Panáček v říši mluveného slova stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Karel Schulz. Povídka českého básníka, prozaika a divadelního kritika (1899 – 1943). Příběh jednoho nenaplněného přátelství. Připravila  Lenka Brodecká. Redaktor literární Jan Sulovský. Zvukový mistr Zdeněk Slavotínek. Hudební spolupráce Antonín Schindler. Použitá hudba Michi Koerner, Martin Haene (Death Row C), Andreas Suttner (Bipolar). Režie Michal Bureš.

Čte Petr Kubes.

Nastudoval ČRo Olomouc  18. 3. 2013 (R2/ČRo Olomouc, 10,00 – 18,00). Premiéra 9. 6. 2013 (ČRo 3 Vltava, 11,30 – 11,51 h.). Repríza 8. 2. 2016 (ČRo 3 Vltava, 0:35 h.) v cyklu Noční bibliotéka; 24. 2. 2023 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).

Lit.: Brodecká, Lenka: Karel Schulz: Rekviem. In web ČRo 3 Vltava, červen 2013 (anotace + zvuková ukázka). – Cit.: Povídka významného českého prozaika, divadelního kritika, parlamentního zpravodaje a básníka první poloviny dvacátého století, známého zejména jako autora historického románu Kámen a bolest, je příběhem jednoho nenaplněného přátelství.

Karel Schulz v ní nahlédnutím do osudu jednoho talentovaného a senzitivního vědeckého pracovníka pracujícího na významném výzkumném úkolu odkrývá tajemné hlubiny lidské duše.

Jaroslav Putík. Povídka. Režie Vladimír Tomeš.

Účinkuje Jan Přeučil.

Připravil Československý rozhlas v roce 1993. Repríza 14. 2. 2016 (ČRo 3 Vltava, 2:31 h.; 23 min.) v cyklu Noční bibliotéka; 27. 7. 2023 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.) ke 100. výročí narození autora.

Lit.: anonym: Bochánek, Míla nebo Degustace. Poslechněte si povídky spisovatele Jaroslava Putíka! In web ČRo 3 Vltava, 24. červenec 2023 (článek). – Cit.: Jaroslav Putík byl český spisovatel, novinář a překladatel. Narodil se 25. července 1923 v Mostě jako syn tesaře. Kvůli otcově práci se rodina během Putíkova dětství několikrát přestěhovala, až se usadili poblíž Prahy. V roce 1940 se aktivně zapojil do protinacistického odboje jako člen levicové organizace Národní hnutí pracující mládeže. O dva roky později byl nacisty zatčen a odsouzen ke třem letům za „přípravu velezrady“. Vystřídal několik věznic, mimo jiné i koncentrační tábor Dachau. Domů se vrátil vážně nemocný, ale i přes velmi skeptické prognózy lékařů se brzy zotavil, odjel do Ústí nad Labem a začal pracovat jako tajemník Svazu české mládeže a psát do deníku Mladá fronta.

Po válce, kdy absolvoval Novinářskou fakultu Vysoké školy politické a sociální, pracoval v různých periodikách (Lidové noviny, Literární noviny, Tvorba) a od roku 1964 byl ve svobodném povolání. Přestože po sovětské okupaci nesměl do konce osmdesátých let publikovat, nadále zůstával aktivní a pod jmény kolegů překládal z němčiny a francouzštiny. Ve své tvorbě, ve které najdeme jak cestopisné reportáže a deníky, tak i romány, se často zabýval tématem ztráty lidskosti a krizí společnosti, ve které ale hledá jedince, kteří nepodlehnou stereotypům doby.

V roce 2013 získal cenu PEN klubu za celoživotní dílo. Cenou Egona Hostovského byly oceněny jeho romány Muž s břitvou a Plyšový pes. Jaroslav Putík zemřel v Praze 31. října v roce 2013. (…)

Sbírka povídek Pozvání k soudu je knihou zpovědí. Titulní příběh má kafkovsky absurdní zápletku. Vypravěč najde 3. února 1963 ve schránce předvolání k lidovému soudu. To se má ovšem podle dokumentu konat až za deset let, 18. února 1973. Je to omyl? Chyba byrokratického systému? Nebo je vypravěč opravdu něčím vinen? V hlavě se mu roztáčí kolotoč úzkosti a nejistot a v zoufalství se rozhodně jít k soudu pro vyjasnění situace hned…

Věci nečekané nás zaskakují. Cítíme v nich osudovost a také svoji bezmocnost. Tento pocit není vlastní jen povídce Pozvání k soudu, ale i dalším příběhům ze stejnojmenné sbírky, ve které se Jaroslav Putík představuje jako bystrý pozorovatel světa a znalec lidí a vzájemných vztahů jedince a společnosti.  (….)