František Kožík. Rozhlasová hra.
Natočeno 1938.
26. 8. 2017
Aleje míru (1951)
František Kožík. Rozhlasová hra pro pionýry. Režie Miloslav Disman.
Osoby: dělník Václav Průcha – Otakar, jeho syn – Honza, jeho syn – ředitel automobilové továrny Kohout – inženýr Groža – Homola, řidič – Kudrna, předseda KSČ – Míla, svazák z dílny – Vláďa, svazák z dílny – Pepík, svazák z dílny – Mirek Skála, vedoucí pionýrů – pionýři: Ruda, Petr, Alena, Květa – reportér – pořadatel – pionýři.
Natočeno 1951. Premiéra 29. 9. 1951 (Praha, 14:00 – 15:00 h.).
Das Gesetz der treuen Wächter (Zákon věrných strážců, 1960)
František Kožík. Deník Stanislava Mrázka ze VI. A. Rozhlasová hra pro mládež. Dramaturg Gudzent/Diedrichs. Režie Flora Hoffmann.
Nastudoval Berlín v roce 1960. Premiéra 12. 6. 1960 (Radio DDR, 10:30 – 11:00 h).
Pozn.: Příběh z venkovské školy vypráví o chlapcích, kteří po vzoru indiánského náčelníka Vinetoua založí družinu věrných strážců; každý z nich si zvolí člověka, jemuž chce být ochráncem, aniž o tom věděl on i kdokoli jiný, a ve své skryté ušlechtilosti, obětavosti a statečnosti nachází zdroj bohatého vnitřního uspokojení. (anotace)
Vzpoura (2017)
Ernst Sommer. Dosud nepublikovaná povídka německého moravského prozaika, jehož život je ohraničen léty 1888 až 1955. Překlad Lucy Topoľská. Připravila Irina Škaruba. Redaktorka Alena Zemančíková. Hudební spolupráce Antonín Schindler. Použitá hudba Mark Nolan (Late Warnings), hraje David Redwitz; Vladimír Genin (Avantgarde Vision), hraje Roman Raithel. Zvukový mistr Zdeněk Slavotínek. Spolupráce na pořadu Lukáš Motyčka. Dramaturgie Irina Škaruba. Režie Michal Bureš.
Účinkuje Josef Bartoň.
Nastudoval ČRo Olomouc 24. – 25. 8. 2017 (RS 2). Premiéra 7. 10. 2017 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.).
Pozn.: Ernst Sommer, jehož povídku za chvíli u nás na Vltavě v premiéře uslyšíme, se narodil koncem října roku 1888 v jihlavské židovské rodině obchodníka. Po studiu práv ve Vídni ještě krátce v rodném městě pobýval, pak ale přesídlil do Karlových Varů, kde působil coby advokát a divadelní recenzent. Stál blízko autorům tzv. pražského německého kruhu (Kafkovi a Brodovi). Po vypuknutí druhé světové války prchl do Londýna a žurnalistickou činností podporoval československou exilovou vládu. Odměnou mu bylo, že se po skončení války do staré vlasti nemohl vrátit. Ač se sám považoval za německého Čechoslováka, musel zůstat ve Velké Británii, jejíž občanství roku 1951, čtyři léta před svou smrtí, získává.
Olomoučtí germanisté z FF UP Sommerovo dílo obsáhle zmapovali. Psal romány, v nichž akcentuje sociální témata, kritizuje politickou situaci, s úděsem hovoří o masovém vyvražďování židů nacisty, reflektuje ztrátu své vlasti i sebevražedné myšlenky, které ho po ní pronásledovaly.
Dramaturgyně Irina Škaruba pro vás vybrala Sommerovu povídku VZPOURA. S hercem Josefem Bartoněm ji v olomouckém rozhlase natočil a zrežíroval Michal Bureš.
Jak loupežník Rumcajs šel Mance pro jablíčko (1993, 2017)
Václav Čtvrtek. Dramatizace pohádky. Režie Ivan Holeček.
Osoby a obsazení: vypravěč (Alois Švehlík), Rumcajs (Michal Dlouhý), Manka (Simona Vrbická) a kněžna (Marie Drahokoupilová).
Natočeno 1993. Vydala Radiotéka, srpen 2017 (MP3, 11 min. 24 sek.) jako přívažek kompletu O Rumcajsovi (1969).
25. 8. 2017
Příběhy slavných – Irena Kačírková 1/5 (2017)
Tomáš Mrzena. Už od dětství ji pronásledovaly obavy a zlo, které dýchá na krk. Režie Izabela Schenková.
Účinkují Lucie Juřičková a Klára Suchá.
Připravil Český rozhlas v roce 2017 (5 x 5 min.). Premiéra 21.-25. 8. 2017 v cyklu Příběhy slavných č. 114 (ČRo 2 Praha).
Lit.: Mrzena, Tomáš – Luptáková, Věra: Její film šel do trezoru. Za 10 let StB zavřelo i ji. Příběhy slavných: Irena Kačírková. In web ČRo 25. 8. 2017 (anotace). – Cit.: Už od dětství prý měla pořád intenzivní pocit, že „něco zlého“ jí neustále dýchá na krk. Smůla provázela už její první slavný film Svědomí. O rakovině věděla čtyři roky. Jak zemře, si sama předpověděla už ve čtyřiceti. Měla nešťastnou a nespokojenou duši, nikdy to ale nedala znát. Jako pravá dáma.
Irena Kačírková se narodila v Praze, ale vyrůstala v Ostravě, kde měli rodiče luxusní kožešnický salón. Tatínek byl úspěšný obchodník a maminka „nejkrásnější ženou ve městě“. Vychovali ji jako pravou dámu, která za každou cenu udržuje vysokou úroveň chování i oblékání. Pověst byla pro rodinu důležitější než všechny osobní problémy.
Jako jedináček měla vždy vše, co chtěla. Rodiče nebyli proti, ani když šla na herectví. Vzali ji napoprvé a už krátce po válce si mladé herečky všiml film. Režiséři ji ale používali spíš „na okrasu“ (komedie Tři kamarádi nebo snímek Alena). Film Svědomí natočila už ve 22 letech.
V psychologickém dramatu režiséra Jiřího Krejčíka hrála milenku hlavního hrdiny, který v autě srazil malého chlapce. Točil se před únorem 1948, premiéra ale vyšla na dobu po převratu. Film musel z kin a Kačírková před kameru nesměla celých šest let.
Po únoru rodičům zabavili majetek, přestěhovali se k Ireně do Prahy. Ta ale vydělávala tak sotva sama na sebe, natož pak na další dva. Práci našla v Realistickém divadle, kde ale zavládly nové budovatelské poměry. V roce 1950 přešla do Městských divadel pražských, kde pak hrála až do konce života.
Únor se promítl i do jejího osobního života. Mužům se vždycky líbila. Nejdřív ji považovali za nedostupnou, po únoru se jí kvůli původu vyhýbali. Zlomil to až scenárista Josef Alois Novotný, budoucí manžel a otec dcerky Kristiny. Brali se v roce 1951, ale jen na čtyři roky. Po rozvodu zůstala na malou sama a k tomu pořád živila oba rodiče.
Stala se synonymem nedostupné krásky. Ona ale stále hledala. Mohl to být Jiří Šlitr nebo režisér Starců na chmelu Ladislav Rychman. Taky Václav Voska a francouzský herec Gérard Philipe. Nejsilnější a celoživotní pouto měla s Eduardem Cupákem. Ale jako bratr a sestra.
V roce 1958 měla jet do Bruselu a moderovat dění v československém pavilonu výstavy Expo. StB ji tehdy na čtyři dny zavřela. Protože s nimi nechtěla spolupracovat. Vydržela, a tak do Bruselu odjel někdo jiný.
Taky asi kvůli „neustálým nervům“ 7x potratila, měla několik infarktů, ale kouřit nepřestala. Když jí bylo pořád špatně a kosti se lámaly jako sirky, prošla lékařským vyšetřením. V kostech už měla metastázy. Zemřela v 60 letech.
24. 8. 2017
Příběhy otce Browna (1976)
Gilbert Keith Chesterton. Překlad A. Hartmanová (1), J. Z. Novák (2, 3, 5, 6), Lída Hanzlíková (4). Rozhlasová úprava a výběr Olga Valentová. Dramaturg Stanislav Neubert.
Natočeno 1976. Premiéra 31. 12. 1976 (Vltava, 15:00 – 18:55 h).
Obsah:
1. Proroctví psa. Osoby: Brown – Fiennes – vypravěč.
2. Zmizení Artura Vaudreyho. Osoby: Brown – Smith – Abbot – Dalmon – vypravěč.
3. Neviditelný muž. Osoby: Laura – Angus – Smythe – Brown – Flambeau – strážník – vypravěč
4. Kletba rodu Darnawayů. Osoby: Brown – Payne – Wood – Darnaway – vypravěč.
5. Postava v průchodu. Osoby: Brown – Parkinson – Seymour – Cutler – policista = sbor – Cowdray – Butler – vypravěč.
6. Šíp z nebe. Osoby: Brown – Wain – Crake – Blake – Wilton – vypravěč.
Kterak pan Patera na Nový rok o dva štamgasty přišel (1976)
Eduard Bass. Povídka. Další tvůrci a interpreti nezjištěni.
Natočeno 1976. Premiéra 31. 12. 1976 (Vltava, 13:00 – 13:25 h.).
Nový vynález skazy (Nový vynález zkázy, 1975)
Jozef Repko. Rozhlasová hra pro mládež. Režie Vladimír Rusko. Odpovědný redaktor Emília Drugová. Technici Dušan Koma, Ivan Kulašík.
Osoby a obsazení: Elektro (Karol Machata), Miro (Anna Bučinská), Cyro (Viera Topinková), zmrzlinář (Anton Glézl), strážník (Teodor Piovarči), pan učitel (Marián Gallo), otec (Štefa Figura), matka (Hilda Michalíková), letuška (Eva Kvietiková), kosmonaut (Július Paluš), kapitán (Vladimír Minarovič), náčelník kosmodromu (František Zvarík), 1. mechanik (Juraj Sarvaš), 2. mechanik (Gustáv Legéň), Perohryz (Juraj Slezáček), 1. hlasatelka (Jela Lukešová), 2. hlasatelka (Nataša Kulíšková), hlasatel (Arnošt Šebesta).
Nastudoval Československý rozhlas Bratislava 27. 1. 1975. Repríza prosinec 1976 (35 min.).
Lit.: Holý, Josef: Nad přehlídkou rozhlasových her a pohádek pro děti. Do vínku nejmenším. In Rudé právo, 30. 12. 1976, s. 5 (recenze).
O plaveckým štěstí (1976)
Ladislav Langpaul. Rozhlasová pohádka. Hudba Jaroslav Krček, řídí autor. Zvuk Miloš Kot. Záznam a střih Anna Suchánková. Asistent režie Petr Messany. Dramaturgie Eva Košlerová. Režie Miroslav Šváb.
Osoby a obsazení: vypravěč (Martin Růžek), Martin (Miroslav Masopust), Matěj (Josef Patočka), Andulička (Jaroslava Obermaierová), Bárta (Jan Faltýnek), mlynář (Čestmír Řanda), vodní víla (Consuela Morávková), šafář (Antonín Hardt), hlasy (Jan Řeřicha, Petr Pospíchal, Emil Žák, Olga Mášová, Miroslav Grác, Zoltán Kostka).
Natočeno 1976. Premiéra 21. 11. 1976 (Praha – RPD, 13:03 – 13:39 h.; 34 min.) v rámci II. celostátní přehlídky her a pohádek.
Pozn.: Přehlídka měla soutěžní charakter a účastnit se soutěže mohl „každý, kdo poslechne z osmi her a pohádek nejméně čtyři a ohodnotí je zakroužkováním podle stanoveného klíče na soutěžním kupónu. Kupóny najdete otištěny v časopisech Čs. rozhlas č. 47 a 50 a v týdeníku Svět socialismu, který vyšel 17. listopadu tohoto roku“ (text ohlášení).
Lit.: Holý, Josef: Nad přehlídkou rozhlasových her a pohádek pro děti. Do vínku nejmenším. In Rudé právo, 30. 12. 1976, s. 5 (recenze).