou sebeúctu, jenž se stal nástrojem v mechanismu znevolňování a útlaku.“
Petr Placák v knize uvádí: „Fízl byl v našem klukovském světě něco, co byl jinde zlý duch. V našich představách nebyl přítomen jen jako určitá reálná hrozba klučičích výprav do cizích zahrad či všelijakých jiných nezbedností, ale znamenal i zosobnění jakési tajemné, hrůzostrašné moci, která nás děti a později školáky obklopovala v zemi plné strašidel, jež si říkala Československá socialistická republika. Husák, jehož nestvůrná tvář na nás shlížela den co den ze stěn školních učeben, byl nadreálný, a tím pádem všemocný zloduch a fízlové byli hrozní v tom, že byli služebníci těchto démonů – stála za nimi neviditelná, všeobjímající a všepostihující moc.“
Částečně jde o text autobiografický, který zachycuje dospívání nonkonformního opozičně naladěného mladého muže za normalizace. Zároveň chce autor na základě spisu s krycím jménem „Fagot“, který na něj vedla Státní bezpečnost v letech 1982-1985, „předvést základní činnosti a fungování operativy komunistické tajné policie“ a toto „konfrontovat s osobními zkušenostmi a se znalostí pozadí věcí“. Vzhledem k tomu, že pokračování spisu z druhé poloviny 80. let bylo skartováno, mění se kniha zhruba od půli spíše ve vzpomínky na akce disidentské skupiny České děti, kterou Placák založil a se kterou
prožil mnoho dobrodružných akcí. Čtrnáctidílnou četbu na pokračování z knihy prozaika, historika a publicisty připravil Jiří Vondráček.
Lit.: Turek, Petr: Fízl byl jako zlý duch. In Týdeník Rozhlas 46/2014 (rozhovor). – Cit.: „Fízl byl v našem klukovském světě něco, co byl jinde zlý duch. V našich představách nebyl přítomen jen jako určitá reálná hrozba klučičích výprav do cizích zahrad či všelijakých jiných nezbedností, ale znamenal i zosobnění jakési tajemné, hrůzostrašné moci, která nás děti a později školáky obklopovala v zemi plné strašidel, jež si říkala Československá socialistická republika. Husák, jehož nestvůrná tvář na nás shlížela den co den ze stěn školních učeben, byl nadreálný, a tím pádem všemocný zloduch a fízlové byli hrozní v tom, že byli služebníci těchto démonů – stála za nimi neviditelná, všeobjímající a všepostihující moc.“ To ve své knize Fízl píše prozaik a historik Petr Placák (1964), jedna z klíčových postav českého literárního undergroundu, v letech 1982 až 1986 klarinetista The Plastic People of the Universe.
Placákův Fízl, z něhož Vltava od středy 12. listopadu uvádí čtrnáctidílnou četbu na pokračování, je dílo na pomezí dokumentu, vzpomínek a beletrie o životě v komunistickém Československu. Kniha vyšla v roce 2007, autor za ni o rok později dostal cenu Magnesia Litera. Literární kritik Jiří Peňás o Fízlovi napsal: „Jsou to vlastně paměti mladého desperáta bojujícího za dobré věci. Ve věku, kdy většina vrstevníků nemá ještě o ničem ani tušení, zajímá se nanejvýš o spolužačky a o to, v jaké hospodě dostanou pivo, tu vstupuje na scénu indián, který jasně ví, kudy vedou linie mezi dobrem a zlem, mezi světem spravedlnosti a touhy po svobodě a světem nevolnictví a podlé zákeřnosti.“
Částečně jde o text autobiografický, který zachycuje dospívání nonkonformního, opozičně naladěného mladého muže za normalizace. Zároveň chce autor na základě spisu s krycím jménem Fagot, který na něj vedla StB v letech 1982 až 1985, „předvést základní činnosti a fungování operativy komunistické tajné policie“ a toto „konfrontovat s osobními zkušenostmi a se znalostí pozadí věcí“. Vzhledem k tomu, že pokračování spisu z druhé poloviny osmdesátých let bylo skartováno, mění se kniha zhruba od půli spíše ve vzpomínky na akce disidentské skupiny České děti, kterou Placák založil a se kterou prožil mnoho dobrodružných akcí.