Mgr. Přemysl Hnilička
Vyšlo v Týdeníku Rozhlas 24/2012
Když v tom temném roce 1938 vrcholily útoky české občanské spodiny na Karla Čapka, on se pokoušel o zpracování Jobova příběhu. Nakonec však zvolil téma odtažitější, apolitičtější – příběh zneuznaného a umělecky impotentního skladatele, který se domnívá, že k umění vede snadná cesta. Bedřich Foltýn chce od studentských let složit velkou operu a stát se slavným skladatelem. Obětuje svému snu přátelství, ožení se pro peníze, kupuje si falešné kumpány i hudební a textové cáry své Judity, které pak lepí k sobě, aniž si je vědom ubohosti svého počínání.
Osud Bedřicha Foltýna zůstal nedokončen; oficiální diagnóza Čapkova úmrtí zněla zápal plic, jeho blízcí však věděli, že jej zabila lidská nenávist. Jeden z posledních zápisků zněl „dopsat Foltýna“, což svědčí o tom, jakou váhu tomu jen zdánlivě banálnímu příběhu přisuzoval. Chtěl do něj totiž vtělit svůj názor na umění, svou summu, jak ji poznal během vlastní tvorby.
Nedokončený román Život a dílo skladatele Foltýna má pozoruhodnou strukturu: skládá se z jednotlivých výpovědí Foltýnových známých, přátel, manželky… Tyto výpovědi se časově překrývají a teprve postupně dávají čtenářovi odhalit plastický portrét uměleckého nýmanda, který je pro svůj slavomam obětovat peníze, zdraví a čest – jiných.
Rozhlasová inscenace z roku 1963 postupuje lineárně – dramatizátor František Pavlíček vede vyprávění chronologicky, byť zachovává alespoň částečně strukturu jednotlivých výpovědí. Režisér Josef Henke nechává děj volně plynout, jen občas jej přeruší krátkým, znepokojivým hudebním motivem, který posluchače posune v ději. Většinu prostoru nechává hercům – a hudebním tvůrcům. Pro vytvoření partitury k rozhlasové hře pozval hned několik skladatelů, aby vytvořil dokonalou iluzi hudební eklektické koláže. Podíleli se na ní Jindřich Feld, Josef Matěj, Lubor Bárta, Jan Kaláb, Petr Kotík a František Kováříček. (more…)