Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

William Paul Young. Kde se tragédie střetává s věčností… Audiokniha. Režie Michal Bureš.

Čte Igor Bareš.

Natočeno 2015. Vydal OneHotBook v roce 2015 (1 CD MP3).

Lit.: anonym: Chatrč. In web Na poslech, únor 2015 (anotace). – Cit.: Bestseller deníku New York Times, román Chatrč přeložený do 35 jazyků, který oslovil miliony čtenářů, vychází nově rovněž jako audiokniha v podání herce Igora Bareše.Příběh, do něhož autor za pomoci svých přátel zapracoval mnoho osobních zkušeností, ukazuje způsob, jak unést tíhu osudu a nalézt znovu sebe sama. „Pozoruhodnost Chatrče tkví v tom, že román vznikl jako artefakt či obtisk občanské aktivity, která měla pomoci člověku se vypořádat s těžkou životní situací a najít pro něho naději. Text funguje jako svědectví, jež může pomoci všem, kteří zažili událost, s níž se nedokážou sami vyrovnat,“ líčí režisér audioknihy Michal Bureš (OneHotBook).Během rodinného výletu je unesena nejmladší dcera Mackenzieho Allena Phillipse. Konec všem nadějím přinese nález jejích zakrvácených šatů, který vede k závěru, že ji zabil dosud nedopadený sériový vrah malých děvčátek. Několik let po tragické ztrátě objeví Mack v poštovní schránce podivný vzkaz, ve kterém ho pisatel zve do opuštěné chatrče uprostřed oregonské divočiny, kde byly nalezeny stopy krve jeho dcerky. Přestože Mackovi připadá jeho vlastní počínání nanejvýš pošetilé, vydá se jednoho zimního odpoledne na místo setkání a to, co tam najde, navždy změní jeho život.„Na jedné straně je to krimi, kdy hlavní hrdina přijde o malou dcerku, kterou unese deviantní vrah a celá situace se vyšetřuje. Na druhé straně jde o zachycení pocitů otce, který si klade za vinu, že tomu nedokázal zabránit. V této beznaději se najednou ocitá v jakési duchovní formaci, ve snovém světě připomínajícím boží království, v němž s psychoanalytikou důkladností prochází všemi fázemi svého života a snaží se pro sebe i v té strašlivé události najít alespoň zrnko odpuštění, aby mohl pokračovat ve svém životě,“ vysvětluje Michal Bureš. A doplňuje: „Protože když nedokážeme odpustit, neseme si to v sobě jako velký balvan. To může podle mého zaujmout mnoho posluchačů, protože každý máme co odpouštět. V interpretaci jsme tedy šli zejména po této ‚lidské‘ rovině.“Igor Bareš, který se zhostil četby příběhu, k tomu dodává: „Kniha mi připomínala monodrama, v němž jsem kdysi hrál, zpracované podle Dostojevského novely Sen směšného člověka. Struktura obou příběhů je úplně stejná. Dostojevský začíná dramatickým osudem vyděděnce, který se ocitá na kraji emocionální propasti a chce spáchat sebevraždu. V okamžiku, kdy se rozhodne pro tento krok, se ocitá v Ráji, kde nazře, jak by lidé mezi sebou měli žít. Pak tam ale svým lidstvím zanese hřích a celá ideální společnost se rozpadá. Když se však ze snu probouzí, je už zážitkem poučen a to mu dává novou sílu do života. Spatřoval jsem v tom podobný princip.“ Herci nedělalo problém ani rozčlenění knihy do dvou velice odlišných částí, z nichž jedna je psána spíše coby krimi a druhá zase jako duchovní literatura. „Technika projevu musí být samozřejmě maximálně zvládnutá, ale pokud je člověk dostatečně vnímavý, tak mu obsah sám určí nejvhodnější formu,“ popsal svůj způsob práce s rozdílným laděním  obou polovin textu.

Vyprávění je doplněné hudbou, jež vychází z motivů amerického venkova, kde se příběh odehrává – realistickou linku příběhu tudíž doprovází styl country a když se pak hrdina ocitne ve snovém světě, zaznívá v něm ozvuk duchovních chorálů.