Ptáte se, zda jsem do této knihy vetkal nějaké „poselství“. Ano, jsem si jist, že všechny mé knihy, jakkoli jsou realistické, obsahují nějaké skryté poselství. Symbolika Zpronevěřeného nebe je velmi prostá. Stará teta není nic jiného než duše lidstva s její naivní touhou po zvěčnění, jež byla moderním intelektem připravena o nebe, to znamená o metafyzické ukotvení; aby po své cestě plné utrpení tohoto nebe znovu dosáhla. Franz Werfel o románu Zpronevěřené nebe

Takto odpověděl Franz Werfel v rozhlasovém interview, odvysílaném 16. března 1941 v NBC v Los Angeles, na otázku po svém románu Zpronevěřené nebe. Dočítáme se o tom v poznámce biografické knihy Petera Stephana Jungka Franz Werfel – Příběh života (česky 1997 v překladu Aleny Bláhové).

Franz Werfel (1890-1945) psal básně, povídky, romány a dramata; rovněž překládal a komentoval díla svých současníků. Pohyboval se v pražské a vídeňské umělecké společnosti, poslední léta života prožil v emigraci před nacisty v Kalifornii. Znali se a vzájemně se ovlivňovali s Franzem Kafkou, Maxem Brodem, Ernstem Pollakem, Karlem Krausem a mnoha dalšími. Werfelovou manželkou se po víceletém soužití stala Alma Mahlerová.

Franz Werfel se narodil v roce 1890 do pražské židovské asimilované rodiny. Byl obřezán a jako dospívající chlapec konfirmován, jak tehdy asimilovaní Židé nazývali obřad bar micva. Zároveň ale na chlapce silně působila jeho česká chůva Barbora Šimůnková, zvaná Babi. S ní malý Franz často navštěvoval katolické mše svaté. Vztah ke křesťanské víře mu zůstal na celý život a projevil se také v jeho díle. V románu Barbora neboli zbožnost (1929) vzpomíná právě na svou chůvu. O napětí mezi židovstvím a křesťanstvím ve Werfelově díle poutavě pojednává překladatel a autor doslovu Jiří Munzar v nedávno vydané knize Franze Werfela Mezi nebem a zemí (česky 2016, Barrister & Principal). Kniha obsahuje nábožensko-filozofické meditace a osobní vyznání formou aforismů a paradoxů. Jiří Munzar připomíná další Werfelova díla, která se vztahují ke křesťanství: jeho předmluvu k Bezručovým Slezským písním (1916), úvahu Křesťanské poslání, drama Pavel mezi Židy (1926), drama Království Boží v Čechách (1930), romány Slyšte hlas (1937), Zpronevěřené nebe (1939), Píseň o Bernadettě (1941) a další.

Román Zpronevěřené nebe, napsaný německy pod názvem Der veruntreute Himmel, vznikl ve velmi krátkém časovém období května – června 1939, v pochmurné atmosféře nastupujícího fašismu. Werfel tehdy přerušil nepříliš uspokojivou práci na jiné knize (zmínka o této skutečnosti je i v románu samotném). Zpracoval skutečný životní „příběh služebnice“ – jak zní podtitul knihy – kuchařky Agnes Hvizdové. Při vyprávění jejího osudu autor zachycuje vyhrocenou dobovou atmosféru a proměnu rakouské společnosti. Werfel kuchařku poznal jako starou ženu, která sloužila v Almině domácnosti již za dob Gustava Mahlera. „Teta“, jak je hlavní postava v knize nazývána, pocházela z moravských Hustopečí a po celou dobu služby v Rakousku si uchovávala katolickou zbožnost rodného prostředí. Přesto nebyla uchráněna velkého životního zklamání. Ačkoliv se Teta snažila zajistit si to jinak, nakonec je její cesta „do nebe“ pro ni osobně klopotná a namáhavá – nikoliv však nesmyslná.

Česky vyšla kniha Zpronevěřené nebe jako poslední dosud do češtiny nepřeložený román Franze Werfela v roce 2010 v nakladatelství Barrister & Principal. Román přeložila Iva Kratochvílová.

Franz Werfel je českým čtenářům znám také jako autor dalších knih – Čtyřicet dní (o genocidě arménského národa), Hvězda nenarozených, Sjezd abiturientů, Ne vrah, zavražděný je vinen, Bleděmodré ženské písmo aj.