Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

3. 2. 2010

Nedeľa (Neděle, 1999)

Filed under: Rozhlasové hry,Slovenské — Martin @ 7:51

Ján Uličiansky. Pohádka. Dramaturgie Kveta Slobodníková. Zvuková a hudební spolupráce Stanislav Kaclík, Miloslav Nemec. Režie Ján Uličiansky.

Účinkují Božidara Turzonovová, Richard Stanke, Ivan Martinka, Dominika Jelínková, Jonáš Kruzka, Peter Rúfus, Vladimír Minarovič, Marián Grebáč.

Připravil Slovenský rozhlas v roce 1999 (25 min.).

2. 2. 2010

Skvosty archívu 2. – Bylo to na váš účet

Nepravidelným cyklem Skvosty archívu chceme navázat na starší články, jakými byly např. ty o hrách Ludvíka Kundery (např. o Večeru všech dnů), inscenacích případů komisaře Maigreta či o hře Karla Copa Hodiny (autorem úvahy byl Jakub Kamberský).V cyklu již vyšel článek o hře Všichni, kdož padají. Máte-li sami nějaký článek či úvahu, pošlete nám ji a my ji zveřejníme.

Mgr. Přemysl Hnilička

Aškenazyho a Horčičkova hra Bylo to na váš účet je jedním z nejdůležitějších tvůrčích počinů rozhlasové tvorby šedesátých let. Na ploše jedné celovečerní inscenace jsou doslova nakupeny veškeré inscenační a herecké postupy „zlatých šedesátých“ v tom nejkladnějším slova smyslu. Hra i inscenace se skutečně proslavila; jako první česká rozhlasová hra získala 1. cenu italského rozhlasu a televize na Prix Italia 1965. Byla inscenována i v zahraničí v letech 1965 a 1967.

Velkou cestu urazil již sám dramatik Ludvík Aškenazy. Ten za dramaturgické spolupráce Jaroslavy Strejčkové přetvořil svou dvoustránkovou povídkovou miniaturu Vajíčko v kongeniálně sestavený rozhlasový scénář pro sedmdesátiminutovou rozhlasovou hru. Tak jako dokázal Jan Drda rozvinout povídku Vyšší princip do filmového scénáře, i Aškenazymu se podařilo k dojemné anekdotické příhodě o studentovi, volajícím pravidelně neznámého pana Kohoutka za účelem recesistické zábavy, připojit mnoho dramaticky nosných dějových linií.

Hra bývá označována jako „koncert hlasů“. Na rozdíl od předchozích Horčičkových inscenací zde zcela ustupuje do pozadí hudebně-zvuková koláž (pracuje se zde jen s několika zvuky, jako tón telefonu) a režijní pozornost se zcela přesunuje na herce. Jsou vnímáni nejen jako nositelé textu a kontextu, ale jejich hlas je používán jako hudební nástroj. Jejich herecký projev je zároveň jak civilní, tak hudebně stylizovaný, často zní jako z partitury. (more…)

Krok přes Rubikon (1974?)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 17:20

Autoři nezjištěni. Režie Jan Lorman.

Natočeno 1974 (?) (stereo).

Druhý prapor vyhrává válku (1964)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 17:08

Włodzimierz Piotrowski. Překlad Helena Stachová. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.

Natočeno 1964.

Lit.: -fl-: (= Rejnuš, Miloš): Po dalším festivalu. In Host 6/1964, s. 75-76 (recenze).

Žalobce (1964)

Filed under: Rozhlasové hry — Přemek @ 17:06

Rolf Schneider. Překlad a rozhlasová úprava Valtr Feldstein. Hudba Jiří Berkovec. Technická spolupráce Karel Tiefrunk, Jitka Borkovcová, Věra Blovská a František Kubíček. Střih Míla Jarolímková. Dramaturg Karel Gissübel. Režie Miloslav Jareš.

Osoby a obsazení: vyvolavač (Soběslav Sejk), předseda soudu (Miroslav Doležal), žalobce kardinál (Vladimír Šrámek), divadelní autor (Otakar Brousek I.), žena (Viola Zinková), kardinál svědek (Karel Beníško), zástupce průmyslových kruhů (Josef Bláha), páter (Vladimír Ráž), židovská žena (Marie Glázrová), muž (Antonín Zíb). Postavy z Hochhuthovy hry Náměstek: Fritsche (Karel Houska), Müller (Josef Větrovec), Helga (Ludmila Stambolieva), papež (Vladimír Šmeral), Fontana (Ladislav Boháč), Riccardo (Josef Chvalina), písař (Jiří Hurta), úvod (Milan Friedl).

Natočeno 6. 4. 1964. Předpremiéra 12. 4. 1964 (VKV). Premiéra 26. 4. 1964 (Praha – RPD, 19:58 – 21:30 h.; 67 min.) v cyklu Mezinárodní přehlídka rozhlasových her. Repríza 14. 1. 1967 (Praha, 9:30 h.).

Pozn.: Natáčeno ve Vlašském sále (Kutná Hora).

Lit.: anonym: Hochhuth obžalován v „Žalobci“. In Čs. rozhlas a televize 17/1964 (14. 4. 1964), s. 2 – 3 (článek). – Cit.: V neděli večer uslyšíte další premiéru festivalu — hru Roifa Schneidra „Žalobce“. K této hře je třeba říci několik slov úvodem.
V únoru 1962 uvedl v západoberlínském divadle Am Kurfürstendamm režisér Erwin Plscator hru Rolfa Hochhutha „Náměstek“. Stručně řečeno autor v této hře ukazuje, jakou úlohu hrál za války papež, který byl v Berlíně při nástupu Hitlera k moci jako kardinál Pacelli papežským nunciem. Hned tenkrát uzavřel s Hitlerem dohodu, a tím Jej mravně silně podpořil. Podporoval jej i za války, kdy se zdráhal podepsat prohlášení proti vyvražďování židů a zachovával při tom až úzkostlivou zdrženlivost.

Při premiéře Hochhuthovy hry došlo k velkým výtržnostem a k útoku kléru i dalších reakčních kruhů, které se cítily napadeny. Hra byla pak hrána v několika dalších městech Německé spolkové republiky, v Paříži, v Londýně, ve Vídni, v New Yorku, ba i v Římě. Všude byly v divadlech demonstrace, protože „Náměstek“ je hra, která zasáhla do živého.

Jako polemiku s odpůrci Rolfa Hochhutha napsal východoněmecký spisovatel Rolf Schneider rozhlasovou hru „Žalobce“, ve které postavil autora hry „Náměstek“ před imaginární soud dějin, žalobcem je zástupce kurie a před soudem defilují různí svědkové, svědčící pro obžalovaného i proti němu. Soud má rozhodnout, jestli hra je vážným obviněním církve nebo jen pomluvou. Přitom Rolfu Schneidrovi nejde o vnější děj, ale daleko spíš o to, aby i svůj jazykový výraz přiblížil co nejvíce Hochhuthovu způsobu vyjadřování a aby pokud možná sjednotil své dialogy s verši Hochhuthovými. Jeho hra se vyznačuje přísnou formou, jednolitým zpracováním látky i zvláštností jazykového výrazu. Schneidrovi se tu podařilo zpracovat dokumentární materiál tvůrčím způsobem, aniž by —- kromě dvou vsunutých scén — potřeboval doslovné citáty z Hochhutha.

Posluchače bude zajímat, že rozhlasovou hru „Žalobce“ nastudoval zasloužilý umělec Miloslav Jareš s členy pražských divadel v Kutné Hoře. Našel totiž pro ni ve Vlašském dvoře ideální prostředí, atmosféru i akustiku. A tak v pondělí 6. dubna zasedl na historickém místě soudní tribunál za předsednictví Miroslava Doležala, u stolku po jeho levici seděl zavilý Žalobce Vladimíra Šrámka a u mikrofonu před pódiem stál proti soudu obžalovaný autor Otakar Brousek. Svědkové zaujali místa v kožených konšelských křeslech a při příchodu soudu všichni přítomní důstojně povstali a to i s kutnohorskými kluky, kteří ze zvědavosti přišli asistovat na soud dějin.

Věřím, že Schneidrova hra „Žalobce“ zapůsobí na posluchače stejně silným dojmem jako na všechny, kteří se účastnili jejího natáčení, že se stejným vzrušením budou sledovat obžaloby kardinálovy, útoky obžalovaného i jednotlivá svědectví, že i oni zůstanou po hře chvilku němě sedět, jako se to stalo nám, když byl 6. dubna v 10.45 hod. dokončen ve Vlašském dvoře v Kutné Hoře zvukový záznam „Žalobce“.

Lit.: -fl-: (= Rejnuš, Miloš): Po dalším festivalu. In Host 6/1964, s. 75-76 (recenze). – Cit.: „Schneiderův Žalobce, od něhož se dost čekalo, nepřináší víc než publicistický, lineárně vedený, nijak neprohlubující komentář k proslulé hře Rolfa Hochhutha (Náměstek – pozn. red.), na jejíž popularitě se spíše jen přihřívá.“

Lit.: Nešvera, Karel: Další čtyři festivalové. In Večerní Praha 86 (2779), 11. 4. 1964, s. 5 (anotace).

Další čtyři festivalové. In Večerní Praha 86 (2779), 11. 4. 1964, s. 5 (anotace).

O lidech obtížných (1964)

Filed under: Radiodokument — Přemek @ 16:58

V. Tučková a A. Zemková. Publicistický pořad.

Nastudovalo Brno v roce 1964.

Lit.: -veb-: O myslivou koncepci našeho rozhlasu. In Host 3/1964, s. 48-49 (recenze).

Co v Dobrém poli není dobré (1964)

Filed under: Radiodokument — Přemek @ 16:57

V. Tučková a A. Zemková. Publicistický pořad.

Nastudovalo Brno v roce 1964.

Lit.: -veb-: O myslivou koncepci našeho rozhlasu. In Host 3/1964, s. 48-49 (recenze).

Träume (Sny, 2006, 2007, 2011)

eich-traumenGünther Eich.

Účinkují Barbara Auer, Traugott Buhre, Leslie Malton, Felix von Manteuffel, Udo Wachtveitl, Andreas Fröhlich a další.

Natočeno 2006. Vydal Hoerverlag DHV v roce 2007 (společně na 3 CD s verzí z roku 1951). Reedice 27. 11. 2011.

Ukázky zde.

Pozn.: Inscenace vytvořená pěti mladými režiséry.

Pozn.: Menschen, die scheinbar bereits unendlich lange Zug fahren. Eltern, die ihr Kind verkaufen. Eine Familie, die vom Unbekannten vertrieben wird. Urwaldforscher, die vom Fluch des Vergessens erfasst, Leute, die von Termiten zerfressen werden. Menschen träumen, und in ihren Träumen zeigen sie ihr ureigenes Ich, ihre tiefsten Ängste und geheimsten Wünsche, ihr Verdrängtes. Die ausgezeichnete Hörspielfassung von 1951 mit Inge Meysel, Erich Schellow, Annegret Lerche u. v. a. und unter der Regie von Fritz Schröder-Jahn schrieb Hörspielgeschichte. Eine hörbare Legende. Und 2006? In einer spektakulären Neuproduktion schaffen fünf junge Hörspielregisseure die heutige Sicht auf die Träume und verdeutlichen die literarische Brillanz und Hellsichtigkeit Günter Eichs – auch über 50 Jahre später. (anotace)

Rebellion in der Goldstadt (Povstání ve Zlatém městě, 1940)

Filed under: Cizojazyčné,Rozhlasové hry — Přemek @ 15:44

Günther Eich. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.

Natočeno 1940. Premiéra 8. 5. 1940 (Deutschlandsender, Reichs-Rundfunk-Gesellschaft).

Die andere und ich (Ostatní a já, 1952, 2013)

Günther Eich.  Rozhlasová hra (1. verze).  Hudba Rolf Unkel. Zvuk a střih Herbert Cara a Charlotte Stender. Režie Cläre Schimmel.

Osoby a obsazení: John (Harald Baender),  Bob (Hans Günther Gromball),  Giovanni (Hans Mahnke),  Carlo (Gerd Fürstenau),  otec (Erich Ponto),  pán (Peter Höfer),  Antonio (Rolf Schimpf),  Ellen / Camilla (Edith Heerdegen),  Lissy (Ingeborg Engelmann), matka (Elsa Pfeiffer),  teta (Maria Wiecke), Filomena (Christa Hoffmann).

Nastudoval SDR v roce 1952. Premiéra 3. 2. 1952 (SDR 1). Vydal SWR 2 – Hörspiel 5. 12. 2013 (69 min.).

Pozn.: Hra získala Hörspielpreis der Kriegsblinden 1953. Ukázka k poslechu zde.

Pozn.: Dieses Stück, eines der Hauptwerke des Dichters, zählt mit Recht zu den bedeutenden Leistungen der internationalen Hörspielkunst. In vollendeter Übereinstimmung von Form und Thematik exemplifiziert es den Gedanken, dass für jedes glückliche Dasein auf dieser Erde ein anderes Leben büßt. Eine wohlhabende Amerikanerin, mit Mann und Kindern in Italien unterwegs, trifft auf eine Frau, von der sie wie hypnotisiert zu erkennen glaubt, dass dieses arme Fischerweib ihre Stellvertreterin für Schmerz und Unglück, gleichsam die Komplementärerscheinung für ihr eigenes Wohlergehen sei. Eine Existenz ist in zwei Persönlichkeiten gespalten: während die eine Frau in Washington das bequeme Glück als Selbstverständlichkeit genießt, muss die andere in dem fauligen Dorf ein dumpfes und armseliges Dasein erdulden.

Das Hörspiel erhielt den Hörspielpreis der Kriegsblinden 1952. Günter Eich: Die Andere und ich. Originalhörspiel © Suhrkamp Verlag Frankfurt am Main 1952, Buchausgabe: Günter Eich: Gesammelte Werke in vier Bänden. Revidierte Ausgabe – Band II: Die Hörspiele 1. Herausgegeben von Karl Karst © Suhrkamp Verlag Frankfurt am Main 1991.

« Newer Posts — Older Posts »

Powered by WordPress