Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

O tom, jak přistupují k žákům s poruchami učení nebo chování, si s Pavlem Hallou povídá ředitelka Základní školy a Mateřské školy při Fakultní nemocnici Plzeň Alice Kozáková.

Připravil ČRo Plzeň v roce 2020. Premiéra 18. 1. 2020 (ČRo Plzeň, 39 min.).

Lit.: Halla, Pavel: Speciální pedagogika u nás byla na špičkové úrovni. Zavedení inkluze nepřináší pouze pozitiva. In web ČRo Plzeň, 18. leden 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Podle Alice Kozákové, ředitelky Základní školy a Mateřské školy při Fakultní nemocnici Plzeň, je začleňování dětí s poruchami učení a dalším nemocemi do běžných základních škol jen nákladnou a pro všechny vyčerpávající praxí.

Podle novelizovaného školského zákona mají všichni žáci se speciálními potřebami učení nárok na svého asistenta pedagoga. Na to však podle Alice Kozákové základní školy často nemají dostatek personálu.

Původně dobrý záměr ministerstva školství se tak v praxi setkává s řadou úskalí. Už řadu let přitom v Plzni existuje specializovaná škola, která se dětem s diagnózami jako je ADHD nebo autismus věnuje cíleně a důsledně. Ve speciálních třídách.

Škola ročně pomáhá stovkám žáků s různými poruchami učení nebo chování. Jejími metodami a koncepcí se inspirují speciální pedagogové a lékaři z České republiky i zahraničí. (more…)

Antonín Tesař zve posluchače do hororového Majáku Roberta Eggerse.

Natočeno 2020. Premiéra 15. 1. 2020 (ČRo Rádio Wave, 5 min.).

Lit.: Tesař, Antonín: Komu šplouchá na Maják? Robert Eggers natočil jeden z nejlepších hororů roku. In web ČRo Radio Wave, 15. leden 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Éra předcházející dvacátému století a fanatismem prolezlé, izolované komunity rozhlodávané vnějším i vnitřním zlem. Takhle vypadají hororové noční můry Američana Roberta Eggerse, režiséra, který po pouhých dvou celovečerních filmech platí za jednoho z nejlepších tvůrců současného artově laděného hororu. Jeho černobílá novinka Maják kráčí po tenké hranici mezi psychologickým a nadpřirozeným hororem ještě jistěji než předchozí film Čarodějnice.

Rodina puritánských farmářů v první polovině sedmnáctého století je vyhoštěna z komunity a zřídí si novou usedlost v divočině poblíž odlehlého lesa. Dvojice mužů na konci devatenáctého století nastupuje na čtyřtýdenní službu coby obsluha majáku na malém ostrůvku. Les i maják jsou možná strašidelné, ale možná také jen odráží niterné přízraky hlavních hrdinů. Psychologický horor totiž ve filmech Roberta Eggerse slouží jako katalyzátor nadpřirozených hrůz a naopak, hrůzyplné fantaskní výjevy nahlodávají psychiku čím dál vyšinutějších hrdinů odříznutých od společnosti a vydaných napospas sobě i světu.

Eggers se řadí mezi současné hororové tvůrce, kteří staví na pomalé, plíživé atmosféře a stupňujících se náznacích iracionálního děsu. Jejich filmy sice nepatří k masově navštěvovaným hitům, ale daří se jim na žánrových filmových přehlídkách i na uznávaných artových festivalech. Eggers patří nejen k nejtalentovanějším, ale také k nejvíc vyhraněným autorům této vlny. Zakotvil v historickém hororu, v rámci kterého dokáže patřičně evokovat jazyk, chování i životní styl určitých vyhraněných komunit, ale také s nimi spojené mýty a popkulturní obrazy. Při psaní scénáře Majáku studoval skutečnou rutinu a zvyky reálných strážců majáků, ale jejich jazyk přebíral z četby Hermana Melvilla a Roberta Louise Stevensona. Výsledkem je drsná námořnická vyprávěnka o dvou chlapech na opuštěném ostrově, kterým začíná čím dál víc šplouchat na maják. (…)