Kameraman, zvukař, režisér a také potomek původního majitele Winternitzovy vily v Praze David Cysař o natáčení časosběrného dokumentu Bára Basiková: „Nejradši točím dokumentární filmy, baví mě pozorovat život z mnoha úhlů mimo moji sociální bublinu. Být kameramanem Helenky Třeštíkové je lehká práce. Má velké pochopení pro nás všechny, je neuvěřitelná … Poslouchat příběhy je moje práce, soustředím se na kompozici, jsem tam kvůli tomu, abych příběh natočil. Jsem součástí většího týmu a ta komunikace a společná práce mě baví.“ Jak vznikal projekt „Cesta do Osvětimi“? Je otevření Winternitzovy vily veřejnosti cestou k přijetí minulosti rodiny, kterou ovlivnil život v totalitních režimech? Moderuje Renata Kalenská.
Natočeno 2026. Premiéra 17. 8. 2026 (ČRo Plus, 22:05 h.).
Lit.: kcj – Kalenská, Renata: Chtěli jsme ukrást kufr z Osvětimi. Fotograf a kameraman David Cysař vypráví o mezigeneračním traumatu v umění. In web ČRo Plus, 17. 8. 2026 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Fotograf a kameraman, ale také dědic Winternitzovy vily, architektonického skvostu na pražském Smíchově – to všechno je David Cysař. V současnosti připravuje projekt, do kterého se promítá historie jeho rodiny, která byla za druhé světové války deportována do koncentračního tábora v Osvětimi. „Tu cestu jsem dlouho odkládal, ale byla pro můj vnitřní prožitek strašně důležitá,“ říká o chystané výstavě Kunst macht frei David Cysař.
„Nový projekt souvisí s mým dědictvím Winternitzovy vily a s tím spojeným dědictvím transgeneračního traumatu. Vypravili jsme se s Pavlem Berkovičem do Osvětimi bez mobilních telefonů, bez jakéhokoliv digitálního zařízení – a šli jsme pěšky cestu z Osvětimi až do Prahy. Byla to taková meditačně umělecká cesta. Impulzem bylo, že z Osvětimi napsali, že našli kufr mé prababičky Jenny Winternitzové a že byli ve vile, že se jim tam líbilo a že mi posílají fotku,“ přibližuje David Cysař svou nejnovější tvůrčí aktivitu.
„Psal jsem jim, že máme takový projekt, že bychom si chtěli ten kufr půjčit a přinést zpátky do Bubnů – takový symbolický návrat. To mi napsali, že nejde, že to je prostě památník, že to je bez šance. Tak jsme si vytvořili koncept, že ten kufr ukradneme a odneseme do Prahy a pak jim ho vrátíme,“ popisuje svůj odvážný plán a pokračuje:
„Přišli jsme do archivu, jsem s kufrem vyfocený. Zjistili jsme ale, že tam jsou důkladná bezpečnostní opatření a ten člověk v archivu byl opravdu dvoumetrový a hrozně silný. Neměli jsme vůbec šanci,“ vypráví. (…)