Mojmír Groll. Rozhlasová hra. Tvůrci nezjištěni.
Osoby a obsazení: Kristián, dánsky kráľ (Boris Farkaš), Matilda anglická, jeho žena (Helena Geregová), Stronze, osobný lekár kráľa (František Kovár), Bernstorff, ministerský predseda (Martin Huba), Juliana, kráľova nevlastná matka (Zuzana Kronerová), Filozofov, ruský vyslanec (Matej Landl), komorná (Mária Dacejová), hlas (Peter Sklár) a sekundant (Ivan Laca).
Připravil Slovenský rozhlas v roce 199? (65 min.).
Stanislav Rakús. Esej. Výběr hudby Alexander Berta. Zvuková spolupráce Peter Vaško. Redakce Radoslav Passia. Režie Hana Makovická.
Čte Peter Sklár.
Připravil Slovenský rozhlas v roce 2005 (10 min.). Repríza 26. 9. 2014 (SRo 8 Rádio Litera).
Robert Roždestvenskij. Výběr z básnické sbírky. Tvůrci nezjištěni.
Čte Alfréd Swan.
Připravil Slovenský rozhlas v roce 2009 pro cyklus Svetová čítanka (8 min.). Repríza 23. 9. 2013 (SRo 8 Rádio Litera); 20. – 25. 9. 2023 (SRo 8 Rádio Litera).
Pozn.: R. Roždestvenskij patril ku generácii, ktorá vstúpila do ruskej poézie v polovici päťdesiatych rokov. Kritika ju označovala ako „štvrtú generáciu“. Jej predstavitelia vniesli do básnického vývinu životnú skúsenosť svojich rovesníkov a sústredili sa na miesto jedinca v spoločnosti. Roždestvenskij inklinuje k extrovertnosti, zdrojom jeho poézie nebol vnútorný mikrosvet, ale skutočnosť, ktorá ho obklopovala, presila dojmov a zážitkov. Výber jeho básní zo zbierky Radar srdca vám v cykle Svetová čítanka zarecituje Alfréd Swan. (anotace)
Katarína Kacerová. Pásmo o lidském srdci z pohledu historie a různých okolností života. Redakce Soňa Koželová. Spolupracovaly Zuzana Ďurišová a Táňa Horváthová.
Účinkující nezjištěni.
Připravil Slovenský roce 2013 (55 min.). Repríza 26. 9. 2014 (SRo 8 Rádio Litera).
Marcela Veselková. Verše. Redakce Gabriela Alexová. Hudební dramaturgie Miroslav Nemec. Zvuk Milan Greguš. Režie Milena Lukáčová.
Recituje Dagmar Bruckmayerová.
Připravil Slovenský rozhlas pro RTVS v roce 2013 (6 min.). Repríza 26. 9. 2014 (SRo 8 Rádio Litera).
Vietnamská lidová pohádka. Dramaturgie Beata Panáková. Zvuk Jozef Bajtek. Režie Vladimír Rusko.
Vypráví Emília Vášáryová.
Připravil Československý rozhlas Bratislava v roce 1988 (11 min.). Repríza 26. 9. 2014 (SRo 9 Rádio Junior).
Ivan Klíma. Audiokniha. Grafika a design obalu Ondřej Fučík, 2012. Odpovědný redaktor Josef Burkovský, 2012.
Čte Ladislav Mrkvička.
Načteno Občanské družení Mluvící kniha v roce 2010. Vydalo Tympanum v roce 2012 (1 CD mp3, 8 hod. 46 min.).
Pozn.: Povídkový soubor ukazující na lásku nejprve od mladého toužení, po vyzrávání v podobě milostných zážitků a vztahů. Takto postupně se vyvíjí i šest povídek, které se odehrávají během druhé světové války. Hlavní hrdina v nich dospívá a prožívá lásku mnoha podob. Od prvních úsměvů a zamilovaných dopisů, které si děti píšou ve škole. Přes provokování od zralých a dospělých žen způsobující mladíkům nelehké spaní. Spojení nejistoty, poznání, vášně a zodpovědnosti související s láskou ke druhé osobě. To všechno v sobě mají „Moje první lásky“. (anotace vydavatele)
Osoby a obsazení: Vendo (Michal Isteník), Dora (Sára Venclovská), maminka (Ivana Hloužková), otec (Radoslav Šopík), doktorka (Eva Lesáková), psychiatr 1 (Vladimír Hauser), psychiatr 2 (Jakub Šafránek), muž z vesnice (Zdeněk Truhlář), žena z Linky důvěry (Jana Stefanka).
Nastudovalo Brno v roce 2014. Premiéra 30. 11. 2014 (ČRo 3 Vltava, 19:00 h.) v cyklu Čajovna – Hry a dokumenty nové generace. . Součástí pořadu je diskuse s tvůrci inscenace. Repríza 3. 5. 2022 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Večerní drama.
Lit.: Kopecký, Lukáš: Backstage – Pozměněný debut – Vendo. In web Lukáš Kopecký, 25. 9. 2014 (zpráva). – Cit.: Než se v brněnském studiu pustíme do natáčení již avisované rozhlasové pohádky Dobrodružství ve starém domě, napsané Vendulou Borůvkovou podle knihy ilustrátora Pavla Čecha, natočíme rozhlasovou hru z cyklu Hry a dokumenty nové generace pro Čajovnu ČRo Vltava. To je myslím stylový debut! Rozhlasovou koláž na motivy života a díla Václava Ryčla nazvala její autorka Barbora (Voráčová) Schneiderová VENDO. V titulní roli se představí přední herec Městského divadla Brno a Buranteatru Michal Isteník.
Václav Ryčl, blonďák s modrýma očima, autor existenciálně syrových textů a fotografií, přirozený talent, který sváděl urputný boj s nemocnou psychikou. Ta ho nakonec v mrazivé silvestrovské noci roku 1994, zatímco lidé bouchali šampaňské, přinutila vrhnout se do vody Hostivařské nádrže.
Lit.: Kopecký, Lukáš: VENDO. In web Lukáš Kopecký, 29. 11. 2014 (zpráva). – Cit.: V rámci cyklu Hry a dokumenty nové generace uvede Český rozhlas Vltava v pořadu Čajovna rozhlasovou koláž na motivy života a díla básníka, prozaika a fotografa Václava Ryčla. Drama Barbory Voráčové Vendo je sugestivní příběh o nadaném člověku, vzdorujícím vážným psychickým problémům, které se staly takřka „prokletím“ celé rodiny.
Pro inscenační podobu je podle dramaturgyně Hany Hložkové charakteristický „prudký sled střídajících se událostí. Výjevy ze skutečného života, jsou rytmicky prolínány s vnitřním světem titulní postavy. Touhy a rozpory komplikované osobnosti s uměleckým talentem posluchači předává zejména interpret hlavní role. Podmanivou atmosféru jeho rmutného bytí však podporuje kombinace jemně neurotizující rockové hudby a směsi běžných denních zvuků. Zprvu takřka zběsilé tempo zvukového vyprávění se pozvolna uklidňuje v souvislosti s tím, jak bezvýchodná je situace hlavního hrdiny. Vendo je hrou pro náročnější posluchače, kteří ocení právě i kontrasty mezi herectvím a zvukem.“
Lit.: Hložková, Hana: Barbora Voráčová: Vendo. In web ČRo 3 Vltava, listopad 2014 (článek + ukázka k poslechu). – Cit.: Rozhlasová koláž na motivy života a díla fotografa, básníka a prozaika Václava Ryčla. Portrét předčasně zesnulého umělce. Drama Vendo je sugestivní příběh o nadaném člověku, vzdorujícím vážným psychickým problémům, které se staly takřka „prokletím“ celé rodiny. Pozvolna se v něm střídají nálady spojené se soukromým životem, návštěvami psychiatrů, ale také s vnitřním světem a myšlenkami tohoto veřejnosti nepříliš známého tvůrce. Specifickým motivem hry je téma Ryčlovy mýtické „země vrabců“, území, do kterého uniká z reality, a které mu dodává sílu k tomu, aby se pokusil začlenit do norem tehdejší společnosti.
Původní veze textu, koncipovaná do podoby rozhlasového pásma, vznikla jako absolventský projekt na JAMU v roce 2011 (pod vedením Marka Horoščáka). Vycházela z dokumentárních podkladů, získaných díky Václavu Huptychovi – správci pozůstalosti Václava Ryčla a konzultacemi s arteterapeutkou Beatou Albrich. Je z ní dobře patrné, že životopisné reálie a Ryčlovu tvorbu Bára Voráčová důkladně studovala – z konkrétních děl, korespondence, či chorobopisu.
Přerod do podoby určené pro debut v rámci cyklu Hry a dokumenty nové generace se uskutečnil na přelomu roku 2013/14. V textu byly výrazně posíleny dialogy a dramatické situace, došlo na redukování pasáží informativního charakteru a vznikla postava Dory, coby „vypravěče“ příběhu.
Pro inscenační podobu hry je charakteristický prudký sled střídajících se událostí. Výjevy ze skutečného života, jsou rytmicky prolínány s vnitřním světem titulní postavy. Touhy a rozpory komplikované osobnosti s uměleckým talentem posluchači předává zejména interpret hlavní role. Podmanivou atmosféru jeho rmutného bytí však podporuje kombinace jemně neurotizující rockové hudby a směsi běžných denních zvuků. Zprvu takřka zběsilé tempo zvukového vyprávění se pozvolna uklidňuje v souvislosti s tím, jak bezvýchodná je situace hlavního hrdiny. Vendo je hrou pro náročnější posluchače, kteří ocení právě i kontrasty mezi herectvím a zvukem.
Barbora Voráčová (nar. 1987), nyní Schneiderová, je absolventkou brněnské JAMU v Ateliéru rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky. Při studiu se věnovala psaní divadelních a rozhlasových her a objevování metody zvané „storytelling“ – vyprávění příběhů. Tuto disciplínu studovala na Oslo University College a jako stážistka ve Skotském storytellingovém centru v Edinburghu. Její zájem vždy směřoval k psanému i mluvenému slovu. V podání olomouckého Divadla na cucky vzniklo v roce 2008 rozhlasové provedení jejího textu Kabaret Kaldera, který je v témže divadle uváděn už sedm let. V současnosti se věnuje autorské tvorbě, vede dílny vyprávění, cestuje a sbírá příběhy. Je dramaturgyní Divadla na cucky a ředitelkou Storytelling o.s.
Poslanecká sněmovna by se měla opět zabývat omluvou místopředsedy TOP 09 Miroslava Kalouska za výrok o komunistickém fízlovi, kterým označil poslance KSČM Zdeňka Ondráčka. Ten v roce 1989 zasahoval proti demontrantům během Palachova týdne. Měl by se Miroslav Kalousek za komunistického fízla omluvit? Patří taková slova na parlamentní půdu? Moderuje Renata Kalenská.
Hovoří poslanec KSČM, místopředseda mandátového a imunitního výboru Jiří Dolejš a novinář Pavel Šafr.
Natočeno 2014. Premiéra 25. 9. 2014 (ČRo Plus, 9:30 h.; 30 min.).
Lit.: Kalenská, Renata – Čihák, Ondřej: Fízl a mlátička? Slušnost je méně důležitá než pravda, hájí výrok Kalouska novinář Šafr. In web ČRo Plus, 25. 9. 2014 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Za „komunistického fízla a mlátičku“ označil Miroslav Kalousek ve sněmovně komunistického poslance Zdeňka Ondráčka. Mandátový a imunitní výbor rozhodl, že se bývalý ministr financí musí bývalému příslušníkovi SNB omluvit. Kalousek to odmítá a Ondráček na omluvě trvá. Mají se poslanci za svá slova omlouvat jen proto, že padla na půdě sněmovny?
Dolejš: „Je pravdou, že pan poslanec Ondráček se účastnil Palachova týdne. Je pravda, že byl jako člen pohotovostního pluku účasten i zákroku proti demonstrantům. Každý normální člověk považuje tento zákrok za omezování shromažďovacího práva a svobody slova, ale pokud to chceme kritizovat, můžeme použít i méně expresivní a pejorativní formu. Nešlo o diagnózu toho, co se tehdy stalo, ale šlo o to, se toho člověka dotknout volbou slov a nikoli konstatováním pravdy.“
„Používání pejorativních výrazů nesvědčí o dobrém vychování,“ uvedl v pořadu Pro a proti poslanec Jiří Dolejš z Komunistické strany Čech a Moravy. (more…)
Olga Tokarczuk. Komorní hra o konci světa. Původní rozhlasové drama polské prozaičky napsané exkluzivně pro Český rozhlas. Překlad Jiří Vondráček. Dramaturgie Renata Venclová. Režie Markéta Jahodová.
Osoby a obsazení: On (Ladislav Mrkvička), ona (Nina Divíšková), dcera (Adéla Kubačáková), soused (Miloslav Mejzlík), sousedka (Jitka Smutná), Alexander (Martin Pechlát), hlasy (Tomáš Černý, Jan Szymik, Guillaume Narguet, Freddy Valverde, Veronika Körner-Beneš a Howard Lotker).
Natočeno 2014. Premiéra 25. 11. 2014 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.; 44 min.) v rámci cyklu Polský rok. Repríza 12. 1. 2016 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.; 44 min.); 24. 5. 2018 (ČRo 3 Vltava, 19:00 h) u příležitosti udělení prestižní literární ceny Man Booker Prize Olze Tokarczukové; 25. 1. 2022 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Večerní drama.
Pozn.: Rozhlasová hra napsaná na výzvu Českého rozhlasu.
Lit.: anonym: Olga Tokarczuková: Dočasná havárie. In web ČRo 3 Vltava, listopad 2014 (článek). – Cit.: Komorní hra o jedné situaci s narůstající tísnivou atmosférou. Uprostřed noci probudí dva staré manžele neznámý, hrozivý zvuk. Když ráno vstanou, vypadá to, že město postihla havárie, o jejímž rozsahu a důvodech se mohou jen dohadovat.
Postupně přestávají fungovat televize a rozhlas i telefon – jediné spojení se světem a s dcerou, která je zrovna na druhém konci zeměkoule v Indii.
Oba staří manželé se střídavě utěšují, že jde jen o dočasnou a lokální havárii. Postupně však přibývají znepokojivé důkazy o tom, že nehoda, která lidstvo postihla, bude mít pro svět, jaký znali, fatální následky.
Lit. Venclová, Renata: Dvě nové polské rozhlasové hry. In Čtvrtletník Klubu Vltava 3/2014, s. 14 (článek). – Cit.: Pro vrcholící polský rok na Vltavě jsme připravili premiéru dvou původních rozhlasových her, které na výzvu Českého rozhlasu napsaly dvě renomované polské autorky. (…)
Přechodná havárie s trvalými důsledky
Ona: Probuď se. Probuď se. Slyšíš?
On: (v polospánku) Co je?
Ona: Proboha, probuď se. Zaspíš vlastní smrt.
On: Co mě budíš? Nech mě bejt.
Ona: Neslyšíš? Strašně to hučí.
On: Tobě hučí v hlavě. (poslouchá). Kolik je hodin?
Bože, je hluboká noc. To vypadá jako letadla. (…)
Ona: Nemůžu vydržet ten hukot. Bojím se.
On: Ty se vždycky všeho bojíš. Jak vesnická bába.
Ona: A ty seš kdo? Hrabě asi, ne?
On: Přestaň! To nejsou letadla.
Spíš nějaká zvuková vlna…
Ona: (po chvíli) Je divný nebe, úplně hnědý.
On: A zima. Něco se muselo stát. Něco mimořádnýho.
Na rozdíl od Šeherezády, ve které se nezávazně přeskakuje z příběhu do příběhu, je Dočasná havárie Olgy Tokarczukové hrou o jedné situaci s narůstající tísnivou atmosférou. Uprostřed noci probudí dva staré manžele neznámý, hrozivý zvuk. Když ráno vstanou, vypadá to, že město postihla havárie, o jejímž rozsahu a důvodech se mohou jen dohadovat. Postupně přestávají fungovat televize a rozhlas i telefon – jediné spojení se světem a s dcerou, která je zrovna na druhém konci zeměkoule v Indii. Oba staří manželé se střídavě utěšují, že jde jen o dočasnou a lokální havárii. V průběhu hry však přibývají znepokojivé důkazy o tom, že nehoda, která lidstvo postihla, bude mít pro svět, jaký znali, fatální následky. (more…)
Powered by WordPress