Antonín Přidal. Výběr z rukopisných veršů připravila Alena Blažejovská. Režie Eva Řehořová.
Své básně čte a úvodem hovoří autor.
Nastudovalo Brno v roce 2001. Premiéra 26. 1. 2002 (ČRo 3 Vltava, 22:45 h.) v cyklu Svět poezie. Repríza 15. 9. 2024 (ČRo 3 Vltava, 12:05 h.) v cyklu Svět poezie; 4. 10. 2025 v rámci pořadu Zelný rynk (ČRo Brno, 17:00 – 18:00 h.; 13 min.) k nedožitým 90. narozeninám Antonína Přidala.
Lit.: -ab- (= Blažejovská, Alena): Mandle a jiné básně Antonína Přidala. In Týdeník Rozhlas 4/2002 (článek). – Cit.: Když měla 22. dubna 1999 ve Stavovském divadle premiéru hra Antonína Přidala Noc potom, vydalo Národní divadlo v Praze sborník, který kromě textu hry obsahuje i portréty tvůrců a interpretů. Portrét Antonína Přidala se skládá z rozhovoru a medailonu, které připravila Johana Kudláčková, z textů Miroslava Plešáka a Bořivoje Srby o dramatické tvorbě Antonína Přidala, soupisu tvorby, ale také – a to nás v tuto chvíli zajímá nejvíce – ze sedmi básní z rukopisu. Právě v básních říká autor o sobě to, co o něm druzí dosud nevěděli, anebo by se to přinejmenším ostýchali vyslovit, to, pro co by také on sám možná těžko hledal přímá slova.
V textech ve sborníku si můžeme vyhledat i vzpomínku na první setkání s poezií, s literaturou a divadlem: Celé dětství jsem necestoval dál než pár desítek kilometrů ze Slovácka k prarodičům na Hanou a dnes si uvědomuji, že mi to nevadilo. Nedokázal bych se ale obejít bez knížek, divadla a kina, které u nás v Napajedlích hrálo jedenkrát týdně. Na gymnáziu, kde jsem takřka posedle hrával se spolužáky divadlo, neumělé, ale opojné, jsem chtěl jít studovat divadelní dramaturgii, ale bylo to v polovině padesátých let a známí mě přesvědčili, že pro tuto profesi není nejvhodnější doba. Studoval jsem tedy anglistiku a hispanistiku na brněnské Filozofické fakultě. Tyto obory znamenaly částečný a hlavně pravidelný kontakt s kulturami, které tenkrát byly těžko dostupné. Především s jejich básnickou a dramatickou literaturou. Tehdy jsem začal psát básně, krátké prózy, recenze, a zároveň překládat.
V roce 1966 vydal Antonín Přidal dvě sbírky veršů: Neznámí ve městě a Smrt na ostrově. V roce 1992 k nim přibyla básnická kniha Sbohem, ale čemu, v níž byly texty doprovázeny kresbami básníkova přítele Bohumíra Matala. Autorské čtení z této knihy posluchači stanice ČRo 3 – Vltava slyšeli. Nyní mohou vyslechnout i sedm básní z rukopisu, které nezapřou, že jejich autor je dramatikem – avšak mezi dramatiky lyrikem s někdy možná jeho samotného tížícím a rozteskňujícím, zato však nezadržitelným sklonem k reflexi a sebereflexi. A ona mandle v titulu? – Toto mi bude chybět, napadlo ho. Ne slunce, / slunce ne, / budu jim závidět hořký měsíc. Ten!
Lit.: Blažejovská, Alena: Proč psal Antonín Přidal básně? Zelný rynk připomene taky Zdeňka Rotrekla a představí Muže z Brna. In web ČRo Brno, 4. 10. 2025 (článek). – Cit.: (…) Antonín Přidal (1935-2017) byl v roce 2002 tázán, proč kromě jiných věcí – například těch pro divadlo – píše taky básně. Na to jsou prý dvě možné odpovědi. Buď jen krátká: „Protože je píšu,“ nebo delší: „V básni se člověk pokouší o jiný jazyk, než jakému se naučil a s nímž je srozuměn. Jde na své zážitky jinak, méně logicky, svobodněji… V básni může prvky skutečnosti i prvky fantazie zvětšit, přeskupit, osvětlit tak, že zpráva, kterou podává, přichází ze světa nově pojatého a je objevem i pro něho.“ A možná existuje ještě třetí odpověď: Protože mě to baví.
Na 13. říjen připadají nedožité 90. narozeniny Antonína Přidala. Můžeme si jej připomenout básněmi v Zelném rynku anebo Večerem na téma Mezi smíchem, dramaty, Potulkami a vzpomínkami. V roce 2015 jej v brněnském studiu natočil redaktor Tomáš Sedláček a 8. října od 20 hodin jej reprízuje Český rozhlas Vltava. (…)