Edmund Spenser. Přeložil Ivan Slavík. Recituje Miloš Hlavica. (5min.)
23. 7. 2008
O babce věštkyni, její slávě a záhubě (2003)
Lev Blatný. Z pera meziválečného expresionistického spisovatele vybral Marek Horoščák. Režie Eva Řehořová.
Účinkuje František Derfler.
Připravilo Brno v roce 2003 (30min.). Repríza 25. 12. 2019 (ČRo 3 Vltava, 14:30 h.); 1. 2. 2021 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.); 6. 4. 2024 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).
Klubíčko na stopě (2004)
Emil Vachek. Z detektivního románu Tajemství obrazárny připravil a uvádí Zbyněk Ungr. Režie Miroslav Buriánek.
Účinkuje Jiří Samek.
Nastudovala Plzeň v roce 2004 (10 min.) v rámci cyklu Deset detektivů.
Spící andělé Gottfrieda Helnweina (2008)
Karel Oujezdský. Reportáž z komentované prohlídky výstavy hyperrealistických obrazů a fotografií významného rakouského umělce Gottfrieda Helnweina, která probíhá pod názvem ANGELS SLEEPING / SPÍCÍ ANDĚLÉ do 31. srpna v pražské galerii Rudolfinum. Výstavou nás provede sám autor.
Natočeno 2008. Premiéra 19. 7. 2008.
Příběhy z malovaných úlů (2008)
Lojze Kovačič. Z knihy současného slovinského autora. Překlad Aleš Kozár. Připravila Eva Willigová. Režie Aleš Vrzák.
Premiéra 18. 7. 2008 (Vltava, 20:00 – 22:00 h.; 120min.) v cyklu Pokračování za pět minut.
Pozn.: Příběhy z malovaných úlů jsou příběhy zaniklého času, jak je dokázala vymalovat ruka venkovské malířky při svých poutích za obživou a okrasou včelích obydlí a jak je dokázal vysnít autor při své literární pouti bizarní světem vyprávěnek a mýtů generací světa dávno odešlého, žijícího však stále v nás.
Hrdiny jsou zábavné postavy a postavičky inspirované lidovou výzdobou slovinských včelínů. Jejich příběhy jsou podávány formou blížící se legendě, podobenství či anekdotě. Kovačičovi však nejde o literární hru s těmito žánry, naopak do popředí staví základní lidský rozměr těchto postav, jejich úsilí nalézt štěstí, smysl života, třeba i za etickými nebo dokonce fyzickými hranicemi, jejichž ustanovením se člověk zřekl části světa a možnosti setkat se se svým skutečným já. Prostředí slovinského Doleňska je kulisou pro působivé zkratkovité příběhy, které přesahují místo a čas, o nichž vyprávějí, a vyzývají k úvahám o našich vlastních životech.
Lojze Kovačič (1928 – 2004) je jedním z nejvýznamnějších slovinských prozaiků 20. století. Narodil se v Basileji jako syn Slovince a Němky. Roku 1938 byla rodina ze Švýcarska vystěhována. Nejprve žili v obrovské chudobě v otcově rodné vsi Cegelnici v kraji, v němž se také odehrávají Příběhy z malovaných úlů. Později rodina přesídlila do Lublaně, kde Kovačič vystudoval učitelský ústav. V roce 1944 mu zemřel otec a zbytek rodiny byl z nařízení jugoslávské vlády odsunut do rakouského utečeneckého tábora. Po návratu z armády pracoval Kovačič jako novinář v časopise Mladina a pro své nekompromisní postoje byl v permanentním konfliktu se socialistickým režimem bývalé Jugoslávie.
Jeho románová tvorba těží z výdobytků moderní prózy (Franz Kafka, James Joyce) a je tematicky zapřená v autorově autobiografii. Jako syn Slovince a Němky měl příležitost důkladně prozkoumat vskutku moderní téma „bezdomovectví“, k němuž se ve svých textech stále vrací. Českému čtenáři nezbývá než tomuto všemu věřit, protože žádné Kovačičovo dílo k nám nebylo dosud přeloženo. Výjimkou jsou Příběhy z malovaných úlů, které se prý od ostatních Kovačičových děl liší na první pohled tak výrazně, že to překvapilo celou slovinskou literární kritiku.
Překladatel Aleš Kozár v doslovu ke knize píše: „Kovačičovo dílo vyniká jazykovou vybroušeností, vrstvenou stylizací řeči postav i vypravěče, precizní hrou s ironií, pichlavým sarkasmem i laskavým humorem. Příběhy z malovaných úlů nemají být jen kuriózním exkursem do folklórních tradic Slovinců, ale obecnější výpovědí o člověku vymezovaném politickými, náboženskými a morálními hranicemi. Kovačičovy postavy hledají svou perspektivu mimo tyto hranice, proto se z našeho pohledu zdají být směšné, groteskní. jenže oproti nám jsou bohatší a svobodnější právě o tuto svou perspektivu, svůj přesah.“ Příběhy z malovaných úlů Lojze Kovačiče se staly literární událostí v oboru překladové literatury v Česku v roce 2008.
Jsou to krátké povídky sepsané zdánlivě na folklorním základě, ve skutečnosti však jde o mistrovsky literárně uchopené příběhy o zcela zvláštních lidech a jejich vztazích a osudech. Autor uvádí do děje malířku Marjancu, postavu známou slovinským etnologům, jež kdysi za nocleh a stravu pomalovala lidem skříně, dveře a včelí úly výjevy, „které se dotýkaly jen obyvatel té vsi, v níž pobývala, nikoho jiného“.
Tyhle výjevy Kovačič vypravěčsky rozvíjí v příbězích o nejbizarnějších a nejfantastičtějších podobách lidských slabostí a neřestí, o hledání štěstí a smyslu života. Kovačičovy povídky jsou skvělým vyprávěním, bezuzdným v používání všech vrstev jazyka. Šokují drastičností příběhů v kontrastu k jejich zemité poezii. Je to mistrovské dílo, jímž slovinský spisovatel uzavřel svou literární práci, kterou významně příspěl ke středoevropské moderní literatuře.
První četba (2000)
Bohuslav Reynek. Esej českého grafika, básníka a překladatele. Připravil Petr Turek. Režie Hana Kofránková.
Účinkuje Josef Červinka.
Natočeno 2000. Repríza 7. 9. 2015 (ČRo 3 Vltava, 15:05 h.; 15 min.) v cyklu Psáno kurzívou; 12. 3. 2018 (ČRo 3 Vltava, 9:10 h) v cyklu Esej; 1. 3. 2025 (ČRo 3 Vltava, 8:05 h.) v cyklu Esej a Víkendová příloha.
Lit.: anonym: Bohuslav Reynek: První četba. In web ČRo 3 Vltava, září 2015 (anotace). – Cit.: „Miluju v nich /básních Bohuslava Reynka/ ono magické myšlení slov, jejich rytmus a hudebnost, magii jeho imaginace, jakou nelze nikde jinde najít. Nejhlouběji mě zasahují verše z Odletu vlaštovek, kteréuž nejsou svírány a spoutány symboly a odkazy ryzího katolicismu (někdy uzavřenými pro chápání dnešních mladých lidí), ale svobodně dýchají díky novému a zralému vidění Božího světa, novému prociťování Boží lásky a něhy ve všem stvoření a především žasnou nad nesamozřejmostí všednodennosti,“ vyznává o poezii BR Věra Provazníková v rozhovoru pro časopis Host.
Ano (2007)
Jaroslav Večeřa. Příběh pořadatele voleb. Z autorovy prvotiny „Bild“ pro rozhlas vybral Petr Hanuška. Zvuk, záznam a střih Zdeněk Slavotínek a Jiří Vavrda. Hudební spolupráce Antonín Schindler. Režie Michal Bureš.
Účinkuje Zdeněk Vrablík.
Nastudovala Olomouc v roce 2007. Premiéra 20. 5. 2007 (ČRo Olomouc, 20:30 h) v cyklu Setkání s literaturou. Repríza 23. 5. 2007 (ČRo Olomouc, 19:05 h) v cyklu Setkání s literaturou;6. 4. 2008 (ČRo Olomouc, 18:04 h.; 30min.); 17. 11. 2016 (ČRo 3 Vltava, 0:35 h.) v cyklu Noční bibliotéka.
Lit.: Bureš, Michal: Jaroslav Večeřa: Ano. In web ČRo Olomouc, b. d. (článek). – Cit.: Rozhlasová úprava absurdní povídky z autorovy prvotiny „Bild“. Příběh pořadatele voleb, odehrávající se v blíže nedefinovaném totalitním režimu.
Žižkovské levé křídlo, básník, advokát chudých, právní zástupce rodiny Schwarzenberků, prodavač pečených kaštanů a vánočních stromků, poradce ministra školství ČR, legislativec Parlamentu ČR, skladník a závozník je rodilým Pražanem, který hranice svého města opouští zcela výjimečně.
Svazek Bild obsahuje dvě delší a několik kratších próz, které čtenáře zavádějí do znormalizovaného Československa sedmdesátých a osmdesátých let.
Co jednotlivé texty spojuje, je především tehdejší dusná atmosféra, jakýsi zmar a ironický nadhled, které pociťují nepříliš hrdinští hrdinové příběhů. Jejich životním úkolem je v této bažině proplout, ale příliš se nenamočit, zachovat si pozůstatky vlastní tváře a čistého svědomí.
Nejinak je tomu i v povídce Ano, jejíž reprízu vám nabídneme v Setkání s literaturou v sobotu 6. dubna v 18:04 hodin.
Lit.: Bureš, Michal: Jaroslav Večeřa: ANO. In web ČRo Olomouc, 2007 (článek). – Cit.: Rozhlasová úprava absurdní povídky z autorovy prvotiny „Bild“. Příběh pořadatele voleb, odehrávající se v blíže nedefinovaném totalitním režimu. Kniha osmapadesátiletého Jaroslava Večeři je jeho prozaickou prvotinou.
Žižkovské levé křídlo, básník, advokát chudých, právní zástupce rodiny Schwarzenberků, prodavač pečených kaštanů a vánočních stromků, poradce ministra školství ČR, legislativec Parlamentu ČR, skladník a závozník je rodilým Pražanem, který hranice svého města opouští zcela výjimečně.
Svazek Bild obsahuje dvě delší a několik kratších próz, které čtenáře zavádějí do znormalizovaného Československa sedmdesátých a osmdesátých let. Co jednotlivé texty spojuje, je především tehdejší dusná atmosféra, jakýsi zmar a ironický nadhled, které pociťují nepříliš hrdinští hrdinové příběhů. Jejich životním úkolem je v této bažině proplout, ale příliš se nenamočit, zachovat si pozůstatky vlastní tváře a čistého svědomí. Nejinak je tomu i v povídce Ano, kterou vám dnes nabízíme…
O Cézannovi (2004)
Rainer Maria Rilke. Z korespondence německého básníka. Překlad Alena Bláhová. Připravil Petr Turek. Režie Hana Kofránková.
Účinkuje Miloš Hlavica.
Natočeno 2004. Premiéra 19. 1. 2004 (ČRo 3 Vltava, 10:00 h.) v cyklu Psáno kurzívou. Repríza 29. 8. 2017 (ČRo 3 Vltava, 15:05 h.; 15 min.) v cyklu Psáno kurzívou; 10. 5. 2025 (ČRo 3 Vltava, 8:05 h.) v cyklu Víkendová příloha a Esej.
Lit.: Turek, Petr: Rainer Maria Rilke: O Cézannovi. In web ČRo 3 Vltava, 29. srpen 2017 (anotace). – Cit.: Úryvky z korespondence pražského německého básníka, které se dotýkají samé podstaty umění francouzského malíře Paula Cézanna.
Zatím nikdo neukázal tak jako on, do jaké míry se malování odehrává mezi barvami, jak je třeba nechat barvy úplně samotné, aby se vypořádaly mezi sebou. Jejich vzájemný styk: toť celá malba. Rainer Maria Rilke: Dopisy o Cézannovi
Faun (2008)
Miloš Urban. Povídka o jednom nedorozumění z „Antologie nové české literatury 1995-2004“. Pro rozhlas vybral Petr Hanuška. Zvuk, záznam a střih Zdeněk Prchlík. Hudební spolupráce Antonín Schindler. Režie Michal Bureš.
Účinkuje Jiří Vyorálek.
Připravila Olomouc v roce 2008 (23 min.). Repríza 6. 2. 2015 (ČRo 3 Vltava, 0:35 h.) v cyklu Noční bibliotéka.
Pozn.: Chtělo by to nějakou zajímavou povídku, zavelel v telefonu před časem pan rozhlasový režisér Michal Bureš, když mi vracel jeden rozhlasově nepoužitelný text. Ono se to řekne zajímavou povídku, která zaujme, nadchne, pobaví, vyděsí nebo potěší. Ale kde ji tak rychle vzít?
I zariskoval jsem a otevřel Antologii nové české literatury 1995 až 2004, která před čtyřmi lety vyšla v pražském nakladatelství fra, a listoval a listoval… Tu jsem narazil na text, jenž jsem svého času četl v příloze Hospodářských novin! No jo! Už to mám! Miloš Urban Faun! Pokud ten už nezabere, pak tedy nevím?
Zabral! Jak by ne, vždyť Miloš Urban patří v současnosti k těm nejlepším povídkářům, který ctí zákonitosti žánru, který umí z dneška vyhmátnout to, čím se trápíme, co milujeme, z čeho se radujeme a nač myslíme. Nevěříte? Pak tedy slyšte… (anotace)
Divoké včely (2008)
Karel Klostermann. Autobiografický esej. Režie Hana Kofránková.
Účinkuje Rudolf Kvíz.
Natočeno 2008 (15min.).