Čte Jozef Šimonovič.
Vysíláno 20. 3. 2006 (Rádio Devín).
Čte Jozef Šimonovič.
Vysíláno 20. 3. 2006 (Rádio Devín).
Martin Karlík, citováno z webu RadioTV
Dramatická tvorba už dávno není v rozhlasovém éteru na výslunní posluchačského zájmu. Pryč jsou doby, kdy umělci z divadla (František Filipovský, Luděk Munzar, Karel Höger a další) natáčeli rozhlasové hry pod vedením takových režisérů jako byl Miloslav Disman nebo Jiří Horčička. Dávno zašlá je i sláva rozhlasového studia v Pardubicích, kam za dob jeho největšíí slávy jezdili i pražští herci. Rozhlas byl i důležitým působištěm literátů. Řada mladých talentů zkoušela zaslat své prvotiny právě do rozhlasu, z dnes známých osobností tak začínal mj. i bavič Petr Novotný. (more…)
Arthur Conan Doyle. Poslední díl výběru nejlepších příběhů klasika tohoto žánru. Překlad Eva Kondrysová. Hudební spolupráce Mlhoš Kafka. Mistr zvuku Miroš Svatoň. Produkce natáčení a asistent režie Otakar Konětopský. Producentka a redakce bookletu PhDr. Jindřiška Nováková. Fotografie Karel Kouba. Grafické zpracování Jáchym Šerých a Mikoláš Fabián. Režie Helena Vaňurová.
Účinkuje Svatopluk Beneš.
Natočeno ve studiu Národního divadla v roce 1992. Vydalo AudioStory v roce 1992 (1 MC, AY0036, 75 min.). Reedici vydal 10. 9. 2007 Popron Music, s.r.o., na základě licence s AudioStory (1 CD, 54934-2, 74:26). Reedice 23. 2. 2007 jako příloha časopisu MF Plus 8/2007 (1 CD, 54896-2, 74:26).
Obsah: 1. Upír v Sussexu (37:08), 2. Poslední poklona (37:18).
Arthur Conan Doyle. Velký detektiv přelstí zločinného vědce. Překlad Eva Kondrysová (nebo Zora Wolfová). Dramatizace Jan Vedral. Stereoscénář Jiří Horčička.Dramaturgie Jarmila Konrádová a Jiří Šrámek. Improvizace na housle Čeněk Pavlík. Režie Jiří Horčička.
Osoby a obsazení: Sherlock Holmes (Miloš Kopecký), doktor Watson (Rudolf Hrušínský st.), paní Hudsonová (Nelly Gaierová), inspektor Morton (Jan Maršálek) a Smith (Rudolf Pellar).
Natočeno v roce 1989 (30 min.). Repríza 31. 7. 2015 (ČRo 3 Vltava, 9:30 h.) v cyklu Kabinet; 5. 7. 2017 (ČRo 2 Praha, 22:00 h) v cyklu Léto s Sherlockem.
Vydáno na MC a CD Slavné případy Sherlocka Holmese 2. Vydal Ultravox v roce 1993 (1 MC, 0064-0007, 29:53 a 29:26). Reedice Radioservis v roce 2004 (1 CD CR 0271-2-801 a 1 MC CR 0271-4-801, 59:16).
Pozn.: Miloš Kopecký jako Holmes – toť šarm nadsázky. (Jako třeba v prvním příběhu, v němž rozehrává Holmesovu předstíranou pomatenost, projevující se mj. obavou, že „svět ohrožuje ústřice“.) Rudolf Hrušínský pracuje s jemnějšími valéry a bohatší paletou výrazových prostředků – a má proč: přihlouplost, kterou v roli Watsona zpřítomňuje, má přece i v realitě daleko širší škálu projevů než genialita.
Lit.: anonym: Arthur Conan Doyle: Slavné případy Sherlocka Holmese. In web ČRo 3 Vltava, červenec 2015 (článek). – Cit.: Proslulý detektiv Sherlock Holmes byl mužem mnoha talentů, v příběhu Umírající detektiv uplatnil velkou měrou i ten, který zapojoval do svého pátrání průběžně, a to talent herecký. Předstírat, hrát svou roli důsledně až do konce, a tak odhalit pachatele, i to může být účinná pátrací metoda. Sherlock díky ní tentokrát odhalí zákeřného pachatele vraždy, který svůj zločin dokoná biologickou zbraní.
Na počátku příběhu však vše vypadá poněkud jinak, protože vyděšený doktor Watson najde svého přítele ve velmi vážném zdravotním stavu. Vše nasvědčuje tomu, že se Sherlock při svých odvážných pátráních v opiových doupatech nakazil nějakou exotickou nemocí….
Literární ambice Arthura Conana Doyla směřovaly spíše k vážnému a historickému románu, a když v roce 1887 publikoval román Studie v šarlatové, neměl ani zdání, že právě uvedl do světa literatury jednu z nejslavnějších literárních postav všech dob, která i jemu zajistí nesmrtelnost. Sherlock Holmes, geniální detektiv, skvělý houslista, amatérský chemik a muž mnoha dalších umů stejně jako příležitostný kokainista a morfinista se stal jeho osudem.
Přes velkou popularitu u čtenářů nesl Conan Doyle nelibě, že ho velký detektiv odvádí od práce na vážných románech, a tak v roce 1893 v povídce Poslední případ sprovodil Holmese ze světa rukou génia zločinu profesora Moriartyho. To vzbudilo velkou nelibost čtenářů, kteří vyšli protestně do ulic, a Doyla za Holmesovo „zabití“ pokárala i sama královna Victoria. Doyle však pevně odolával téměř celých 10 let. Sherlocka Holmese přivedl opět na scénu až v románu Pes Baskervillský (1901- 02), aby si však nezadal, koncipoval knihu jako „vzpomínkovou“. Až lukrativní honorářová nabídka z USA ho přiměla, aby Holmese definitivně vzkřísil v povídce Prázdný dům z roku 1893.
Kánon příběhů se Sherlockem Holmesem čítá čtyři romány a padesát šest povídek, ty se od doby svého vzniku těší neutuchajícímu zájmu čtenářů a staly se také výchozí základnou pro podivuhodnou vědu zvanou „holmesologie“. Další skupinou, která se k Sherlockovi stále navrací, jsou filmaři, scénáristé i divadelníci.
Doylovy příběhy byly nesčíslněkrát filmovány, dramatizovány i napodobovány. Výjimkou nejsou samozřejmě ani rozličná rozhlasová zpracování. Tento příběh je součástí minisérie, kterou natočil legendární režisér Jiří Horčička původně pro gramofonové desky a do slavné dvojice obsadil Miloše Kopeckého a Rudolfa Hrušínské staršího.
Arthur Conan Doyle. Velký detektiv řeší tajemnou smrt na venkovském sídle. Překlad Zora Wolfová. Dramatizace Jan Vedral. Dramaturgie Jarmila Konrádová. Improvizace na housle Čeněk Pavlík. Režie Jiří Horčička.
Osoby a obsazení: Sherlock Holmes (Miloš Kopecký), doktor Watson (Rudolf Hrušínský), Helena Stonerová (Gabriela Vránová), Julie Stonerová (Hana Maciuchová) a doktor Roylot (Josef Bek).
Natočeno v roce 1989 (30:35 min.). Repríza 3. 7. 2017 (ČRo 2 Praha, 22:00 h) v cyklu Léto s Sherlockem; 20. 8. 2022 (ČRo 2 Praha, 13:04 h.).
Vydáno na MC a CD Slavné případy Sherlocka Holmese 1. Vydal Ultravox v roce 1993 (1 MC, 0064-0006, 29:42 a 29:36). Reedice Radioservis v roce 2003 (1 CD CR 0258-2-801 a 1 MC CR 0258-4-801, 59:17).
Pásmo o životě a díle spisovatele Františka Křeliny připravila a v pořadu hovoří Hana Pražáková. Režie Eva Řehořová.
Účinkují Leopold Franc, Ivana Valešová a Jiří Dušek.
Připravilo Brno v roce 1991 (60 min). Repríza 2003 ke 100. výročí spisovatelova narození (26.7.1903 – 25.10.1976).
9. díl: Sekularizace majetku i myšlení (30 min).
Literárně hudební koncert. Verše básníka staré Číny Po Ťü-i. Přeložili Jana Štroblová a Josef Kolmaš. S použitím doslovu Josefa Kolmaše připravil Marek Toman. Hudbu z opery Tan Duna Peony Pavilion hraje NChiCa – orchestr, řídí autor. Sopránový part zpívá Ying Huang. Hudbu vybrala Wanda Dobrovská. Režie Markéta Jahodová.
Účinkují Zdeněk Maryška, Radim Vašinka a Marcela Peňázová.
Natočeno 2002. Premiéra 15. 9. 2002 (56 min). Repríza 11. 2. 2018 (ČRo 3 Vltava, 17:00 h) v cyklu Souzvuk.
Karel Hynek Mácha. Z básníkovy prózy připravila Dobrava Moldanová. Účinkuje Luděk Munzar. Režie Oldřich Hoblík.
Natočeno 1974 (30 min.).
Vladimír Vokolek. Verše ze stejnojmenné sbírky recitují Ladislav Trojan a Pavel Pípal. Připravil Rudolf Matys. Režie Vladimír Tomeš.
Natočeno 1991. Repríza 20. 3. 1993 (ČRo 3 Vltava, 18:45 – 19:00 h.) v cyklu Panoráma poezie; 19. 8. 1994 (ČRo 3 Vltava, 3:00 – 3:15 h.); 26. 7. 2003 (ČRo 3 Vltava, 22:45 h.) v cyklu Svět poezie u příležitosti 15. výročí básníkova úmrtí; 24. 8. 2025 (ČRo 3 Vltava, 12:05 h.; 14 min.) v cyklu Svět poezie.
Lit.: md: Robinsonovská útěcha. In Týdeník Rozhlas 13/2003 (14. 7. 2003), s. 16 (článek). – Cit.: Přestože se v posledních letech postupně dostávají na knihkupecké pulty sebrané spisy básníka Vladimíra Vokolka (1913-1988), jeho výsostné místo v české literatuře jako by stále nebylo dostatečné přijato a obhájeno. Jako by stále přetrvávala Vokolkova skrytá a outsiderská existence kdesi na okraji novodobé české poezie, ze které byl po únoru 1948 vykázán ideologickými pohůnky. A nemluvě o jeho díle esejistickém a prozaickém, které na svoji podstatnou literární reflexi teprve čeká. Sám básník svoji situaci v letech padesátých i v temných dobách normalizačních, kdy byl vyvržen na okraj společenského dění, přirovnal k osudu Robinsona: „Jsem vyvržen na pustý ostrov / bez naděje, že budu zachráněn. / Ale jsem živ a neutonul jsem.‘ Úryvek pochází z Vokolkovy poslední sbírky nazvané Kroužení. Kniha vyšla strojopisně roku 1987 a o „zákulisí“ jejího vzniku napsal Jaroslav Staněk: „Sbírka byla na jaře 1987 téměř hotová, autor si jen vymínil čas na jeji kritické přehlédnutí. To ovšem znamenalo namáhavé čteni a škrtání (v této době už s lupou v ruce), hledání prostšího a přesnějšího výrazu. Nalezení rovnováhy mezi věrností sobě a obecnou srozumitelností bylo pro Vokolka nezbytné. I proto se ke svým básním stále vracel, četl je přátelům, pozorně sledoval jejich reakci, naslouchal jejich mínění, proto nikdy nespěchal s publikováním.“
Vokolek vyrůstal v Pardubicích, v kultivovanem rodinném prostředí (jeho otec byl majitel tiskárny, která tiskla krásné knihy pro Starou Říši, Jakuba Demla či Bohuslava Reynka), ale po roce 1945 jej osud zanesl až do pohraničí, rozvráceného odsunem a izolací. Navíc byl vyhozen ze svého knihovnickěho místa a bez možnosti publikování. Samota a ticho života v Děčíně, „na konci světa“, mu však umožnila koncentraci a meditativně-filozofující prostor. Vokolek – křesťan ví, že vše, co je a co může být, má pro něho smysl a promlouvá tajemnou řečí. Jeho zakotvení v Bohu však není jakousi definitivou, provždy danou „trafikou“, ale tancem – jak praví v jiné básni sbírky Kroužení – „na hrotu plamene“. Tedy nikoli zátiší, ale mezní situace, které se básník Vokolkova rodu nevyhýbá. Ze svého robinsonovského ‚údělu ztroskotance‘ se spisovatel stejně nakonec nezachraňuje ničím jiným než znovunavázáním řeči „sám se sebou i s těmi mrtvými“. Proto se „chytá pera, aby nezešílel“. Rozhlasové listování ve Vokolkově vrcholné básnické knize Kroužení připravené Rudolfem Matysem uvádíme u příležitosti 15. výročí básníkova úmrtí (23. července 1988) v cyklu Svět poezie.

Powered by WordPress