Natočeno 199?.
25. 1. 2008
Zpívat srdcem 1/8 (199?)
Ringkampf (Zápas v ringu, 200?)
Účinkují Margit Bendokat, Vadim Glowna.
Vydal Audioverlag Deutschland Radio v roce 200? (1 CD, 63 min., ISBN 3-89813-137-8).
Pozn.: Frankfurtská opera je v plameňoch a spolu s ňou aj Wagnerov epos „Prsteň Nibelungov“. O niekoľko rokov neskôr sa preto pokúsia o nový začiatok so vtedajším zložením hercov. Angažovaného režiséra Alexandra Ravena a jeho chladnú dramaturgičku Coru Sterneck spája viac, než len obyčajná spolupráca. Z niekdajšieho vášnivého opojenia zostala len krutá ruina a tá by potrebovala novú obeť…. (anotace)
24. 1. 2008
Hari Hotakainen nejen na domácí frontě (2007)
Premiéra 3. 2. 2008 (60min.).
Lit.: Bezdíčková Vladimíra: Na domácí frontě. In web ČRo 3. 2. 2008 (anotace). – Cit.: “Kdybych byla ve středním věku a k tomu zoufalým Finem, jehož život jde kamsi do háje, četla bych jen Hotakainena,” napsala literární kritička Irma Stenbäcková o stylu psaní současného finského autora, kterému Vltava věnuje první únorové Schůzky s literaturou.
Kari Hotakainen (1957) debutoval básnickými sbírkami Nemilé zvraty (1982) a Kdo se bojí černého muže (1985). Základními prvky jeho života jsou tu samota a láska, avšak básně nevyznívají ani pesimisticky, ani smutně, spíš ironicky. Ironie je ostatně průvodním jevem takřka všech pozdějších Hotakainenových děl. V roce 1991 vydal románovou prvotinu – fiktivní životopis s názvem Buster Keaton: život a činy (česky 1998). Ovšem skutečný průlom znamenal jeho román s autobiografickými prvky Klasik (1997) a zejména román Na domácí frontě (2002, česky 2006). V pětimilionovém Finsku se prodalo víc než 120 000 výtisků.
Na domácí frontě je příběh muže Mattiho, který se svráznými, mnohdy nezákonnými nebo sebeponižujícími prostředky snaží zachránit svou rodinu před rozpadem. Matti, jehož po bouřlivé roztržce opustí žena s dcerkou a pro něhož je rodina nade vše, hledá cestu, jak přesvědčit manželku k návratu. Rozhodne se pořídit pro ni dům, o němž vždy snila. Vidina života v domě se zahrádkou na dobré adrese je pro něho zprvu motivací a posléze posedlostí.
Hotakainen v této knize staví na hlavu obecné představy o ženském a mužském světě. Tragickým a zároveń komickým zobrazením toho, co se může přihodit na pokraji zoufalství, zpochybňuje tradiční pojetí ženské a mužské role. I to bylo důvodem, proč román vyvolal nebývalou diskusi a přivedl k četbě lidi, kteří se do té doby o literaturu téměř nezajímali.
Dobré přísloví (2008)
Josef Kajetán Tyl. Povídka vydaná v časopise Jindy a nyní roku 1833. Režie Vlado Rusko.
Účinkuje Jiří Schwarz.
Natočeno 2008. Premiéra uvedena k 200. výročí autorova narození 4. 2. 1808 (30min.). Repríza 11. 7. 2016 (ČRo 3 Vltava, 0:35 h.) v cyklu Noční bibliotéka; 25. 9. 2023 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).
Pozn.: Ke stažení na stránkách ČRo Čtenářský deník.
Lit.: (anonym): Josef Kajetán Tyl: Dobré přísloví. In web ČRo 3. 2. 2008 (anotace). – Cit.: Povídka českého spisovatele, novináře, dramatika a divadelníka poprvé otištěná v roce 1833 v časopise Jindy a nyní. Premiéru uvádíme k 200. výročí autorova narození (4. 2. 1808). V režii Vlada Ruska účinkuje Jiří Schwarz.
Josef Kajetán Tyl se narodil 4. 2. 1808 v Kutné Hoře. Od roku 1822 studoval na akademickém gymnáziu v Praze, v roce 1826 přešel do gymnázia v Hradci Králové, kde bydlel u Václava Klimenta Klicpery. Poté (od roku 1828) krátce studoval filozofii v Praze. V roce 1829 ze studií odešel a putoval s kočovnými divadelními společnostmi po Čechách i v zahraničí. Od roku 1831 žil v Praze, kde redigoval beletristický časopis Květy (1833-1845), lidovýchovný časopis Pražský posel (1846-1847), Sedlské noviny (1848). Počátkem 40. let se rovněž pokoušel vydávat čtenářsky náročnější časopis Vlastimil. V letech 1846-1852 byl dramaturgem českých her ve Stavovském divadle. V revolučním období roku 1848 byl zvolen poslancem říšského sněmu. Po porážce revoluce jako politicky nespolehlivý nedostal divadelní koncesi, a až do své smrti provozoval kočovné divadlo.
Nejvýznamnější část Tylovy tvorby zaujímají dramata, v nichž se zaměřoval hlavně na národní a sociální problémy české společnosti. Jeho původní hra Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka (1834) je významná tím, že v ní poprvé zazněla Škroupova píseň na Tylova slova Kde domov můj, která se stala národní hymnou. V dramatických obrazech ze života Paní Marjánka, matka pluku (1845), Pražský flamendr (1846), Paličova dcera (1847), Bankrotář (1848), Chudý kejklíř (1848) se zabýval sociální tematikou – kladné lidové postavy zde slouží jako příklad mravní čistoty a poctivosti. Vrcholem Tylovy dramatické tvorby jsou dramatické báchorky Strakonický dudák (1847), Tvrdohlavá žena (1849), Jiříkovo vidění (1849) a Lesní panna (1850), kde Tyl zachycuje nedostatky lidské povahy. Na soudobé politické, ale i sociální problémy reagoval Tyl ve svých historických dramatech Kutnohorští havíři (1848), Jan Hus (1848), Krvavé křtiny čili Drahomíra a její synové (1849), Žižka z Trocnova (1849), Měšťané a študenti aneb Oblehnutí Prahy od Švédů (1850), Staré Město a Malá Strana (1855) ad.
Tyl je rovněž autorem prvního českého románu Poslední Čech (1844) (kritizovaného Karlem Havlíčkem), historických povídek, v nichž je zřetelná inspirace V K. Klicperou a W. Scottem a které jsou, stejně tak jako historické drama, vztaženy k současnosti, povídek vlasteneckých i menších prozaických žánrů jako satira, cestopis, portrét, črta. Josef Kajetán Tyl zemřel 11. 7. 1856 v Plzni.
Nouzové zastavení času (2008)
Připravilo Brno. Premiéra 2. 2. 2008 (15min.).
Dámská šatna (2008)
Arnošt Goldflam. Rozhlasová úprava Martin Velíšek a Pavel Krejčí. Dramaturg Martin Velíšek. Hudební spolupráce Jiří Štusák. Mistr zvuku Radek Hobl. Režie Pavel Krejčí.
Osoby a obsazení: Truda (Pavla Tomicová – Malá), Líza (Lenka Loubalová – Peřinová), Marie (Kamila Sedlárová), Klára (Eliška Boušková) a inspice (Pavlína Hochmanová).
Nastudoval Hradec Králové v roce 2008. Premiéra 2. 2. 2008 (Vltava, 14:00 – 16:00 h.; 120min.). Repríza 28. 3. 2020 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.) v cyklu Rozhlasové jeviště; 20. 8. 2023 (ČRo 2 Praha, 20:00 h.) v cyklu Hra na neděli.
Lit.: Velíšek Martin: Arnošt Goldflam nahlíží do dámské šatny. In Týdeník Rozhlas, 2008, č. 5 (rozhovor). – Cit.: Jestlipak víte, která místnost v divadle je ta opravdu nejdůležitější? Kde se všechno určuje, probírá, ovlivňuje, posuzuje a rodí? Možná jste si mysleli, že je to ředitelna, kancelář tajemnice nebo uměleckého šéfa. Či snad dramaturgie? Ti poučenější hádají divadelní klub. Nikoliv. Tím tajemným, mystickým a vzrušujícím místem je ve skutečnosti dámská šatna. A právě sem nás zavede stejnojmenná hra Arnošta Goldflama, kterou v sobotu 2. února ve 14 hodin uvede Český rozhlas 3 – Vltava.
Jak vznikl nápad napsat hru o dámské šatně?
Chtěl jsem napsat hru pro dva herce a napsal Ředitelskou lóži pro Bolka Polívku a Jiřího Pechu. Text jsem jim dal, ale Pecha nečte ze zásady a Bolek buďto neměl čas ho číst, nebo se mu hra nelíbila a neměl to srdce mi to říct. Pak ale diváci v Hradci Králové přijali Ředitelskou lóži moc pěkně. A nakonec se hrála v Brně. Když jsme jednou seděli s režisérem Vladimírem Morávkem a dramaturgyní Lucií Bulisovou a chystali další sezonu v Hradci Králové, svěřil jsem se, že bych chtěl napsat něco pro zdejší herečky. A Morávek řekl, že když jsem napsal Ředitelskou lóži, teď by to měla být dámská šatna – to že je srdce divadla.
Co se vám jako autorovi, režisérovi a hereckému kolegovi vybaví, když se řekne dámská šatna?
Jako autorovi mi to moc neříká, ale jako divadelníkovi naopak mnoho. Dámská šatna je středobod, mlýn, duše, pranýř divadla a též jeho obraz. Pár chvil v dámské šatně vám řekne o divadle víc než sto kritik a článků. Ona ostatně ani pánská šatna není nezajímavá a taky hodně vypoví.
Je dámská šatna Klicperova divadla v Hradci králové něčím specifická?
Je na ní zvláštní to, že je jediná. Jsou tam všechny herečky pohromadě, kupodivu – zdá se – se moc nehádají a já tam rád nahlížím, i když jen s ostychem a zřídka. Je to vlastně takový ostrov v divadle, ostrov opravdových pokladů. Mrzí mě jen, že jsem nemohl obsadit všechny herečky, postavy jsou totiž ve hře jen čtyři. Tímto se všem ostatním omlouvám. Ale třeba někdo napíše něco lepšího a tam…
A vy neplánujete napsat něco do třetice?
Bude-li puzení, napíšu, tentokrát třeba hru pro smíšený sbor. Není to sice nic nového, her o hercích je moc, ale na svou omluvu musím říct, že psát o hercích a herečkách mě těšilo. Ale možná, že už to nebudou herci a herečky. Jsou tu i jiní – osazenstvo divadelních kanceláří, kulisáci, zvukaři, osvětlovači, nápovědky, inspice, uvaděčky, náborářky, ale také hudebníci, dramaturgové a režiséři. A ředitelé. Všechny je možno vzít si na paškál. Však uvidíme!
V srdci divadla
Ve hře Dámská šatna se setkáme se čtyřmi herečkami (a hlasem inspicientky) různého věku a takříkajíc oborů. Čtyři kolegyně, kamarádky – a soupeřky. Prožijeme spolu s nimi dlouhé čekání na roli, vzrušující přípravu premiéry, každodenní rutinu repríz, ale hlavně jejich obyčejné, a přece dojímavé osudy. Český rozhlas 3 – Vltava vysílá adaptaci této hry v premiéře. S původním obsazením – tedy s Pavlínou Hochmanovou, Eliškou Bouškovou, Lenkou Loubalovou, Kamilou Sedlárovou a Pavlou Tomicovou – ji v hradeckém rozhlasovém studiu nastudoval režisér Pavel Krejčí. A pamatujte: kdo nenavštíví Dámskou šatnu, neví o divadle nic!
Katyň (2007)
Natočeno 2007. Premiéra 2. 2. 2008 (Vltava, 10:15 h.).
Paradoxní štěstí (2007)
Natočeno 2007. Premiéra 2. 2. 2008 (Vltava, 9:00 h.).
Loudavý vlak 1/3 (1994)
Původní třídílný pohádkový seriál pro rozhlas napsala Melita Denková. Dramaturgie Václava Ledvinková. Režie Karel Weinlich.
Vypráví Pavel Soukup.
Natočeno 1994. Repríza 21. – 23. 7. 2014 (ČRo 2 Praha, 19:45 h.).
Obsah: 1. Babka tanečnice (10min.). – 2. Stařík s beránky. – 3. Dívka a růžoví plameňáci.
Páteční večer – Carnevale aneb O radosti na hranici smrti (2007)
Natočeno 2007. Premiéra 1. 2. 2008 (Vltava, 20:00 – 22:00 h.; 120min.).