Pohádka. Miloš Macourek. Rozhlasová úprava a režie Mária Křepelková.
Vypravěč Alena Vránová.
Natočeno v roce 1992. Repríza 30. 12. 2023 (ČRo 2 Praha, 19:50 h.; 10 min.).
Pohádka. Miloš Macourek. Rozhlasová úprava a režie Mária Křepelková.
Vypravěč Alena Vránová.
Natočeno v roce 1992. Repríza 30. 12. 2023 (ČRo 2 Praha, 19:50 h.; 10 min.).
Rozhlasový reportér, režisér, pedagog (1904). Nad archivními nahrávkami vzpomínají někdejší i dnešní členové dětského souboru, který založil. Z archivních válečků, desek i kotoučů pásků vybírá Karel Tejkal.
Natočeno 2009. Premiéra 16. 4. 2009 (28 min.).
Otroci a otrokářství v proměnách času a místa. Hovoří historička Markéta Křížová. Připravila a uvádí Eliška Závodná.
Natočeno 2009. Premiéra 15. 4. 2009 (30 min.).
Robert Musil. Dvě úvahy rakouského prozaika o zdánlivě všedních věcech. Přeložila Anna Siebenscheinová. Režie Hana Kofránková.
Účinkuje Miloš Hlavica.
Natočeno 2009. Premiéra 15. 4. 2009 (ČRo 3 Vltava, 15 min.) v cyklu Psáno kurzívou. Repríza 13. 11. 2018 (ČRo 3 Vltava, 9:10 h) v cyklu Esej.
Lit.: Turek, Petr: Eseje Roberta Musila. In web ČRo 3 Vltava, 12. listopad 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Úvahy, přednášky a eseje rakouského spisvatele, jednoho z největších prozaiků 20. století. (…)
Rakouský romanopisec a esejista Robert Musil (1880-1942), autor jednoho z nejvýznamnějších románů světové literatury 20. století Muž bez vlastností, prožil celý svůj život jako neúspěšný spisovatel. Jeho monumentální román zůstal nedokončen. Vlna zvýšeného zájmu o Musilovo dílo propukla po roce 1952, kdy vyšly zlomky z jeho pozůstalosti. Dnes je Robert Musil považován za jednoho z největších prozaiků 20. století a v literární historii stojí po boku Jamese Joyce a Marcela Prousta.
Musilovo prozaické dílo doplňují četné eseje, přednášky, kritiky, recenze, poznámky a aforismy, rozsáhlá korespondence nebo deník. Z jeho esejistické tvorby si připomeneme pět textů na rozmanitá témata.
Přednáška, kterou rakouský autor uvedl v Paříži v roce 1935, je zamyšlením nad stále živou otázkou, jak a proti čemu chránit kulturu. Z překladu Jitky Bodlákové připravil Jiří Hubička. Účinkuje Viktor Vrabec. Režie Petr Adler. Natočeno v roce 1992.
Žádná velká kultura se nemůže zakládat na křivém poměru k pravdě. Nebude-li politický režim podporovat pravdu ve všech lidech, neprojeví se ani u zvláštních talentů.
Text na pomezí eseje, povídky a básně v próze je převzat z oddílu Nevlídné úvahy z knihy Roberta Musila Povídky. Pozůstalost za života (Odeon 1991). Autor v něm líčí, čeho naše vidění dosáhne, když dalekohledem pohlédneme na něco, nač se jinak dalekohledem nedíváme. Spisovatel je ojedinělý a jemný pozorovatel, vidí to, co jiní nevidí…
Přeložila Anna Siebenscheinová. Účinkuje Miloš Hlavica. Režie Hana Kofránková. Natočeno v roce 1996.
Dvě úvahy o zdánlivě všedních věcech. Přeložila Anna Siebenscheinová. Účinkuje Miloš Hlavica. Režie Hana Kofránková.
S použitím překladu Anny Siebenscheinové připravil Jiří Hubička. Účinkuje Rudolf Pellar. Režie Petr Adler.
Na základě zamyšlení nad podstatou básnické existence přináší esej z roku 1918 pronikavé ohledávání bytí moderního člověka ve 20. století. Autor nedochází k žádným definitivním soudům, jeho uvažování je otevřené, náznakové, nedogmatické. Básníka vymezuje ve vztahu k jeho protikladu: tím je člověk „s pevným bodem A, racionální člověk v racioidní oblasti“…
Z překladu Jitky Bodlákové připravil Petr Turek. Účinkuje Jiří Hromada. Režie Petr Mančal.
Fjodor Šaljapin. Četba na pokračování z druhé knihy pamětí ruského operního pěvce. Překlad Milan Dvořák. Připravil Viktor Bezdíček. Režie Hana Kofránková.
Účinkuje Rudolf Pellar.
Natočeno 2009. Premiéra 14. – 17. 4. 2009.
Lubomír Martínek. Esej spisovatele a překladatele. Režie Vlado Rusko.
Účinkuje Igor Bareš.
Natočeno 2009. Premiéra 13. 4. 2009 (ČRo 3 Vltava, 10:00 h.; 15 min.) v cyklu Psáno kurzívou. Repríza 17. 3. 2016 (ČRo 3 Vltava, 15:05 h.) v cyklu Psáno kurzívou.
Antonín Bajaja. Rozhlasová povídka o nezdolnosti staré ženy. Rozhlasová úprava Ludvík Němec. Režie Eva Řehořová.
Účinkují Jana Dítětová a Miroslav Středa.
Nastudovalo Brno v roce 1991. Repríza 14. 5. 2014 (ČRo 3 Vltava, 0:35 h.; 31 min.) v cyklu Noční bibliotéka; 5. 10. 2016 (ČRo 3 Vltava, 0:35 h.; 31 min.) v cyklu Noční bibliotéka; 22. 10. 2016 (ČRo 2 Praha, 22:00 h); 18. 1. 2017 (ČRo 3 Vltava, 0:35 h.; 31 min.) v cyklu Noční bibliotéka; 20. 3. 2017 (ČRo 3 Vltava, 9:30 h) v cyklu Kabinet; 22. 9. 2018 (ČRo 2 Praha, 22:00 h).
Pavel Vedral. Harpagonova řeč nad Hamletem. Dramaturg Pavel Minks. Režie Hana Kofránková.
Osoby a obsazení: Harpagon (Petr Nárožný), Horatio (Lukáš Hlavica), Fortinbras (Jaroslav Someš).
Natočeno 1995 (8 min.).
Lit. Minks, Pavel: Nekopejte do mrtvých psů. In Týdeník Rozhlas, 1995 (anotace). – Cit.: Když začátkem osmdesátých let připravoval režisér Miroslav Macháček v Národním divadle Shakespearovu tragédii Hamlet, obdržel dopis, ke kterému byl přiložen i text dramatické miniatury s titulem Nekopejte do mrtvých psů a podtitulem Harpagonova řeč nad Hamletem. Text jej natolik zaujal, že ho při zkouškách sám s nadšeným komentářem přečetl hercům. Autor textu Pavel Vedral žije v Českých Budějovicích, řadu let působil mezi divadelními amatéry, spolupracoval i s divadlem profesionálním a dodnes patří k milovníkům divadla, kteří velice rádi vzpomínají na dobu, kdy v budějovickém divadle Macháček působil. Obdiv k této velké osobnosti české divadelní režie byl pro P. Vedrala i podnětem k tomu, že mu svůj text poslal. Nyní máme příležitost se s ním seznámi při poslechu premiéry jeho rozhlasového nastudování. Text z rodu apokryfních črt a mikroher je založen na nápadu neobvyklého rozvinutí závěru Shakespearovy tragédie Hamlet vstupem Harpagona – hlavní postavy z Moliérovy komedie Lakomec. Harpagon pronáší nad mrtvým Hamletem řeč a střetává se přitom s Hamletovým přítelem Horatiem.
Štefan Králik. Rozhlasová úprava Martin Jaroš. Hudební spolupráce Lýgia Vojtková. Zvuk Peter Janík, Stanilav Kaclík. Dramaturg Vladimír Holan. Režie Peter Jezný.
Osoby a obsazení: Viktória (Anna Javorková), Júlia (Eva Matejková), Rómeo (Štefan Kožka), Tenebro (Jozef Vajda), prezident (Leopold Haverl), hlavní porotce (Ján Galovič). Dále účinkují Peter Marcin, Jozef Šimonovič, Vladimír Minarovič, Ivan Laca, Peter Jezný, Ján Valentík, Ĺubo Roman, Viera Richterová, Michal Gučík, Ivan Romančík, Juraj Slezáček.
Pozn.: Hra začína autorovou víziou medzi nebešťanmi na „najvyššom súde“, ktorý má rozhodnúť o vine
či nevine jednej ženy… Hoci je to jedna z prvých autorových prác, patrí medzi jeho najzaujímavejšie. Vznikla ešte v roku 1948 a iba zriedkavo sa dostala k divákovi. Autor sa v modelovej situácii všeľudského súdu zamýšľa nad tými najvšeobecnejšími otázkami ľudského bytia, a preto si v hre nevyhnutne kladie otázky – čo je to vina, kde sa dobro mení na zlo, a zlý čin sa stáva osožným, ako hodnotiť ľudské počínanie, kde je pravda, a na čej strane sa skrýva..? (anotace)
O autorovi: Štefan Králik (1909-1983) – literárne začal tvoriť až po dovŕšení tridsiatky, po získaní skúseností z lekárskej praxe a zhodnotení zážitkov z detstva. Debutoval na ochotníckom javisku hrou Mozoľovci (1942) z dedinského prostredia. V hre Trasovisko (1944) rieši závažné psychologické problémy v živote dedinského človeka. Do centra úsilí slovenskej drámy a profesionálneho divadla v povojnových rokoch prenikol hrou Posledná prekážka (1946). Ďalšími jeho dramatickými prácami bola Hra bez lásky (1946) a Hra o slobode (1948), Buky podpolianske (1949), Horúci deň (1951) a Svätá Barbora (1953). Po dlhšom odmlčaní sa vrátil k dramatickej tvorbe v 70. rokoch, a to hrami Vojenský kabát Jura Jánošíka (1970), Rebel (1975), Margaret zo zámku (1974), Krásna neznáma (1976).
Luděk Nekuda a Oldřich Dudek. O popleteném a splašeném vodnickém učiteli a jeho nezbedných žácích. Hudba Miroslav Kořínek. Komorní soubor sólistů řídí skladatel. Klavírní improvizace Miroslav Kořínek. Odpovědná redaktorka obalu Jana Řehořová. Odpovědný redaktor nahrávky Jiří Šrámek. Zvuk, střih a mastering Ivan Mikota, 2007. Producent Naďa Dvorská, 2007. Obrázky Alena Benešová, 2007. Grafická úprava Luděk Turek, 2007. Foto Martin Kubica, 2007.
Režie Tomáš Vondrovic.
Osoby a obsazení: učitel (Josef Dvořák), školní inspektor (Petr Nárožný), Šampón (Oldřich Kaiser), Ukapaná (Naďa Konvalinková), Krokodýl (Jiří Krampol), Ponořený (Jiří Lábus), Bublifuk (Luděk Sobota) a Svinibrodská (Dagmar Veškrnová).
Nahráno 1.-11. dubna 1985 v pražském studiu Supraphonu Lucerna. Vydal Supraphon v roce 1985 (1 LP, 1218 4038 X-F, 56:32). Reedice Supraphon v roce 2007 (1 CD, SU 5843-2 831, 52:36).
Pozn.: Ke koupi k dispozici na webové stránce Supraphonline.
Obsah: 1. Vodnické vyučování začíná – prezence (3:18), 2. Vodnická matematika (8:48), 3. Náš pan učitel (1:46), 4. Vodnická anatomie (6:57), 5. Návštěva školního inspektora (4:46), 6. Proč je vodník zelený (1:01), 7. Sviť, měsíčku, sviť (1:02), 8. Vodnická slohová cvičení (7:44), 9. Duj,větříčku, duj (0:51), 10. Vodnická civilní obrana (8:02), 11. My jsme ta vodnická chasa (1:00), 12. Vodnická hudební výchova (7:17).
V jisté etapě svého života byl Josef Dvořák notoricky obsazován do rolí vodníků. Stal se z něj „nejlépe hovořící vodník na českých jevištích“. Z této kuriózní situace těží autoři kabaretu pro děti. Popletený a splašený podvodní pan učitel Dvořák má svou havěť sice rád, ale mnohdy si s ní neví rady. A jeho žáčci se chovají pod vodou stejně, jako nezvedené děti ve školách lidských. Kladou panu učiteli otázky, na které on nezná odpověď (například: „proč je vodník zelený“), vyrušují, dělají si naschvály a v situaci, kdy přijde školní inspektor, prokazují ohromující neznalosti. V podvodní škole se ale nasmějete, protože žáky představují dobří herci i komici. O přestávkách si navíc všichni rádi zazpívají vtipné písničky. Pro posluchače školou povinné je tato nahrávka vhodným prostředkem uvolnění školního stresu smíchem. Osvěžující ukázka dobrého humoru pro děti. (anotace vydavatele)
Powered by WordPress