Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Honoré de Balzac. Jevištní úprava J. Novillová. Rozhlasová úprava Venta (?). Režie Miloslav Jareš.

Obsazení nezjištěno.

Natočeno 1939. Premiéra 28. 8. 1939, záznam pravděpodobně neexistuje.

Lit.: anonym: Balzac a Dickens. In Náš rozhlas 35/1939, s. 6 (článek).

Charles Dickens. Rozhlasová dramatizace Antonín Dyk. Režie Bohuš Hradil.

Osoby a obsazení: Dorritka (Lída Otáhalová), Artur Clennam (K. Třešňák) a další.

Natočeno 1939. Premiéra 30. 8. 1939, záznam pravděpodobně neexistuje.

Lit.: anonym: Balzac a Dickens. In Náš rozhlas 35/1939, s. 6 (článek).

Karel Zajíček. Rozhlasové dramatické pásmo. Režie Miloslav Jareš. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.

Osoby: Dagmar, dánská královna a dcera krále Přemysla Otakara I. – Valdemar, dánský král – Přemysl Otakar I., český král – Adléta, jeho choť – Vladislav Jindřich, bratr Přemysla Otakara I. – biskup Valdemar – Černín, český pán – Bořek, český pán – pan Strange Ebbesön – pan Petr Globe – pan Lykke – pan Limbak, dánští pánové – žalářník – otec Pavel – písař Zbyněk – Berengani, kněžna z Portugal – Bogislava – stařec – hoch – cizinec – jezdec – malý Valdemar – Knut – Erika, jeho žena – Skieldson, lékař – muž – vesničané – plavci – rybáři – měšťané – stráže – lid. Děje se od roku 1197 do roku 1213.

Natočeno 1939. Premiéra 10. 5. 1939. Repríza 22. 6. 1939 (Praha – Brno – Moravská Ostrava, 20:00 h.).

Lit.: anonym Tři činohry týdne. In Náš rozhlas 25/1939 (18. 6. 1939), s. 6 (článek). – Cit.: Dramatický pořad tohoto týdne je sestaven ze tří her, které si nemohou stěžovat, že by zůstaly nepovšimnuty: prvá, je z nejúspěšnějších her říšského rozhlasu, druhá oblíbenou repertoární hrou naších divadel a ta třetí v našem pořadí je největším úspěchem české rozhlasové tvorby za poslední dobu. Jména těch her jsou : „Vlaj, pestrá vlajko“, „Ulička odvahy“ a „Královna Dagmar“. (…)

Mladý autor, na menších scénách se už zkusivší, Karel Zajíček, debutoval v rozhlase svou hrou ,,Královna Dagmar“ a hned napoprvé získal — nikoliv sice u rozhlasové kritiky — zato však u posluchačstva úspěch, jakých je málo. Vyjádřily to dopisy z nejrůznějších míst Čech i Moravy a ve všech byla žádost, aby hra byla opakována. V těch dopisech bylo i zdůvodnění, proč hra tak zaujala: byla to především látka sama, osudy české kněžice, dcery Otakarovy, dostávší se na dánský trůn a získavší si dánský národ, který ji ctil jako světici, druhým důvodem bylo, že hra působila na cit našich posluchačů a v neposlední řadě to, že nejeden okamžik hry působil aktuálně, hned na př. scéna úvodní, předvádějící smír dosud svářících se bratrů: Přemysla Otakara I. a Vladislava Jindřicha, či postavení českého panovníka k vládci německému apod. To vše mělo jistě značný podíl na úspěchu pásma obrazů, podaných jasně a prostě v duchu dánských písní o legendární královně, jíž lid svou láskou chtěl nahradit milostnou zpronevěru jejího chotě, krále Valdemara. Rozhlasová kritika vytkla hře nejednu chybu a ve svém soudu nebyla vždy v neprávu: přesto ,,Královna Dagmar“ zaujala posluchače a jelikož námět hry není levný, je zřejmo, že autor umí si vhodné volit látku, obratně ji zpracovat a dosáhnouti účinu, jaký zamýšlel, že má smysl pro psychologii posluchačstva, že dovede vyhovět! poptávce, aniž umělecky kapituloval. Jeho hra není dramatem, je více pásmem obrazů volně ze sebe vyplývajících, živě ilustrujících a vkusně podávaných, tu vzrušených, tu tklivých, a splňujících cele zamýšlený úkol. O tom všem svědčí ohlas, jehož Zajíček dosáhl, a který si vynutil zařaditi reprisu „Královny Dagmar“ dříve, než jak bylo původně počítáno: uslyšíte jí 22. června.

Lit.: X: Rozhlasová hra – námětem pro školní komposici. In Náš rozhlas, 35/1939, s. 5 (článek). – Že rozhlas neslouží pouze zábavě, i když jde někdy o pořady zdánlivě pouze určené pro zábavu, bylo prokázáno již mnohokrát. Jedním z takových důkazů, kdy vysílání rozhlasové hry dalo podnět k výchovné diskusi a dokonce školní úloze, je rozhlasová hra dr. Karla Zajíčka „Královna Dagmar“. Na jisté pražské střední škole, kde právě četli Čechovu báseň „Dagmar“, upozornil profesor češtiny studenty, aby poslouchali hru o Dagmaře, srovnali ji s pojetím v básni a řekli mu své názory na zpracování této látky dvěma autory. Studenti podali zajímavé výsledky svého uvažování – a proto profesor jim uložil, aby se o věci vyslovili v písemné komposici.

Lit.:  anonym: Hra o královně Dagmar. In Náš rozhlas 19/1939 (7. 5. 1939), s. 7 (článek).

Lit.: anonym: Další rozhlasová hra na jeviště. In Náš rozhlas 40/1939 (1. 10. 1939), s. 3 (zpráva).

Lit.: anonym: anonym: Rozhlasová hra – námětem pro školní komposici. In Náš rozhlas 35/1939 (27. 8. 1939), s. 5 (zpráva).

Lit.: anonym: Další rozhlasová hra na jeviště. In Náš rozhlas 40/1939, s. 3 (zpráva o přípravách divadelní  inscenace rozhlasové hry na scéně komorního divadla SSPH v Praze).

Lit: anonym: Královna Dagmar na divadle. In Telegraf 11, 1939, č.227, s.3, 9.10. 1939 (zpráva o rozhlasové hře Královna Dagmar, která bude nyní provedena na divadelní scéně Komorního divadélka SSPH).

Miloš Hlávka. Životopisná rozhlasová suita o osudu českého pierota. Režie Miloslav Jareš.  Hudba Miroslav Ponc. Režie Miloslav Jareš.

Osoby a obsazení: vypravěč (Antonín Zíb), mladý Debureau (Vladimír Šmeral), starý Debureau (Bohuš Hradil), jeho syn (Antonín Jedlička), Dobrovský (František Salzer), Dorotka (Růžena Libertinová). Další osoby: děti starého Debureaua Tony – José – Jan; císař – maršál – generál – notář – Dobrovský – předseda soudu – obhájce – přísedící – kočí – štolba – tetka – výrostek.

Natočeno 1939. Premiéra 9. 10. 1939 (Praha, 20,30 – 22,00 h.). Repríza 28. 1. 1940 (Praha), záznam pravděpodobně neexistuje.

Lit.: X: Novinky původní rozhlasové dramatiky. In Náš rozhlas, 35/1939, s. 5 (článek). – Cit.: Osud jiného jevištního umělce, Čecha, který získal svými pierotskými pantomimami v Paříži světovou slávu a získal i panovníkovu přízeň a přátelství, kolínského Dvořáka, potomního Jeana Gasparda Deburreaua, zpracoval v rozhlasové suitě Miloš Hlávka.

anonym: Příběh slavného Pierota. In Náš rozhlas 41/1939, s. 4 – 5 (anotace).

Lit.: Náš rozhlas 1939 č. 3; České slovo 10.10.1939; A-Zet 11.10.1939; Večerník Národní práce 12.10.1939; ELK 1939 č. 12, str. 16

Lit.: rk: Rozhlasová hra o Debureauovi. In Lidové noviny 1939-502 (7. 10. 1939), s. 5 (článek)

Lit.: Lidové noviny 27.1.1940

Citace: František Knopp, Stopy Miloše Hlávky v českém divadle [výběrová bibliografie] in: Vladimír Just, Miloš Hlávka – Světák nebo Kavalír Páně?, Praha 2013

Božena Němcová. Dramatizace Jan Ren. Režie Miloslav Jareš. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.

Natočeno 1939. Premiéra 25. 8. 1939, záznam pravděpodobně neexistuje.

Lit.: anonym: „Divá Bára“ v rozhlase. In Náš rozhlas 34/1939, s. 6 (anotace).

Josef Svátek. Dramatizace Em. Domalip. Režie Bohuš Hradil. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.

Natočeno 1939. Premiéra 24. 8. 1939, záznam pravděpodobně neexistuje.

Lit.: anonym: Svátkův obraz ze Staré Prahy. In Náš rozhlas 34/1939, s. 6 (anotace).