Jules Verne. Překlad Václav Netušil. Režie Věra Pražáková.
Účinkují Jan Ódl, Přemysl Matoušek, Pavel Kabzan, Jan Filip, František Šec a Richard Liberda.
Nastudoval Čs. rozhlas Ostrava v roce 1991.
21. 2. 2011
Horšie ako dvojka z chovania (Horší než dvojka z chování, 1985)
Elena Antalová Původní rozhlasová hra pro mládež. Hudba Braňo Hronec. Dramaturg Emil Fillo. Hudební dramaturg Miroslav Nemec. Zvuk Zuzana Kubíková a Jozef Bezák. Režie Milan Semík.
Účinkují Martin Dančovský, Peter Sklár, Tomáš Ambrovič, Róbert Roth, Leopold Haverl a Viera Topinková.
Připravil Československý rozhlas v roce 1985 (52 min.). Reprízy 19. 2. 2011, 4. 7. 2015 (SRo 9 Rádio Junior).
Pozn.: Príbeh štyroch chlapcov, ktorí trávia prázdniny v horách u strýka jedného z nich.
Jánošíci s těžkou hlavou (2010)
Ĺubomír Smatana. Zvuková podoba česko-slovenského knižního bestselleru. Hudba a text písně Solisko Petr Putna. Design Milan Starý. Hudbu nahráli Petr Putna (kytara, zpěv) a En.dru – Ondřej Havlík (beatbox). Zvuk, střih a mastering Marek Musil. Režie Tomáš Brandejs.
Čte Tomáš Hanák, Zdeněk Lahoda a Ĺubomír Smatana.
Natočeno ve studiu Bystrouška v Praze (slovo) a ve studiu B v Bechyni (hudba) v roce 2010. Vydalo nakladatelství 65. pole v roce 2010 (2 CD).
Ukázka zde
Pozn.: Kniha rozhlasového reportéra Ĺubomíra Smatany se v posledním půlroce zařadila s 10 tisíci prodanými výtisky mezi nejúspěšnější non-fiction tituly v Česku i na Slovensku a na jaře vyjde také v Maďarsku.
„Kniha by měla být vydána v dubnu 2011,“ potvrdil György Simkó z budapešťského vydavatelského domu Eri Kiadó, který koupil překladová práva pro maďarský trh.
Na novém 2CD (audioknize) účinkují herec Tomáš Hanák, který jako slovenský rodák načetl dvě kapitoly (Všeználci na výletě a Halušky), dále sám autor Ĺubomír Smatana a Zdeněk Lahoda, zpěvák vokálního souboru Hlasoplet. 10 nejlepších kapitol knihy v celkové délce 2 hodiny a 12 minut doplňuje hudba Petra Putny, který také speciálně pro Jánošíky složil „česko-slovenskou“ píseň Solisko.
Jánošíci s těžkou hlavou, které Lidové noviny pochválily jako „skvělé inspirativní čtení“, připravoval Ĺubomír Smatana poslední čtyři roky jako stálý zpravodaj Českého rozhlasu na Slovensku. Vykresluje jedinečné kouzlo země, ke které měli Češi vždy výjimečný vztah a kterou stojí za to znovu objevit. (more…)
20. 2. 2011
Mlha. Rekviem (2011)
Bjarte Breiteig. Povídka norského spisovatele. Překlad Jitka Jindřišková. Připravila Vladimíra Bezdíčková. Režie Vladimír Gromov.
Účinkují Lucie Pernetová a Jan Vondráček.
Připravil Český rozhlas v roce 2011. Premiéra 17. 2. 2011 (ČRo 3 Vltava, 30 min.) v cyklu Moderní povídka. Repríza 31. 8. 2015 (ČRo 3 Vltava, 22:00 h) v cyklu Moderní povídka; 17. 7. 2023 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.) u příležitosti konání Měsíce autorského čtení (čestný host: Norsko).
Lit.: (anonym): Bjarte Breiteig: Mlha. Rekviem. In web ČRo 17. 2. 2011 (anotace). – Cit.: Bjarte Breiteig svými povídkami zachycuje celkem běžné, ale svým způsobem zneklidňující životní situace. Opakují se témata jako strach, smrt, stárnutí, žal. Postavy často nemají ani jména, spíš vytvářejí jakýsi „typ“, funkci, kterou v povídce plní. Autor nezřídka vstupuje přímo doprostřed děje, dramatizuje atmosféru i situaci a zpravidla ji náhle ukončí, takže zůstává pocit nedopovězenosti, neukončenosti. Taková je i (trochu filmově působící) povídka „Mlha.Rekviem“.
Norský spisovatel Bjarte Breiteig (1974) bývá vnímán jako pokračovatel Kjella Askildsena. Oba spojuje mistrovství poetické stručnosti a umění „nevyslovení sdělovaného“. Absenci, nedostatek či postrádání demonstrují už samotné názvy autorových povídkových sbírek. Jak Fantomové bolesti tak Surogáty odkazují k něčemu, co není.
Breiteig přiznává, že jeho tvůrčí metodou je drobné texty téměř donekonečna přepisovat, až se finální tvar vyloupne jako cibule. Čtenář musí vnímat opravdu pozorně, aby z jakýchsi téměř poznámek na okraj vyčetl skutečnosti v pozadí jednotlivých textů.
Povídky ve sbírce Fantomové bolesti, z níž pochází i vybraná „Mlha. Rekviem“, zachycují zpravidla celkem běžné, ale svým způsobem zneklidňující životní situace. Spisovatel svým vyprávěním vstupuje přímo do děje, situaci i atmosféru dramatizuje a vzápětí vyprávění ukončí tak, že čtenář zůstává s pocitem nedopovězeného, nevysvětleného. Sám autor se ostatně netají tím, že upřednostňuje takového čtenáře, pro něhož příběh nekončí přečtením…
Lit.: Mačas, Dominik: Breiteig, Harstad a Christensen. Poslechněte si povídky norských autorů! In web ČRo 3 Vltava, 18. červenec 2023 (článek). – Cit.: Norsko je v letošním roce čestným hostem mezinárodního literárního festivalu Měsíc autorského čtení. Na akci, kterou v Brně a dalších městech každoročně pořádá nakladatelství Větrné mlýny, se osobně představí celá řada současných norských básníků a spisovatelů. S díly některých z nich se můžete setkat i ve vltavské Povídce. (…)
Hostem festivalu byl například na začátku července v současnosti pravděpodobně nejznámější hlas současné norské literatury Lars Saabye Christensen nebo norský prozaik a obdivovatel díla Franze Kafky, Bjarte Breiteig. (…)
Bjarte Breiteig (*1974) bývá vnímán jako pokračovatel Kjella Askildsena. Oba spojuje mistrovství stručnosti a umění „nevyslovení sdělovaného“. Absenci, nedostatek či postrádání demonstrují už samotné názvy autorových povídkových sbírek – Fantomové bolesti i Surogáty odkazují k něčemu, co není.
Norský spisovatel přiznává, že jeho tvůrčí metodou je drobné texty téměř donekonečna přepisovat, až se finální tvar vyloupne jako cibule. Čtenář musí vnímat opravdu pozorně, aby z jakýchsi téměř poznámek na okraj vyčetl skutečnosti v pozadí jednotlivých textů.
Povídky ve sbírce Fantomové bolesti (uváděná povídka Mlha. Rekviem je z tohoto souboru) zachycují zpravidla celkem běžné, ale svým způsobem zneklidňující životní situace. Spisovatel svým vyprávěním vstupuje přímo do děje, situaci i atmosféru dramatizuje a vzápětí vyprávění ukončí tak, že čtenář zůstává s pocitem nedopovězeného, nevysvětleného. Sám autor se ostatně netají tím, že upřednostňuje takového čtenáře, pro něhož příběh nekončí přečtením…
Norský spisovatel je v těchto dnech hostem festivalu MAČ, v rámci kterého představí také svůj román Pět let tátou (přeložený i do češtiny), v němž zpracovává téma zneužití dítěte, ale mnohem více než zločin samotný ho zajímají jeho příčiny a následky. (…)
Dášeňka čili život štěněte (2009)
Karel Čapek. Režie a hudba Jiří Philipp.
Vypráví Miroslav Kudela.
Vydala Česká multimediální společnost v roce 2009 (1 CD mp3).
Obsah: 1. Když se to narodilo, 2. Hlas přírody, 3. Co všechno má Dášenka na práci, 4. Jak se fotografuje štěně, 5. Pohádky pro Dášenku, aby tiše seděla, 6. Proč teriéři hrabou, 7. O Foxovi, 8. O Alíkovi, 9. O dobrmanech, 10. O chrtech, 11. O psích zvycích, 12. O lidech.
Sám 1/5 (????)
Gerard d’Aboville. Další tvůrci nezjištěni.
Účinkuje Jiří Žák.
Pozn.: Gerard d’Aboville se narodil v Paříži 5. září 1945. Po skončení vojenské služby, kde působil jako výsadkář (1967-68), se na různých lodích plavil po světě. V letech 1978-80 se připravoval na uskutečnění svého plánu – přeplavení Atlantického oceánu. Tento čin realizoval za 71 dní a 23 hodin, kdy překonal 5200 kilometrů, které dělily Cape Cod v Massachusetts a Ques−Sant ve francouzské Bretani. Sólové zdolání Atlantického oceánu ve dnech 10. července – 21. září 1980 mu přineslo četná ocenění za vynikající sportovní výkon. V roce 1984 se zúčastnil plavby po řece Niger. O dva roky později se na motocyklu vydal na dobrodružnou rallye Paříž-Dakar, další rok se sedm dní plavil na katamaranu z Hongkongu do Manily. V roce 1991 sám za 134 dní přeplul Pacifik: na cestu se vydal 11. července v 6:00 z malého rybářského přístavu Choshi, vzdáleného 300 kilometrů od Tokia, a do cíle v přístavu Liwaco, severně od Portlandu v Oreganu, doplul 21. prosince.
Alabastrová ručička (1967)
Božena Němcová. Pohádka. Díky alabastrové ručičce získá Zuzanka bohatství, ale zároveň ztratí svoji lásku. Dramatizace Libuše Blažejová. Hudba Mlhoš Kafka, řídí autor. Na trubku hraje František Kraml. Dramaturgie Eva Košlerová. Asistentka režie Vlasta Slavíková. Zvuk Miroš Svatoň. Záznam a střih Marie Myslivcová. Režie Jan Berger.
Osoby a obsazení: vysloužilec Martin (Jaroslav Moučka), Zuzanka (Rùžena Merunková), král (Jan Schánilec), královna (Marie Glázrová), Dornička (Helena Štáchová), mlynář (František Řehák), mlynářka (Ludmila Stambolieva), podruh (Svatopluk Skládal), podruhyně (Věra Kubánková).
Natočeno 1967 (43 min.). Repríza 22. 9. 1974 Praha – RPD, 12:00 – 13:03 – 13:45 h.) v cyklu Pohádka pro děti; 20. 2. 2011 (ČRo 2 Praha, 13:05 – 13:48 h.), 2. 12. 2013 (Rádio Junior, 20.00 – 20.42 h), 4. 12. 2013 (Rádio Junior, 13.00 – 13.42 h), 6. 12. 2013 (Rádio Junior, 13.00 – 13.42 h), 7. 12. 2013 (Rádio Junior, 20.00 – 20.42 h), 17. 12. 2015 (Rádio Junior, 13.00 – 13.42 h), 18. 12. 2015 (Rádio Junior, 20.00 – 20.55 h.); 30. 10. 2021 (ČRo Pohoda, 12:00 h.; 21:00 h.).
Lit.: Ledvinková, Václava: Alabastrová ručička. In web ČRo 2 Praha, únor 2011 (anotace). – Cit.: Voják a jeho stín. V neděli 20. února se od 13:05 hodiny začne odvíjet příběh Zuzanky, která získá bohatství, ale zároveň ztratí svoji lásku. Naštěstí se brzy najde někdo, kdo umí ve správnou chvíli poradit a pomoci, aby láska dvou mladých lidí nepřišla nazmar. (…)
Lit.: Ledvinková, Václava: VYSÍLÁME: Hra 28.9. a pohádka 29.9. 2013. In web ČRo Rádio Junior, září 2013 (anotace). – Cit.: (…) Alabastrová ručička. Mlynářské dceři Zuzance se přihodí hned dvě věci najednou. Zakouká se do pohledného dragouna a zároveň o čarodějné noci sv. Jána nalezne alabastrovou ručičku, díky níž se setká s královnou a princem z nedalekého hradu, který ji okouzlí. Je to sen, anebo skutečnost? Alabastrová ručička otvírá cestu k bohatství i ke štěstí. Starý vysloužilec Martin se snaží vrátit Zuzanku zpátky na zem, ale zdá se, že tahle cesta je marná, protože rodiče s ní mají jiné plány. Tajemství alabastrové ručičky je však mnohem silnější, a tak se nakonec přese všechna úskalí a zlovolné náhody může konat svatba. (…)
Karel Höger vypráví nejlepší pohádky (2005)
Josef Čapek, Josef Svoboda, Jan Karafiát, Václav Čtvrtek, Karel Čapek, Božena Němcová. Hudba Antonín Dvořák (3). Hudba Zdeněk Lukáš (4), Václav Trojan (6). Studiový orchestr řídí Zdeněk Lukáš (4), Symfonický orchestr Čs. rozhlasu v Praze /SOČR/, Filmový symfonický orchestr (FISYO) a Komorní orchestr dirigují Jan Kühn (6), Alois Klíma(6), Otakar Pařík (6). Výběr a sestava Naďa Dvorská.
Vypráví Karel Höger. Spoluúčinkují Pavla Břínková (2, 5), Antonín Jedlička (2, 5), Dismanův dětský soubor (3), Vít Rosignol (5).
Kompilace nahrávek z let 1956-1986. Vydal Supraphon v roce 2005 (1 CD, SU 5656-2 811, 71:57).
Obsah: 1. Josef Čapek – O pejskovi a kočičce, jak myli podlahu (6:55), 2. Josef 
Svoboda – Červená karkulka (7:19), 3. Jan Karafiát – První výlet (5:21), 4. Václav Čtvrtek – Jak dal Rumcajs Mance sluneční prstýnek (8:30), 5. Josef Svoboda – Perníková chaloupka (7:09), 6. Karel Čapek – Dášeňka čili Život štěněte (13:24), 7. Božena Němcová – O Smolíčkovi (7:03), 8. Josef Svoboda – Šípková Růženka (6:58), 9. Seznámení s pěti kluky a kocourem (9:18).
Pozn.: Karel Höger patří k vypravěčům, jejichž přednes i repertoár mají děti rády a s novými generacemi posluchačů se ho stále znovu dožadují. Titul totiž vznikl na přání kupujících, toužících mít krásné Högerovy pohádky shromážděny na jednom CD. Tento výběr z archivu tedy dětem nabízí pejska a kočičku Josefa Čapka, Červenou Karkulku, Smolíčka, Šípkovou Růženku, Rumcajse, Broučky, Dášeňku Karla Čapka a nakonec pět kluků, pět slonů a jednoho kocoura z proslulé Zahrady Jiřího Trnky. (anotace vydavatele)
Rendez-vous s Přemyslem Hniličkou (2011)
Rendez vous moderuje Josef Veselý. Hostem Přemysl Hnilička, tvůrce webových stránek Panáček v říši mluveného slova.
Nastudovalo Brno v roce 2011. Vysíláno 15. 2. 2011 (ČRo Brno, 15:05 – 16:00 h.).
Zapomeň, řeko, téci 1/12 (2001)
Věra Stiborová. Četba na pokračování z autobiograficky laděného románu spisovatelky a novinářky. Režie Vlado Rusko.
Účinkuje Zdena Hadrbolcová.
Připravil Český rozhlas v roce 2001 (12 x 30 min.). Repríza 12. – 27. 1. 2026 (ČRo České Budějovice, 18:04 h., každý všední den) v cyklu Podvečerní čtení.
Lit.: Toušková, Martina: Zapomeň, řeko, téci. Příběh jedné rodiny žijící v první polovině 20. století v Praze čte Zdena Hadrbolcová. In web ČRo České Budějovice, 27. 1. 2026 (článek). – Cit.: Agnes byla mladá švadlenka z jihočeského Písku. A vášnivě se zamilovala. Do Prahy! Jejím vyvoleným, který z ní měl udělat vdanou pražskou paničku na úrovni, se stal poctivý a pracovitý úředník Franz. „Lidi se k sobě nikdy nehoděj, když se berou, záleží na tom, jak si to zaříděj potom,“ říkávala praktická a činorodá tchyně mladé Agnes. Jak si to tihle dva, kteří k sobě vůbec nepasovali, zařídili? Měli dvě děti a šťastní nebyli…
Román Zapomeň, řeko, téci je příběhem jedné rodiny žijící v první polovině 20. století v Praze. Napsala ho Věra Stiborová, která se narodila před sto lety v jihočeském Písku. (…)
Věra Stiborová se narodila 15. ledna 1926 v jihočeském Písku do rodiny textilního výtvarníka. V rodném městě vychodila obecnou školu i reálné gymnázium. Poté odjela do Prahy studovat užité umění na Škole dekorativního umění.
Po ukončení studií působila například v literární a kulturní rubrice Lidových novin nebo v deníku Práce. Krátce pracovala také v Československém rozhlase. Od začátku 60. let byla ve svobodném povolání.
Po roce 1968 Věra Stiborová – stejně jako její manžel Jaroslav Putík – vrátila legitimaci KSČ a přišel publikační zákaz. A s ním i zákaz jakékoliv práce v kulturních institucích. Autorka se živila například jako pomocná dělnice v podniku Sady, lesy, zahradnictví nebo později jako prodavačka gramofonových desek.
V roce 1986 odešla do důchodu a věnovala se literární činnosti. Spisovatelka a překladatelka Věra Stiborová zemřela v roce 2018.
V lyrizované novele Den dam aneb Čtyři jablka ze zahrady Hesperidek (1991) autorka vylíčila pokřivené osudy lidí, poznamenaných posrpnovými společenskými traumaty. Román Zapomeň, řeko, téci (2000) sleduje od konce dvacátých do začátku padesátých let 20. století vztahy v rodině, kterou založili partneři vybavení nejen odlišnou mentalitou, ale také velmi odlišným původním rodinným zázemím.
V povídkovém souboru Otavín (2012) se Věra Stiborová vrací do rodného Písku, píše o stárnutí, stáří a postupném mizení světa, do kterého jsme kdysi patřili a který nezadržitelně zaniká.