René Goscinny. Překlad Beata Panáková. Zvuk Ĺubica Olšovská. Dramaturg Ján Uličiansky. Režie Martin Hvižď.
Čte Pavol Michalka.
Natočeno 2008.
14. 4. 2009
Veľký testament (Velký testament, 2009)
François Villon. Báseň uvedená v cyklu „Svetová čítanka“. Redakce Marián Grebáč.
Recituje Alfréd Swan.
Natočilo SRo Rádio Devín v roce 2009 (12 min.). Premiéra 5. 3. 2009 (SRo, Devín) v cyklu „Svetová čítanka“.
Obsah: Lamentácie krásnej zbrojmajstrovej (Les regrets de la belle heaulmiere) – Balada o naučeniach krásnej zbrojmajstrovej dievkam radodajným (Ballade de la belle heaulmiere aux filles de joie) – Dvojbalada o láske (Double ballade sur le meme propos) – Balada Protest (Ballade, Intitulée : Les Contredictz de Franc-Gontier) – Pieseň (Rondeau).
Pozn.: François Villon básnik z rodu autentických, veľkých básnikov. Jeho dielo preverilo vyše poltisícky rokov a dodnes je stálou inšpiráciou pre literárnu, prekladateľskú, či divadelnú tvorbu. Villon pochádzal z chudobných pomerov. Otca stratil ešte v detstve. Ujal sa ho strýc, vzdelaný kňaz, ktorý mu umožnil absolvovať štúdium umenia na parížskej Sorbonne. Po absolvovaní Sorbonny sa z neho stal sveták. Rád sedával v hostincoch, zabával sa so ženami a zúčastňoval sa na rôznych krčmových výtržnostiach. Jeho život bol plný škandálov, útekov pred spravodlivosťou a pobytov vo väzení. Mal však styky s najvyššou francúzskou vrstvou, ktoré mu pomáhali dostať sa na slobodu pri prípadných uväzneniach, ba aj spod šibenice. Vo väzení napísal podstatnú časť svojich Testamentov, ktoré mali dve časti: Malý testament, ktorý je pásmom vtipov a žartov a Veľký testament, v ktorom Villon objavil pre poéziu to najcennejšie, ľudské ja ako predmet, ale aj ako podnet na definovanie ľudského údelu na svete. Ak niečím Villon dosiaľ naozaj inšpiruje moderného čitateľa, tak predovšetkým tým, že v jeho poézii je prítomný celý človek. Výber z Villonovej poézie recituje Alfréd Swan. (anotace)
13. 4. 2009
Panáček hlásí: Čtrnáct tisíc!!
Ne, nebojte se, není to tragická bilance světové katastrofy, ani válečné zpravodajství, ani zpráva o přemnožení bobrů – to jen Panáček v říši mluveného slova již pojímá přes čtrnáct tisíc záznamů.
Brzy to budou čtyři roky, co jsme začali s naší prací. Jsme rádi, že vám všem i nadále můžeme poskytovat informace o rozhlasové tvorbě a o mluveném slově vůbec. Také nás těší, že naše práce má i své výsledky i v rozhlasové praxi, o čemž svědčí mnoho obnovených premiér her dříve nevysílaných.
Přejeme sobě i vám všem ještě mnoho báječných posluchačských zážitků.
/A všimněte si, že nikoho nevyzýváme k napodobování, stran těch panáčků. Po čtrnácti tisících by totiž otrava alkoholem nehrozila – ta by byla jistá!/
Za panáčkovský kolektiv
Přemysl Hnilička
Běguni 1/10 (2009)
Olga Tokarczuková. Četba na pokračování z nového románu polské autorky. Hudba Zdeněk Král. Dramaturgie Alena Blažejovská. Režie Radim Nejedlý.
Účinkuje Eva Novotná.
Připravilo Brno v roce 2009. Premiéra prvního dílu 13. 4. 2009 (30 min.). Repríza 1. dílu 4. 6. 2018 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h); 7. 5. 2020 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.); 10. dílu 16. 5. 2020 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.).
Lit.: Blažejovská, Alena: Běguni aneb Panoptikum světa lidí v pohybu. In web ČRo, duben 2009 (anotace). – Cit.: Běguni neboli poutníci, kteří se objevují v titulu úspěšného románu polské spisovatelky Olgy Tokarczukové (1962), byli příslušníci ruské pravoslavné sekty z 18. století, kteří věřili, že svět je dílem ďábla. Ten má prý největší moc nad lidmi, kteří stojí na místě, nepohybují se. Tokarczuková píše, že se setkala s dnešními běguny – ti neustále jezdí moskevským metrem. Najdeme je ovšem až ve druhé části knihy, kde jsou začleněni do příběhu Aňušky, životem vyčerpané matky postiženého dítěte a manželky válečného veterána.
Podle mnohých jsou Běguni nejlepší knihou jedné z nejčtenějších a nejoceňovanějších současných polských spisovatelek. Už její první román Cesta lidí Knihy z roku 1993 získal cenu Polské společnosti vydavatelů knih. Největší úspěch u kritiky a čtenářů měl dosud její třetí titul Pravěk a jiné časy, který byl v českém překladu vydán už dvakrát. Vydání Běgunů se v Polsku stalo literární událostí, autorka za ně získala prestižní literární cenu Nike 2008. Česky kniha vyšla loni v prosinci a ani rozhlasové zpracování na sebe nedalo dlouho čekat – četbu na pokračování, jež vznikla ve studiích brněnského rozhlasu, začne od 13. dubna vysílat Český rozhlas 3 – Vltava.
Děj Běgunů není založen na osudech postav ani na příběhu, ale na samotném fenoménu cestování. Autorka popisuje svět dnešních poutníků, kteří si s sebou vozí cestovatelskou výbavu (miniaturní šampony, skládací zubní kartáčky, pantofle), své nemoci z časových posunů a vlastní jazyk. Delší i zlomkovité příběhy s nejrůznějšími hrdiny se střídají s úryvky přednášek z cestovatelské psychologie, které organizují letecké společnosti, s úvahami, dopisy, záznamy v cestovním deníku, reklamami a hesly opsanými z nejrůznějších zdrojů, útržky zaslechnutých hovorů… To vše vytváří panoptikum světa lidí v pohybu – které se však svou kuriózností paradoxně tolik neliší od opačného panoptika, jež s ním autorka staví do kontrastu: všelijakých sbírek navždy znehybnělých lékařských a komerčně využívaných preparátů, konzervovaných lidských těl a jejich částí. Tato podivná záliba provází lidstvo všemi časy a kulturami.
Tokarczuková (i jakožto vystudovaná psycholožka) zaměřuje pozornost na tělo, neboť ve světě lze konec konců být jen „v těle“, jako „vtělení“. Je tělo reálné, je bolest reálná? A co je vlastně realita? Do hry vstupuje i projekt virtuální encyklopedie Wikipedie, sám fenomén psaní, zapisování a síla slov vůbec. Co všechno je zachytitelné – a co je nezachytitelné? A neodkazuje spíše to druhé k tomu, co je věčné a – řečeno s Běguny – mimo ďáblův dosah?
Románová mozaika knihy Běguni poukazuje na řadu fenoménů současného života, které jsme si – stále v pohybu, v běhu – zvykli používat, aniž bychom nad nimi příliš uvažovali. Tokarczukové ostré, zarývající se střípky nás k tomu přimějí.
Lit.: Blažejovská, Alena: Olga Tokarczuková: Běguni. In web ČRo 3 Vltava, 4. červen 2018 (článek). – Cit.: Letošní udílení Mezinárodní Man Bookerovy ceny skončilo velkým úspěchem pro polskou literaturu. Prestižní světové ocenění získala prozaička Olga Tokarczuková za svůj román Běguni. Jeho vydání se v Polsku stalo literární událostí roku 2007 a zanedlouho vyšla kniha i v češtině. Rozhlasové zpracování nyní mimořádně zařazujeme do vltavského programu.
Podle mnohých jsou Běguni nejlepší knihou jedné z nejčtenějších a nejoceňovanějších současných polských spisovatelek.
Je to román vedený intuicí stejně jako myšlenkami. Zdánlivě nesouvisející kakofonie hlasů a příběhů z širokého časoprostoru, které meandrují na pomezí hloubky a humoru, mystéria a obyčejnosti, a jejichž podstata je velkolepě víceznačná. The Guardian
Tokarczuková je autorkou báječného důvtipu, imaginace a literárního švihu. V Běgunech nás bere na let galaxií příletů a odletů, příběhů a digresí, zatímco zkoumá témata blízká současnému i obecně lidskému určení. porota Mezinárodní Man Bookerovy ceny
Vydání Běgunů se v Polsku stalo literární událostí, autorka za ně získala prestižní literární cenu Nike 2008, což nebylo zdaleka jediní polské ocenění Olgy Tokarczukové (nar. 1962) – u nás poměrně hodně překládané autorky.
Běguni neboli poutníci, kteří se objevují v titulu úspěšného románu, byli příslušníci ruské pravoslavné sekty z 18. století, kteří věřili, že svět je dílem ďábla. Ten má prý největší moc nad lidmi, kteří stojí na místě, nepohybují se. Tokarczuková píše, že se setkala s dnešními běguny – ti neustále jezdí moskevským metrem. Najdeme je ovšem až ve druhé části knihy, kde jsou začleněni do příběhu Aňušky, životem vyčerpané matky postiženého dítěte a manželky válečného veterána.
Děj Běgunů není založen na osudech postav ani na příběhu, ale na samotném fenoménu cestování. Autorka popisuje svět dnešních poutníků, kteří si s sebou vozí cestovatelskou výbavu (miniaturní šampony, skládací zubní kartáčky, pantofle), své nemoci z časových posunů a vlastní jazyk. Delší i zlomkovité příběhy s nejrůznějšími hrdiny se střídají s úryvky přednášek z cestovatelské psychologie, které organizují letecké společnosti, s úvahami, dopisy, záznamy v cestovním deníku, reklamami a hesly opsanými z nejrůznějších zdrojů, útržky zaslechnutých hovorů… To vše vytváří panoptikum světa lidí v pohybu – které se však svou kuriózností paradoxně tolik neliší od opačného panoptika, jež s ním autorka staví do kontrastu: všelijakých sbírek navždy znehybnělých lékařských a komerčně využívaných preparátů, konzervovaných lidských těl a jejich částí. Tato podivná záliba provází lidstvo všemi časy a kulturami.
Tokarczuková (i jakožto vystudovaná psycholožka) zaměřuje pozornost na tělo, neboť ve světě lze konec konců být jen „v těle“, jako „vtělení“. Je tělo reálné, je bolest reálná? A co je vlastně realita? Do hry vstupuje i projekt virtuální encyklopedie Wikipedie, sám fenomén psaní, zapisování a síla slov vůbec. Co všechno je zachytitelné – a co je nezachytitelné? A neodkazuje spíše to druhé k tomu, co je věčné a – řečeno s Běguny – mimo ďáblův dosah?
Románová mozaika knihy Běguni poukazuje na řadu fenoménů současného života, které jsme si – stále v pohybu, v běhu – zvykli používat, aniž bychom nad nimi příliš uvažovali. Tokarczukové ostré, zarývající se střípky nás k tomu přimějí.
Muž, který překročil meze (2005)
Jaroslav Šubrt a Miloš Doležal. Pětice přátel a spolupracovníků a jeden historik vzpomínají na krakovská léta Karola Wojtyly. Redaktor Zdeněk Bouček. Režie Markéta Jahodová.
Účinkují Miroslav Hanuš, Ilja Racek, Rudolf Pellar a Radim Vašinka.
Natočeno v roce 2005 (58 min.). Repríza 1. 1. 2014 (ČRo 3 Vltava, 16:00 h.).
Pozn.: Jeden z nejvýraznějších přesahů charismatického papeže Jana Pavla II. mířil do sféry umění, konkrétně do divadelnictví, poesie a filosofických esejů. Na jeho krakovské počátky a pozdější nepřetržitě pěstovaný oboustranně prospěšný kontakt s polskými krajany vzpomínají jeho krakovští přátelé Danuta Michałowská, Jacek Woźniakowský, Adam Boniecký, Marek Skwarnický a Maciej Korkuć. (anotace)
Brambory, erteple, kobzole (2009)
Pořad o historii i současnosti zdánlivě nejobyčejnějšího českého pokrmu. Připravila Světlana Lavičková.
Natočeno 2009. Premiéra 13. 4. 2009 (28 min.).
Rok v Evropě – Evropské katedrály – poselství z dávných časů 1/10 (2009)
Připravila Eva Ocisková. Hovoří Dr. Klára Benešovská (1, 2), P. Stanislav Přibyl (2 – 5).
Natočeno 2009. Premiéra prvního dílu 13. 4. 2009.
Obsah: 1. O počátcích katedrálního stavitelství – 2. O českém klenotu – katedrále sv. Víta. – 3. Katedrála v Kolíně nad Rýnem a relikviář Tří králů. – 4. O otevřené náruči vídeňské katedrály. – 5. V Salzburgu je hudba dimenzí života i v katedrále. – 6. Pražská katedrální huť otevírá cestu pozdní gotice. – 7. O římské katedrále papeže, „hlavě a matce všech kostelů“ – 8. Italská Padova, Basilica del Santo a B. M. Černohorský. Průvodcem je doc. Stanislav Bohadlo. – 9. Posvátné místo litevského Vilniusu má pohnutý osud. Vypráví prof. Giedré Lukšaité-Mrázková. – 10. Karel Paukert o magických okamžicích prožitých v belgických a francouzských katedrálách.
Z notesu svatého Petra (2008)
Jarmila Hašková. Pohádka. Dramatizace Anna Jurásková. Hudba Jiří Strohner. Texty písní Jiří Chalupa. Dramaturgie Václava Ledvinková. Režie Jaroslav Kodeš.
Účinkují Josef Somr, Stanislav Oubram, Vlasta Peterková, Antonín Molčík, Jan Tyl, Jiří Klem, Ladislav Županič, Jiří Práger, Tomáš Racek, Tobiáš Vacek, Jiří Maršál, Magdalena Podrazilová, Oliver Procházka, Kateřina Slánská, Josef Kaňka, Bruno Aguas, Jáchym Suchomel, Tomáš Pergl, Jiří Litoš, Jana Durczaková, Václav Balák a Zdeněk Sadovský.
Natočeno v roce 2008. Premiéra 13. 4. 2009 (40 min.). Repríza 22. 4. 2019 (ČRo 2 Praha, 13:04 h).
Lit.: Ledvinková, Václava. Na Velikonoce vysíláme premiéru pohádky „Z notesu svatého Petra“. In web ČRo, duben 2009 (anotace). – Cit.: Na Velikonoční pondělí (13. dubna) zve Český rozhlas 2 – Praha k poslechu zbrusu nové pohádky. Spolu s ní se ve 13.05 hodin otevře notes svatého Petra. Je v něm celkem sedm zápisů, z nichž se dozvíme, jaké úsilí musel strážce nebeské brány vynaložit, aby pár nezvedených dětí proměnil v anděly. Svatému Petrovi jde z těch dětí hlava kolem, dokonce kvůli nim ztratí i svatozář. Ve skutečnosti na ně ale nedá dopustit.
Rozhlasovou pohádku napsala Anna Jurásková na motivy stejnojmenné knihy Jarmily Haškové, která vyšla už před šedesáti lety. Rozhlasoví tvůrci však příběh oblékli do modernějšího hávu, dali mu rychlejší spád, notnou dávku humorné nadsázky a veselou muziku s písničkami.
Ostatně, děti zlobí stále stejně. Do všeho strkají všetečné nosy, co mají zakázáno, zaručeně chtějí vyzkoušet, z důstojných autorit si dělají spíš legraci a kluci se občas poperou. Není proto divu, že dětská partička, o které je řeč, prožije nejedno dobrodružství a způsobí nejeden průšvih – zamotá nábožnou píseň a nebeskými knoflíky a páčkami smíchá dohromady všechny druhy počasí, čímž způsobí na zemi takřka pohromu. Uspořádá malý výlet, který promění v cestu do pekla mezi čerty. A navrch omylem odtroubí konec světa. Samozřejmě, že všechno dobře dopadne a zaslouží se o to nejen svatý Petr v podání Josefa Somra, ale i další herci pod režijní taktovkou Jaroslava Kodeše.
Svět loutek Boženy Navrátilové (2009)
Připravila a slovem provází Hana Soukupová, dále hovoří Božena Navrátilová.
Nastudoval ČRo České Budějovice v roce 2009. Premiéra 13. 4. 2009 (26 min.).
Lit.: Soukupová, Hana: Svět loutek Boženy Navrátilové. In web ČRo, duben 2009 (anotace). – Na Velikonoční pondělí pozveme posluchače do Světa loutek Boženy Navrátilové. Nechte se uchvátit vzpomínkami na dnes už skoro zapomenuté kouzlo umění starých loutkářů v podání nestorky slavného rodu Dubských a Kopeckých, okouzlující vypravěčky Boženy Navrátilové. Doplní je záznamy půlstoletí starých nahrávek představení českých loutkářů, které se uchovaly v rozhlasovém archivu.
Příběhy a legendy středověké Evropy 1/12 (2009)
Křesťanské příběhy ze západoevropského středověku. Překlad Alena Lhotová a Hana Prousková. Připravil Petr Turek. Režie Markéta Jahodová.
Účinkuje Růžena Merunková (1,3-6,10) a Jan Šťastný (2,7-9,11-12).
Natočeno 2009. Premiéra prvního dílu 12. 4. 2009.
Obsah: 1. Věrný milý (15 min.). – 2. Jak poustevník uchránil svého druha od zoufalství. – 3. Mnich s bárkou. – 4. Kejklíř v chrámu Matky Boží. – 5. Prozíravost. – 6. Mrtví na stráži. – 7. Ptáček a mnich. – 8. Jak poustevník obrátil loupežníka na víru a sám se zatratil. – 9. Kostky. – 10. Rytíř a soudek na vodu. – 11. Co dokážou báchorky. – 12. Klášterní poklad.