Jan Balabán. Dvě povídky o temných místech v nás. Pro rozhlas vybral Petr Hanuška. Zvuk, záznam a střih Mirka Sychrová. Hudební spolupráce Antonín Schindler. Režie Michal Bureš.
Účinkují Dušan Urban a Miroslav Hruška.
Nastudovala Olomouc, duben 2008 (30min.). Premiéra (?) 16. 7. 2008 (ČRo 3 Vltava). Repríza 1. 11. 2016 (ČRo 3 Vltava, 0:35 h.) v cyklu Noční bibliotéka.
Lit.: anonym: Jan Balabán: VYZNAVAČ, NESPAVOST. In web ČRo 3 Vltava, červenec 2008 (článek). – Cit.: Je těžké uvést originálně autora, z jehož tvorby tak často v našem vysílání čerpáme. Ptáte-li se, o koho jde, pak vám prozradím, že se jmenuje Jan Balabán, že se narodil v roce 1961 v Šumperku, že vystudoval Filosofickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci a že v současné době působí jako překladatel.
V polovině 90. let minulého století začínal a dodnes pokračuje jako bytostný povídkář – připomenu jeho soubory Středověk, Boží lano, Prázdniny, Možná že odcházíme, Jsme tady – Příběh v deseti povídkách. Rozmáchl se také k románů, Černý beran a Kudy šel anděl. Cizí mu není ani komiks či rozhlasová hra.
Jeho povídky nenabízejí lacinou vnější dramatičnost, nejsou zápletkově překombinované, jeho postavy neexhibují, nepáchají výstřelky. Ba naopak: často jsou to introverti, samorosti, nemluvové, pesimisté, životabloudi. I přesto cítí čtenář i posluchač někde pod textem dramatickou tenzi, která mu nedá pokoje od prvního do posledního slova. Balabánův příběh totiž je řekou, která strhává svými vnitřními proudy, nikoli vodami skotačícími mezi kameny…
